Restaurování Kapitulní síně v areálu katedrály Panny Marie v Rize

Stav kapitulní síně před rekonstrukcí

Stěny kapitulní síně jsou převážně z cihelného zdiva, pouze soklová část je z kamenných vápencových bloků. Ze stěn byly v předstihu před obnovou sejmuty omítkové vrstvy až na zdivo (bohužel včetně gotické fáze a vrstev z 19. století). Důvodem byl špatný stavebnětechnický stav zapříčiněný působením vlhkosti.

Stěny s nepropustnou dlážděnou podlahou byly zatíženy z exteriéru navýšením druhotnými násypy. Postupem času tak došlo k ­ataku zemní vlhkosti s následným působením vodorozpustných solí ve všech nadsoklových partiích a k erozi omítek i vápencových kamenických prvků. Ze zbytků obna­žených povrchů byl patrný velice problematický pokus o řešení vlhkosti z 19. století, a to obklady ze skleněných, v líci omítaných desek. Tato úprava zapříčinila posun vzlínající vlhkosti a migraci vodorozpustných solí ještě do vyšších partií.

Podle výsledků restaurátorského průzkumu je zřejmé, že odstranění omítek na stěnách bylo provedeno na první románskou historickou vrstvu – zatíraná vápenná směs byla aplikována přímo na režné cihelné zdivo s barevnou lineární úpravou.

Prostor síně je zaklenut šesticí raně gotických křížových žebrových kleneb oddělených pasy podepřenými dvěma kamennými sloupy. Klenba včetně profilací žeber a pasů je cihelná, omítaná s historizující jednoduchou novodobou výmalbou navazující na úpravu z 19. století.

Konstrukce kleneb byla doplněna bohatě zdobenými, příkladně řemeslně zpracovanými kamennými patkami žeber a sloupy s hlavicemi (mistrovská práce s figurálními a rostlinnými motivy – pravděpodobně importovaná z Německa či Francie).

Prvky byly kontaminovány vodorozpustnými solemi, které spolu s vlhkostí napomáhaly povrchové degradaci materiálu. Sekaná výzdoba plošně odpadávala a postupně došlo k znečitelnění části profilací a výzdoby. Nepříznivě působily i opravy z doby minulé, kdy byl použit nesourodý materiál. Prostor doplnila kamenná menza a krb, který byl nevhodně upraven neprodyšným krycím nátěrem. Podlaha je opatřena cihelnou glazovanou rustikální dlažbou z poslední historické úpravy také z 19. století (v sondách archeologického výzkumu byly zaznamenány minimálně další dvě podlahové úrovně, na kterých se nedochovala pochozí vrstva). Z této doby pocházejí také výplně okenních a dveřních otvorů (ocelové okenní výplně částečně s vitráží, dřevěné dveřní výplně s bohatým kováním).

Prostor byl druhotně doplněn vedením elektroinstalace pro osvětlení (dříve osvětlení plynové) v drážkách pod omítkami, což mělo za následek porušení historických povrchových úprav i vlastního zdiva (drážky přes vazbu zdiva), a vytápěním skrze trubní vedení ústředního vytápění v podélném podlahovém kanálu u stěny.

Kapitulní síň v areálu Rižského dómu patří mezi významná stavební díla své kategorie v Evropě. Dochované plochy stěn s torzem první historické povrchové úpravy, klenba s nálezy výmalby z 19. století a množství kamenické výzdoby vykazují i přes poškození vysokou autenticitu, jejíž hodnota je zejména v komplexním stavu dochování jednotlivých komponentů od doby jejich vzniku.

Postup rekonstrukce

Jakékoli rekonstrukční zkrášlování nad rámec nezbytného restaurátorského zásahu by v tomto případě mělo za následek ztrátu autenticity a zkarikování historického vývoje. Naší povinností bylo zachovat památku s maximálním rozsahem originálních prvků a konstrukcí s vědomím syntetického prolínání několika stavebních slohů, a to bez použití nevratných stavebních zásahů. Odstraněním nevhodných novodobých vrstev a citlivou restaurátorskou obnovou ji bylo třeba směřovat k prodloužení její životnosti.

Na základě výsledků zhotovených průzkumů a s ohledem na výchozí stav konstrukcí bylo rozhodnuto o vlastní prezentaci prostoru. Klenby, podlahová konstrukce a výplně otvorů budou restaurovány do poslední hodnotné historické úpravy, tj. do úpravy 19. století, a stěny s raně gotickými kamenickými prvky do již dříve odhalené románské úpravy z doby vzniku kapitulní síně.

Dochovaný stav konstrukce umožňoval v plném rozsahu využít pro záchranu a prezentaci památkově-restaurátorskou konzervační metodu, která vychází z podrobných materiálových průzkumů a využívá pro realizaci v maximálním rozsahu historické technologie a materiály.

Po dokončení archeologického průzkumu, zpracování podrobné fotodokumentace a restaurátorských a chemicko-technologických průzkumů bylo zahájeno odstrojení novodobých prvků (trubkování osvětlení, elektroinstalace na stěnách a klenbách…) a restaurátorské snímání nevhodných nátěrů z omítek kleneb a kamenických prvků. Souběžně došlo k vyčištění stěn a k záchrannému zajištění poškozených částí omítek a cihelných žeber na klenbách tmelením a injektáží. Při této činnosti byla odhalena celistvá lineární malířská výzdoba žebroví a svorníků kleneb z poslední historické úpravy. Na stěnách bylo po očištění provedeno několikanásobné celoplošné odsolování bandážováním. Podobně se odsolovaly veškeré kamenické prvky.

Konstrukční části kleneb byly obnoveny dílčím vysazením chybějících či zcela rozpadlých cihelných prvků z druhotného materiálu a doplňkovou hrubou modelací erodovaných ploch vápennou maltou. Následně došlo k dílčí opravě či k doplnění chybějících omítkových ploch. Pro jednotnost celkového výrazu bylo třeba dbát na přesné napojování nových a starých ploch a zejména na strukturu povrchu. Po dočištění a konzervaci odhalené výmalby bylo provedeno celoplošné restaurování a prezentace ploch z 19. století.

Na stěnách došlo postupně ke klínování a dílčímu tmelení spár erodovaných cihelných ploch a k dílčímu vysazení chybějících cihel tak, aby se opět jasně zvýraznila románská skladba zdiva s utaženou spárou. Po konzervaci torz odhalené vápenné výmalby z líce zdiva byla tato úprava celoplošně obnovena. Pro nečitelnost a nemožnost jakékoli prezentace torz nálezů barevného linkování byly tyto drobné pozůstatky po konzervaci a separaci překryty. Očištěné zdivo rámování nik ve stěnách, okenních a dveřních otvorech je prezentováno v historické podobě z režného cihelného zdiva s utaženou maltovou spárou.

Základní restaurátorské vyčištění vzácných kamenických prvků se sochařskou výzdobou (patky kleneb, sloupy, krb a menza) od depozitů nátěrů a cementových vysprávek z nedávné doby obnažilo vážné poškození s puklinami hluboko do materiálu a zcela uvolněné části hmoty. Současně čištění odhalilo historickou opravu pravděpodobně také z 19. století, a to formou vysazování kamenicky opracovaných tmavších vápencových částí. Tato poměrně kvalitní oprava byla v plném rozsahu ponechána nejen z důvodu prezentace historické obnovy, ale zejména z obavy o možné poškození již tak ohroženého materiálu z doby výstavby.

Po celkovém zhodnocení statické a konstrukční funkčnosti a reálnosti záchrany očištěných kamenných prvků bylo realizováno restaurátorské konzervační zajištění tmelením s hloubkovou injektáží. Uvolněné části byly vlepeny na původní místo. Chybějící hmotu, včetně částí poškozených erozí, doplnil pouze v nezbytně nutném rozsahu hydraulický tmel. Toto nepostradatelné technické zajištění s nejnutnější nápravou poškozené kamenické výzdoby umožnilo ponechat mírně erodované plochy, ale i profilace s výzdobou v co nejvyšší míře bez rekonstrukčního doplňování.

Pro ochranu kamenických článků od ataku vlhkosti s vodorozpustnými solemi ze zdiva a podlahy se přistoupilo k separaci vložením olověných plechů v rizikových partiích. U patek kleneb bylo oddělení realizováno po obvodu do hloubky zdiva a u patek sloupů ve styku s dlážděnou plochou a násypem.

Doplňkovým řešením pro zlepšení vnitřního vlhkostního klimatu byla realizace venkovního i vnitřního vzduchového kanálu. Pro vnitřní obvodovou konstrukci kolem stěn bylo v maximální míře využito výkopů z archeologie v podlahách. Vlastní odvětrání se pak zaústilo do stávajícího prostoru vnitřního kanálu s nově zhotoveným rozvodem topení překrytým krycími perforovanými nerezovými deskami (jednalo se o tvarovou kopii krytů vzduchového vytápění z katedrály). Konstrukce kanálů současně posloužila k minimálnímu zásuvkovému rozvodu nové elektroinstalace pro osazení mobilních světelných zdrojů s minimálním zásahem do stěnové konstrukce v soklové partii. Podlahová krytina z keramické glazované dlažby z 19. století byla částečně poškozena při minulých archeologických výzkumech. Před doplňkovými průzkumy v době realizace byly jednotlivé prvky opatrně vyjímány a až po řádném očíslování poté konzervovány a uloženy.

Při následné obnově podlahy došlo k osazení prvků na původní místo. Chybějící části pak doplnil nový materiál vyrobený formou kopií. S ohledem na uměleckořemeslnou a vývojovou hodnotu dochovaných výplňových prvků otvorů z 19. století došlo i na restaurování dubových vstupních dveří a rozetového vitrážového okna. U bočních okenních výplní vstupu z křížové chodby bylo přistoupeno k řemeslné opravě stávajících ocelových rámů s novým zasklením čirým sklem. Boční okna u rozety s novodobým zasklením doplnila nová jednoduchá vitráž s odezvou na zasklení bočních oken vlastní katedrály. Zcela nová celoskleněná otevíraná konstrukce dveří byla vložena pouze do hlavního dvouklenutého vstupu z křížové chodby. Tímto zásahem se podařilo vyřešit kolizi s bohatě kamenicky zdobeným vápencovým portálem.

Románská kapitulní síň slouží po obnově plně účelům církve, ale současně je začleněna do okruhu prostor areálu katedrály – Rižského dómu zpřístupněných pro veřejnost.