Palata II – centrum pro poskytování pobytové sociální služby

Úvod

Pro klienty ve druhém stadiu nemoci jsou navržena čtyři oddělení nazývaná Unit Care po patnácti klientech, tedy celkem pro šedesát klientů. Pro klienty ve třetím, nejtěžším stadiu nemoci jsou navržena dvě oddělení pod názvem Oáza, celkem pro třináct klientů. Domov Palata II má jedno podzemní a čtyři nadzemní podlaží. Nedílnou sou- částí zamýšlené investice je zahrada, která bude klientům přinášet kladné emoce a pozitivní vzruchy.

Následující text vznikl na základě přípravy projektové dokumentace, která spočívala v důkladných konzultacích s ředitelem domova Palata, Ing. Procházkou, a na základě četby odborných textů primárně určených pro potřeby projektantů, kteří mají za úkol navrhnout domov pro osoby  postižené demencí. Tyto  texty nikdy  nevyšly v  češtině. Díky energii Ing. Procházky byly pořízeny překlady   z němčiny, konkrétně ze švýcarských, rakouských a německých zdrojů. Bez těchto textů by návrh stavby Palata II v předložené podobě nikdy nevznikl.

Neméně důležitá byla i  návštěva  domova  pro  klienty  s  demencí  ve švýcarském Wetzikonu. Je to jedno z nejmodernějších zařízení tohoto druhu v Evropě a mnoho prvků, které v něm byly realizovány, najdeme i v návrhu nové stavby Palata II. Tento článek je velmi zhuštěn a měl by sloužit jen jako základní informace pro orientaci v problému. Upozorňujeme, že jej nepsal expert na problematiku demence, pokud se v něm tedy vyskytnou v tomto směru nepřesnosti, které skutečného odborníka na problematiku demence dráždí, předem se omlouváme. Ing. Procházka, jako profesionál v daném oboru, by jistě uvedl řadu doplňujících informací. My projektanti jsme si však jako nejdůležitější z celého návrhu odnesli následující fakta.

Specifické nároky na vybavení a provoz

Je třeba si uvědomit, že demence je smrtelná neléčitelná nemoc. Podle statistik postihuje určitá forma demence přibližně 1,5 % populace. To znamená např. jen v Praze 15 000 lidí. Osoby postižené tímto onemocněním, hlavně ve druhém a třetím (nejtěžším) stadiu, potřebují specializovanou péči odborného personálu, ideálně v zařízení, které by mělo vzniknout s ohledem na potřeby takto postižených lidí. Tyto potřeby se promítají do návrhu dispozic a zvláštního uspořádání jednotlivých oddělení domova s bezprostřední bezbariérovou vazbou na specificky navrženou a uspořádanou zahradu.

Dále je třeba zmínit, že specializované domovy pro osoby postižené demencí jsou v západní Evropě naprostou samozřejmostí. Ve Švýcarsku je domovů s koncepcí Oázy cca čtyřicet, v Rakousku také okolo čtyřiceti, v Německu se tento počet blíží stovce. V případě projektu Palata II se jedná o vůbec první takto specializované zařízení v České republice, jehož součástí jsou i tzv. Oázy – prostory pro klienty v hluboké fázi demence.

Všechny druhy demence mají ve svém průběhu tři stadia – první (nejlehčí), druhé (střední) a třetí (nejtěžší). Domov Palata II bude určen, jak bylo nastíněno v úvodu tohoto článku, pro pobyt klientů ve druhém a třetím stadiu demence. Klienti do něj přijdou prožít poslední fázi svého života a doba jejich pobytu v domově bude velmi individuální. Mohou to být dva měsíce nebo také dva roky.

Člověk si v počátečním stadiu demence uvědomuje, že se s ním děje něco zvláštního, že se vůči svým blízkým chová podivně, nepřiměřeně, někdy i nespravedlivě. To u něj často vede k hlubokým depresím  a pocitům viny a nejistoty, kdy sám sobě vyčítá, že je druhým na obtíž. Vše bývá provázeno úpornou nespavostí a stále se zhoršující orientací v nejbližším okolí, dokonce i ve vlastním bytě. Zároveň se    u takového člověka zhoršuje krátkodobá paměť. Naopak dlouhodobá paměť zůstává dlouho zachována a přichází myšlenkový „návrat do dětství“. Nejistota a strach z neznáma jsou (alespoň jak to my projektanti chápeme) jedním z nejhorších a nejvíce znervózňujících prvků v životě takového člověka. Tento pocit nejistoty a úzkosti je prohlubován a zesilován mnoha faktory, které zdraví lidé vůbec nevnímají, nebo jim nevěnují zvláštní pozornost. Jedná se například o oslňující světlo, ozvěnu v místnostech, houkání sanitky, agresivní barvu nebo nepříjemný zápach. K tomu všemu se ještě často připojuje fakt, že lidé s demencí často trpí také fyzickou bolestí a v nejtěžším stadiu i podvýživou. Péče o osoby s demencí ve specializovaném zařízení je směrována na maximální úlevu od bolesti a snížení utrpení.

Celková koncepce architektury a provozu specializovaného domova pro tyto klienty tedy vychází ze základní priority snížit na minimum jakékoliv negativní vjemy (akustické, zrakové, čichové, chuťové a hmatové) a vytvořit vlídné, přehledné a svobodné prostředí, které je společně s koncipovanou zahradou podobné – když ne domovu, pak alespoň hotelu. Nikdy by nemělo připomínat nemocnici, přestože se vlastně v přeneseném slova smyslu o zdravotnické zařízení jedná. Člověk se v domově ocitá ve chvíli, kdy se už o něj jeho rodina v tomto stadiu nemoci nemůže postarat. V určité fázi  onemocnění musí z principu věci nastoupit profesionální péče ve specializovaném zařízení. Dispoziční řešení zařízení Palata II spočívá, jak je již uvedeno výše, ve dvou principech  ubytování  klientů.  Jsou  to  oddělení  Unit  Care a Oáza, doplněná dalšími nutnými provozy.

Koncepce budovy

Oddělení Unit Care
Oddělení Unit Care je samostatná soběstačná jednotka, která zajišťuje pobyt dvanácti až patnácti klientům. Oddělení v sobě zahrnuje jim určené pobytové prostory a nezbytné zázemí. Obytné prostory představují dva centrální společné  obývací  pokoje pro denní skupinový pobyt klientů. Dále do jednotky patří široké pobytové chodby, kde klienti korzují a odpočívají. Chůze je pro člověka s demencí nutkavou potřebou, která ho uklidňuje. Vhodné je uspořádání  chodeb tak, aby  člověk  bez  přemýšlení  vyrazil z bodu A a přirozeně byl naveden zpátky do bodu A. Chodba je tedy plnohodnotným pobytovým prostorem. Oddělení je dále vybaveno jednolůžkovými a dvoulůžkovými pokoji s vlastním hygienickým zázemím v prostorovém standardu pro pohyb vozíčkáře. Tyto pokoje slouží přes den jen pro odpočinek klientů, v noci potom ke spaní. Veškerý denní život se odehrává ve společných obývacích pokojích, na chodbách a na zahradě.

Počet dvanácti až patnácti klientů je stanoven na základě dlouhodobého pozorování, kdy bylo zjištěno, že je optimální pro to, aby nově příchozí klient velmi brzy poznal své budoucí známé, sžil se s nimi a zorientoval se v novém prostředí. Tento počet klientů zároveň představuje hranici, která je ještě dobře zvládnutelná ošetřujícím personálem. Jde tu o podpoření klientova pocitu jistoty a bezpečí. Svou roli v tomto případě hraje i školený personál, který oslovuje každého klienta jménem a svým osobním přístupem přispívá k celkově vlídné a přívětivé atmosféře. Dbá se na to, aby stejný personál pečoval o stejné klienty, což opět podporuje pocit jistoty klienta.

Oddělení Oáza
Ve zmíněném švýcarském domově ve Wetzikonu začali před patnácti lety uplatňovat koncepci péče s názvem Oáza. Jde o unikátní a neobvyklý a nečekaný způsob péče o klienty ve  třetím  stadiu  demence. Tito klienti jsou už všichni ležící a bez výjimky inkontinentní. Z toho důvodu nejsou v tomto oddělení hygienická zařízení pro klienty a pro zajištění potřeb tohoto typu slouží centrální koupelna, vybavená nezbytným speciálním sanitárním zařízením a sprchovacím lůžkem. Oáza  v sobě zahrnuje i nutné sklady prádla a zázemí pro ošetřující personál. Bylo zjištěno, že i když klient ve třetím stadiu demence nevykazuje žádné reakce na podněty, přesto tyto podněty vnímá. Pokud jsou příjemné, vnímá je i on kladně. Na první pohled by se mohlo zdát, že pokud má klient pokoj, tj. ložnici, jen sám pro sebe, má i soukromí a klid, které si užívá. V takovém pokoji o samotě však panuje absence téměř jakýchkoliv podnětů, i když je ošetřující personál pozorný a během dne klienta kontroluje, mluví na něj a všemožně se o něj stará. Na základě dlouhodobých pozorování se zjistilo, že pokud má klient v tomto stadiu demence dostatek kladných a příjemných podnětů a společnost druhých lidí, zlepšuje se tím rapidně kvalita jeho života. I u naprosto apatických klientů se při zvýšeném množství kladných podnětů zjistilo, že stoupl počet očních kontaktů s ošetřujícím personálem, zvýšil se i počet pohybů očních víček nebo prstů na rukou a nohou, upravil se krevní tlak a všeobecně se zlepšila celková kondice klienta. Všechny tyto drobné pokroky zmírňují utrpení takto postižených lidí.

Ve Wetzikonu přišli na to, že optimální formou pro zmnožení těchto kladných podnětů je soustředění skupiny šesti až osmi klientů do jedné velké centrální místnosti (cca 100 m2), kde jsou lůžka uspořádána tak, aby všichni měli dobrý výhled do středu místnosti a také sami na sebe navzájem. Jednotlivá lůžka jsou na bocích od sebe oddělena skříňovými stěnami nebo paravány. Ve středu místnosti je centrální stůl, u kterého se mohou klienti najíst, pomáhá jim při tom personál nebo příbuzní. Počet šesti až osmi klientů je velmi důležitý, protože menší skupina by nedávala dostatek podnětů a větší skupina by naopak přemírou podnětů klienty zatěžovala.

Podstatou je, že každý den sleduje klient ze svého lůžka známý  výhled a scénu – spolubydlícího na opačné straně místnosti, oblíbenou kresbu, kterou měl celý život ve svém starém bytě a má ji pověšenu na stěně vedle sebe atd. Vše je prokládáno dobře známými, příjemnými a sdílenými rituály. Ráno v obvyklou hodinu zavoní káva a teplé pečivo a začne cinkat nádobí. Pokud je pěkné počasí, vyveze personál klienty na venkovní terasu, kde vnímají vůně a zvuky ze zahrady. V čase oběda zavoní vývar a svíčková. Vše je zakončeno lehkou a voňavou večeří. Souhrn těchto všech opakujících se scén, které jsou sdíleny s ostatními, přispívá ke zvýšení kvality života lidí, kteří v Oáze tráví své poslední chvíle.

Ještě je třeba poznamenat, že nejtěžšího stadia demence se dožívají téměř výhradně ženy. Odborná veřejnost se zatím neshodla v názoru, proč tomu tak je. Jedno z vysvětlení zní, že se ženy dožívají vyššího věku a stihnou se tím pádem dožít třetího stadia nemoci. Oáza tedy není smíšené oddělení a je určena výhradně pro ženy.

Kaple
Důležitou roli v životě každého člověka hraje i duchovní podtext. Nemusí se však nutně jednat o člověka nábožensky založeného. Jde  o to, aby v domově bylo k dispozici důstojné místo, kde se potřeby tohoto typu dají naplnit. Z toho důvodu je součástí návrhu nové PALATY i meditační prostor, chcete-li kaple. Jedná se o samostatný architektonický útvar, který vystupuje z hlavního objemu domova východním směrem do zahrady. Má neutrální kruhový půdorys. Tento „meditační prostor“ bude sloužit všem, bez ohledu na náboženské vyznání. Demence si nevybírá a v domově se mohou vyskytovat lidé s různou náboženskou vírou, proto není tento prostor zasvěcen žádnému konkrétnímu bohu.

Zahrada
Zahrada tvoří nedílnou součást koncepce péče o klienty s demencí. Ve spojení s vybavením domova a péčí, jež je v něm poskytována, vzniká synergický efekt, který obsáhne veškeré potřeby klientů. Zahrada je celá oplocena, aby bylo zajištěno bezpečí klientů, kteří se bez dozoru nesmí dostat ven z areálu domova. V nechráněném okolním světě může klient zabloudit, případně skončit pod koly automobilu. Uspořádání zahrady a skladba navržených rostlin musí zaručovat bezpečnost pobytu a pohybu klientů a zároveň jim dopřávat dostatek kladných podnětů a vjemů.

Pohyb klientů po zahradě umožňuje systém zahradních cest navržený podobně jako pobytové chodby v odděleních Unit Care. Chůze po kruhové trase nebo trase ve tvaru osmičky odpovídá potřebě klientů chodit z bodu A s přirozeným návratem opět do tohoto bodu. Systém vydlážděných zahradních cest je kompletně navržen jako bezbariérový, s podélným sklonem do 8 %. Vyloučeny jsou obrubníky z plechu, které tvoří ostrou hranu mezi dlažbou a trávníkem. Půdorysný tvar cest je měkký a vychází z přirozeného formování terénu. Podél zahradních cest je navrženo osvětlení, což umožňuje jejich bezpečné užívání i za šera. Návrh zeleně počítá s výsadbou stromů, keřů a květin, která bude na vhodných místech doplněna neopracovanými kameny. Ponechané stávající vzrostlé stromy budou kompozičně propojeny s novou zelení. Cílem bylo vytvořit živou, rozmanitou a přirozeně působící zahradu. Jednotlivé rostliny jsou vybrány s rozvahou a vyloučeny jsou tedy trnité, jedovaté a páchnoucí. Naopak navržená výsadba předpokládá rostliny, které atraktivně kvetou a voní postupně v období celého roku a dále také rostliny s jedlými plody, které vybízejí k trhání a ochutnávání. Vzhledem k tomu, že bude nutno některé vzrostlé stromy vykácet, využije se jejich kmenů pro zakomponování do skladby vysazované zeleně, kde se nechají porůst mechem a houbami.

Zahrada tvoří několik svébytných celků, každý s jiným výrazem a náplní (dešťová zahrada u kaple, západní rondel u potoka, vyhlídka nad západním vstupem, severní altán s fontánou a s vyhlídkovou terasou). V zahradě se nacházejí také různá zákoutí pro intimní posezení o samotě nebo s nejbližšími příbuznými. Na vhodných místech jsou rozmístěny venkovní židle, lavice a stoly. Vše je možné doplnit různými trelážemi a pergolami pro popínavé rostliny. Každý klient by měl v zahradě najít místo, které vyhovuje jeho momentální náladě a individuálním potřebám.

Zahradní altán s fontánou a terasou bude sloužit k posezení klientů ve skupině nebo s příbuznými. V altánu a na terase se mohou také pořádat drobná představení a oslavy s možností připojení chladicích strojů pro podávání limonády nebo zmrzliny. V zahradě je navržen systém zásobních nádrží na dešťovou vodu, která se bude využívat k zavlažování, ale také pro potřeby provozování umělého potoka a jako požární voda. Je třeba také zmínit, že naprosto běžnou součástí zahrady v domovech tohoto typu bývají drobné ohrádky pro králíky, trpasličí kozy a slepice. Mnoho lidí miluje zvířata a den takového klienta může začít tak, že po snídani dostane sáček zrní a dvě mrkve a celé dopoledne se těší z přítomnosti malých tvorů, které může krmit. K obědu se pak vrací plný milých pocitů a zážitků. Všechna popisovaná opatření ve své komplexnosti maximalizují   a zajišťují kladné a příjemné vjemy a podněty, které klienti domova potřebují. Nejedná se tedy o běžný domov s běžným parkem nebo zahradou, ale o promyšlený záměr, fungující v kontextu a vytvářející výsledný kladný synergický efekt.

Ošetřující personál
Péče o klienty s demencí je velmi specifická a náročná. Je třeba, aby ošetřující personál byl vlídný a empatický a aby pravidelně procházel odborným školením. O náročnosti práce ošetřovatele v takovém zařízení vypovídá fakt, že ji lze intenzivně vykonávat pouze několik let. Pak zpravidla musí ošetřovatel z psychických důvodů změnit obor. Takových pracovníků je nedostatek a jedním z prostředků, jak podpořit nábor nových zaměstnanců, je realizace čtyř služebních bytů. Jedná se o byty typu 1 + KK s podlahovou plochou 38 m². Jsou navrženy ve 2.NP a jejich provoz je nezávislý na provozu domova.

Oddělení Unit Care
Základním dispozičním principem oddělení Unit Care je vytvoření systému pobytových chodeb, ve kterých klienti ve druhém stadiu demence tráví značnou část dne. Zároveň jsou na chodbách vytvořeny zálivy k posezení a odpočinku. Ve 2. a 3.NP jsou navržena vždy dvě samostatná oddělení Unit Care po patnácti klientech. Každé oddělení funguje nezávisle. Má své hygienické a skladové zázemí, místnost  pro personál, kuchyni pro distribuci dovážených jídel, dvě centrální obývací místnosti a jednolůžkové a dvoulůžkové pokoje klientů. Tato oddělení nejsou v rámci podlaží od sebe oddělena bariérou v podobě uzavřených dveří. Naopak požární dveře, které jsou nutnou součástí návrhu, jsou stále otevřeny a obě oddělení jsou tak propojena. Volný pohyb je naprosto zásadní pro duševní pohodu a klid klientů. Zmíněné požární dveře je třeba napojit na systém EPS, který v případě požáru vypne magnety držící dveře – a ty se samočinně uzavřou.

Naprostou nezbytností je přímé bezbariérové spojení všech podlaží domova se zahradou. Toho je dosaženo přímým výstupem na terén (1. a 2.NP) a navrženou ocelovou lávkou (3.NP). Jižní Unit Care na úrovni 3.NP nemá možnost přímého spojení se zahradou. Je tu proto navržena rozsáhlá pobytová střešní terasa se zelení v rozměrných květináčích. Zároveň je na ní možnost posezení pod textilními markýzami.

Oddělení Oáza
Základním principem řešení centrálního prostoru Oázy je univerzálnost a flexibilita. Z toho důvodu jsou stěny, centrální sloup a strop (podhled) rovnoměrně vybaveny připojovacími hnízdy zásuvek slaboproudu a silnoproudu. Umožňuje to libovolné uspořádání elektricky polohovatelných lůžek, dalšího nábytku, lampiček a elektrospotřebičů podle momentálních potřeb klientů. Dále je tak umožněno připojení PC a dalších elektronických přístrojů k síti. Samozřejmostí je účinné umělé větrání, i když je možné přirozené větrání okny a prosklenými stěnami.

Na centrální prostor Oázy navazuje nika, kde mohou klienti posedět se svými příbuznými v intimním prostředí. V prostoru se nachází též samostatný pokoj, určený pro zklidnění klienta nebo pro poskytování paliativní péče. Opticky je s centrálním prostorem spojena kuchyně pro vydávání dovezených jídel. Na ni navazuje chodba se zálivem, kde mohou jednat příbuzní klientů s odborným personálem. Součástí dispozice je centrální koupelna, sklady prádla, čisticí místnost, hygienické zařízení personálu a kancelář – místnost pro odpočinek personálu.

Shora velmi pohledově exponovaná střecha nad západní Oázou je ozeleněna a navržena jako nepobytová zahrada. V Oázách je jinak standardně použité podlahové vytápění doplněno radiátory tak, aby byla  zajištěna tepelná pohoda ležících klientů. Ti mají vyšší nároky na teplotu místnosti, která musí dosahovat minimálně 24 ºC. U obou Oáz je navržena venkovní terasa, kam lze v létě vyvézt klienty na kolečkových lůžkách. Návrh počítá s připojením těchto lůžek nebo jiných přístrojů do venkovních elektrických zásuvek. Celou venkovní terasu stíní elektrické textilní markýzy.

Celý článek naleznete v archivu čísel 12/2018.