Zpět na stavby

Vývoj a realizace projektu doplnění vody do Velkého Boleveckého rybníka v Plzni

Bolevecká rybniční soustava představuje jedinečný přírodně-krajinářský fenomén severního okraje Plzně a také jeho nejdůležitější rekreační zázemí. Jedná se o unikátní a uzavřený ekosystém, který během staletí v Bolevecké rybniční soustavě vznikl. Po roce 2015 se začal projevovat v rybniční soustavě nedostatek vody, jehož důsledkem byl pokles hladiny v největším rybníku o 1,3 m. Na základě provedených rozborů a studií město přikročilo k realizaci ojedinělého projektu doplnění vody do Velkého Boleveckého rybníka, jehož stavební a technologická část byla úspěšně dokončena v roce 2022.


Historie rybniční soustavy

Bolevec je bývalá vesnice středověkého původu, jejíž jádro leží 3 km severně od plzeňského náměstí. Od roku 1460 je Bolevec v majetku města Plzně, administrativně k němu však byl přičleněn až v roce 1942. Město plánovalo v Bolevci výstavbu rybníků na Boleveckém potoce, který disponuje vlastním povodím o ploše 16,7 km2 a 2 km pod soutokem Mže a Radbuzy se vlévá do Berounky. Roku 1461 byl vybudován Velký Bolevecký rybník (dále též VBR) a postupně řada dalších rybníků, z nichž část do dnešních dnů zanikla, ale byly postaveny jiné. V současnosti tvoří celou soustavu kromě VBR především rybníky Košinář, Senecký, Třemošenský, Kamenný, Šídlovský a ještě několik menších. Celková plocha rybníků v povodí činí 0,72 km2 (72 ha). Od 20. století se rybniční soustava včetně okolních lesů stala významným rekreačním zázemím průmyslového města. Na severním břehu VBR byla vybudována pláž Ostende včetně příslušné vybavenosti, dále autokemp (dnes vyhledávaný i mezinárodní klientelou), na jižním břehu pak loděnice. Rozsáhlé investice pro zvelebení bolevecké rekreační oblasti plynuly z města i v uplynulých dvaceti letech (obr. 1). Správu rybniční soustavy včetně okolních lesů pro město vykonává příspěvková orga­nizace Správa veřejného statku města Plzně (SVSMP).

Po mnoho staletí představoval Bolevec součást zemědělského zázemí Plzně. To platilo až do sedmdesátých let 20. století, kdy v severní části katastrálního území ­Plzně a také na volných plochách boleveckého katastru začala výstavba rozsáhlého komplexu sídlišť Lochotín, Bolevec a Košutka, jež se stala domovem pro zhruba 40 000 obyvatel. Bývalou zemědělskou půdu zaplnily nejen bytové domy, ale též budovy občanské vybavenosti, zpevněné plochy ulic a veřejných prostranství. Srážkové vody z těchto ploch byly svedeny do jednotné kanalizace a dvěma kmenovými sběrači (roudenským a boleveckým) odvedeny do čistírny odpadních vod pod Bílou Horou. Ta leží nedaleko od místa, kde se zatrubněný Bolevecký potok vlévá do Berounky. Míru prostavění boleveckého katastru výmluvně dokládá porovnání dnešní situace území (obr. 2) s vojenskou mapou z poslední třetiny 19. století (obr. 3).

Vodní bilance a možnosti jejího vylepšení

Až do roku 2015 byla vodní bilance v povodí Boleveckého potoka pozitivní, resp. vyrovnaná. Poté však přišel mimořádně suchý a horký rok 2015 a po něm několik dalších. Boleveckým potokem prakticky přestala protékat voda a hladina v některých nádržích začala klesat. Maximální zaklesnutí hladiny na největším, tedy Velkém Boleveckém rybníku dosáhlo hodnoty –1,3 m, což mělo mimo jiných důsledků i výrazně negativní vliv na rekreační potenciál rybníka. Provozní hladiny na kótě 312,15 m n. m. bylo dosaženo naposledy během roku 2012. V roce 2019 město vyhodnotilo tento problém jako dlouhodobý a začalo aktivně prověřovat jeho příčiny a hledat možnosti řešení. Pro zpracování analýzy byla vybrána společnost DHI a.s., která vypracovala studii možností zlepšení vodohospodářské bilance v povodí Boleveckého potoka.

Podkladem ke stanovení, kolik vody v delším období v bolevecké soustavě chybí, bylo porovnání množství vody, jež do soustavy přitéká, s množstvím vody, které se ze soustavy vypaří. Teploty, srážky a výpar jsou sledovány na stanici ČHMÚ Plzeň-Mikulka (1,5 JZ km od rybníka). Hodnoty evaporace (fyzikální výpar) jsou měřeny poklesem z volné hladiny a jsou pro orientační stanovení výparu dostatečné. Roční průměrný výpar v období od dubna do října byl v letech 2009–2018 na hodnotě 472 mm, přičemž nejvyšší měsíční hodnota výparu byla naměřena v červnu roku 2017, a to 146 mm. Roční průměr srážek za sledované období je 548 mm s mírně klesající tendencí. Nejvíce srážek spadne v červenci, a to 82 mm. Jedná se však většinou o srážky s velkou intenzitou, které nemají výrazný vliv na dotaci půdního horizontu. Bilanci srážek a výparu v období od dubna do října (průměr z let 2009–2018) ukazuje obr. 4. Je zřejmý deficit srážek v období od května do září.

V měsíčním měřítku v období 2009–2018 hodnoty oscilují, ale je zřejmé, že v období 2009–2014 docházelo ve vegetačním období v některých měsících k pozitivní bilanci srážek; v letech 2015, 2017 a 2018 byla už bilance pouze negativní (obr. 5).

Přirozený nátok do nádrže byl ke konci sledovaného období po větší část roku nulový vlivem negativní vodní bilance v celém povodí. Pokud jde o samotnou plochu VBR (42 ha), v průběhu měsíců červen–srpen činil průměrný deficit cca 100 tis. m3 vody měsíčně (pokles hladiny 20 cm). Kromě výparu dochází v podmínkách vysušeného povodí pravděpodobně i k dotování podzemních vod z nádrže v neznámém rozsahu. To vše vedlo k již zmíněnému poklesu hladiny až o 1,35 m v listopadu 2020, což představovalo chybějící objem vody v rybníku 650 tis. m3. Srážkově nadprůměrné roky 2020–2021 sice pokles hladiny zastavily, na pozitivní vývoj a na přirozené doplňování rybníka to však nestačilo (obr. 6).

Podle závěrů firmy DHI a.s. bylo nutné pro účel vyrovnání vodního deficitu ve třech letních měsících najít zdroj vhodné vody o vydatnosti cca 40 l/s. Pokud by měl být deficit dorovnáván v průběhu celého roku, což by bylo technologicky výhodnější, byl by dostatečný zdroj o výkonu cca 10 l/s.

Studie firmy DHI a.s., dokončená v srpnu 2019, stanovila pět variant možností vylepšení vodohospodářské bilance VBR.

  • Varianta A – odvedení dešťových vod z horních částí povodí

Principem návrhu je změna neudržitelného vývoje odvedení srážkových vod z horní části povodí do jednotné kanalizace. V intravilánu by mělo dojít k postupnému odpojení části srážkových vod od kanalizace a k jejich svedení přes umělé nebo přirozené svodnice do vodních nádrží (jde např. o vody ze střech budov nebo z povrchů komunikací).

  • Varianta B – využití podzemní vody

Jednou z možností je jímání vody vyvěrající trvale z pramene pod budovou 4. základní školy Plzeň v Kralovické ulici uprostřed sídliště (průměrně 0,5 l/s), dnes odváděné do jednotné kanalizace. Voda by po jímání z vrtu byla svedena gravitační kanalizací do litorálu v horní části povodí Boleveckého potoka. Dále byla uvedena možnost čerpání artéské vody ze stávajícího hlubinného vrtu u rybníka Košinář v Bolevecké pánvi. Dlouhodobě udržitelná vydatnost je na úrovni 1 l/s.

  • Varianta C – využití vody z Berounky

Zahrnuje možnost jímání vody z mělkých hydrogeologických vrtů, jež by plnila voda z řeky filtrovaná přes půdní horizont. Podvariantou je vybudování filtrační galerie, v níž by docházelo k filtraci načerpané vody z řeky mezi jednotlivými sekcemi přes pískové filtry.

  • Varianta D – využití přečištěných vod z čistírny odpadních vod (ČOV)

Vyčištěná voda z ČOV by představovala stálý a vydatný zdroj pro doplnění rybníka. Pro dosažení potřebné kvality by bylo nutné vodu terciálně dočistit, což by vzhledem k velkému množství nerozpuštěných i rozpuštěných látek a jiných reziduí bylo náročné na technologii úpravy.

  • Varianta E – stanovení přirozených svodnic v rozvojových lokalitách územního plánu

Podstatou varianty je vymezení nezastavitelných svodnic v rozvojových lokalitách, kterými bude přirozeně odtékat dešťová voda do vodních nádrží (obr. 7) a obecně do povodí Boleveckého potoka, jenž napájí Boleveckou rybniční soustavu.

Obr. 02 Přehledná situace Plzně-Bolevce a okolí v současnosti (zdroj: https://ags.cuzk.cz)

Hledání vhodných zdrojů vody

Na základě zkušeností z roku 2020 (velmi vydatné několikadenní srážky, po kterých nedošlo k odpovídajícímu zvýšení hladiny) bylo potvrzeno, že dochází k přirozené inte­rakci mezi rybníky a podzemními vodami. Tuto skutečnost bylo třeba při návrhu kapacity vodního zdroje zohlednit. U varianty vody z Berounky bylo třeba počítat také s dobou, kdy odběr vody nebude možný kvůli nízkému stavu nebo špatné kvalitě vody; tato doba byla odhadnuta na tři měsíce v roce. S využitím kontinuálně měřených hodnot a jejich extrapolací do následujícího období byla přehodnocena potřebná vydatnost zdroje, která by stačila na doplnění VBR, a nově stanovena hodnotou 20 l/s.

S ohledem na potřebu takto kapacitního zdroje se město rozhodlo dále prověřit možnosti těchto primárních zdrojů:

  • mělký vrt v areálu ČOV;
  • voda z Berounky;
  • voda z odtoku z ČOV.

V rámci původních konzultací s Povodím Vltavy, s.p., vedených v roce 2019, bylo zřejmé, že u těchto zdrojů bude nutné se v rámci zabezpečení dostatečné kvality vody pro biotop Boleveckého rybníka soustředit na dva základní problémy: zamezení přenosu račího moru a redukci vnosu fosforu. Jednou z možností bylo využití membránové úpravy vody doplněné UV lampou. Výhodou technologie s membránovým bioreaktorem (MBR) je vysoká účinnost odstranění organického znečištění – bakterií a virů z odpadní vody a také dusíkatých látek.

Vzhledem k vysoké účinnosti a relativně nízkým provozním nákladům bylo rozhodnuto v této fázi ověřování využít membránovou filtraci AMAYA s automatickým řídicím systémem (obr. 8). Jednostupňový technologický proces filtrace probíhá na keramické membráně při tlaku 30–150 kPa. Jádrem celého procesu je keramický monolitický element o ploše 25 m2 a velikosti pórů 0,1 μm. Technologie je proto mnohem účinnější než klasická filtrace přes písek. Tato technologie by měla být dostatečná i pro odstranění spor račího moru, které podle literatury dosahují velikostí 3–12 μm.

Poloprovozní zkoušky zajistila v období od října 2020 do ledna 2021 firma ENVI-PUR, s.r.o., mobilní jednotkou. Ta umožňuje testování v terénu s výstupem dat, díky kterým lze posoudit schopnosti technologie na dané lokalitě a je možné navrhnout optimální provozní parametry pro stacionární zařízení. Hlavní otázky, na které mělo testování odpovědět, lze shrnout do následujících bodů.

• Je technologie membránové filtrace vhodná pro úpravu vody pro Bolevecký rybník?

• Který z dostupných zdrojů (voda z Berounky, voda z mělkého vrtu, resp. voda z odtoku z ČOV) je pro doplňování vhodnější?

• Jaká je separační účinnost pro organické látky a mikrobiologické ukazatele v rámci poloprovozní jednotky?

• Jaká je spotřeba elektrické energie, upravené vody pro účely praní jednotky a chemikálií?

• Jak dlouhé jsou filtrační cykly systému?

• Jaký flux (hydraulické zatížení) membrány je optimální?

Pro vyhodnocení účinnosti procesu separace byly odebírány vzorky vody před membránou a za ní, tzn. k analytickému rozboru surové vody i vody upravené technologií membránové filtrace. Odebrané vzorky byly bezprostředně analyzovány mobilními analytickými přístroji instalovanými v zázemí ČOV Plzeň. V rámci zkoušek se pravidelně odebíraly vzorky, které byly analyzovány v akreditované laboratoři, kde bylo zásadní sledovat hodnoty koncentrace organických látek a mikrobiologických parametrů. Na mobilní jednotce byly automaticky zaznamenávány provozní parametry, které monitorují účinnost čištění, ale také spotřebu elektrické energie, spotřebu upravené vody na praní membrány a spotřeby chemikálií – procesních a pro účely praní.

Vyhodnocení jednotlivých zdrojů

A – Mělký vrt

Vlastní průzkumné práce byly zahájeny na jaře roku 2020, kdy byl připraven zkušební vrt v areálu ČOV a byla zkoumána jeho vydatnost a složení vody. V lokalitě se nachází v kvartérních sedimentech zvodeň, ve které je hladina podzemní vody cca 6 m pod stávajícím terénem. Zvodeň je hydraulicky spojena s tokem Berounky, jejíž koryto bylo od místa vrtu vzdáleno 90 m. Hloubka průzkumného vrtu byla 7,55 m. Voda z vrtu se jevila z hlediska znečištění jako dostatečně kvalitní, vydatnost vrtu se však pohybovala pouze mezi 0,6–0,8 l/s. Aby mohlo být do VBR čerpáno dostatečné množství vody, muselo by být provedeno minimálně dvacet vrtů, což bylo z hlediska prostorových možností v areálu ČOV nereálné. Náklady na realizaci dvaceti vrtů včetně vystrojení byly odhadnuty na 8 mil. Kč.

B – Voda z Berounky

Dalším blízkým zdrojem surové vody s dostatečnou vydatností je Berounka. Povodí Vltavy, s.p., vydalo v lednu 2021 předběžný souhlas správce vodního toku k požadavku odběru povrchové vody z Berounky v průměrné výši 15,0 l/s s maximální kapacitou odběru 20 l/s, s následnou úpravou vody a jejím odváděním do povrchových vod pro účely doplňování vody do Velkého Boleveckého rybníka na Boleveckém potoce. Zkoušelo se postupně osm vzorků po stránce chemické, mikrobiologické a také z hlediska množství polutantů. Vzorkování bylo ukončeno v listopadu 2020 s výsledkem, že se jedná o vhodný zdroj, který vyhovuje z hlediska mikrobiologického i z hlediska chemických parametrů. Mikrofiltrace s velikostí 0,1 μm zabraňuje vniku spor račího moru. Náklady na stavební část a technologii byly odhadnuty na 22 mil. Kč.

C – Přečištěná voda z ČOV

V závěrečné fázi byla zkoumána vhodnost přečištěné vody z odtoku ČOV. V rámci studie (DHI a.s., 2019) byl uveden předpoklad, že k využití této vody bude potřebná rozšířená technologie terciálního dočištění, která je však z investičního hlediska cca 2× dražší a z provozního hlediska až 4× dražší. Vysoké provozní náklady nevykompenzuje v porovnání s vodou z Berounky ani skutečnost, že voda z tohoto zdroje by byla k dispozici kdykoliv a „zdarma“. Bylo zjištěno, že médium obsahuje velké množství nerozpuštěných i rozpuštěných látek a taktéž chemické složení neodpovídá požadovanému výstupu. Technologie by musela být doplněna minimálně o jeden separační stupeň např. flotace. Je však pravděpodobné, že pro odstranění mikropolutantů by bylo nutné technologii doplnit rovněž o jednotku s granulovaným aktivním uhlím (GAU). Z hlediska kvality vody se jedná o nevhodný zdroj. Náklady na stavební část a technologie byly odhadnuty na 38 mil. Kč.

Jak se později ukázalo, odhadované náklady byly v této fázi násobně podhodnoceny. Pro úplnost dodejme, že se zvažovala i nabídka společnosti Plzeňská teplárenská, a.s. (PT), na využití kapacity zdroje přečištěné vody (primární zdroj: Berounka) z vlastní úpravny vody, která leží v areálu PT. Tato voda by kvalitou vyhovovala pro doplnění VBR a celkový objem doplněné vody za rok by byl srovnatelný s variantou nové úpravny v areálu ČOV. Problém však představovala větší vzdálenost zdroje od VBR (2,2 km) a průchod výtlačného potrubí složitým terénem po pozemcích více vlastníků.

Konzultant průzkumných prací (DHI a.s.) na základě provedených zkoušek zhodnotil všechny tři varianty zdrojové vody a jednoznačně doporučil k použití pro doplnění VBR povrchovou vodu z Berounky. Pro tuto variantu byl i předběžný příslib správce vodního toku na možnost odebírat vodu v množství do 20 l/s vyjma nízkých vodních stavů. Rada města Plzně schválila 15. února 2021 využití tohoto zdroje a dále stanovila, že voda bude upravena do požadovaných parametrů v nové úpravně vody vybudované pro tento účel ve stávajícím areálu ČOV Plzeň a následně čerpána do VBR. Příprava projektu tak mohla postoupit do další fáze.

Obr. 09 Schéma stavby (mapový podklad: https://mapy.cz)

Příprava projektové dokumentace

V zájmu urychlení celé akce, aniž byl ještě znám primární zdroj vody, zadal stavebník již v dubnu 2020 projektovou dokumentaci pro společné povolení na „Převedení vody do Boleveckého rybníka z areálu ČOV“. Ta řešila přívodní potrubí z předpokládaného místa úpravny vody v areálu ČOV až k výustnímu objektu na hrázi VBR. Díky tomu byla stabilizována a technicky projednána trasa výtlaku v délce cca 600 m a byly získány předběžné souhlasy vlastníků zasažených pozemků. Zhotovitelem projektové dokumentace byla společnost EGYPROJEKT s.r.o. V dubnu 2021 bylo společnosti DHI a.s. zadáno zpracování projektové dokumentace pro společné povolení na akci „Doplnění vody do Velkého Boleveckého rybníka, jímání, úpravna vody a přívodní potrubí“, která zahrnovala již celý kompletní rozsah stavby od jímacího objektu u Berounky přes čerpací jímku a přívodní potrubí k nové úpravně vody a její stavební a technologickou část. Projekt zahrnul též objekt výtlačného potrubí do VBR, a to formou zaintegrování dříve zpracované dokumentace. Návrh technologie úpravny vody zajistila společnost ENVI-PUR, s.r.o. V létě roku 2021 probíhala v hektickém tempu řada jednání zástupců stavebníka a projektantů s odborníky z Povodí Vltavy, s.p., a společnosti VODÁRNA PLZEŇ a.s. (v pozici budoucího potenciálního provozovatele), kteří se svými zkušenostmi a radami snažili přispět k optimálnímu návrhu všech částí neobvyklého projektu. Dokumentace byla odevzdána 30. září 2021 a souběžně již probíhalo zpracování projektové dokumentace pro provádění stavby, jež byla objednateli předána 10. prosince 2021. Klíčové společné povolení vydal Odbor stavebně správní Magistrátu města Plzně 8. března 2022 a toto nabylo právní moci 26. března 2022.

Popis stavební a technologické části projektu

Princip úpravy vody

Voda je upravována technologií koagulace a membránové keramické filtrace s maximálním výkonem 20 l/s. Ze surové vody jsou odstraněny kromě veškerých nečistot i zákal, fosfor a spory račího moru. Technologie je navržena tak, aby bylo možno reagovat na proměnlivou kvalitu říční vody v průběhu roku. Předpokládá se odběr devět měsíců v roce s přerušením při nižším stavu vody v řece (limit je 4,4 m3/s). Technologii úpravy vody bude možné bez nutnosti konzervace zařízení odstavit na delší časový úsek a znovu velmi rychle uvést do provozu.

Stručný popis technologických prvků a vlastního procesu úpravy vody

  • Voda z Berounky se odebírá jímacím objektem přes hrubé česle a potrubím volně vtéká do objektu čerpací stanice, kde jsou umístěny další česle s průlinou 10 mm s automatickým odstraňováním nečistot.
  • Kalová čerpadla (Q = 20 l/s, h = 19 m) dopraví surovou vodu potrubím DN 160 mm do úpravny vody, kde dochází k prvnímu měření odebrané vody fakturačním průtokoměrem. První technologií čištění je nejprve hrubý předfiltr s průlinou 2 mm a dále automatický filtr s průlinou 0,3 mm. Následuje dávkování koagulantu a poté samotná membránová filtrace. Jištění a ovládání chodu čerpadel a pneupohonu vřetenového šoupátka je umístěno v novém objektu úpravny vody.
  • Po mechanickém předčištění je dalším krokem procesu tzv. flokulace (vločkování), tj. srážení drobných znečišťujících částic pomocí koagulantu. Vločkování probíhá v tlakovém flokulátoru, dávkování poloautomatickými dávkovacími čerpadly. Koagulačním činidlem je síran hlinitý, který je deponován v dvouplášťové zásobní nádrži.
  • Vzhledem k tomu, že zdroj povrchové vody je kvalitativně proměnlivý, je v technologii navržena automatická doregulace dávky koagulačního činidla podle on-line analyzátorů – zákaloměru, UV absorbance a pH. Z toho důvodu je na potrubí přívodu surové vody na flokulaci a následně na linku membránové filtrace osazeno kontinuální měření zákalu surové vody. V případě výrazného zhoršení kvality surové vody (povodeň, voda z odlehčovacích komor...) dojde k automatickému odstavení technologické linky.
  • Následuje membránová keramická filtrace v tlakovém režimu přes 27 membránových elementů. Každý element má plochu 25 m2 s nominální velikostí pórů 0,1 μm. Hydraulické zatížení se předpokládá 107 l/(m2/h) (flux). Keramickým materiálem je oxid hlinitý neboli korund. Délka jednoho keramického elementu je 1,5 m, průměr 180 mm.
  • Filtry se postupně zanášejí zachycenou suspenzí, při dosažení určitého odporu dojde k automatickému vyprání filtrů tlakovou vodou (zpětný chod) a tlakovým vzduchem. Odpadní prací voda je svedena do kanalizace (na čistírnu).
  • Pro zajištění řízení a ovládání celého procesu linky je součástí technologie operátorský panel, potřebný SW a celá řada periferií a snímačů.
  • Upravená voda (permeát) se střádá v akumulační nádrži o objemu 15 m3. Posledním stupněm úpravy je blok s UV zářením, které zaručí požadovanou biologickou kvalitu vody před čerpáním do Boleveckého rybníka.
  • Čerpadlem je následně voda čerpána výtlačným potrubím DN 200 mm a délce cca 585 m do vlastního rybníka.
  • Výtok na návodní straně hráze je výustním objektem, který je umístěn těsně nad nejvyšší provozní hladinou rybníka, a je tak možná vizuální kontrola kvality vody (obr. 11, 12).

Součást systému tvoří samozřejmě řada dalších snímačů – např. tlaku, které dávají pokyn k automatickému vyprání filtrů, průtokoměry, vzorkovací ventily, chemické hospodářství atd. 

Automatická údržba jednotlivých komponentů, kde dochází k zanášení a usazování zachycených látek, je prováděna jak fyzikálně (tlakovým vzduchem), tak chemicky – kyselinou sírovou (37%) nebo chlornanem sodným (12%). Činidlo vychází z kontinuálního měření hodnoty pH. Celá soustava je samozřejmě složitější, nicméně důležitým faktorem z hlediska provozu je, že díky technologické vyspělosti je nutná jen minimální přítomnost lidské obsluhy a tím se významně šetří provozní náklady.

Proces realizace

  • 01–03/2022 – zadávací řízení na zhotovitele stavby
  • 04/2022 – zahájení stavebních prací
  • 06–08/2022 – postupná montáž technologie podle stavební připravenosti
  • 6. září 2022 – rozhodnutí o povolení zkušebního provozu
  • 31. března 2023 – kolaudace stavby

Dosavadní průběh provozu zařízení

Stavba byla uvedena do zkušebního provozu v září roku 2022. Zkušební provoz a odstraňování zjištěných nedokonalostí probíhal do března 2023, kdy byla stavba zkolaudována. Provozovatelem systému se stala společnost VODÁRNA PLZEŇ a.s., s níž uzavřel správce smlouvu o provozu stavby jímacího objektu, úpravny vody a přívodního potrubí do VBR. Zajišťování provozu podle této smlouvy zahrnuje:

  • obsluhu zařízení, provádění běžné údržby předmětu provozu;
  • dodávku vody upravené v úpravně vody do přívodního potrubí a její odvedení do výustního objektu ve Velkém Boleveckém rybníku;
  • sledování a kontrolu kvality upravené vody podle provozního a manipulačního řádu a rozhodnutí či stanovisek příslušných orgánů.

Základní zkušenosti z dosavadního provozu

Při větším zákalu říční vody dochází k častějšímu praní keramických filtrů (zejména v případě přívalových srážek). Systém se při větším zákalu samočinně odstaví, ale v časovém úseku před odstávkou klesá účinnost procesu (velká spotřeba přečištěné vody pro proces praní filtrů). Otázkou do budoucna (a rovněž pro podobné projekty) je umístění systému pro měření zákalu surové vody. Druhým slabým článkem se ukázala nedostatečná kapacita odpadního potrubí od jednotky praní filtrů, která vedla až k výtryskům znečištěné prací vody do vnitřních prostor úpravny. Tento problém vyřešila stavební úprava spočívající v oddělení odtoku z praní filtrů od vnitřních rozvodů odpadního potrubí.

Od začátku čerpání do konce roku 2023 se do rybníka načerpalo celkem 350 000 m3 upravené vody. Vývoj hladiny je patrný z grafu na obr. 13, přičemž do poloviny června 2023 docházelo k systematickému růstu úrovně hladiny, který se poté vlivem výparu v letním období pozastavil. S ohledem na nízký průtok v Berounce bylo čerpání v průběhu léta a podzimu několikrát přerušeno, ale od poloviny října opět následuje soustavný vzestup hladiny.

Na začátku čerpání (září 2022) byla hladina na kótě 310,87 m n. m., na konci června 2023 došlo k vzestupu na 311,57 m n. m. a počátkem roku 2024 je hladina na kótě 311,74 m n. m. K dosažení provozní hladiny zbývá 41 cm. Vzhledem k tomu, že se jedná o široce diskutovaný projekt, byla zřízena webová stránka https://bolevak.plzen.eu/, na které může veřejnost sledovat vývoj hladiny.

S ohledem na úspěšný dosavadní provoz zařízení i na dobrou kvalitu upravené vody jsou na místě úvahy o využití nové úpravny vody jako jednoho z havarijních zdrojů pitné vody pro Plzeň v případě krizových situací. Reálnost těchto úvah, jakož i rozsah nutných doplnění zařízení bude předmětem následného prověřování.

Závěr

Popsaný projekt vychází v principu z jednoduchého schématu: odběr vody z řeky, její vyčištění a přečerpání do výše položené nádrže. Za jednoduchým popisem se však skrývá především technologicky mimořádné dílo. Jeho účelem je rychle a do budoucna trvale vyřešit palčivý problém vysychání největšího rybníka Bolevecké rybniční soustavy a zajistit tak pro obyvatele vysoký standard rekreační oblasti. Dosavadní zkušenosti z provozu ukazují, že stanoveného cíle bude dosaženo. V kontextu jiných staveb ve městě byla naprosto nevídaná také rychlost přípravy a realizace stavby, k čemuž přispěla vysoká odbornost projektantů stavební části i technologie, konzultantů z řad provozovatele plzeňské vodárenské soustavy i Povodí Vltavy, s.p., jakož i zhotovitele stavby a dodavatele technologie. Podmínkou úspěchu celé akce byla samozřejmě jednoznačná politická podpora vedení města Plzně včetně uvolnění potřebných investičních prostředků.

Popsaný projekt vyřeší účelně a poměrně rychle aktuální problém, tedy doplnění vody do Boleveckého rybníka, nicméně systémový přístup by měl směřovat k návratu ztracených srážkových vod zpět do povodí Boleveckého potoka. Město se projekty tohoto typu zabývá a některé jsou již v přípravě. Dosavadní zkušenosti však ukazují, že oddělení dešťových vod a jejich převedení přirozenými nebo umělými svodnicemi do recipientů je snad možné v nových rozvojových oblastech. Transformace kanalizačního systému ve stávající zástavbě, ať už se jedná o srážkové vody ze střech objektů, z veřejných prostranství nebo z podzemí, bude představovat investičně, majetkově i časově mimořádně komplikované a nákladné akce s relativně malým přínosem.

Identifikační údaje stavby

Stavba: Doplnění vody do Velkého Boleveckého rybníka, jímání, úpravna vody a přívodní potrubí

Stavebník: statutární město Plzeň zastoupené Správou veřejného statku města Plzně

Návrh: DHI a.s., EGYPROJEKT s.r.o.

Návrh technologické části: ENVI-PUR, s.r.o.

Zhotovitel: Sdružení STAVMONTA spol. s r.o. a ENVI-PUR, s.r.o.

Technický dozor stavebníka: Garnets Consulting a.s.

Termín stavby: 1. 4. 2022 – 30. 9. 2022

Náklady stavby: 67 397 480 Kč vč. DPH

Zdroje:
[1] HRABÁK, David. Plzeň – Bolevecký rybník. Studie možností zlepšení vodohospodářské bilance v povodí Boleveckého potoka, DHI a.s., 2019.
[2] HRABÁK, David. Plzeň – Bolevecký rybník. Koordinace činností vybraných průzkumných aktivit ke zlepšení vodohospodářské bilance v povodí Boleveckého potoka, zpráva, DHI a.s., 01/2020.
[3] KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V. díl. Libri, 2002.