Rekonstrukce historického pivovaru v Českém Krumlově

Český Krumlov je po Praze druhou turisticky nejexponovanější turistickou destinací, kam před vypuknutím covidové krize každoročně zavítalo přes dva miliony návštěvníků. Na relativně malém prostoru mezi zákruty Vltavy je možno zhlédnout unikátní ukázky stavebních slohů 13. po 19. století. V posledních letech bylo obnoveno městské historické jádro, uskutečnily se rozsáhlé rekonstrukce českokrumlovských klášterů a celého zámeckého areálu. Nicméně komplex staveb historického panského pivovaru zůstával až do roku 2020 neopraven a ve své degradované podobě byl poslední připomínkou celkové zchátralosti českokrumlovského historického centra na počátku devadesátých let.

Původně sloužily tyto objekty jako palác matky budoucích rožmberských vladařů Anny z Rogendorfu, zbrojnice vladaře Petra Voka a od 17. století jako Eggenbergský, později Schwarzenbergský pivovar. Cílem současné rekonstrukce těchto budov českokrumlovského panského pivovaru bylo obnovit jejich stavební konstrukce, restaurovat historické detaily i technická zařízení a představit je široké veřejnosti formou muzejní expozice v nových výstavních prostorách.

Předmětem stavebních úprav, jež zrealizovaly divize 6 a divize 1 společnosti Metrostav a.s. a jsou představeny v tomto článku, byly celkem čtyři stavební objekty, původně vybudované v 15. až 19. století (viz obr. 2).

• Objekt SO01 – renesanční palác Anny z Rogendorfu vybudovaný v roce 1547 přestavbou starších gotických domů. V 18. století byl přestavěn na byty.
• Objekt SO02.1 - Varna. Jedná se o původní Rožmberskou zbrojnici vystavěnou v roce 1596. Od roku 1623 sloužil objekt jako pivovar.
• Objekt SO06 – Sladovna s hvozdem, vybudovaná v roce 1882 formou přístavby k původní Rožmberské zbrojnici z počátku 17. století. V roce 1927 byl postaven komín.
• Objekt SO08 – Návštěvnické centrum. Jedná se o neogotickou přístavbu z 19. století k původní Rožmberské zbrojnici. V devadesátých letech minulého století byl interiér přizpůsoben vestavbě moderních kvasných tanků.

Rekonstrukce uvedených objektů byla úspěšně dokončena v září 2023. Nově vytvořená expozice má návštěvníkům těchto staveb představit kromě náročného procesu vaření světově proslulého českého zlatého moku i každodenní život běžných obyvatel v dobách minulých.

Zachování autenticity při rekonstrukci památky

Rekonstrukce budov v historicky velmi cenném komplexu největšího pivovaru bývalého Schwarzenberského panství si vyžádala maximálně citlivý a ohleduplný přístup. Proces stavebních úprav se nezaměřoval pouze na zachování či obnovení původního vzhledu památky, ale především na zajištění její maximální možné autenticity. Často byly využity původní materiály, vybourané cihly se vracely zpět do stavby, z historických valounků byly provedeny sklepní dlažby a také původní kamenné plotny i kamenné uliční vpusti se osadily zpětně, byť na nová místa. Přemístění původních stavebních prvků odpovídá historickým postupům. Na památkových objektech se běžně vyskytují druhotně osazené kamenné portály a okenní ostění, v minulosti se často tyto prvky přesunovaly podobně jako nábytek. Důležité byly zejména používané maltové směsi, zásadně bez příměsí cementu, který se v soudobé formě začal aplikovat až od 19. století. Při současné rekonstrukci byl používán tzv. římský cement. Jedná se o trasové zdicí a omítkové malty na bázi sopečných pucolánů ve směsi s páleným vápnem. K vypálení pucolánů nedochází v rotační peci, ale při přírodní sopečné erupci. Některé stavební prvky a konstrukce byly již historicky dávno ztraceny a nebylo možné je v rámci stavby znovu vybudovat. V těchto případech se analyticky přiznávaly jejich původní tvary v obrysech. Jednalo se například o původní prevéty (středověké toalety), tedy menší arkýře nesené kamennými krakorci, nebo okenní ostění a dveřní portály.

Na stavbě se kromě velkých firem podílela i celá řada místních zkušených řemeslníků, tesařů, truhlářů, zámečníků, podlahářů a zedníků. Právě díky pomoci místních „fach­manů“ s bohatými zkušenostmi z obnovy historického jádra Českého Krumlova se podařilo zrealizovat krásné stavební dílo s důrazem na kvalitně provedené řemeslné detaily. Kromě materiálové a konstrukční autenticity tak byly do stavby vloženy i dlouholeté řemeslné dovednosti. Podobně jako za doby Rožmberků, kdy místní stavby budovaly lokální stavební hutě, rovněž i při jejich rekonstrukci v 21. století na nich zdejší znamenití řemeslníci zanechali svůj významný otisk.

Restaurování a tradiční postupy

Po pečlivém archeologickém průzkumu byl zahájen náročný proces obnovy této významné kulturní památky. Na každém kroku se naráželo na historii, kterou bylo třeba ochránit. Velký podíl v objemu zakázky představovaly specializované restaurátorské práce, prováděné pod dohledem odborníků památkové péče jak z Českého Krumlova, tak z Českých Budějovic.

Objekt SO01 – Renesanční palác Anny z Rogendorfu (obr. 3–5)

Po zpřístupnění pro veřejnost zřejmě nejvíce upoutají pozornost původní zrestaurované sgrafitové fasády vdovského paláce Anny z Rogendorfu. Při obnově byly použity původní technologie tvorby sgrafit, dovážely se speciální písky a používaly maltoviny na bázi hydraulických vápen. Pečlivě se kontrolovalo také provedení a rukopis sgrafitových obálek tak, aby v co největší míře odpovídaly originálům. Nicméně restaurátorské práce se týkaly i četných dalších částí stavby, např. kamenných prvků, původních dveřních křídel a zárubní nebo četných ocelových konstrukcí.

Objekt SO02.1 – Varna (obr. 6–8)

Zajímavé bylo také pojetí restaurování ocelových konstrukcí v technickém zázemí objektu varny tzv. metodou posledního dne, kdy výsledek působí dojmem, že ještě včera se v ní vařilo pivo. Byla přiznána patina původních nenatřených konstrukcí, poškozená místa byla pouze lokálně vyspravena, hloubková koroze se odstranila, ale povrchová koroze zůstala přiznána. Vše bylo pečlivě navoskováno a zakonzervováno. Výsledek tedy na první pohled úmyslně působí, jako by se zde téměř nic neopravovalo.

Objekt SO06 – Sladovna s hvozdem (obr. 9–11)

Zkušení místní zedníci si dokázali osvojit staré zednické techniky a tradičními postupy prováděli vypichované omítky bosáží na fasádě původního anglického hvozdu z 19. století, repliky omítaných strukturovaných okenních šambrán a dokonce i barokní voluty zděných střešních vikýřů. Jako plniva se používaly v maltách různé frakce a tvary kameniva včetně vymývaného kameniva na bázi drobných oblázků tak, aby repliky a obnovované části co nejvíce splynuly s originály. Práce truhlářů a zámečníků mnohdy připomínala až alchymistickou laboratoř, kde formou pokusů postupně vznikaly ty správné barevné patiny, které posléze neznatelně splynuly s barevností původních konstrukcí.

Objekt SO08 – Návštěvnické centrum (obr. 12–14)

Působivá symbióza původních konstrukcí a moderních architektonických prvků zde propojuje minulost se současností. Minulost evokuje zejména původní restaurovaná sgrafitová stěna, která byla v 16. století obvodovou zdí Rožmberské zbrojnice a po pozdější přestavbě se stala součástí interiéru (obr. 13). Moderní architekturu zde zase reprezentuje rámová ocelová konstrukce s celoplošným stínovaným zasklením. Spojovací článek mezi dobou minulou a současností tvoří tubusový opláštěný most z cortenových plechů s esteticky působivou rezavou patinou. Moderní slitina cortenové oceli, kterou speciální vrstva rezaté patiny chrání proti další korozi, je pohledově esteticky příjemná a vzbuzuje iluzi stáří a degradovaných konstrukcí. Původní kruhové otvory v železobetonové desce, jež sloužily k usazení pivních kvasných tanků, byly zaskleny a architektonicky využity pro prosvětlení podzemního podlaží.

Statické zajištění a sanace

Prakticky všechny rekonstruované stavby byly více či méně staticky narušeny a bylo nezbytné je staticky zajistit. Vzhledem ke stáří objektu byla největší míra aplikace statického zajištění realizována na paláci Anny z Rogendorfu.

Při současné rekonstrukci se zde použí­valy jak původní, tak novodobé technologie. Mezi ty původní patřilo zejména klasické klínování trhlin a vyplňování spár dubovými klínky nebo kameny, což bylo aplikováno zejména na vnitřních površích. Z novodobých technologií bylo použito tzv. statické helikální jištění, kdy se stěny poškozené trhlinami svazovaly ocelovou výztuží. Prořezávaly se spáry v mezerách mezi obálkami sgrafit a do rýh se osazovala speciální helikální výztuž z nerezových točených drátů zavrtávaných do obvodových zdí. Statickému jištění samozřejmě předcházel detailní průzkum a vypracování projektové dokumentace, v níž byl u každé trhliny přesně určen způsob její sanace, rozsah a místo opravy. Předmětem řešení byl v té souvislosti technický problém, kdy zálivka helikální výztuže na cementové bázi nesmí přijít do přímého kontaktu se sgrafitovými omítkami na vápenné bázi. Bylo proto nutné aplikovat speciální separační vrstvy. Současně bylo také nezbytné provést sanace proti vlhkosti, kdy se aplikují odsolovací zábaly a odsolovací a sanační omítky. V nejproblematičtějších místech se uplatnily speciální druhy sanačních omítek se zvýšenou účinností, tzv. kapilární omítky.

Významné objevy

Během realizace bylo objeveno mnoho cenných nálezů. Na fasádě vdovského paláce Anny z Rogendorfu byla odkryta figurální sgrafita ze 16. století, ukrytá stovky let pod cihelnou přizdívkou (obr. 15), byly také nalezeny původní středověké goticko-renesanční portály a okenní ostění.

Nad dřevěným podbitím byl odhalen původní dřevěný raně renesanční strop ze 16. století (obr. 16). Pod vrstvami omítek byla objevena barevná výmalba středověké hodovní síně. Z historického hlediska, a také v souvislosti s českokrumlovským zámkem, je patrně považováno za největší nález odhalení původní schodišťové věže skryté pod podlahou krovu vdovského paláce Anny z Rogendorfu, jež byla součástí tzv. Rožm­berské chodby (obr. 18, 19).

Zámek Český Krumlov se dnes právem pyšní proslulou, téměř kilometr dlouhou krytou plášťovou chodbou, kterou v 17. století vybudovali Eggenbergové a spojovala zámecké zahrady s kostelem Božího těla kláštera minoritů. Tato chodba však měla již v 16. století svoji předchůdkyni, a to rožmberskou otevřenou chodbu, která propojovala zámecké zahrady dokonce až s vdovským sídlem Anny z Rogendorfu. Nález ještě bude bezpochyby podroben vědeckému zkoumání, avšak nalezená schodišťová věž v krovu vdovského paláce pravděpodobně představovala finální sestup z rožmberské spojovací chodby na renesanční lodžii Anny z Rogendorfu. Pohled do objevené schodišťové věže bude součástí expozice.

Technické výzvy

Realizační tým během stavby řešil celou řadu technických výzev. Projektová dokumentace objektu varny například předpokládala injektáž podzemní cihelné stěny podvarní, avšak po odkrytí bylo zjištěno, že stěna je kamenná a nelze technicky aplikovat vrtanou injektáž. Bylo tedy třeba nalézt jiné řešení. Jako technicky neproveditelné se také ukázalo sejmutí ocelové konstrukce tzv. báby z vrcholu pivovarského komínu. Bylo proto nutné vybudovat lešení a ocelové těleso sanovat ve výšce bezdemontážním způsobem.

Původní dřevěný renesanční strop paláce měl uhnilá zhlaví stropních trámů, provedlo se tedy jeho statické zavěšení na původní dřevěný trám, který byl pro tyto účely nainstalován v krovu. Místní zámečník přijal výzvu a vymyslel metodiku, jak rychle opatřit nové ocelové korečky výtahů na slad patinou rzi a učinit je tak zcela nerozeznatelnými od těch původních.

Původní poškozené římsovky, klenební hřebínky a další různé gotické cihelné tvarovky se jednotlivě modelovaly a vyřezávaly ze současných cihelných materiálů. Bylo třeba najít náhrady za atypické schwarzenberské komínové cihelné tvarovky kónického tvaru z 19. století. Objevili jsme a dovezli stejné tvarovky z jiného bouraného pivovaru z východních Čech.

Velkou výzvou bylo také provedení replik původních dlaždic a obkladů ve varně. Současná technologie vypalování v elektrických pecích dodávala keramice jiný lesk a patinu, než měly originály. Byla to velká technická výzva, se kterou se bravurně vypořádal místní keramik, který dokázal vyrobit věrné repliky původních keramických dlaždic, listel a obkladů. Repliky jsou zejména v případě dlaždic pro laika téměř nerozeznatelné od těch původních.

Renovace původních dřevěných podlah objektů

Odbornou řemeslnou výzvou byla renovace původních dřevěných podlah. Projektová dokumentace stavby předpokládala kompletní provedení nových podlah, avšak původní odkryté dřevěné podlahy byly shledány natolik cennými, že bylo rozhodnuto o jejich zachování a renovaci. S každým podlahovým prknem se zacházelo jako v rukavičkách. Nejprve bylo velmi opatrně demontováno s maximálním důrazem na to, aby zůstalo nepoškozeno. Bylo očíslováno a v plánku skladby původních podlah se zaznamenala pozice jeho osazení v konkrétní místnosti. Následně bylo každé prkno opatrně zbaveno mnohdy až nesčetného množství původních kovaných skob a hřebů. Původní násypy podlah zůstaly zachovány, pouze se vyčistily od nečistot a lokálně doplnily keramzitem. Místní podlaháři demontovaná podlahová prkna vysušili, nahradili jejich dílčí poškozené části a po pečlivé renovaci podle čísel a plánků prkna opět osadili do původních pozic. Podlahy byly finálně povrchově ošetřeny kvalitním voskovo-olejovým nátěrem OSMO. Podlahové lišty se spojovaly výhradně na tradiční tupý spoj. Stejně důkladnou a precizní řemeslnou renovací s maximálním důrazem na zachování původního materiálu prošla i veškerá původní dřevěná schodišťová ramena a podesty. Díky kvalitně řemeslně provedené práci se tak budoucí návštěvníci budou procházet po více než 200 let starých původních dřevěných schodištích a podlahách.

Unikátní hambalkový krov

Památkově nejcennější realizovanou budovou komplexu je renesanční palác Anny z Rogendorfu. Unikátem je původní rozsáhlý goticko-renesanční hambalkový krov se stojatou stolicí s prvky z 15. a 16. století (obr. 19). Původní pozednice byla uložena ve zdivu a silně narušena hnilobou. Každá vazba měla svůj vlastní plán opravy, hevery se vždy mírně nadzvedla a podle průzkumu odborného mykologa se přesně určené prvky vazeb vyřezávaly a nahrazovaly prvky novými. Chybějící sloupy se doplňovaly a spojovaly tradičními rybinovými a plátovými spoji.

Rovněž použitý nový spojovací materiál byl tradiční – dřevěné kolíky. Nově se provedla tradiční prejzová krytina do pokrývačské malty. Na původní hambalky ze 16. století byla v konstrukci krovu nainstalována skleněná pochozí lávka, která je součástí návštěvnické trasy budoucí expozice. Návštěvník tak bude moci při přechodu lávky zblízka obdivovat dřevěnou krásu mohutného krovu a tesařský um našich předků.

Komplikovaná logistika

Složité bylo také řešení logistiky a přístupu na staveniště, situované na původních pivovarských nádvořích s váhově i rozměrově velmi limitovanými parametry vjezdu pro stavební a manipulační techniku. Během stavby bylo třeba mít neustále v patrnosti maximální povolenou přepravní hmotnost příjezdového ocelového mostu 28 t. Byly přesně zaměřeny všechny průjezdové portály na pivovarská nádvoří a veškerou dopravní a manipulační techniku bylo nutné vybírat tak, aby vyhověla průjezdovým a váhovým parametrům. Doprava dlažebních kostek se řešila překládkou na menší automobily mimo staveniště. Používala se menší nákladní vozidla, menší domíchávače betonu i čerpadla betonové směsi. Obtíže byly zejména s moderními autojeřáby, které neprojely na pivovarské nádvoří. Hledaly se alternativy menších jeřábů, a když bylo nejhůře, vypomohl i osvědčený starý autojeřáb na podvozku Praga V3S. Při rekonstrukci inženýrských sítí a povrchů na pivovarských nádvořích bylo nutno veškeré práce rozdělit na dílčí přesně vymezené etapy a úseky v závislosti na nezbytném zajištění logistiky celé stavby.

Osobní zkušenosti a součinnost

Osvědčila se zejména spolupráce s místními zkušenými řemeslníky a zedníky, vyplatilo se vyjít místním firmám vstříc a poskytnout jim veškeré podmínky k tomu, aby mohly odvést kvalitní práci. Největším problémem celé stavby bylo enormní množství změn a nálezů, chyběla projektová řešení změn a bylo tak velmi obtížné plánovat a aktua­lizovat harmonogramy postupu prací.