Profesor Konrád Jaroslav Hruban

Konrád Hruban se narodi l 25. listopadu 1893 v Dubanech (v současnosti část obce Vrbátky u Prostějova), v rodině řídicího učitele na obecní škole ve Vřesovicích, kde prožil dětství. Středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu v Prostějově. V letech 1910–1916 vystudoval obor stavebního inženýrství na ČVUT v Praze a v roce 1921 tamtéž získal doktorát technických věd na základě své dizertační práce o řešení deskových stropů.

 

V letech 1919–1920 působil na ředitelství Buštěhradské dráhy v Praze, v roce 1920 –1921 v Pražské betonářské společnosti. V roce 1922 se přestěhoval do Brna a působil u Všeobecné stavební společnosti, od roku 1924 jako její ředitel. V období svého působení v této společnosti se Konrád Hruban aktivně podí lel na návrzích válečného opevnění Československa. V roce 1937 se stal mimořádným profesorem staveb železobetonových a železných na VUT v Brně a přednášel také na Vysoké škole inženýrského stavitelství. Po obsazení školy Němci byl dán, jako řada jeho kolegů – profesorů českých vysokých škol, na dovolenou s čekatelným. V následujícím období okupace se věnoval především soukromému studiu a připravoval řadu teoretických prací, které mohly být uveřejněny až po válce.

 

Zúčastnil se také jako poradce prací například na rekonstrukci Rajhradského kláštera, zakládání pošty v Praze, stavbách ředitelství drah v Brně, nebo přípravy stavby dálnice z Prahy do Brna. V roce 1946 byl jmenován řádným profesorem staveb železobetonových na VUT v Brně, znovu vybudoval zničený Ústav betonového stavitelství VUT. Uveřejnil řadu publikací připravovaných za války, vypracoval návrhy norem pro navrhování staveb z betonu. Za různé práce při poválečné obnově byl v roce 1947 vyznamenán za zásluhy o výstavbu. V letech 1947–1948 se stal děkanem oboru inženýrského stavitelství a zeměměřičského inženýrství. V roce 1952 byl jmenován členem-korespondentem ČSAV. V roce 1953 byl převeden do Prahy. V Praze pak působil jako profesor na katedře betonových konstrukcí a mostů ČVUT až do roku 1962 a vychoval celou generaci stavebních inženýrů. V roce 1955 mu byla udělena hodnost doktora věd.

Význam osobnosti profesora Hrubana dokumentuje jeho publikační činnost. Je autorem šestnácti monografií věnujících se betonovým zděným konstrukcím, deseti svazků vysokoškolských skript a více než dvou set článků v českých i zahraničních odborných časopisech. Hrubanovy články se dočkaly zveřejnění v řadě států, například v U SA, Kanadě, v Rusku, Číně, v Austrálii nebo v Indii.

 

Metodologický přínos prací profesora Hrubana do teorie stavitelství je platný do současnosti. V předmluvě k publikaci Momentové tabulky pro patrové rámy, vydané nákladem České matice technické s podporou Ministerstva školství a národní osvěty v roce 1939, profesor Hruban píše: Snažil jsem se sestaviti novou pomůcku, která by vycházela z poměrů naší stavební praxe; odtud je také odvozen základní typ osmipatrového rámu jako nosné vazby budovy se suterénem, přízemím, pěti patry a podkrovím.

Na základě příkladů pak lze z obrazců přímo určit ohybové momenty pro různé způsoby zatížení, které je třeba brát v úvahu. V číselných tabulkách jsou uvedeny také hodnoty, udávající deformaci konstrukce.

 

Nová byla výpočtová metodika navrhování betonových konstrukcí podle mezního stavu únosnosti. V publikaci Železový beton, otištěné v Technickém průvodci v roce 1947, vysvětluje jako spoluautor s profesorem Františkem Kloknerem novou teorii vyšetřování betonových konstrukcí založenou na požadovaném stupni bezpečnosti. Podle autorů byla již tehdy zavedená v některých státech a čtenáři se měli seznámit alespoň s její podstatou, než bude u nás nařízena, jak se to již zamýšlí. Příslušnou kapitolu sepsal právě Konrád Hruban, všechny ostatní kapitoly František Klokner.

 

V úvodu publikace Navrhování betonových konstrukcí podle stupně bezpečnosti, konkrétně ve vydání z roku 1953, profesor Hruban definuje: Má-li stavební konstrukce sloužit nezávadně svému účelu, musí vyhovovat po stránce únosnosti dvěma základním požadavkům:

Metoda mezních stavů, kterou při posuzování a navrhování betonových konstrukcí Hruban užíval, byla do praxe v ČR zaváděna od počátku šedesátých let minulého století. Metoda vychází z předpokladu, že konstrukce budovy ztrácí spolehlivost, jestliže překročí některý z mezních stavů, které jsou dále specifikovány. Tato metoda představuje progresivní přístup k hodnocení jednotlivých nahodile proměnných veličin vstupujících do podmínek spolehlivosti, přináší komplexní pohled na soubor kritérií únosnosti a použitelnosti, opírajících se o statistiku a pravděpodobnostní počet. První hala v ČR, navržená podle metody mezních stavů, byla stavba hangáru F na letišti v Praze – Ruzyni, o rozměrech 213 x 59 m, s unikátním zavěšením střešní konstrukce, bez vnitřních podpěr (1966, M. Horák).

 

Význam osobnosti profesora Hrubana přesahoval hranice státu. Byl členem-korespondentem Československé akademie věd, čestným členem Českého svazu stavebních inženýrů, Československé vědeckotechnické společnosti aj. Získal zlatou medaili ČVUT a VUT, stříbrnou plaketu ČSAV za zásluhy o vědu a lidstvo, čestnou medaili IASS a v roce 1953 také státní cenu. Byl členem řady mezinárodních organizací, působil například ve výborech RILEM a AIPC a v celoevropské komisi pro normy betonu. Přednášel v řadě států východní i západní Evropy, v I ndii i v USA.

Ani po odchodu do důchodu profesor Hruban nepřerušil kontakty s oborem svého působení, ať již na bázi publikační, vědecké nebo pedagogické. Velká osobnost českého stavitelství, přední odborník v oboru železobetonových konstrukcí, zemřel 26. srpna 1977 v Praze. Řada současných specialistů, odborných pracovníků působících ve vědeckých institucích, na vysokých školách, v projektových ateliérech i v praxi stavebních firem, se hlásí k jeho odkazu, jímž výrazně ovlivnil vývoj oboru.