Ladislav Machoň a jeho stavby od dvacátých a třicátých let 20. století

Budova Passage (Machoňova pasáž)

Do let 1924 až 1925 spadá výstavba obchodního a obytného domu Passage v Pardubicích (v současnosti nazývaného Machoňova pasáž) na hlavní ulici mezi Zelenou bránou a tzv. Palácem Tower. Pasáž propojuje (přes ulici Za Pasáží) čtvrť Karlovinu a centrum nového města (třídu Míru). Jedná se o dům č. p. 60 na stavebním pozemku parcelní číslo 359.

Původně se mělo jednat o běžný obytný dům, majitelé se však rozhodli pro „velkolepý palác“, tzv. průchodní, podle Machoňova návrhu, který by umožnil větší výnos z pronajatých obchodních prostor. Po zboření původního přízemního domu č. p. 60 byla povolena stavba pětipodlažního domu na jeho místě. Dům má světle béžovou fasádu, výrazným prvkem průčelí jsou balkony umístěné v prvém patře, rozčleněné do pěti samostatných částí. Pasáž, navržená architektem Machoněm, umožnila v tomto prostoru vznik 28 obchodů a suterénní restaurace – zvláště oblíbená byla Hofmanova kavárna a cukrárna.

V domě mělo být původně 28 bytů, po změně návrhu byl jejich počet zvýšen na 31 menších bytů. Stavba byla zkolaudována 13. června 1925. Podle Machoňova návrhu měla na pasáž navázat stavba tržnice a další pasáž do Smilovy ulice, tato část návrhu však již nebyla realizována.

Na výzdobě pasáže se podíleli další umělci – uměleckými keramickými obklady Josef Pokorný (1891–1962) a plastikami nad hlavním portálem (rybář, textilák, truhlář a barvič) Karel Dvořák (1893–1954), čelo klenby pasáže bylo vyzdobeno nástěnnou malbou A. V. Hrstky (1890–1954).

Machoňova pasáž byla v roce 1958 prohlášena za kulturní památku, v letech 2013 až 2015 došlo k její rekonstrukci.

Konstruktivismus, funkcionalismus

Po smrti Jana Kotěry vedl Václav Machoň jeho architektonickou kancelář a dokončil v letech 1924 až 1931 jeho navržené rozpracované stavby – nástavbu domu v ulici V Tůních na Novém Městě a budovu Právnické fakulty na dnešním náměstí Curie­rových 7 v Praze na Starém Městě. Kotěrův návrh Machoň poněkud pozměnil a interiéry budovy navrhoval samostatně.

Do let 1926 až 1928 je datována stavba rodinné vily v novoklasicistním duchu, situovaná v dnešní Dykově ulici č. p. 960/XII na Vinohradech. V létě roku 1927 vytvořil Machoň návrh funkcionalistického rodinného domu č. p. 660/XVIII ve Střešovicích, který byl o rok později kolaudován.

Budova telefonní ústředny a poštovního úřadu v Praze 7

V letech 1929–1931 byla podle architektova návrhu postavena budova telefonní ústředny a poštovního úřadu na Belcrediho třídě (dnes ulice Milady Horákové) č. p. 383/VII v Praze 7 na Letné. Jde vlastně o dva rozlehlé konstruktivistické domy, které dominují Letenskému náměstí. Výrazným znakem budovy s pásy čtvercových oken je reliéf se státním znakem, umístěný v horní části uliční fasády. Nejvyšší patro budovy sloužilo jako telefonní a telegrafní ústředna, v prvním a druhém nadzemním podlaží se nacházejí haly s přepážkami pro poštovní služby.

Automat Koruna

V roce 1932 řešil Machoň v suterénu secesního domu č. p. 846/1, postaveného archi­tekty Antonínem Pfeiferem (1879–1938) a Matějem Blechou (1861–1919) v letech 1911 až 1912 v ulici Na příkopě na Starém Městě pražském restaurační prostor, který byl novou formou občerstvení bez obsluhy, kde se při konzumaci stálo. Případně pojmenovaný Automat Koruna měl být symbolem dynamické moderní společnosti. Stal se velmi populárním a nastartoval stavbu podobných zařízení v Praze i v dalších městech Čech a Moravy. Legendární bufet, který poskytoval rychlý a levný oběd, večeři nebo svačinu, byl řadu následujících desetiletí fenoménem centra, kde se setkávaly téměř všechny společenské vrstvy obyvatel Prahy.

Zkušenosti se stavbou a zařízením tohoto druhu veřejného občerstvení (které bylo možné nalézt také v Německu nebo v Rakousku) uplatnil Machoň při rozsáhlé adaptaci automatu na Regent Street v Londýně v roce 1938. Automat Koruna (provozovaný denně od 6.00 hod. ráno do 11.00 hod. večer), známý svými specialitami (párky, vepřenky, obložené chlebíčky, jahodový koktejl, pečené kachny, drštková polévka), stejně jako například nedaleká Vaňhova rybárna, podlehl až v devadesátých letech 20. století importovaným fast foodům, které sice mají nabídku občerstvení méně pestrou, ale o to lepší marketing.

Třicátá léta

V letech 1931 až 1935 se podle Machoňových návrhů stavěla budova Okresního soudu v Pardubicích, během let 1931 až 1933 navrhoval a realizoval stavbu tělocvičny s kinem v dnešní ulici U Branek č. p. 674 v Praze-Hostivaři. Roku 1932 se vrátil k jedné ze svých prvních realizací, když uskutečnil přestavbu hotelu Zlatá husa na Václavském náměstí v Praze. Podílel se rovněž na projektování některých domů v experimentální kolonii v ulici Na Babě v Praze-Dejvicích (jmenovitě 1777/XIX – Spíškova vila) z roku 1933 a vily malíře A. V. Hrstky (1938) č. p. 1807/XIX. Do let 1929 až 1938 spadá jeho návrh a rea­lizace Poštovního a telegrafního úřadu v Pardubicích, soutěžní návrh na československý pavilon na mezinárodní výstavě v Paříži (v roce 1936 získal jednu ze čtyř hlavních cen). Podle Machoňova návrhu se řešila rovněž úprava kaple s hrobem Jana Amose Komenského v nizozemském Naardenu (1934 až 1937). Na konci třicátých let minulého století navrhoval Machoň úpravy bývalé celnice U Hybernů (1937) a v roce 1939 přestavbu Strakovy akademie (dnes sídla vlády ČR a Úřadu vlády ČR) v Praze 1, na nábřeží Edvarda Beneše č. p. 128/4.

Poslední realizace

V roce 1941 uskutečnil architekt Machoň přestavbu zámečku v Panenském Týnci, do let 1950 až 1951 je datována rozsáhlá adaptace č. p. 976/II na Senovážném náměstí v Praze pro Ministerstvo výživy, při které došlo k úpravě vstupu, byl rozšířen vestibul i chodby budovy. V dalších letech pokračovala jeho spolupráce při návrzích, které podával společně se svou manželkou.

Architekt Ladislav Machoň zemřel 22. prosince 1973 v Praze. Pohřben je na Centrálním. hřbitově v Pardubicích, ve společné rodinné hrobce s neméně slavným železničním stavitelem, inženýrem Janem Pernerem.

Zdroje:
[1] DVOŘÁK, V., red. Styl. 1926–1927, roč. VII (XII.). Vyd. Spol. architektů v Praze.
[2] DVOŘÁK, V., red. Styl. 1932–1933, roč. XII (XVII.). Vyd. Spol. architektů v Praze.
[3] NOVÝ, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 1998, 2015.
[4] STAŇKOVÁ, J.; J. ŠTURSA; S. VODĚRA. Pražská architektura. Praha, 1991.
[5] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[6] VEVERKA, P. a kol. Slavné pražské vily. Praha: Foibos Books s.r.o., 2007.
[7] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, 2016.
[9] archiv z pozůstalosti arch. Jana Zázvorky.