Policy architecture - Baukultur

Úvod
Brusels sprouts nejsou bruselské tyčinky, ale kapusta růžičková..., stejně špatný překlad bývá v mnoha technických oborech, jako je tomu koneckonců i u Politiky architektury. Česká komora autorizovaných architektů (ČKA) již delší dobu usiluje o prosazení Politiky architektury České republiky v úrovni usnesení vlády ČR. Je zpracována poměrně rozsáhlá předkládací zpráva s důrazem na zadávání veřejných zakázek formou architektonických soutěží. Dále je akcentuace zaměřena na vytvoření Centra české architektury, edukační činnost. To by jistě bylo chvályhodné, kdyby… Kdyby nebyla z dokumentu patrna snaha v kreativní oblasti (mluvme o projektové činnosti) o dominantní postavení architekta.
S tím Česká komora autori - zovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě nemůže souhlasit. Jsme v liberálním prostředí, a je tedy nutné zachovat k zakázkám přístup všem. Současné zákony - stavební č. 183/2006 Sb., zákon o výkonu povolání č. 360/1992 Sb. - dostatečně zvýhodňují (vymezují) pro významné stavby roli architekta.
Mám na mysli např. vymezení v územně plánovací dokumentaci architektonicky významných staveb, pro které může vypracovat architektonickou část projektové dokumentace jen autorizovaný architekt. Obdrželi jsme politiky architektury (PA) z několika evropských zemí. Podle mého názoru nejblíže se mi jeví PA Spolkové Republiky Německa - Baukultur. Ta totiž zahrnuje celý segment stavitelství, a to ve všech souvislostech. Dobrou stavbou je, když se forma potká s užitím. Musím se zeptat: kdo je zodpovědný za posledních dvacet let svobodné tvorby v oblasti územních plánů vesnic přilehlých k velkým městům?
Odpověď hledejme právě v § 4 autorizačního zákona. Potom se musím ptát: k čemu budeme vytvářet další dokumenty, když neumíme naplnit ty, které máme k dispozici? Vím, je to docela snadný faul, určitě v tom sehrály vlivy developerů, zastupitelstev, ale tomu těžko zabrání dokument politik architektury. Bylo by z mé strany nefér přehlížet edukační vliv na obyvatelstvo. V minulých letech bylo vzdělání občanů - individuálních investorů - ovlivněno časopisy typu Schöner Wohnen. Dnes jsou to obdobná periodika, katalogy rodinných domů atd. Pestrost v nabídce materiálu vyvolává zájmy až nepochopitelné (např. barevné řešení). Ano, určitě tomu pomohou různé soutěže - Stavba roku, Grand Prix. Ale jsou skutečně vyhodnocovány vždy ty nejlepší stavby? Mám na mysli nejlepší ve významu nejlepšího příkladu, hodné následování. Sám jsem po několika letech navštívil vyhodnocené stavby, které by měly dostat známku nedostatečnou za to, v jakém stavu po málo letech užívání byly. A co horšího? Přívlastky, s kterými šly do soutěže (ekologické, energetické apod.) byly výsměchem.
Pokud chceme PA brát vážně, potom se nemůže jednat o politiku architektury, ale o kulturu stavitelského umění. A opět ve všech celostních souvislostech. Co obdivujeme v naší krajině, je jednoduchost, využití místních materiálů, zručnost obyčejných stavitelů a řemeslníků. Dnešní ekologické výkřiky by nikdy nedovolily provést regulaci jihočeské rybniční pánve. Protesty proti dopravním stavbám v krajině jsou mnohdy účelové a přinášejí ještě větší zhoršení kulturního a krajinného prostředí. Na druhou stranu nabubřelost staveb, nedostatek posouzení, zda je stavba vůbec potřebná, vede k dalšímu a dalšímu poškozování města, krajiny. Návrhy železničních stanic, metra, zastávek s ohromnou spotřebou oceli, energií jsou možná při kolaudaci zajímavé. Ale když cestujícím prší na hlavu, spotřeba energie je taková, že jsou postupně vypínána světla a nákladná údržba jistě nebude oceněna provozovatelem. Ano, pojďme vést debatu, ale debatu ve všech souvislostech. Ale ne jednostrannou debatu nad povinností zadávání architektonických soutěží.

Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 08/2011)