Depozitární budova Národní galerie Praha

V současné době jsou sbírky Národní galerie Praha (NGP) uloženy v sedmi expozičních budovách, kterými tato uznávaná instituce na poli umění disponuje. Impulsem ke vzniku nového depozitáře jsou nejen budoucí plány rozvoje NGP, ale také snaha o ochranu sbírek v návaznosti na nejnovější technologické poznatky pro co nejkvalitnější uchování shromažďovaných výtvarných děl současných umělců.

Chystaný depozitární areál bude situován na území pražských Jinonic, v místech, kde byla v minulosti plánována novostavba Národního filmového archivu. Stavební pozemek je velmi složitého trojúhelníkového tvaru. Na východě sousedí s půl století starým sídlištěm, ze západu je v těsné blízkosti nákupní centrum a z jihu nádherné Prokopské údolí. Areál bude rovněž v přímém kontaktu s frekventovanou Jeremiášovou ulicí v místě křižovatky s ulicí Bucharovou.

Stavba se stane v daném území dominantou a zároveň bude symbolizovat účel, postavení a prestiž Národní galerie Praha jako významné sbírkotvorné instituce v České republice.

Technologicky velmi náročné zadání bylo společně s danými prostorovými limity podkladem pro soutěžní dialog, který Národní galerie v Praze uspořádala v roce 2020. V roce 2021 se vítězem stal návrh architekta Jana Kubáta a kanceláře JIKA-CZ s.r.o.

Urbanistické řešení

V kontextu Prahy se jedná o dopravně velmi dobře dostupnou lokalitu, a to jak z vnějšího okruhu Prahy ulicí Jeremiášovou, resp. Poncarovou, tak i městskou hromadnou dopravou. V docházkové vzdálenosti se nachází stanice metra Nové Butovice, přímo v ulici Jeremiášova je pak zastávka několika městských autobusových linek. S širším centrem Prahy je tato oblast propojena Radlickou radiálou. Pro přístup bude užívána stávající příjezdová komunikace k objektu nákupního centra napojená na Jeremiášovu ulici.

Architektonický návrh a hmotové řešení

Atributy, které formovaly řešení stavby, jsou estetika, konstrukční řešení a bezkolizní provoz.

K návrhu stavby autor přistupoval pragmaticky, ale přesto kreativně; pracuje s areálem jako samostatným celkem, který si bere ze svého okolí inspiraci a parafrázuje ji v hmotách, provozu a orientaci. Hlavním jmenovatelem je skutečnost, že umisťujeme depozitární prostory obrazně do „trezoru“. Prvním vizuálním dojmem z areálu je levitující hmota nad krajinou a korunami stromů. Touto hmotou je vlastní trezor, depozitář. Viditelný a nedostupný. Ačkoliv jde o hmotu sahající téměř do výšky 40 m nad terénem, má působit lehce. Je viditelná jak ze čtyřproudové komunikace, tak i z Prokopského údolí. Tuto hmotu nese „mraveniště“ z menších boxů, které zahrnují provozy laboratoří a ateliérů. Je důsledkem striktního uplatnění programmetrického přístupu k návrhu, kde „form follows function“. Materiál stavby je volen s ohledem na potřebnou dlouhodobou trvanlivost, minimalizaci nutné údržby a také s ohledem na akcent duality objektu. Horní část budovy – těžké a uzavřené objemy depozitářů jsou navrženy s opláštěním, které relativizuje jejich hmotu. Zavěšená fasáda z perforovaného leštěného plechu se přes den jakoby ztrácí v nebi, v noci však vytvoří zdaleka viditelnou ikonu. Spodní část domu je naopak otevřená, a přesto působí pevněji a bytelněji než patra depozitářů. Fasáda je tvořena keramickými prvky, které se otevírají pouze do stran.

Návrh se záměrně zdržuje jakýchkoli tvarových a materiálových výstřelků, je třeba zajistit, aby budova fungovala a vypadala po sto letech stejně jako rok po výstavbě.

Landscape úpravy v areálu se omezují na naprosté minimum. V současnosti pozemek zarůstá náletovými dřevinami. Do lokality se vrátí původní druhy a vytvoří se přírodě blízká lesostep, naváže na vegetaci akátů a planých ovocných stromů, které se nacházejí jižně od depozitáře.

Areál je samostatný, uzavřený, přesto komunikuje se svým okolím – má ambici stát se pozitivním katalyzátorem budoucích změn celé lokality. Okolí umožňuje využití pro sochařský park, kde se umístí významná monumentální umělecká díla, která budou vybízet k návštěvě, vytvoří zajímavý prostor pro setkávání a mimo jiné umožní popularizaci umění pro širší veřejnost.

Dispoziční řešení

Vlastní budova se dělí na čtyři základní části: depozitáře, zázemí depozitářů, fotoateliéry a digitalizace, restaurátorské ateliéry a laboratoře.

V celém objemu nadzemního trezoru budou situovány depozitáře. V srdci domu pak bude také otevřený depozitář. Toto přístupné depozitární prostranství je navrženo přes výšku několika podlaží a nabízí tak možnost vytvořit více než sedm metrů vysoký prostor, který umožní uskladnění děl větších rozměrů, ale také využití jako laboratoř pro práci kurátorů a lektorů. Prostor lze nasvítit řadou různých typů světel a bude možné jej podle potřeby modifikovat. Podlaží jsou propojena důmyslným umístěním dvojice speciálních výtahů a jednotlivé prostory lze podle potřeby uzavřít nebo naopak otevřít, kombinovat a propojovat.

Vstup do budovy je navržen v 1. PP, kde bude umístěna vstupní recepce s bezpečnostní kontrolou a lounge, hala a zásobovací dvůr. Na prostor přímo navazuje vstup do otevřeného depozitáře, kam lze vejít, aniž by bylo třeba procházet přes chráněné prostory domu, a také multifunkční místnost pro lektorské aktivity a výstavy děl. V 1. PP se dále nachází zázemí pro balení děl, karanténní depozitář, sklad transportních obalů a v jižní části domu několik restaurátorských ateliérů. Pozice zásobovacího dvora je v těsné blízkosti hlavního nákladního výtahu a také poblíž budoucího propojení s budovami druhé etapy výstavby.

V centru 2. PP se nachází otevřený depozitář, po obvodu budou depozitní sklady. V blízkosti hlavního nákladního výtahu je umístěna badatelna, balírna a přípravna uměleckých děl i technické místnosti. Zajištění proti vniknutí podzemní vody a vlhkosti je řešeno zvýšenou úrovní hydroizolace, drenáží a předsunutými ­anglickými dvorky.

V 1. NP jsou po obvodě navrženy restaurátorské ateliéry. Střed prostoru, podobně jako v 2. PP a 1. PP zabírá otevřený depozitář, který je doplněn prostornými ­fotoateliéry.

Ve 2. NP jsou umístěny kancelářské prostory, nad nimiž je navrženo technické mezipatro, řešené jako 3. NP, ze kterého budou vedeny veškeré technické rozvody.

4.–6. NP mají totožná rozvržení. Nachází se zde většina depozitárních ploch v budově. Před nákladním výtahem je vyrovnávací komora, kterou je při vstupu do depozitáře nutno projít. Zamezí se tak nadměrným změnám ve vnitřním prostředí samotných depozitářů. Ihned u výtahů je situována badatelna a místnost pro balení a ­přípravu děl.

Provoz budovy

Celým návrhem prostupuje snaha minimalizovat trasy pro pohyb uměleckých děl.

Vstupním bodem je krytý zásobovací dvůr, který těsně sousedí s velkokapacitním nákladním výtahem, osobními výtahy a také výhledově s konexí na druhou etapu výstavby. Na zásobovací dvůr navazují karanténní depozitáře, kde dojde k aklimatizaci děl. Následně se díla vyjmou z transportního obalu a uloží v příslušném depozitáři. Depozitáře budou členěny podle potřeb NGP.

Depozitární prostory mají vždy přímo na daném podlaží badatelnu a místo pro přípravu a balení exponátů. K transportu děl poslouží široké chodby.

Konstrukční řešení

Založení budovy se předpokládá na velkoprůměrových vrtaných pilotách průměru 600 až 1 200 mm s částečným spolupůsobením ŽB základové desky tl. 300 mm.

Stavba je navržena jako ŽB sloupový skelet s vnitřními a vnějšími stěnami, které doplňují konstrukci ve formě tuhých krabic, a to jak po obvodě, kde vytvářejí strukturu budovy, tak i uvnitř, kde zajišťují tuhost.

Vnitřní stěny ve spodních podlažích slouží jako stěnové nosníky, které pomáhají vynášet velké rozpony stropních desek. Ve vyšších podlažích, kde má stavba pravidelný tvar ve formě trezoru, převažuje sloupový skelet doplněný o vnitřní stěny kolem komunikačních jader.

Objekt má navrženu provětrávanou fasádu, která je schopna zajistit minimální tepelné ztráty a zisky.

Vzduchotěsnosti obvodového pláště je docíleno ŽB stěnami. Obvodový plášť nejnižší části stavby je tvořen provětrávanou fasádou, s izolantem z minerální vaty tl. 300 mm, který je chráněn difuzní fólií. Na konstrukci je poté zavěšena speciální ocelová konstrukce nesoucí keramické dílce obkladu. Soklová část je z extrudovaného polystyrenu v tloušťce 300 mm.

Na fasádě střední části je použito obložení ze slitiny mosazi a hliníku ve formátu kompozitních desek, které jsou rovněž neseny ocelovým podkladním roštem.

Hlavní viditelná fasáda trezoru v nejvyšší části stavby je z hliníkového leštěného plechu tvarovaného do půl čoček. Hliník bude přirozeně stárnout a oxidovat. Díky konkávnímu tvaru hliníkových čoček se světlo rozplyne a nebude oslňovat své okolí. Šířka pásů bude 500 mm, délka přes 10 m. Členění fasády je navrženo vertikální, maximální amplituda čočky bude 50 mm.

Střechy jsou řešeny primárně fóliovým systémem, s dvojitou fólií a injektážním systémem, tak aby se v případě havárie injektováním pryskyřice zamezilo průniku vody do interiéru. Drenážní systém mezi fóliemi bude sveden do monitorovacích míst, která budou napojena na systém integrovaného řízení budovy. Jako tepelná izolace budou použity PIR desky tloušťky 200 mm.

Pro snížení nákladů na udržení stabilního vnitřního prostředí budou pro vnitřní dělení depozitáře a na vyzdívku skeletu obvodového pláště aplikovány materiály na přírodní bázi, tj. nepálené cihly. Tyto materiály dokáží reagovat na tepelně vlhkostní parametry svého okolí a akumulovat je. Při aktivním řízení systémů větrání podle předpovědi počasí či v případě ­dvojnásobného výpadku systému řízení lze využívat tyto materiály jako akumulátory pro udržení vnitřního prostředí v požadovaném rozsahu.

Provedený výzkum ČVUT UCEEB (Pavel Kopecký, Kateřina Sojková) na námi zpracovávaném projektu stavby Ústavu dějin a archivu Univerzity Karlovy v Praze z nepálených cihel ukazuje o 20–30 % nižší nároky na vlhčení vzduchu.

Umístěná díla nevyžadují zvýšenou ­ochranu proti vibracím vyvolaným provozem po Jeremiášově ulici do prostoru depozitářů, navíc vzdálenost od této ulice je větší než 50 m. Z hlediska dynamiky je více limitující pohyb kompaktních regálů, kde jsou díla skladována, tj. veškeré regály mají tlumiče dojezdu, tak aby nedošlo k rázu při jejich pohybu.

TZB

Umístění stavby bude vyžadovat přeložení stávající kanalizace směrem k východnímu okraji pozemku. Vzhledem k vhodnému SJ spádování terénu nejsou ­předpokládány komplikace s výškovým řešením nebo nutností přečerpávání. Do překládaného úseku kanalizace bude zřízena přípojka.

Po západní straně jsou vedeny kabelové trasy přívodu elektřiny a optických/metalických komunikačních rozvodů. Většinu těchto tras bude vhodné přeložit blíže k Jeremiášově ulici. Nutnost překládky inženýrských sítí bude především v severní části, kde se trasy rozvětvují směrem ke Galerii Butovice a Bucharově ulici. Po západní straně jsou dále uloženy vodovodní řady. Z těchto tras budou zřízeny přípojky jednotlivých médií s dostatečnou kapacitou pro navrhovaný objekt.

Po západní straně jsou dále uloženy kabelové trasy NN. Blíže k tělesu komunikace pak trasy VN.

Primárním zdrojem tepla a chladu bude tepelné čerpadlo země-voda. Pro zajištění spolehlivosti dodávky tepla se jako alternativní zdroj tepla předpokládá využití elektrokotlů a terciální záložní kotelny na fosilní paliva. Výpadek dodávek tepla by změnil kvalitu vnitřního prostředí a ohrozil tak deponovaná díla. Tento záložní zdroj bude aktivován v okamžiku, kdy bude nevýhodné využití tepelných čerpadel, případně při jejich výpadku.

Návrh počítá s maximálním využitím dešťové vody a jejím zpracováním nejen na pozemku, ale také přímo v budově, kde bude zavlažovat zeleň situovanou na exteriéru stavby. Zpevněné plochy jsou bez výjimky propustné a dešťová voda po nich nestéká, ale zasakuje se. V rámci sadových úprav vznikne v zahradě soustava průlehů pro hospodaření s dešťovou vodou.

Energetické a technologické řešení

Technologické řešení stavby má tři základní předpoklady pro zajištění kvalitní funkce budovy:

•          žádná voda v prostorech s uměleckými díly;

•          trvalá teplota a vlhkost vnitřního ­prostředí;

•          minimální provozní náklady.

S ohledem na objem a rozsah budovy bylo dosažení těchto požadavků velmi náročné, přesto se řešení podařilo nalézt. Návrh zdrojů energie a celého technického řešení je výsledkem reversibilního posouzení budovy, kde:

•          pro transport tepelné energie do depozitářů je použit vzduch;

•          bylo stanoveno minimální hygienické množství vzduchu pro větrání prostor.

 

Provozně nutné minimální množství vzduchu dopraví jen omezené množství tepelné energie a to je také hranicí pro maximální možnou ztrátu či zisky z vnějšího prostředí v letních a zimních extrémech při zachování stálého vnitřního prostředí v limitech stanovených NGP. Tyto limity vycházejí z materiality typů uložených sbírkových předmětů.

Z těchto limitních hodnot tepelných zisků a ztrát budovy byl při návrhu zpětně vypočten součinitel prostupu tepla konstrukcí, a tím i stanoven typ izolantu a jeho tloušťka.

Při uvedeném reversibilním postupu došlo také k interpolaci součinitele prostupu ­tepla mezi jednotlivými typy konstrukcí z hlediska jejich polohy k vnějšímu prostředí. Ve výsledku je areál provozně koncipován jako pasivní. S ohledem na typ a použité materiály počítáme s měrnou potřebou tepla na vytápění/chlazení okolo 19 kWh/ m² rok při využití reversibilního tepelného čerpadla. Budova má celkovou potřebu dodané energie na úrovni 47 kWh/ m²rok. To vše při průměrném součiniteli prostupu tepla 0,16 W/m²K.

K tomuto výsledku přispívá i skutečnost, že na střeše budovy jsou umístěny fotovoltaické panely. S ohledem na uvedený typ budovy je spotřeba vody minoritní ku spotřebě elektřiny. Veškerá dešťová voda se likviduje na pozemku, tudíž odpadají problémy spojené s poplatky za stočné. Po úpravě bude voda používána pro přípravu demi vody k výrobě páry a také pro technologické procesy v rámci ateliérů a laboratoří.

Mezi kancelářskou částí budovy a depozitárními sklady je navrženo technické mezipatro, což přináší celou řadu výhod. Jednak je zde vytvořen velkorysý prostor pro zařízení těmi ­nejmodernějšími technologiemi, zároveň je zajištěn snadný přístup. Instalace jsou z technického mezipatra vedeny prostupy v jádrech.

Vlastní systémy musí rychle reagovat na změny vstupních parametrů z exteriéru. Jednak vlivem ročního období, ale např. i blížící se bouřky, kdy dochází ke změně tlaku, teploty a také vlhkosti. Další ­proměnnou bude počet osob uvnitř budovy. Pro tyto účely výkyvů budou instalovány akumulační nádrže s jednotlivými médii v požadovaných systémových parametrech.

Primárním zdrojem tepelné energie budou tepelná čerpadla s reverzní funkcí ­topení/ chlazení, resp. jejich kaskáda. Bivalentním záložním systémem bude elektrokotel a plynová kotelna.

V přechodovém období lze využít freecoolingu – nízkých venkovních teplot pro výrobu chladu (chladicí vody a vzduchu). Pro maximální efektivitu bude použit vysokotlaký nízkoteplotní systém.

Z hlediska podstatného snížení energetické náročnosti VZT je zaveden rovnotlaký systém regenerace vzduchu z depozitáře sbírek. VZT jednotka upraví odpadní vzduch na požadované teplotně vlhkostní parametry a přimíchá čerstvý, předem připravený vzduch z exteriéru. Kromě teploty ­(ohřívání/ chlazení) je vzduch vlhčen či odvlhčován. Zdrojem páry pro vlhčení bude vyvíječ páry. Upravený vzduch pro prostory depozitáře bude přiváděn 1–2krát denně, přičemž z větší části se jedná o cirkulační vzduch. Objem čerstvého vzduchu bude do 10 % celkového objemu přiváděného vzduchu.

Objem čerstvého vzduchu pro prostory bez možnosti přirozeného větrání, popř. s omezenou možností přirozeného větrání, je navržen na 35 m³/h na osobu. Prostor šatny je dimenzován dávkou vzduchu na šatní místo 20 m³/h. Přívod vzduchu na úhradu vzduchu odvedeného z hygienického zázemí je úměrný tomuto množství. Odvod vzduchu z prostoru depozitáře odpovídá přiváděnému objemu. Odvod vzduchu z administrativní části je rovněž adekvátní přívodu.

Pro řízení a monitorování určených technických zařízení bude navržen volně programovatelný řídicí systém, umožňující řízení technologií na kvalitativně vysoké úrovni. Úlohou systému je zabezpečit spolehlivý a bezpečný provoz technologického zařízení, minimalizování spotřeby energií optimalizací řízení provozu s minimálními nároky na stálou obsluhu a údržbu. ­Modulární DDC podstanice s příslušným počtem I/O modulů bude umístěna v rozváděči MaR. Navržený systém bude napojen na centrální řídicí pracoviště s vizualizací ovládané technologie, čímž jsou dány předpoklady k ekonomickému, bezpečnému a dostatečně komfortnímu provozu budovy. S ohledem na typ provozu bude v budově navržen druhý nezávislý systém monitoringu kvality prostředí. Tato data budou průběžně porovnávána s daty z hlavního řídicího systému a budou archivována.

Budova má vysoké nároky na požární zabezpečení. Základní signalizace bude přijímána na ústředně EPS a tablech obsluhy. Při vyhlášení požárního poplachu budou spuštěny ve všech podlažích stavby okamžitě sirény. Budova bude napojena na PCO HZS hl. m. Prahy. Tento systém bude doplněn o plynové stabilní hasicí zařízení s hasivem IG-541. Jedná se o autonomní systém, který díky vysoce citlivému nasávacímu detektoru kouře reaguje na požár již v raném stádiu. K vypuštění hasiva z tlakových lahví dochází po potvrzení požáru z druhého nezávislého hlásiče.

Denní osvětlení jako jedna z klíčových podmínek provozu bude zajištěno okny. ­Doplňkovým regulačním stínicím prvkem bude vnější roleta. Při návrhu systému osvětlení je dbáno na to, aby nedocházelo k oslnění, světlo bylo rozptýleno ­rovnoměrně a nezkreslovalo barvy. ­Navržený systém bude mít biodynamický efekt podle denní doby a lidského ­biorytmu. V depozitářích a v otevřeném depozitáři bude použit systém osvětlovacích lišt pro modulární nasvětlení.

Primárním zdrojem elektřiny bude trafostanice. Pro krátkodobé výpadky bude instalován zdroj UPS, primárně nabíjený z fotovoltaických systémů na střeše. V návaznosti na inteligentní řízení spotřeby bude energie odebírána pro vykrytí špiček. Nepodkročitelnou hranicí zálohy bude plné fungování do doby náběhu náhradního zdroje. Pro delší výpadky energie a pro zajištění základních funkcí budovy bude instalován dieselagregát v rámci energocentra.

Aktuální stav

V současné době jsou zpracovány projektové dokumentace pro území rozhodnutí a stavební povolení. Vydání územního rozhodnutí se očekává v roce 2024. Ve vysoké fázi rozpracovanosti je také dokumentace pro provádění stavby. Vlastní realizace je plánována v roce 2025 a celý depozitární areál by měl být dokončen v roce 2028.

Odborné posouzení článku

Ing. Jaroslav Šafránek, CSc., odborník v oboru stavební tepelné techniky a energetické náročnosti budov, autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby, zkoušení a diagnostika staveb a energetické ­auditorství.