Rekonstrukce bývalé Petschkovy vily v Praze-Bubenči
Od června 2017 do července 2021 realizoval tým Divize Čechy společnosti OHLA ŽS projekt s názvem „PNP Praha – Rekonstrukce objektu V Sadech čp. 44/2, Praha 6 – Bubeneč“, jehož investorem byl Památník národního písemnictví (PNP). Záměrem investora byla kompletní přestavba prvorepublikové vily na moderní multifunkční objekt, který bude plnit funkci nového reprezentativního sídla PNP, veřejně přístupných expozičních prostor a v neposlední řadě archivu a badatelen.
Historie budovy
Během poslední čtvrtiny 19. a první čtvrtiny 20. století byly v pražské Bubenči postupně vystavěny tři vily patřící rodině Petschků. Takzvaná třetí Petschkova vila čp. 44 byla vybudována v letech 1929–1930 pro Marianne Gellertovou, dceru Julia Petschka. Stavbu v eklektickém stylu tzv. třetího francouzského baroka realizovala stavební firma bratří Kalichových z Královských Vinohrad jako dům pro bydlení a reprezentaci. Z historických plánů a dokumentací pozdějších vnitřních úprav vyplývá, že ani původní návrhy nebyly realizovány v plném rozsahu, zejména pokud jde o schodiště, která byla nepochopitelně redukována z navrhovaných tří velmi reprezentativních dispozic na schodiště jediné, navíc v odloučené pozici a v charakteru schodiště čistě provozně obslužného.
Po emigraci rodiny Petschků do Anglie byla vila upravována v letech 1939–1940 pro potřeby německé okupační moci. Po druhé světové válce zde až do roku 1989 sídlilo velvyslanectví Čínské lidové republiky, které v letech 1958–1959 provedlo další necitlivé stavební úpravy. Po roce 1990 byla budova bez využití, kterému bránily pozdější soudní spory o vlastnictví. V roce 2006 ho spolu se souvisejícími pozemky převzal PNP pro své budoucí sídlo. V souvislosti s nevyjasněnými majetkovými nároky proběhlo soudní řízení, které bylo uzavřeno roku 2011 ve prospěch PNP, a mohly začít přípravy projektu nového sídla této státní instituce.
Protože objekt se před zahájením rekonstrukce více než patnáct let neužíval a docházelo pouze k velmi omezené údržbě, dostaly se konstrukce vily do poměrně žalostného stavu. V období, kdy objekt nebyl využíván, byly mimo jiné odcizeny měděné okapové svody a měděné oplechování zaatikového žlabu a střešního pláště. Následkem toho zatékala dešťová voda nejen do struktury fasádního pláště, čímž došlo k degradaci vnějších omítek zejména v části atiky a v místech rohových bosáží, ale také do interiéru, což zapříčinilo masivní výskyt řas, plísní a dřevokazné houby dřevomorky téměř v celém objektu. Tyto skutečnosti byly jedním z celé řady problémů, které realizaci projektu zpomalily.
Předmět zakázky a výsledné dispoziční řešení
Předmětem veřejné zakázky byla přestavba a renovace samotné vily na novou moderní budovu, která bude vybavena veškerými dostupnými technologiemi, přičemž všechny prvky vnějšího pláště budovy musely být zachovány podle původní, historické stavby. Dále bylo nutné upravit a vybudovat nové venkovní inženýrské sítě, obnovit zahradu vily včetně renovace původní kašny a výstavby nových mlatových cest, zrealizovat nové parkoviště, opravit venkovní oplocení a přesunout bronzovou sochu lva, symbol PNP, ze Strahovského kláštera do nového areálu v Bubenči.
Budova má po přestavbě dvě podzemní a čtyři nadzemní podlaží. V rámci rekonstrukce byly ve druhém podzemním patře umístěny technologie pro vytápění celé budovy, což zajišťují dva plynové kotle, každý o výkonu 200 kW. Dále je zde umístěna technologie pro samočinné hasicí zařízení typu HI-FOG, která byla zvolena kvůli minimalizaci poškození exponátů a písemností v expozicích a archivu při hašení případného požáru. V prvním podzemním patře jsou umístěny expoziční sály, které budou přístupné veřejnosti, a přednáškový sál vybavený moderní audiotechnikou. Ostatní prostory tohoto patra slouží pro technologické zázemí. V 1.NP je umístěn hlavní vchod se vstupní halou, recepcí a občerstvením a také veřejnosti přístupné expoziční prostory. Druhé, třetí patro a tzv. mezipatro budou sloužit jako administrativní prostory PNP, přičemž v prostorách mezipatra je umístěn archiv.
Zajímavosti z výstavby
Nejzásadnější technickou změnou dispozice objektu, kterou bylo nutné provést, bylo vložení nového patra (mezipatra) pro účely archivu PNP. Tato změna si vyžádala zbourání stropu mezi původním 1.NP a 2.NP a vložení dvou nových spřažených ocelobetonových stropů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o podstatný zásah do původních nosných konstrukcí budovy, bylo nutné postupovat striktně podle navrženého statického řešení jak při bouracích pracích, tak při samotné realizaci ocelové konstrukce. Vložení mezipatra nesmělo mít podle záměru architekta žádný vliv na členění venkovního pláště, který musel být zachován v původní kompozici včetně rozměrů a pozic okenních prvků. V místě, kde nové patro „přeťalo“ okenní výplně, bylo nutné vybudovat v interiéru odrazivé plochy nebo v 2.NP vlepit mléčné fólie do spodní části oken. Této změně se musely přizpůsobit i dispozice jednotlivých pater, kdy bylo například nutné zhotovit nové přístupy na terasy a balkony a upravit geometrii stávajících vnitřních schodišť.
Postup prací komplikovala nejenom skutečnost, že veškeré bourací práce o objemu více než 5 000 tun musely být prováděny ručně, ale také značné množství statických změn, které se postupně „objevovaly“ při odkrývání původních konstrukcí. Mimo jiné bylo oproti původnímu projektu nutné zesílit základové pasy a podchytit nosné stěny v 1.NP pomocí celkem 127 mikropilot typu GEWI průměru 140 mm. Dalším zásadním problémem byla nutnost kompletní sanace původního monolitického stropu mezi 1.PP a 1.NP. Tento strop vykazoval po odkrytí všech původních podhledů vážné statické poruchy. Proto bylo nutné provést nový stavebně-technický průzkum, který zajistil Kloknerův ústav. Na jeho základě bylo navrženo zesílení průvlaků, trámů a desek stropu pomocí uhlíkových vláken a byla provedena kompletní reprofilace konstrukce stropu z důvodu zvýšení krytí výztuže. Tato změna měla bohužel vážný dopad do harmonogramu celé stavby, jelikož navazující činnosti v prostoru 1.PP se nacházely v kritickém bodu harmonogramu stavby.
Kromě dispozičních změn bylo nutné provést kompletní výměnu krytiny střešního pláště, zrenovovat původní ocelový krov, vyměnit poškozené souvrství zaatikového žlabu v délce cca 300 m, vyměnit veškeré venkovní výplně otvorů a provést kompletní opravu vnějšího fasádního pláště pod dohledem zkušeného restaurátora. Zajímavostí je i způsob zajištění tepelně technických vlastností celého objektu. Vzhledem k tomu, že nebylo možné zasahovat do skladeb vnějšího pláště, projektant zvolil vnitřní zateplení všech venkovních nosných stěn pomocí izolace Multipor v tloušťce 120 mm.
Závěr
Přestože bylo nutné vyřešit mnoho projektových změn a vypořádat se s nedostupností některých stavebních materiálů a kapacit kvůli probíhající pandemii covidu-19, byl projekt zdárně dokončen. Z pozice zhotovitele jsme rádi, že jsme se mohli podílet na rekonstrukci této historicky a architektonicky zajímavé budovy. 
Autor článku:
Ing. Pavel Bečvář, vedoucí projektu Divize Čechy OHLA ŽS, a.s.
