Zpět na stavby

Loket – obnova Městské dvorany

28. prosince 2022
Ing. Petr Podlipský

Městská dvorana představuje významnou architektonickou dominantu města Loket, která charakterizuje a dokládá stavební i slohovou etapu ve vývoji městské zástavby z přelomu 19. a 20. století.

Autor:


Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor vodní stavby a vodní hospodářství. Projektantem je od roku 1983, kdy působil v s.p. Západočeské uhelné doly, kde zpracovával řadu projektů průmyslových, inženýrských a občanských staveb, vč. podpovrchových. Od roku 1992 má vlastní projektovou kancelář. Autorizovaný inženýr v oboru pozemní stavby. Rekonstrukce Městské dvorany je již jeho sedmou rekonstrukcí památkově chráněné stavby v Lokti.

Z historie

Historické město Loket spolu s hradem bylo ve 13. století založeno na skalní ostrožně nad meandrem Ohře. Rozvoj města byl značně omezen teritoriem vymezeným meandrem, navíc z fortifikačních a obraných důvodů byl omezen městskými hradbami. Při dalším rozvoji města docházelo spíše ke stavebním úpravám původní zástavby nebo demolicím staré zástavby a na jejich místě k zakládání novostaveb. Tak tomu bylo i v případě dvorany založené na přelomu 18. a 19. století.

Původní zástavba v místě dnešní Městské dvorany se nacházela přímo za hradbami v blízkosti Robičské brány na jižní straně města. Současnou parcelu dvorany zaujímaly ještě v polovině 19. století čtyři parcely se zděnými stavbami. V roce 1882 město získalo všechny potřebné pozemky pro výstavbu budovy. Po odstranění původních budov byla v letech 1884 až 1885 vystavěna zcela nová budova dvorany, aby sloužila potřebám zázemí studentů, kteří nepocházeli z obce.

Budovu tvořily dvě části – pětipodlažní ubytovací a stravovací a s ní propojená nižší část se sálem pro sportovní a kulturní činnost.

Stavba byla zrealizována kompletně v jedné etapě a v jádru zůstala až do současné doby bez výrazných stavebních zásahů a úprav. V roce 1951 se do provozně-ubytovací části nastěhoval aparát národního výboru, který v ní působil až do přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se správa města vrátila do zrekonstruované historické městské radnice.

Degradace původního řešení různými nevhodnými zásahy a doplňky jsou relikty z období socialistické éry. V této době byla budova především podřízena účelovosti bez ohledu na ostatní hodnoty.

Poslední léta po společenském obratu koncem 20. století budova pozbyla dlouhodobého vlastníka, město Loket. Roku 1992 ji odkoupili soukromí vlastníci a tím bylo prakticky započato období nekoncepčního a chaotického vývoje, které vyvrcholilo absencí jakéhokoliv využívání budovy. Její chátrání tak pokračovalo. Nejinak tomu bylo i po odprodeji dalším soukromým vlastníkům v roce 1994, kdy byly provedeny pouze bourací a vyklízecí práce.

Během roku 2002 dvoranu odkupuje město Loket zpět do svého vlastnictví.

Vzhledem k tomu, že budova chátrala téměř třicet let, byla jednou z variant i její demolice. Naštěstí k ní nedošlo a město začalo připravovat její kompletní rozsáhlou rekonstrukci. V roce 2014 byla budova prohlášena za kulturní památku. První záchranné práce započaly v roce 2016. Vzhledem k velké finanční náročnosti byla rekonstrukce navržena ve třech etapách. V rámci 1. etapy se řešila záchrana polychromní výmalby stropu společenského sálu, která patří k nejhodnotnější výzdobě interiéru a představuje příklad reprezentativních prostor konce 19. století. Ve druhé etapě v roce 2017 byla provedena oprava krovů a realizace nové střešní krytiny z břidlice.

Pro dokončení celkové obnovy (3. etapy) město nemělo dostatek finančních prostředků, a proto byl schválen úvěr ve výši cca 100 mil. Kč. Realizace této etapy započala v roce 2018. Po volbách v roce 2018 nové vedení města z obavy o splácení vysokého úvěru uvažovalo o ukončení rekonstrukce a zakonzervování celé stavby. Po poradě s projektantem stavby bylo nakonec od tohoto záměru upuštěno a rekonstrukce byla zdárně dokončena v roce 2021.

Závažné poruchy a poškození

Dlouhodobé chátrání, neuvážené či nedokončené stavební zásahy, ale i zásahy vandalů zapříčinily, že budova vykazovala závažné poruchy a poškození.

Jednalo se především o důsledky značného podmáčení budovy jak přímo srážkovou vodou působící na obvodové zdivo, tak současně pronikající tlakovou vodou tlačící se z výše položeného terénu Radniční ulice. V důsledku problému s vlhkostí a podmáčení došlo k dalším doprovodným negativním jevům – k rozšíření celulózovorního napadení dřevěných konstrukcí hnědou hnilobou a také nebezpečnou dřevomorkou. Dále byl patrný výskyt zelených řas, zasolení zdiva a výskyt solných výluhů na omítkách. Zavlhlé zdivo bylo poškozeno mrazovými cykly. Docházelo tím k destrukci vrchních omítkových vrstev, rozvolňování pojivového materiálu i samotného výplňového, zejména cihelného, ale i řídce použitého kamenného smíšeného zdiva, především v základech. Touto destrukcí byly také významně postiženy opěrné kamenné zdi teras na jihozápadní straně, jejichž některé úseky byly již v havarijním stavu. K destrukci také značnou měrou přispěl kořenový systém náletových dřevin.

V souvislosti s vlhkostí a korozí se na havarijním stavu významně podílely i kovové části budovy. Střešní krytina z pozinkovaného plechu byla zcela zkorodovaná a místy do budovy zatékalo. Okenní parapety, krytí říms a střešní doplňky se blížily hranici destrukce.

S ohledem na provedený statický a mykologický průzkum stavu a napadení dřevokazem bylo nutno předpokládat radikální zásah do nosných podlahových – stropních konstrukcí, neboť v nich bylo rozšířeno napadení dřevokaznou houbou – agresivní dřevomorkou.

Záměr obnovy

Záměrem rekonstrukce bylo opětovné vytvoření adekvátních vnitřních prostor pro kulturní a společenské aktivity i k obnovení tradice kulturního domu, který v prostorách v minulosti fungoval, ale v posledních letech byl pouze ostudou města.

Nové využití nižší části stavby (č. p. 313) se sálem bylo jednoznačně určeno pro kulturní a společenskou činnost. Využití vyšší části stavby (č. p. 312) prošlo několika změnami – od kluboven a studoven s malým sálem, sloužících provozu zamýšleného metodického památkového centra, v podkroví s inspekčními pokoji a bytem správce budovy až ke konečnému využití jako prostory Základní umělecké školy s výtvarným ateliérem v podkroví.

Projektová dokumentace stavby tak byla upravena pro nové využití.

Obr. 15 Sál vstupní haly po obnově

 

Postup provádění jednotlivých etap stavebních úprav

1. etapa
V rámci této etapy (rok 2016) bylo nutné zachránit historicky cennou polychromní výmalbu stropu společenského sálu, které hrozila vlivem zatékání totální destrukce. V celém prostoru sálu bylo vystavěno lešení s přístupem přes balkon sálu. Výmalba byla poté postupně restaurátorsky sejmuta, jednotlivé části byly označeny a uloženy.

Původní omítka stropu byla provedena na dřevěném záklopu s rákosem. Vzhledem k tomu, že záklop byl napaden hnilobou a dřevokaznou houbou, byl v celém rozsahu odstraněn.

2. etapa
V této etapě rekonstrukce (rok 2017) bylo nutné provést opravu havarijního stavu krovů s provedením nové střešní krytiny z břidlice.

Po sejmutí původní plechové krytiny a prkenného záklopu a odkrytí pozední části krovu nad sálem se ukázalo, že původní dvojice pozednic jsou zcela vyhnilé, místy chyběly zcela. Konstrukce krovu si postupně dosedala pouze na zdivo a při absenci pozednic nebyla nijak uchycena. Po předešlém odstranění stropního záklopu a rozbitých okenních výplní hrozilo při větších poryvech větru zřícení celé střechy. Okamžitě byly započaty záchranné práce.

Jednotlivé části krovu byly postupně zvedány, nové pozednice byly po částech ukládány a kotveny do vyztuženého betonového podkladu. Nově byly také ukotveny ocelové patky táhel stahující krov.

Krov druhé části stavby byl dobře přístupný a jeho stav tedy odpovídal předpokladu projektové dokumentace. Bylo nutno odstranit vazné trámy a vytvořit tím volný prostor pro následné využití půdního prostoru. Před zaklopením střechy se provedla dozdívka ubouraných komínových těles, včetně finálního provedení nadstřešní části.

Po provedení úprav a ošetření krovu byl proveden dřevěný záklop a podkladní vrstvy pro pokládání střešní břidlicové krytiny. Byl navržen typ břidlice Del Carmen – čtverec s obloukem tl. 6–8 mm, velikosti 30 × 30 cm.

Po dokončení střechy byly osazeny doplňkové detaily střechy, klempířské konstrukce, okapy, svody a příslušné části hromosvodu.

3. etapa
V první části této etapy stavebních úprav bylo nutno realizovat navržená opatření proti zemní vlhkosti.

Vzhledem ke značné hloubce suterénního zdiva v Radniční ulici (cca 6 m), kde je velmi problematické provádění výkopových prací a vnějších izolací zdiva, byla navržena tzv. rubová izolace – vytvořená na kontaktu vnějšího líce zdiva se zeminou, kde injektážní směs vytvořila kompaktní hmotu zajištující dostatečnou odolnost proti působení zemní vlhkosti a vůči účinkům průsaku dešťových vod. Injektáž byla řešena z vnitřních prostor bez vizuálního zásahu do venkovního prostředí. Rubovou izolací nebyla narušena statika budovy.

Dalším opatřením bylo odstranění stávajících podlah v 1. a 2. suterénu a realizace celoplošného vodorovného větracího systému z tvarovek IGLÚ. Tento větrací systém nahradil chybějící vodorovnou hydroizolaci. Systém využívá nasávání vzduchu z venkovního prostředí a jeho odvedení do volných komínových průduchů.

Nosné zdivo v obou suterénech bylo po odstranění omítek očištěno (včetně spár), napadené části zdiva biotickými škůdci byly ošetřeny fungicidními prostředky. Byla provedena sanační omítka WTA.

Z důvodu bezbariérového přístupu do všech částí budovy přístupných veřejnosti bylo nutno do stavby situovat bezbariérový výtah. Jeho umístění bylo navrženo vedle hlavního schodiště ve vyšší části budovy, což vyžadovalo největší zásah do stavebních konstrukcí. Bylo třeba vybourat části stropů ve všech podlažích pro vyzdění výtahové šachty. V suterénu bylo nutno odstranit část stávající konstrukce a pod úrovní podlahy vytvořit výtahovou prohlubeň. Ta byla provedena z vodostavebního betonu do ztraceného ocelového bednění.

Stávající nosné konstrukce dřevěných trámových stropů bylo nutno podrobit podrobnému průzkumu, odstranit napadené trámy a vyztužit je pomocí ocelových nosníků s nastřeleným trapézovým plechem, který tvořil ztracené bednění pro železobetonovou desku. Staticky se stropy navrhovaly na zatížení pro nové využití jednotlivých místností.

Veškeré stavební práce probíhaly za neustálého dohledu a byly konzultovány s pracovníky Národního památkového ústavu v Lokti. Na chodbách byla částečně zachována historická dlažba, poškozené části byly nahrazeny jejich replikou.

Jelikož veškeré vnitřní i venkovní sítě byly dožité, stavba vyžadovala jejich kompletně nové řešení. Jednalo se o nové rozvody vody včetně přípojky, rozvod vnitřní kanalizace, slaboproudé a silnoproudé rozvody elektro, včetně nové přípojky, vnitřní rozvod plynu i přípojky, vytápění budovy a vzduchotechnické zařízení.

Technologie vzduchotechniky a plynové kotelny bylo velmi důležité umístit z estetického hlediska tak, aby nasávání a výdech vzduchotechniky, stejně tak i nový nerezový třísložkový komín kotelny, nenarušovaly exponovaný pohled na budovu dvorany. Veškeré vyústění tedy bylo umístěno v nejméně exponované části stavby.

Nová plynová kotelna s dvěma plynovými kondenzačními kotli byla umístěna do 1.PP v severovýchodním rohu budovy. Vzduchotechnická jednotka byla situována v půdním prostoru nad jevištěm. S tím souviselo i zesílení stropu nad jevištěm.

Restaurátorské práce
Během historické obnovy byla prováděna řada restaurátorských prací.

Jednalo se především o rekonstrukci fasády budovy, restaurování uměleckořemeslných prvků, štukové výzdoby v reprezentativní části stavby i transferu a rekonstrukci stropní malby.

Velmi pracnou a časově náročnou součástí byl zpětný transfer stropní historické malby. Před osazením nového bednění stropu bylo nutno vyrovnat podklad do polohy, v jaké byl před transferem, aby následné osazení historické malby rozměrově přesně odpovídalo původnímu stavu.

Neméně důležitou součást obnovy tvořila i repase a provedení replik truhlářských, kovářských a zámečnických prvků stavby, jako jsou veškerá okna, dveře, vnitřní dřevěná schodiště, kovaná zábradlí a drobné artefakty sálu a vstupní haly.

Dvorana byla vybavena jevištní a kongresovou technikou, ve veřejných prostorách byly osazeny historizující lustry od české společnosti WRANOVSKY.

Závěr

Po dokončení rekonstrukce Městská dvorana opět slouží potřebám občanů Lokte. Do budovy byla přestěhována základní umělecká škola, sídlí v ní příspěvková organizace města Loket – Kulturní dům Dvorana. Sál opět slouží jako kulturní a společenský stánek města. To nemělo adekvátní vnitřní společenské prostory pro kulturní a společenské aktivity a rekonstrukce umožnila obnovení tradice kulturního domu, který tam dlouhá léta fungoval.

 

Základní údaje o stavbě
Název: Městská dvorana Loket
Investor: město Loket
Projekt včetně architektonického řešení: Ing. Petr Podlipský – NEUPROJEKT, projekční kancelář
Zhotovitel: ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s.r.o., Josef Bartyzal
Stavbyvedoucí: Josef Kraus
Doba výstavby: 10/2018–04/2021
Náklady: 118 mil. Kč
Zastavěná plocha: 668 m2
Celková užitná plocha: 1924,0 m2
Základní údaje o stavbě
Název: Městská dvorana Loket
Investor: město Loket
Projekt včetně architektonického řešení: Ing. Petr Podlipský – NEUPROJEKT, projekční kancelář
Zhotovitel: ISSO – Inženýrské stavby Sokolov, s.r.o., Josef Bartyzal
Stavbyvedoucí: Josef Kraus
Doba výstavby: 10/2018–04/2021
Náklady: 118 mil. Kč
Zastavěná plocha: 668 m2
Celková užitná plocha: 1924,0 m2