NKP Klášter Plasy – obnova opatské rezidence

V současné době probíhají stavební práce na budovách Starého opatství i Nové prelatury spolu s hospodářským dvorem. Souběžně s obnovou vybraných budov bývalého kláštera řídí firma KONSIT a.s. i rekonstrukci původně gotického hřbitovního kostela sv. Václava s hrobkou Metternichů.

Z historie kláštera

První zmínky o klášteře spadají do roku 1144, kdy byl založen knížetem Vladislavem II. Jeho podoba pak prošla výraznou proměnou za doby vlády posledních Přemyslovců. Zlom v rozvoji klášterního komplexu tvoří husitské války, kdy byl vypálen. V letech 1661 až 1675 následovalo období velkolepých barokních přestaveb podle plánů Jeana-Baptista Matheye, Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Kiliána Ignáce Dientzenhoffera. Do této doby spadá mimo jiné výstavba Nové prelatury i s úpravou hospodářského dvora a zásadní přestavba hřbitovního kostela sv. Václava. Na počátku 18. století vznikla pod vedením významného architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela monumentální novostavba budovy konventu a propracovaný podzemní vodní systém, který chránil a dosud chrání stavbu před negativními účinky spodní vody v bažinatých neúnosných půdách meandru řeky Střely.

Roku 1785 byl v rámci josefínských reforem plaský klášter zrušen a v roce 1826 bývalý klášter spolu s rozsáhlými pozemky zakoupil kancléř Klement Václav Lothar Metternich-Winneburg. Sídlo opatů bylo přeměno na zámek a jako příležitostné zámecké sídlo sloužila rodině Metternichů budova bývalé prelatury s reprezentativními prostory. Pod správou rodu Metternichů se Plasy staly správním, kulturním i průmyslovým centrem. V areálu bývalého kláštera se odehrávala divadelní a hudební představení, byla založena huť na výrobu litiny nebo obnovena výroba piva. Klement Václav Lothar si zvolil jako místo svého posledního odpočinku právě Plasy, kde v kostele sv. Václava zřídil hrobku, v níž jsou dosud uloženy ostatky jak samotného kancléře, tak dalších Metternichů.

Do osudu plaského kláštera stejně jako do osudu mnohých dalších památek zasáhla 2. světová válka a poválečná léta, kdy došlo v roce 1945 k zestátnění majetku a areál v následujícím období sloužil řadě státních a obecních institucí a organizacím státní a družstevní výrobní sféry. V sedmdesátých letech minulého století bylo zahájeno postupné zpracovávání stavebněhistorických průzkumů pro jednotlivé budovy a započala rekonstrukce konventu. V roce 1993 pak byly zahájeny práce na obnově unikátního vodního systému, který je dnes z větší části funkční. O dva roky později byl areál prohlášen národní kulturní památkou. V současné době je většina reprezentativních budov kláštera pod správou Národního památkového ústavu. Z prostředků Evropské unie v něm bylo v roce 2015 vybudováno Centrum stavitelského dědictví.

Opatská rezidence – Staré opatství a Nová prelatura

Areál prelatury, bývalého opatského dvorce, tvoří poměrně rozsáhlá severovýchodní část kláštera. Raně barokní stavba prelatury uzavírá v jihozápadní části dvůr (opatskou zahradu). Na její západní křídlo přímo navazuje budova Starého opatství, z jehož severního průčelí vybíhá ohradní zeď až k barokní sýpce – tím je zakončen dvůr ze severní strany. Východní část dvora pak uzavírá barokní pavilon propojený s Novou prelaturou arkádovou chodbou.

Dominantní stavbu areálu představuje vlastní dvoupatrová reprezentační budova prelatury postavená na místě původního opatského domu na sklonku 17. století. Současná podoba budovy Starého opatství vznikla na počátku 18. století spojením části hostinského domu původního opatského dvorce s budovou se vstupním průjezdem do kláštera, postavenou kolem roku 1610. Poslední zásadní změnou prošlo Staré opatství po požáru v roce 1913, kdy byly interiéry dispozičně upraveny pro účely hospodářské správy a dvorní trakt blíže k prelatuře necitlivě navýšen o jedno patro.

Postup obnovy

V roce 2015 začala přípravná fáze úvah směřujících k obnově klášterního areálu a jeho zpřístupnění veřejnosti. Předmětem této etapy byly především průzkumy a příprava projektu. V roce 2017 byla schválena žádost o dotaci, což bylo nutnou podmínkou pro jeho finální zahájení. Realizace stavebních prací byla zahájena na podzim roku 2020.

Cílem obnovy je památková rehabilitace areálu, který tvoří budovy odlišného architektonického stylu i stáří. S touto vizí bylo třeba plánovat veškeré postupy a stavební práce za využití tradičních technologických postupů a v případě nutného doplňování nových konstrukcí používat materiály shodné nebo alespoň velmi blízké těm původním. Předmětem ochrany jsou i stavební úpravy a výmalba interiérů z třicátých až šedesátých let 19. století. Zachovávány jsou například i skladby podlah a umělecko-řemeslná díla. Stavební úpravy jednotlivých objektů umožní vznik prohlídkových tras v dosud nepřístupných prostorách. Při plánování postupu stavebních prací na Nové prelatuře i Starém opatství bylo třeba postupovat velice šetrně s ohledem jak na původní konstrukce a jejich mnohdy nevyhovující stav, tak na množství nevhodných novodobých stavebních zásahů a úprav, které bylo nutné odstranit. Součástí projektu tak bylo nemalé množství bouracích prací.

Staré opatství

Mezi první stavební práce v budově Starého opatství patřilo bourání nevhodně vestavěných konstrukcí z poloviny 20. století. Dále se demontovaly podhledy, odstraňovaly příčky a některé omítky či násypy podlah. V rámci stavebních prací bylo také nutné zajistit středový pilíř v přízemí budovy, který byl následně vyzděn z románských cihel zachráněných při rozebírání jiných částí stavby. Poté byla provedena výměna části stropní konstrukce 1. NP v místě nesoudržného středověkého zdiva tak, aby jej bylo možné zachovat. Mezi nevhodné novodobé přístavby patřilo také schodiště na severním průčelí Starého opatství, které bylo nutné odstranit, nebo výdech větrání bývalého krytu civilní obrany, jenž byl rovněž zbourán. Dále se v rámci rekonstrukce odstraňovala nepůvodní dostavba ze začátku 20. století a demontoval se krov.

Během postupného zjišťování stavu konstrukcí byla na mnohých místech Starého opatství objevena ložiska dřevomorky. Bioticky napadený materiál bylo nutné odstranit, zlikvidovat a porušená místa potřebným způsobem nahradit a ošetřit. Dřevěné konstrukce napadené dřevomorkou se musely vysekat. Při sanaci krovu novodobými konstrukčními prvky, které bylo potřeba do krovu doplňovat, se postupovalo podle striktních požadavků památkové péče týkajících se precizního provedení a tradičního zpracování spojů. V rámci stavby se povedlo zkombinovat tradiční kolíkované spoje s využitím moderní technologie v podobě využití CNC strojů, s jejichž pomocí se vyráběly všechny doplňované prvky. Pro zachování otisku různých dob a architektonických stylů, které na stavbě zanechaly svou stopu, bude na západní fasádě směrem do nádvoří rekonstruována břízolitová fasáda z šedesátých let minulého století.

Obecnou snahou při postupu probíhajících stavebních prací v celém areálu je opětovné využití původních materiálů a konstrukcí. Použitelné trámy, cihly a další konstrukční prvky jsou očišťovány a skladovány přímo na staveništi. V souladu s tímto přístupem byl například jeřábem rozebrán krov Starého opatství, materiál z něj byl roztříděn a vybrané prvky, jejichž stav umožňoval opětovné zabudování, se následně očistily a uskladnily pro další použití. Během stavby se takto podařilo zachránit část původních ručně tesaných prvků, které byly po očištění použity na konstrukci povalového stropu v přízemí.

Nová prelatura

Významnou část celkové rekonstrukce budovy nové prelatury tvoří obnova fasád. Podle Ing. Jiřího Martinka z firmy KONSIT a.s. se skutečným restaurátorským oříškem ukázala být fasáda obrácená do nádvoří, kterou tvoří omítané plochy doplněné kamenným obkladem. Kamenná fasáda podle odborníků z Národního památkového ústavu představuje jednu z těch nejpropracovanějších s kamennými prvky v České republice. Logickým požadavkem památkářů tak bylo použít pro obnovu vybraných prvků fasády hrubozrnný pískovec (arkózu) v načervenalé barvě, který by se nejvíce blížil původnímu kameni. Ukázalo se však, že pískovec obdobných vlastností není možné získat, a to ani v českých lomech, ani v zahraničí. Všechny dostupné pískovce disponovaly jemnější strukturou a chybělo i požadované zabarvení.

Po několikaměsíčním pátrání po vhodném řešení se podařilo kameníkovi, akademickému sochaři a restaurátorovi MgA. Václavu Štochlovi, zjistit výskyt kamene, který by odpovídal požadavkům památkové péče, v lokalitě blízké plaskému klášteru, a sice v oblasti národní přírodní památky Odlezelské jezero. Zde za podpory zástupců Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a generálního ředitelství NPÚ společně se svými kolegy realizoval povrchový sběr kamene (arkózy požadovaných vlastností). Ten spočíval v ručním lámání s následným transportem ve velmi náročném terénu. Následovalo opracování do potřebných tvarů a instalace na příslušná místa fasády rezidence. Během stavebních prací byly dále při odstraňování barvy z omítek na dvorní fasádě objeveny původní sluneční hodiny, které byly restaurovány do své historické podoby.

Obdobně jako v případě budovy Starého opatství bylo i na Nové prelatuře nutné sanovat vybrané konstrukční prvky. V rámci tesařských prací byly v okolí zhlaví stropních trámů vysekány ve zdivu kapsy, aby mohlo dojít k protézování trámů. V rámci podlah krovu pak bylo nutné demontovat záklopy a odstranit jílové vrstvy. Ve všech místech, kde to bylo technicky možné, proběhla výměna zhlaví trámů se zachováním původních rákosových omítaných fabionů. Při této práci se využily bednicí věže pro plnoplošné podepření stropů a speciálně vyrobené ocelové lávky, které umožnily práce bez zatížení podbití stropu. V objektu prelatury bylo nutné také částečně vyměnit trámy hrázděných konstrukcí příček v patře napadených dřevomorkou. Použily se tradiční kolíkové spoje ze suchého modřínu.

Jednotlivé místnosti díky pečlivé práci restaurátorů získávají svou dobovou podobu. Stěny Nové prelatury postupně pokrývá béžová barva s modrou linkou. Vše se provádí na základě požadavků památkářů ručně tužkami, štětci a tzv. linkováky. Používají se barvy hlinkového charakteru nebo barvy vápenné. Při demontáži osvětlení bývalé knihovny byla zcela náhodně objevena barokní freska. Pracovníky zaujal drobný fialový flíček na stropě, jenž se pod rukama restaurátorů rozkryl do fresky zobrazující několik postav. Autorství přisuzují odborníci s největší pravděpodobností baroknímu umělci Janu Kryštofovi Liškovi. Obnovenou nástropní malbu doplnil štukový rám, zhotovený na základě otisku. V jedné z dalších místností Nové prelatury byla nalezena pod metternichovskými parketami zachovalá barokní podlaha, která byla zakonzervována a následně opět překryta. Ve snaze zachovat maximální množství původních konstrukcí i dalších prvků se demontovala také původní okna a pečlivě se zakrývaly mnohé konstrukce – bylo např. nutné ochránit mramorové zábradlí na hlavním schodišti.

Odsolování zdí

Obecným problémem, který se týká většiny historických objektů, je nutnost sanace z hlediska nadměrné vlhkosti konstrukcí. Nejinak tomu bylo i v případě staveb v bývalém plaském klášteře. Na základě výsledků z odebraných vzorků interiérových zdí Starého opatství i Nové prelatury byl určen rozsah zasolení vlhkého zdiva, distribuce solí ve zdivu i druhy stavebně škodlivých solí. Výsledky průzkumů vedly k aplikaci odsolovacích (obětovaných) omítek, které se v několika cyklech nanášely na předem navlhčené podkladové zdivo. Během procesu vysychání zdiva docházelo přirozeně k přesunu solí k povrchu, takže při následném odstranění omítek došlo i k odstranění značného množství solí.

Klášterní dvůr a podzemí

V rámci obnovy bývalého klášterního areálu probíhá i postupná obnova vnitřního nádvoří. Dominantní prvek situovaný v centru dvora představuje kašna. Jak uvedl hlavní stavbyvedoucí Ing. Petr Sklenář, stavebnětechnický stav kašny byl natolik špatný, že bylo nutné vyměnit téměř polovinu původních kamenných bloků. Kašna bude současně nově zaizolována proti vlhkosti olověnou izolací. V části budoucí prohlídkové trasy vedoucí podzemím kláštera budou mimo jiné prezentovány i původní objemné pískovcové základy tělesa kašny. Na části podzemní prohlídkové trasy bude též zpřístupněn nalezený zbytek gotického sklepa s nově doplněnou částí cihelné klenby z tzv. šancovek, lícových cihel ručně vyráběných tradiční metodou.

V rámci celkové rekonstrukce dvora a napojení na vnější komunikace byla obnovena a nadezděna historicky mimořádně hodnotná severní obvodová zeď kláštera, a to konzervační metodou s doplněním o novou zastřešenou korunu namísto železobetonové desky. Hlavu zdi tak nově pokrývají bobrovky a prejzy zachráněné při bourání objektů ve dvoře. Dalším prostorově výrazným rekonstrukčním cílem je dílčí obnova zaniklého severovýchodního křídla ambitu a přilehlé oranžerie. Obvodová zeď ambitu, vyzděná do výšky paty kleneb, prostorově opět vymezí bývalou opatskou zahradu. Zároveň nahradí dosavadní skladovací objekt z padesátých let 20. století a cihelnou zeď, která souvisela se skladovacími provizorními přístavbami u sýpky.

Plaský vodní systém a nápis „Aedificium hoc sine aquis ruet“

Západní hranici kláštera vymezuje meandr řeky Střely, což významně ovlivnilo místní základové poměry, které charakterizuje bažinatá půda. Základy konventu zpevňuje 5 100 dubových kůlů zatlučených do země. Kůly dále vynášejí trámový rošt, na který bylo vystavěno zdivo budovy. Zásadní pro trvanlivost roštu bylo zamezit přístupu vzduchu a udržovat dřevěné konstrukce trvale pod vodou tak, aby dřevo nehnilo a v podstatě zkamenělo. Vodu přivádí do podzemí stavby několik pramenů a také v současné době se několikrát denně kontroluje výška hladiny, teplota i celková kvalita vody ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy. Odtud tedy výše uvedený nápis coby varování pro budoucí generace, který v překladu zní: Bez vody se stavba zřítí.

Blízkost řeky využili mniši v době středověku i pro pohánění mlýna a pily vodou, kterou přiváděl do areálu kláštera umělý kanál vedoucí celým areálem – tzv. Královská štola. Tento páteřní kanál o výšce 1,7–2,2 m, šířce přes 4 m a délce cca 220 m odvádí přebytečnou vodu ze základů konventní budovy. Zásadní moment obnovení vodního systému představovalo položení vodovodní přípojky mezi studnou v prelatuře a vodním systémem konventu, ke kterému došlo v průběhu probíhající obnovy.