Vodní koridor Dunaj – Odra – Labe

Předmět a cíle studie proveditelnosti

Předmětem studie bylo prověření možností vybudování průplavního spojení mezi Dunajem, Odrou a Labem z hledisek územních, technických, investičních, provozních, environmentálních, rozvoje území, rekreace, protipovodňové ochrany, hospodaření s vodou, energetického významu a dalších.

Cílem studie proveditelnosti projektu Dunaj – Odra – Labe bylo zpracování vyhodnocení nákladů a přínosů a předběžné posouzení dopadů na životní prostředí v souladu s příslušnými normami Evropské unie a mezinárodními smlouvami. Studie proveditelnosti obsahuje kromě plavebních potřeb také části z oblasti vodního hospodářství, včetně možnosti převodu vody do vodohospodářsky pasivních oblastí České republiky a Polské republiky.

Úlohou zadavatele bylo v souladu s usnesením vlády ČR č. 49 z 19. ledna 2011 zabezpečit potřebné podklady pro posouzení vodního koridoru D-O-L včetně vyhodnocení projektu formou analýzy nákladů a přínosů (CBA).

Studie proveditelnosti má následující části:

Historický kontext a význam D-O-L v budoucnosti

První zmínky o propojení významných středoevropských řek pocházejí již z doby Karla IV. z roku 1375. Tento panovník se pro zvýšení politického a hospodářského postavení Českého království zabýval myšlenkou na vybudování vodní cesty Dunaj – Vltava – Labe. V té době se ještě nevědělo, že ve střední Evropě se nachází i nejnižší místo na rozvodí mezi povodím Dunaje a Odry, kterým je Moravská brána. Císař Karel IV především plánoval vybudovat obchodní cestu spojující Benátky s Bruggami přes Prahu.

Novodobá historie příprav projektu D-O-L sahá do roku 1901, kdy bylo průplavní spojení zakotveno do vodocestného zákona. Tak byla poprvé v dějinách uzákoněna stavba průplavu Dunaj – Odra – Labe s křižovatkou u Přerova. Stavba započala již v roce 1904 splavňovacími pracemi na příslušných řekách. Práce byly přerušeny během 1. světové války. Nově vzniklá Československá republika v roce 1919 záměr potvrdila schválením zákona o příslušnosti ve věcech vodních cest. Pokračovala výstavba na navazujících vodních cestách (Labe, Morava, Odra).

Stavební práce podruhé přerušila 2. světová válka, během které však technická a projektová příprava probíhala dále. Práce na tzv. Generelním řešení průplavního spojení Dunaj – Odra – Labe byly obnoveny   v gesci Československé socialistické republiky v roce 1968. Roku 1971 bylo namísto zahájení standardní předprojektové a projektové přípravy vydáno usnesení vlády č. 169/1971, které uložilo veřejně právním orgánům pouze územně chránit trasu budoucího průplavního spojení. Potřebnost realizace průplavu Dunaj – Odra – Labe byla uvedena následně mezinárodní komisí expertů Evropské hospodářské komise při OSN v rezoluci z roku 1981.

Celý vodní koridor má z dopravního pohledu povahu definované sítě (podobně jako u sítě dálnic nebo vysokorychlostních železnic) a lze jej budovat po jednotlivých úsecích a etapách. Některé práce na území České republiky byly v minulosti již provedeny – např. úpravy řeky Moravy a některé úpravy řeky Odry. S ohledem na převažující tranzitní a mezinárodní dopravní význam je logické sledovat propojení minimálně dvou říčních soustav (dvou větví). Vybudováním vodního koridoru D-O-L by došlo k dokončení páteřní sítě vodních cest ve střední Evropě, která byla již definována na přelomu 19. a 20. století. Tento projekt může přispět k plnění cílů Bíle knihy: Plánu jednotného evropského dopravního prostoru, tedy převedení významného objemu nákladní dopravy ze silniční nákladní dopravy, popřípadě z železniční nákladní dopravy na vodní nákladní dopravu, podpoře multimodality a zároveň ke snížení emisí z nákladní dopravy a její energetické náročnosti. Současně má výstavba vodního koridoru D-O-L rozsáhlý význam vodohospodářský, ekonomický a sociální v podobě zvýšení konkurenceschopnosti přilehlých regionů.

Prohlubování  období  sucha  jako  jednoho  z  extrémních  dopadů globální klimatické změny, zejména v jednotlivých moravských úvalech, které se bude v následujících desetiletích pravděpodobně zintenzivňovat, bude vyžadovat významnou akumulaci vod a její distribuci  pro  dotování  odběrů  pro  zemědělské  závlahy,  umělou infiltraci, a tím zvyšování hladiny podzemních vod nebo pro zajištění minimálních ekologických zůstatkových průtoků v environmentálně nejvýznamnějších vodních tocích a přilehlých ekosystémech vázaných na vodní prostředí České republiky a Polské republiky, jako jsou řeky Morava, Odra nebo Labe. V nejpostiženějších oblastech z tohoto pohledu je vodní koridor spolu s přírodě blízkými opatřeními v ploše povodí a dalšími retenčními opatřeními nenahraditelným páteřním vodohospodářským prvkem integrovaného a operativního vodního hospodářství v rámci České republiky s přesahem do okolních zemí. D-O-L umožní vykrývat deficitní vodní bilance  v povodích jednotlivých větví tím, že bude možno přečerpávat (převádět) vodu z jednoho povodí do druhého podle aktuální i výhledové hydrologické situace.

Ukotvení průplavního spojení v mezinárodních dokumentech

Základní cíle výše uvedených dokumentů lze ve stručnosti shrnout takto:
■ snížit emise skleníkových plynů o 30 % do roku 2030;
■ snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80–95 % oproti roku 1990;
■ zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na skladbě zdrojů energie EU na 30 % a dosáhnout cíle 27 %, respektive 30% zlepšení energetické účinnosti do roku 2030;
■ snížit závislost Evropy na dovozu ropy a zemního plynu;
■ emise uhlíku v dopravě by měly klesnout do roku 2050 o 60 % v kontextu rostoucí dopravy a podpory mobility;
■ převést 30 % silniční přepravy nákladů nad 300 km do roku 2030 na jiné druhy dopravy, jako např. na železniční či vodní dopravu; do roku 2050 by to mělo být více než 50 %;
■ zavádění nových technologií a inovací, které mohou přispět ke zvýšení celkové účinnosti evropského odvětví dopravy a omezit jeho uhlíkovou stopu;
■ zajistit účinnou multimodalitu s cílem umožnit lepší a udržitelnější volbu mezi druhy dopravy a umožnit konsolidaci velkých objemů přepravovaných na dlouhé vzdálenosti.