Oprava, rekonstrukce a modernizace vodní elektrárny Hučák na Labi
Malá vodní elektrárna Hučák byla postavena v letech 1909–1912 na Labi, v Hradci Králové. Svůj název získala po starém hučavém jezu, který se nacházel v místě určeném pro její výstavbu. Kromě výroby elektrické energie měla elektrárna s připojeným jezem sloužit také k omezení účinků častých povodní regulací vodního koryta (jez ani elektrárna nemají akumulační schopnost k transformaci jakékoliv povodně).
Původní vodní elektrárna
Stavbu elektrárny zadalo zastupitelstvo města 12. května 1908. Vodní dílo vyprojektoval včetně nezbytného parního krytí spotřeby při velkých, respektive malých vodách prof. Ing. Karel Novák, přednášející na Pražské technice stavby elektrických strojů. Součástí nové elektrárny měl být i nový jez, vybudovaný na místě toho původního; při jeho výstavbě však došlo k posunutí stavby o 150 m ve směru toku.
Betonování základů stavby elektrárny začalo na jaře roku 1909 a ještě tentýž rok se montovala strojní technologie. Parní elektrárna byla na městské transformační stanice napojena v únoru 1910, což umožnilo počátkem téhož roku uvést do provozu novou vodárnu s elektrickým pohonem.
Parní elektrárna fungovala bez přestání až do počátku roku 1946. V roce 1956 byly parní stroje demontovány. Autorem stavby elektrárny Hučák byl architekt František Sander a její objekty patří dodnes ke skvostům královéhradecké secesní architektury, na níž se podíleli i tak význační architekti, jako byli Jan Kotěra a Josef Gočár. Později byla stavba velmi decentně a nerušivě doplněna dalšími provozními soubory ve stylu moderny. V současnosti je objekt celé elektrárny zapsán na seznam chráněných technických památek.
Stavbu betonového mostu, jehož součástí je segmentový jez, realizoval v roce 1911 Ing. František Jirásek ve spolupráci s arch. Františkem Sandrem. Jez i budovy MVE byly v devadesátých letech minulého století rekonstruovány. Vzdouvací objekt tvoří pohyblivý jez o dvou polích po 18 m, hrazený spustnými i zdvižnými ocelovými segmenty. Celková hradicí výška je 3,3 m. Délka zdrže činí 5,87 km.
Hydrocentrála vybavená třemi Francisovými třístupňovými turbínami s vertikální hřídelí byla dokončena v roce 1911. Do sítě začala dodávat elektrickou energii na počátku roku 1912.
Betonové kašny pro turbíny mají půdorysné rozměry 7,5 × 4,25 m a výšku 4,2 m. Uzávěry kašen před turbínou tvoří dvoudílná stavidla, každé o výšce 3 m a šířce 2 × 2,2 m. Postupem času se začalo ukazovat, že zařízení nedosahuje patřičných parametrů, je poplatné době realizace, a proto byly v roce 1925 provedeny, zásadní změny. Francisovy turbíny byly vyměněny za moderní jednostupňové, dále došlo k úpravám na závěsném ložisku, předloze budiče a na dalších technologických i stavebních zařízeních elektrárny. Energetická účinnost soustrojí se tak zvedla na 67 až 82 %.
I když se pak zařízení postupem času technicky opotřebovávalo, přesto pracovalo nepřetržitě až do roku 2017, kdy majitel a vedení firmy ČEZ Obnovitelné zdroje, s.r.o., rozhodli o opravě dvou Francisových
turbín, zejména lopatek a oběžných kol, a také o modernizaci na bázi zcela nového programovatelného řídicího systému.
Vlastní malá vodní elektrárna (MVE) je nemovitou kulturní památkou – je to Labská vodní elektrárna, rejstříkové číslo 34888/6-555, a na základě toho plánované stavební úpravy podléhaly rozhodnutí o povolení záměru rekonstrukce MVE. Odbor památkové péče Magistrátu města Hradce Králové vydal souhlasné rozhodnutí na rekonstrukci a modernizaci pouze dvou soustrojí, při podmínce zachování jednoho soustrojí v původním technickém stavu. Původní strojní zařízení je unikátní, jediné na území ČR a prakticky na nominální výkon pracovalo devadesát, respektive více než sto let.
