Nový koncertní sál Pražské konzervatoře
Nová stavba koncertního sálu Pražské konzervatoře vytváří nový mezník zhodnocení umělecké a pedagogické činnosti. Specifická stavba poskytuje výborné akustické a vizuální dějiště nejen pro studenty a pedagogy, ale i návštěvníky koncertů. Návrh získal již tři ocenění: od firmy Autodesk a AB studia za stavební CAD PROJEKT v kategorii Architektura a stavební projekt v roce 2010, Cenu Inženýrské komory Cena ČKAIT 2011 v kategorii Zvláštní ocenění a cenu Stavba roku 2011 Zlínského kraje v kategorii Stavby realizované mimo území Zlínského kraje.
V roce 1981 absolvoval Fakultu stavební ČVUT v Praze, obor pozemní stavby. Do roku 1990 pracoval v Krajském projektovém ústavu Praha, kde se podílel na významných projektech v Praze, Středočeském kraji a na Slovensku. V rámci Architektonické služby a ČFVU spolupracoval v týmu architektů na výtvarných libretech. Od roku 1993 vlastní projektovou kancelář.
Z historie Pražské konzervatoře
Pražská konzervatoř byla založena 24. dubna roku 1811 jako první škola svého druhu ve střední Evropě. Vyučovat se začalo v dominikánském klášteře sv. Jiljí, podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Pražské konzervatoře Bedřichem Dionýsem Weberem.
V roce 1884 škola získala nové prostory v budově právě dostavěného Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Benewitz. Tehdy se už na Pražské konzervatoři začaly vyučovat téměř všechny hudební obory včetně skladby a dirigování. V roce 1891 v ní začal působit také Antonín Dvořák, nejprve jako profesor skladby, později jako ředitel (1901-1904), a vychoval celou plejádu významných skladatelů, mezi něž patřil např. Vítězslav Novák a pozdější profesor a čtyřnásobný rektor konzervatoře Josef Suk, ale také světoví operetní skladatelé Rudolf Friml, Oskar Nedbal či Franz Lehár. Slavných osobností, které prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík a další.
Po roce 1918 přišla konzervatoř o své prostory v Rudolfinu. Po určitou dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v Trojanově ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde působí dodnes. Po roce 1945 jako koncertní a výukový prostor konzervatoře opět sloužilo Rudolfinum, jež se však po roce 1992 stalo sídlem České filharmonie. Při rekonstrukci (v letech 1990-1992) byla zbourána spojovací chodba - most mezi budovou konzervatoře a Rudolfinem a tím byla historicky ukončena nejen symbolická, ale i praktická symbióza těchto dvou budov. Pro zkoušky orchestrů konzervatoře, sbírající ocenění po celém světě, chyběl důstojný prostor s odpovídající plochou orchestřiště, splňující základní akustické požadavky a umožňující prezentace před školním i mimoškolním publikem.
V roce 2005 byl zahájen schvalovací proces návrhu výstavby nového koncertního sálu na dvoře historických budov Pražské konzervatoře a současně také realizace divadelního sálu ve stávající budově školy. Vlivem umístění stavby v památkové rezervaci zapsané na seznamu UNESCO bylo schvalování stavby mimořádně náročné, ale nakonec byl návrh Sborem expertů odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy, včetně zatím nerealizované nástavby nové přízemní budovy koncertního sálu, povolen. V roce 2009 mohla být výstavba zahájena a Pražská konzervatoř, která si v loňském roce připomněla již 200. výročí od svého založení, tak při příležitosti svého význačného jubilea získala nové prostory v podobě vlastního koncertního sálu s nahrávacím studiem, vlastního divadla a půdní vestavby historické budovy.
Vstup do nové budovy (foto: Ing. Jiří Matula)
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 08/2012)