Stavební firma Ing. Bohumil Belada & spol.

Stavební firmu, která nesla jméno Belada, proslavili bratři – stavitelé, projektanti a podnikatelé Bohumil, Antonín a Karel, kteří spolupracovali na řadě staveb především na území Čech, nejvíce však v Praze. Zatímco Bohumil a Karel Beladové byli spolumajiteli stavební firmy, Antonín, který s rodinnou firmou úzce spolupracoval, podnikal rovněž samostatně.

Bohumil Belada – počátky podnikání

Nejstarší z bratrů, pocházejících z početné rodiny Aloise Belady a Terezie, rozené Staňkové, Bohumil Belada, se narodil 11. května 1874 v městečku Křivsoudově nedaleko Vlašimi.

Po absolvování střední školy Bohumil studoval v letech 1893 až 1897 inženýrské stavitelství na české technice v Praze. Po ukončení studia nastoupil jako inženýr-projektant do budapešťské firmy G. Gregersen a synové, aby sbíral praktické zkušenosti. Tato firma se účastnila od roku 1898 stavby kamenného mostu přes Vltavu v Praze, který nahradil řetězový most císaře Františka I. z roku 1841. Belada participoval na návrzích statickými výpočty a řešením zakládání pilířů. Most, postavený na rušné komunikaci v centru Prahy u Národního divadla, byl úspěšně dokončen a předán veřejnosti v červnu 1901, za účasti císaře Františka Josefa I.

V dalších letech Bohumil Belada získával zkušenosti mimo území Čech. V roce 1900 obdržel stipendium města Prahy ke studijní cestě po Evropě, po návratu byl zaměstnán u vídeňské firmy C. Korte, realizující vodní stavby. V této firmě se podílel na stavbě vodárny v Baden-Reichenau, první čistírny odpadních vod v Rakousko-Uhersku, na realizaci lázeňských vrtů v Trenčianských Teplicích a na dalších stavbách obdobného charakteru. V roce 1904 podnikl studijní cestu do USA a v roce 1909 navrhoval v součinnosti se stavební kanceláří Aloise Richtera secesní nájemní dům č. p. 184/X v ulici Za Poříčskou bránou v Karlíně. Od roku 1910 měl již Bohumil Belada firmu vlastní, nazvanou B. Belada a spol., vodní a pozemní stavby. Firma realizovala řadu staveb především vodohospodářského charakteru, například vodárnu města Josefova (1912) nebo v roce 1913 až 1918 vodovod a hydroelektrárnu v Lounech. Zabývala se rovněž geologickým a hydrologickým průzkumem, zakládáním staveb a pilotážemi. Roku 1920 Bohumil Belada založil s bratrem Karlem firmu nazvanou Ing. Bohumil Belada & spol.

V této době byl Bohumil Belada již jako uznávaný odborník členem správní rady Inženýrské komory pro Československou republiku a dalších organizací.

Karel Belada

Mladší bratr Bohumila a Antonína Belady Karel se narodil rovněž v Křivsoudově, a to 5. února 1883. Na stavebním odboru průmyslové školy maturoval v roce 1903, poté praktikoval u několika pražských stavitelských firem. V roce 1910 získal stavitelskou koncesi, odjel na Balkán a do roku 1913 působil v Bosně a Černé Hoře. Po návratu pracoval ve firmě svého bratra Bohumila. Firma Ing. Bohumil Belada & spol. se sídlem v Praze se specializovala na pozemní stavitelství, hloubení šachet, tunelů, výstavbu kanalizací, geologický a hydrologický průzkum a zátěžové zkoušky. Karel Belada se jako spoluvlastník, podnikatel a projektant podílel na řadě dalších realizací rodinné firmy.

Stavby po roce 1918

V letech 1921 až 1925 provedla firma těsnicí práce a sondy na přehradě Bílá Třemešná, během roku 1923 sondy pro zakládání budov v Praze 1 Na Františku a v Opletalově ulici. V tomtéž roce stavěla městský vodovod v Rokycanech, o rok později vodovod v Domažlicích, v roce 1929 rovněž vodovod v rozestavěné pražské Zoologické zahradě (otevřené v roce 1931) a v letech 1926 až 1927 trafostanici pro Ústřední elektrárnu v Holešovicích.

Roku 1926 dokončil Bohumil Belada stavbu rodinné sídelní vily v Praze 5 na Smíchově podle návrhů architekta Jana Chládka (1890–?). Svými rozměry i rozlohou původního pozemku se jedná o jednu z největších vil v Praze. Dlouhodobě je využívána jako velvyslanectví Indonésie v Praze.

Palác Šramota – restaurace Moskva

Mezi lety 1926 až 1927 firma Ing. Bohumil Belada & spol. řešila velkou stavební zakázku, obchodní palác Šramota s restaurací a kavárnou Lloyd (č. p. 584/I) v ulici Na Příkopě na Starém Městě pražském. Budova, navržená v opožděném puristickém stylu, byla budována za architektonické spolupráce architekta Jana Chládka.

Dům je pětipatrový (s ustupujícím posledním patrem), podsklepený, krytý dvěma velmi plochými pultovými střechami. Původní část fasády z dvacátých let 20. století, rozvrženou do třinácti os, člení mohutná římsa nad 4. patrem. Dům má železobetonovou konstrukci se čtyřmi řadami pilířů rovnoběžnými s třídou Na Příkopě. Půdorys vyšších podlaží, přístupných tříramenným schodištěm a výtahem v pravé (východní) části domu, se dělí do tří traktů s vnitřní komunikací. Budova byla často přestavována – v letech 1933, 1936, 1941, 1943, její současná podoba vzešla z úprav v letech 1959 až 1960, kdy byl palác upraven v „bruselském“ stylu na restauraci Moskva (v 1. a 2. patře) s bufetem v přízemí. Na průčelí byla osazena první skleněná zavěšená stěna v Praze. Kvalitní interiéry restaurace s řadou řemeslných detailů byly zcela změněny dalšími přestavbami – roce 1987 na bistro Arbat a v letech 1992 až 1993, kdy došlo k úpravě interiérů, tentokrát přestavěných na kanceláře.

Stavby od dvacátých let 20. století

V letech 1926 až 1928 prováděla firma úpravy a změny v přízemí hotelu Paříž, č. p. 1080/I, na Starém Městě pražském na křižovatce ulic U Obecního domu a Králodvorská. Novogotická budova s výraznými secesními prvky, postavená v letech 1904 až 1907 podle plánů Jana Vejrycha (1856–1926), je od roku 1984 chráněna jako kulturní památka. V letech 1927 až 1928 navrhoval Bohumil Belada vilu v ulici Na Julisce 5, v Praze-Dejvicích.

V roce 1928 projektoval a v dalších dvou letech stavěl Bohumil Belada podle plánů archi­tekta Václava Velvarského (1894–1970) budovu ČTK v Opletalově ulici č. 5.

Významnou zakázkou byla rovněž v letech 1928 až 1930 stavba tiskárny a nakladatelství J. R. Vilímka v Opatovické ulici na Novém Městě pražském (č. p. 160/II) a Husův sbor na Vinohradech, postavený v letech 1930 až 1935 podle plánů architekta Pavla Janáka.

S řadou dalších firem stavěla firma Belada v roce 1936 nákladové nádraží Žižkov, dnes problematicky využitelnou vynikající památkově chráněnou funkcionalistickou stavbu. Koncem třicátých let firma rovněž opravila požárem poškozenou vyšehradskou zbrojnici. Účastnila se také výstavby pohraničního opevnění ČSR.

Do konce třicátých let a počátku čtyřicátých let 20. století jsou řazeny jeho přestavby spolkového domu Sokola (č. p. 1438/II) v Žitné ulici, přestavba domu č. p. 65/XII na Zvonařce (Vinohrady) z roku 1941 a ještě v roce 1946 prováděná rekonstrukce domu č. p. 588/XII v Korunní ulici, rovněž na Vinohradech [3, str. 53].

Vladimír List, podzemní dráha v Praze

Důležitým mezníkem v činnosti Bohumila Belady bylo setkání s předním českým elektrotechnikem, profesorem Vladimírem Listem (1877–1971) z brněnské české techniky, se kterým společně vypracovali jeden z prvních návrhů na systém podzemní dráhy v Praze. Profesor List, považovaný za zakladatele českého elektrárenství, jenž se podílel na zavedení veřejné sítě sdruženého napětí 220/380 V a sjednocení elektrorozvodné sítě na území Československa, výrazně ovlivnil i představu řešení pražské veřejné dopravy. Vizionářský projekt, který oba vynikající odborníci předložili v roce 1926 tehdejšímu pražskému primátorovi Karlu Baxovi (1862–1938) pod názvem Podzemní rychlá dráha pro Prahu, představil systém podzemních tunelů metra s elektrickým pohonem, jehož čtyři trasy se podobaly těm současným.

Návrh odmítal tehdy prosazovanou variantu tramvaje v části trasy zanořené do tunelů pod povrchem, akceptovatelnou podle převažujícího názoru zejména z důvodů finančních, jak dokládá soudobá citace z časopisu Styl: … Přejdeme-li od těchto povšechných tvrzení ke konkrétnímu návrhu inženýrů Lista a Belady, který byl věnován městu Praze,… nemůžeme se zbavit pochybností, že trať od Palmovky k Andělu, která jde pod Vltavou přes 300 metrů, a úsek trati od Můstku k Muzeu, celkem 6 182 metrů, by bylo možné poříditi za 111 milionů korun. Dle dříve uvedených cen by náklad obnášel asi tří- až čtyř­násobnou hodnotu. Síť, kterou autoři navrhují, je jistě discutable… [1, str. 92–93, článek O podzemních drahách signovaný pod značkou mu, což byly iniciály uznávaného architekta Maxe Urbana, mimo jiné autora odborných studií o dopravní situaci v hlavním městě, o němž jsme pojednávali ve Stavebnictví 09/2022].

Představa zčásti podzemní okružní trasy, která by využila již dokončených tramvajových tratí, byla v článku konkretizována: ... Její trasa by se shodovala s drahou z nádraží v Brusce přes Holešovice, přes Štvanici větším stoupajícím viaduktem do nádraží Wilsonova, přes Vyšehrad na Smíchov: a dále nehotovou částí projektu většinou pod zemí pod zahradami Petřínskými, pod západními Hradčany do nádraží v Brusce. Tato dráha spojuje šest nádraží, dotýká se největších budoucích křižovatek (u musea, u Holešovického nádraží, Poříče, Újezda), dotýká se výstaviště Veletrhů i sadů Stromovky i Petřína, procházela by letenskou disposicí a dopravovala by k Hradčanům… [1, str, 92–93].

Varianta podzemní tramvaje, prosazovaná některými odbornými posudky až do šedesátých let minulého století, dala za pravdu návrhu systému samostatné podzemní dráhy.

Realizaci stavby metra na konci třicátých let 20. století sice zmařila kromě uvedených sporů především 2. světová válka, návrh se však stal důležitým impulsem pro další stavitele. Současné linky v podstatě kopírují původní plány, počítalo se i se stavbou Nuselského mostu, spojujícího Vyšehrad s centrem města. Bohumil Belada s Vladimírem Listem jsou považováni za otce celé stavby, jak připomíná ve vestibulu stanice metra Muzeum pamětní deska s jejich bustami.

Pokračování příště.

Zdroje:

[1] DVOŘÁK, V., red. Styl – časopis pro architekturu, stavbu měst a umělecký průmysl. Vyd. Společnost architektů v Praze, roč. VII (XII.), 1926–1927.

[2] ZÁZVORKA, P. Maxmilián (Max) Urban. Stavebnictví, 2022, č. 9, str. 8–10. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o.

[3] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.

[4] VÍTEK, J. Mosty v České republice. Praha: ČKAIT, 2019.

[5] LUKEŠ, Z. Praha moderní IV. Velký průvodce po architektuře 1950–2000. Paseka, 2015.

[6] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.

[7] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.

[8] Archiv autora.