Matěj Blecha – období největších úspěchů rodinné firmy

Příprava na podnikání v rodinné firmě

Vzdělání Matěj Blecha doplnil dalším stu­diem na Technické univerzitě ve Vídni (Technische Universität Wien), kde rovněž vystudoval architekturu na Akademii výtvarných umění (Akademie der bildenden Künste Wien). Ve Vídni krátce působil rovněž jako stavitel. V roce 1890 jeho bratr Josef přibral Matěje do rodinné firmy jako společníka, po deseti letech však zemřel a za další dva roky jej následoval i druhý bratr Alois. Majitelem firmy, která právě procházela obdobím největšího rozvoje, se tak stal inženýr, archi­tekt a stavební podnikatel Matěj Blecha.

Rodinné poměry, společenské aktivity

Matěj Blecha se oženil s Miladou, rozenou Choděrovou, měli dvě děti, dceru Miladu a syna Josefa. Usadil se v Praze a po boku svých bratrů i po jejich smrti realizoval řadu staveb v různých částech města.

Jeho domy vyhovují vysokým požadavkům na komfort bydlení z hlediska dobového standardu a naplňují i příznačné reprezentační ambice svých stavebníků... Jako majitel renomované stavitelské firmy navázal na činnost karlínské firmy svého otce a vystavěl řadu činžovních a obchodních domů či bankovních paláců, které během prvních dvou desetiletí 20. století vtiskly ráz mnohé z hlavních pražských ulic a náměstí [1, str. 69].

Mísení motivů historických stylů s elementy moderny se kolem roku 1900 objevuje v dílech architektů… nebo stavebního podnikatele a architekta Matěje Blechy…, který vděčil za modernistický ráz svých početných staveb díky spolupráci s obratným sochařem a dekoratérem Celdou Kloučkem (1855–1935) a absolventem uměleckoprůmyslové školy v Darmstadtu, architektem Emilem Králíčkem (1877–1930) [3, str. 45].

Kromě uvedených architektů spolupracoval Matěj Blecha i s dalšími projektanty, například s Osvaldem Polívkou (1859–1931), Antonínem Wiehlem (1877–1910), Josefem Gočárem (1880–1945), Josefem Zaschem (1871–1957), Otakarem Novotným (1880–1959) a dalšími.

Blecha se neomezoval na podnikání v Praze, ale pronikl i do Itálie, Srbska, Polska, Maďarska, Ukrajiny, Západní Indie a Německa. Od roku 1885 byl Matěj Blecha členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Během roku 1887 vystavoval na spolkové výstavě práce z doby vídeňských studií (vila, renesanční zámek, ministerský palác, divadlo). V roce 1906 obdržel rytířský Řád císaře Františka Josefa I. za zásluhy o výstavbu studentské koleje na Novém Městě pražském.

Stavby firmy Blecha na přelomu 19. a 20. století

Dlouhou řadu realizovaných staveb můžeme zahájit stručným výčtem staveb pro průmysl, zejména cukrovarů na Slovensku v Trnavě, v maďarské Seredi, v Čechách pak v Teplé, další cukrovary postavila firma v Itálii, Srbsku a Bulharsku. V Čechách firma realizovala například i komplex Spojených strojíren v Hradci Králové. Kromě těchto staveb tvořily významnou součást zakázek firmy stavby nájemních a rodinných domů, stavby kostelů, bankovních paláců, zdravotnických zařízení a hotelů.

V průběhu roku 1890 staví Matěj Blecha novorenesanční vilu Luisa v Dobřichovicích (č. p. 118) pro Jana a Luisu Reimannovy, v roce 1893 nakladatelský a tiskařský dům Politika (Praha 1 – Nové Město, Pštrossova 21, č. p. 200/II). Firma realizovala rovněž kostely – evangelický kostel na Kladně v roce 1895 (v dnešní ulici Generála Klapálka č. 1394) či kostel v Nymburku. Během let 1900 až 1902 řešila stavbu budovy Pražské úvěrní banky v Praze 1 (Staré Město, ul. 28. října č. p. 377/1), jejíž výzdobu navrhoval Celda Klouček.

V roce 1902 pak realizovala novorenesanční budovu Zemské banky (Praha 1 – Nové Město, na Senovážném náměstí č. 10) – architektem byl Osvald Polívka, výzdobu opět navrhoval Celda Klouček.

V průběhu let 1904 až 1905 postavila firma nájemní dům U Dörflerů (Praha 1, Na Příkopě 7, č. p. 391/1) od architekta Jiřího Justicha, v roce 1904 secesní kostel svatého Vojtěcha v Praze-Libni.

Vlastní nájemní dům na Masarykově nábřeží 28 (č. p. 235) v Praze 1 navrhoval Matěj Blecha v letech 1904 až 1906.

Do let 1906 až 1907 spadá v Praze výstavba polikliniky v Myslíkově ulici 7 (č. p. 208/II) a ve stejné době se staví podle plánů Josefa Zascheho palác Pražské železářské společnosti (č. p. 1015/II) v Opletalově ulici č. 55. V letech 1907 až 1910 staví Blecha v pražské Libni Sokolovnu a lidové lázně (Zenklova 3, č. p. 2), následně v letech 1911 až 1913 secesní hotel Zlatá Husa na Václavském náměstí (č. p. 839/II).

V zahraničí se pouští v letech 1911 až 1912 do stavby hotelů – na chorvatském ostrově Krk tak vzniká první z nich – hotel Velebit v Bašce, druhý pak v Brašině u Dubrovníku. Je také autorem plánů na stavbu Akademie umění v Bělehradě či bankovního domu ve Lvově.

V Praze provedla firma do roku 1911 výstavbu Štencova domu (č. p. 931 a 1092/I) v Salvátorské ulici, který však navrhoval Otakar Novotný, v letech 1912 až 1913 patrové tiskárny ve dvoře domu na dnešním Senovážném náměstí (č. p. 981/II), tamtéž v letech 1912 až 1916 byla postavena podle projektu Josefa Zascheho rovněž velká budova Pojišťovacího spolku průmyslu cukerního (č. p. 976/II).

Zrod architektonického kubismu

Během let 1909 až 1914 firma využívá zejména nadání svého hlavního projektanta, architekta Emila Králíčka, se kterým Matěj Blecha spolupracoval na řadě návrhů (viz též časopis Stavebnictví č. 06–07/2021). Králíček od roku 1912 experimentoval s novým objevem na poli moderní architektury – kubismem. Vynález Pavla Janáka, reagující na výtvarný kubismus Pabla Picassa, ale také na odkaz pozdní gotiky zaujal několik projektantů, jako byli Josef Gočár, Josef Chochol nebo Vlastislav Hofman. Ti – a ještě několik dalších – se pokusili tento poněkud nepraktický, ale bezesporu sugestivní styl prosadit u nás, a pokud možno i v zahraničí, což se jim sice moc nedařilo, ale dnes je těch pár staveb, které v letech 1912–1914 stihli postavit, ve světě velmi ceněno [5, str. 67].

V letech 1911 až 1912 byl vybudován v Praze 7 – Holešovicích podle návrhů Emila Králíčka Dům Maribor (Bubenské nábřeží 9, č. p. 861/VII) a Skladový dům Jindřicha Vaňka (U Topíren 4). Během let 1912 až 1913 pak vzniká Dům Diamant ve Spálené ulici (č. p. 82/II). Do roku 1912 spadá realizace dalšího význačného pražského projektu, domu U Černé Matky Boží (č. p. 569/I), navrženého Josefem Gočárem.

Adamova lékárna
Řadový pětipatrový dům v Praze 1 na Václavském náměstí 8 (č. p. 775/II) vznikl v letech 1911 až 1913 přestavbou a dostavbou starších dvou budov, stojících na středověkých parcelách, zachovaly se přitom gotické sklepy a značná část přízemí. Průčelí i interiér lékárny jsou pojednány ve stylu pozdní geometrické secese s prvky kubismu a moderny. Podle návrhu Emila Králíčka stavbu domu realizovala firma Matěje Blechy, který bývá rovněž považován za spoluautora návrhu. Dům je čtyřkřídlý, hlavní průčelí je rozvrženo do dvou částí. Pravá část přízemí zaujme zaklenutými vstupy do lékárny, ve druhém patře vyklenutým arkýřem se sochami atlantů ukončeným shora terasou. Levá čtyřosá část domu navazuje na pravou bez výraznějšího členění, v přízemí je umístěna výkladní skříň. Fasáda zadní části obrácené do Jungmannova náměstí je řešena odlišně, zachovala se původní konstrukce podkroví a kopule. Na schodišti jsou umístěny kubistické kamenné vázy ve tvaru mohutných krystalů, v interiéru domu se nachází řada dalších architektonických a uměleckořemeslných detailů. Památkově chráněná budova (od roku 1971) je architektonicky závažným dílem s ohledem na dobu svého vzniku.

Kubistická lucerna
V době, kdy kancelář firmy Blecha pracovala na projektu Adamovy lékárny, vznikl požadavek pražského magistrátu, aby byl současně se stavbou lékárny upraven prostor zákoutí za západním průčelím budovy, což představovalo opravu zdi a umístění repliky středověkého reliéfu nad vstup do zahrádky kostela Panny Marie Sněžné a rovněž řešení zeleně a umístění kubistické lucerny. (Originál této lucerny je v současnosti umístěn v Národním technickém muzeu). Úprava do té doby zanedbaného prostoru byla řešena podle návrhu Emila Králíčka a realizována firmou Matěje Blechy v roce 1913.

Dřík lampy je z umělého kamene a tvoří ho několik na sebe postavených komolých jehlanů, pokrytých jednoduchým plastickým dekorem. Také vlastní lucerna z kovu a skla má kubistický tvar.

Králíčkova lucerna dnes patří k nejcennějším dokladům pražského kubismu. Zajímavý motiv představuje zjemnění dříku kanelováním [4, str. 99].

Poslední realizace Matěje Blechy

Během období 1912 až 1913 dochází k významné dostavbě Jedličkova ústavu v Praze 4, poté v letech 1913 až 1916 podle návrhu Emila Králíčka staví firma Blecha palác Rokoko (Šupichovy domy) v Praze 1 na Václavském náměstí (č. p. 794/II, 626/II). Následně se firma zabývá během let 1915–1920 stavbou pavilonu nemocnice v Praze 2 (č. p. 500/II, v Praze 2 na Karlově náměstí 37).

Matěj Blecha umírá 18. prosince 1920 a jeho firmu přebírá syn Josef.

Josef Blecha mladší

Syn Matěje Blechy Josef se narodil 2. února 1896. Bydlel v Praze na Riegrově (v současnosti Masarykově) nábřeží 30. Převzal firmu se jménem svého otce v roce 1920, kdy ještě jako kandidát architektury založil z prostředků svého otce cestovní fond pro studenty ČVUT.

Firma v roce 1921 postavila dům v Podskalské ulici v Praze 2 (č. p. 370/II) podle projektu Maxe Spielmanna (1881–1970) a v letech 1924 až 1926 obchodní a kancelářský dům na Národní třídě v Praze 1 (č. p. 60/II).

Kancelář architekta Josefa Blechy mladšího postavila také v letech 1926 až 1927 kostel Evangelické církve metodistické na předměstí Plzně (Betlémská kaple, Husova 1777/14). Realizovala rovněž stavby v zahraničí, například Palác úvěrové banky v Bělehradě roku 1925 a tamtéž i budovu československého velvyslanectví v letech 1925 ž 1928.

Josef Blecha mladší vedl také během let 1927 až 1928 rekonstrukci zámku Karlova Koruna. V témže období, v roce 1927, firma rozšiřovala bývalou kliniku dětských nemocí ve Viničné ulici (č. p. 481/II) v Praze 2 podle projektu Jaromíra Krejcara. Následně v letech 1928–1929 podle plánů architekta Adolfa Foehra (1880–1943) řešila stavbu domu na Těšnově (č. p. 1163/II) a zrealizovala podle plánů Jana Žáka (1891–1954) výstavbu paláce Kotva s kinem v Revoluční ulici v Praze 1 (č. p. 655/I).

Z pražských staveb v pozdějším období navrhoval v roce 1936 Josef Blecha mladší funkcionalistické nájemní domy (č. p. 1482 a 1483/VII v Praze 7), z roku 1944 pochází úprava Banky čs. legií (č. p. 1046/II) v ulici Na Poříčí. Několikrát (v letech 1933, 1945, 1947) upravoval vlastní dům na Masarykově nábřeží v Praze 1 (č. p. 235 /II), který postavil jeho otec Matěj.

Závěr

Podobně jako u jiných rodinných firem končí historie stavební firmy rodiny Blechů v roce 1948. Z pochopitelných důvodů je uvedený výčet staveb neúplný, jejich význam pro historii našeho stavebnictví je však nepochybný – hodnotu architektonických návrhů i kvalitu provedených prací prověřil čas.

Stejně jako u jiných architektů, stojících v čele významných podnikatelských firem, nedokážeme vždy rozlišit, v čem spočívá skutečné autorství signatáře plánů (v řadě příkladů nepochybné) a co je dáno podílem oborově spřízněných či dokonce v anonymitě držených zaměstnanců [1, str. 70]. Ing. arch. Josef Blecha mladší, projektant a stavitel, čtvrtý v pořadí stavebních podnikatelů, který se dočkal znárodnění firmy, zemřel v roce 1958.

Zdroje:
[1] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[2] Památkový katalog [on-line]. Národní památkový ústav [cit. 2023-09-11]. Dostupné z: https://pamatkovykatalog.cz/.
[3] ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Victoria Publishing, 1995.
[4] LUKEŠ, Z. Praha moderní IV. Paseka, 2015.
[5] LUKEŠ, Z. Stavby a architekti pohledem Zdeňka Lukeše 2: Doma i v cizině. Praha:Nakladatelství Lidové noviny, 2017.
[6] Plzeňský architektonický manuál [on-line]. Pěstuj prostor, z. s. [cit. 2023-10-11]. Dostupné z https://pam.plzne.cz/.