Urbanistická struktura, architektura a konstrukce horských vesnic ČR

Zbytek prostoru ČR tvoří rovinné nebo jen mírně zvlněné úvaly a kotliny podél větších a menších řek, které u nás pramení. Zde vznikla přirozeně nejstarší a nejvýznamnější sídla a kultury. Vesnice, osady a samoty, s delším či kratším zpožděním, pronikaly od počátku druhého tisíciletí z úrodnějších říčních úvalů podél říček a bystřin na svahy vrchovin a hor, až na jejich hřebeny. První zemědělci byli převážně pastevci a osidlovali svažitá a zalesněná úbočí počátečním žďářením, tj. vypalováním lesa, a zřizováním políček a pastvin. Příkladem ?urbanistického? průzkumu pro stanovení optimálních prostorů pro založení prvotních osad i samot v nepřístupných a nehostinných hvozdech se stalo rozmisťování primitivních včelích úlů, brtí z klátů dutých stromů, na četná místa osidlované krajiny. Tam, kde včely přežily rok s krutou zimou, bylo místo i pro lidské domy, stodoly a stáje. Tam, kde včely zahynuly, nebylo místo ani pro člověka.

Středověká a raněnovověká urbanistická struktura sítě horských sídel

Středověká a raněnovověká struktura osídlení našich horských oblastí byla v podstatě vytvořena na počátku 17. století. Obyvatelé nejrůznějších typů těchto sídel se museli přizpůsobovat tvrdším, ale zdravějším klimatickým podmínkám, aktivitu stimulujícím způsobům obživy i ošacení, ale především budovali městečka, vesnice a osady s domy, které je ochránily před všemi hlavními nepřízněmi hor. Vystavěli tak daleko solidnější stavby než lidé v nížinách, stavby, které vyrostly a srostly s prostředím a staly se vzorem pro výstavbu novou.
Pro urbanistickou strukturu sítě horských sídel je charakteristická jejich rozptýlenost, nesoustředěná, nízká hustota, která zřetelně ukazuje, že pracovní okruh prostoru, který uživil příslušnou sídelní jednotku, je podstatně rozsáhlejší než plocha pro obživu v nížině.

Rozdíly v urbanismu horského venkova

Přes tyto jednotící činitele jsou zřejmé rozdíly v urbanismu i architektuře horského venkova podle etnického původu. Hraniční horstva, která obklopují Čechy (mimo Českomoravské vrchoviny), ale i moravské Jeseníky, byla osídlena převážně německými kolonisty již od 13. století a urbanistická struktura vesnic a městeček je zde odlišná ve srovnání se slovanským osídlením hor na hranicích Moravy se Slovenskem. Byť s výraznými regionálními znaky jsou to Krušné, Jizerské a Orlické hory, Krkonoše, Tachovsko, Šumava a Novohradské hory, kde převládá typ dlouhých, volně urbanizovaných řetězových a dvorcových vesnic, táhnoucích se horskými údolími podél potoků a silnic. Kolem zděného kostela, který teprve v 17. až 18. století nevýrazným barokem nahradil původní kostelík dřevěný, zde vzniklo nekompaktní centrum s rychtou, školou a bohatší usedlostí. Ostatní dvorce s úrodnějšími, přilehlými políčky a pastvinami se vyskytují podél potoka i několik kilometrů. Další pole i louky při statku jsou ohraničeny kamenitými mezemi, pak stoupají do úbočí svahů ke hřebenům, které však kryje les. V těchto horách jen zřídka pronikají rozptýlené osady do lesů ve vyšších polohách. Až na výjimky je to charakteristické pro zachmuřené, ale monumentální Jeseníky s enklávami loveckých osad. Četnější rozptýlené mozaikové struktury nalézáme v Krkonoších i Orlických horách, svoje luční náhorní osady má i Šumava.
Rozdílně kolonizovaly Beskydy, Javorníky, Malé a Bílé Karpaty postupné vlny slovanských a valašských (rumunských) zemědělců, pastevců. Přirozeným jádrem počátků osídlení byla údolní sídla, která neměla charakter souvislé dvorcové nebo řetězové vesnice. Jednotlivé rody se volně sdružily do skupin zvaných ?kula? dosti od sebe vzdálených. Ty pak velmi dynamicky pronikaly pomocí včelího průzkumu do úbočí a na hřebeny. Tato bohatá, velkoplošná mozaika drobných osad a samot s uzoučkými políčky na mírnějších svazích a rozsáhlými společnými pastvinami na hřebenech s lesíky a remízky se od Sudet odlišuje zcela kontrastně. Také dřevinná skladba je rozdílná a projevuje se v architektuře srubových staveb. Moravské hraniční hory si z části zachovaly původní bukové a javorové porosty, které jsou malebnější proti rozsáhlým, ekonomicky výhodnějším smrkovým monokulturám. Stodoly a kůlny z nepravidelně tvarovaných listnáčů jsou tvarově živější, mezerami dobře větrají. Obytné sruby na všech horách musí být ale stavěny z jehličnanů, neboť listnáče do přímých tvarů osekat nelze.

Architektura a konstrukce vesnických staveb českého pohraničí

Jestliže se v urbanistické struktuře původních horských vesnic českého pohraničí neprojevují významnější regionální rozdíly, pak architektura a konstrukce vlastních vesnických staveb poskytuje obraz opravdu bohatý. Sousedními, německy mluvícími zeměmi, Bavorskem, Saskem a Rakouskem, ovlivněná architektura nabízí v západních okrajích ČR stavby hrázděné se strmými sedlovými střechami, ale i mírně sedlové v okolí Volar na Šumavě, patrové roubenky s falešnými arkádami slovanského vlivu v Jizerských horách a Krkonoších. Dřevo zde sice převládá, ale prestižní usedlosti mají nejen kamenný zděný sokl, ale často i klenuté přízemí. Velké statky i drobné zámečky používají od 18. století cihlu. Horskému prostředí odpovídá vždy kompaktní, prostorově nečleněný tvar domu. Balkon, arkýř, rizalit se objevují zřídka. S jistou tolerancí řečeno, horské dřevěné domy až do poloviny 19. století petrifikují pozdně gotickou městskou architekturu, zjednodušenou pro horské podmínky. Dokazují to detaily městských vedut. Tyto dřevěné štíty kolem roku 1550 nám horské domy dobře konzervovaly.

Typická horská scenerie z Valašska - dřevěná zvonice a roubená architektura (Střelná)

Architektura a konstrukce horských stavení beskydských až malokarpatských

Pohlédneme-li na konstrukci a architekturu horských stavení beskydských až malokarpatských, o jejichž etnicky odlišné krajině a urbanismu je pojednáno výše, shledáme také podobnost s lokální pozdní gotikou. Materiálově a konstrukčně zde není podstatných rozdílů. Architektonické a výtvarné pojetí slovanské se od germánského liší. Až na městské stavby a solitérní fojtství (rožnovský skanzen) jsou valašské roubenky drobnější, srostlejší s terénem daleko převislejšími římsami střech, a měkčích tvarů střechy i lomenice, na níž se objevují pestré barvy. Na javornickém jihu, ale hlavně na karpatských Kopanicích, je barva ještě výraznější součástí hlavně četnějších staveb z nepálené hlíny. Doprovázeny ovocnými stromy, lipami a javory, které měly bránit šíření požárů, vyjadřují soubory obytných staveb, stodol, stájí a komor plné sepětí sídla s terénem a místní širší krajinou.

Tradiční štítová zástavba Drahanské vrchoviny (Bezděkov)

Soudobá architektura a urbanistická struktura horských vesnic

Po prvních rozpačitých kopiích městských vzorů na konci 19. století, kdy horská konstrukce a architektura odolávala houževnatěji než architektura vesnice nížinné, podlehla městským vlivům ve 20. století. Výjimky tvořili lokální, konzervativní patrioti. Nejen tradicionalističtí Němci, ale zejména fenomén architekta Jurkoviče s následovníky. Ovšem jen do 1. světové války. Moderna poválečného období potlačila tyto tendence, ale klimatické podmínky diktovaly dále tvar i materiál horských chat. Ve srovnání s horskými rekreačními stavbami, zejména hotely Rakouska, Švýcarska a Německa i severní Itálie, které téměř důsledně udržují tradiční formy s moderním obsahem, je naše slovanské experimentování s funkcionalismem na horách zcela typické.
Soudobá urbanistická struktura horských vesnic v blízkosti měst zahušťuje bydlení v běžných nebo exkluzivních rodinných domech s nezbytnou občanskou vybaveností, méně výrobou nebo živnostmi. Územní plány horských obcí nereflektují patřičně jejich genius loci. Ten se zachovává dosti úspěšně v obcích stagnujících často zásluhou chalupářů. Zajímavá renesance klasické srubové výstavby nastala na Valašsku. Vesničané restituovali nebo koupili alespoň menší lesy, moudře těží dřevo a staví téměř jurkovičovské srubové rodinné domy. Mezi dosavadními ?vilami? tyto dřevěnky přímo září.
Rekreační využití našich hor a vysočin přineslo již 19. století. Jeho význam stále roste. Starší i nové horské stavby pro rekreaci jsou úspěšné zejména tam, kde se uplatňují staleté zkušenosti vesnického stavitelství.