Nová stavba kostela sv. Václava v Sazovicích

Kostel sv. Václava byl realizován podle projektu architekta Marka Štěpána. V Sazovicích o stavbě vlastního kostela uvažovali místní katolíci již ve třicátých letech, vlivem nepříznivých historických událostí se to podařilo před dvěma roky. Dlouhá cesta od vize k realizaci dovedla farníky k hodnotnému cíli; jejich kostel je nejen navštěvován křesťany z širokého okolí, ale zároveň je oceňován odbornou veřejností z řad architektů. Mimo jiné získal v soutěžní přehlídce Grand Prix Architektů – Národní cena za architekturu cenu v kategorii novostavba.

Na vyznění stavby má velký vliv šťastná volba místa v rámci obce. Investor neměl pozemek dopředu vybrán, správnou pozici našel až  ve spolupráci s architektem. Územní plán pro občanskou vybavenost stanovil čtyři různé lokality, a přestože jedna z nich se jevila  jako nevýhodná kvůli složitosti zakládání ve svahu pod silnicí, právě tato byla pro své nezpochybnitelné urbanistické kvality architektem rozpoznána jako nejlepší.

Parcela se nachází v místě rozšíření ulicové návsi, kde se stýkají cesty ze dvou směrů. Válcová stavba zaceluje prázdné místo v jádru obce, oblými tvary pomáhá vystavět most mezi kompaktní řadovou zástavbou podél hlavní silnice a mezi rozvolněným prstencem domů na severní straně. Z historických map je patrné, že vybraná poloha kostela může být vnímána i jako pomyslné srdce staré zástavby.

Díky svažujícímu se pozemku – převýšení je asi 4 m – vyrůstá hmota z dynamického okolí. Pultová střecha se zvedá souběžně s terénem a v nejvyšším místě vrcholí křížem. Kostel uzavírá některé důležité pohledové osy, a tak se i při použití minima estetických prostředků stává silnou sakrální dominantou místa.

Sazovický kostel má kruhový půdorys, což jej na jedné straně výrazně odlišuje od běžné profánní výstavby, na druhé straně je to  stále architektonicky uměřený a „čistý“ tvar. Interiér lodi využívá geniálně jednoduchý ověřený princip starých kostelů, kde skrze okna umístěná ve výši, navíc často pojednaná vitrajemi, není vidět ven. Vzniká tak do sebe soustředěný prostor bez rušivých vizuálních vlivů okolí. V Sazovicích se využívá k odstínění přímých pohledů okny lodi  a presbyteria tvarování obvodového zdiva. Lapidární válcová hmota je v různých výškách narušena konvexními a konkávními prohnutími, což je zásadním a zapamatovatelným výrazovým prostředkem propůjčujícím stavbě její jedinečnost. Třípodlažní vnitřní prostor lodi se dvěma úrovněmi kůrů je definován měkkými organickými křivkami stěn a modelován odráženým světlem.

Architektonické řešení

Unavuje mě mluvit o Bohu, já mu chci naslouchat, píše Blaise Pascal.

Architektonické řešení založené na výrazovém minimalismu dává vyniknout umělecké výzdobě. Slovo výzdoba není zcela přesné, neboť umění je tu v intenzivním vztahu se stavební substancí a – jako   v Gesamtkunstwerk – společně tvoří neoddělitelný celek. Architekt Štěpán oslovil výtvarníka Vladimíra Kokoliu, profesora pražské AVU, který pro interiér sazovického kostela nalezl estetický klíč k pojednání zobrazujícího umění v jinak přísně abstraktní architektuře. Prostoru lodi dominuje  trojice  Kokoliových  kreseb  převedených do podoby reliéfu. Monumentální trojice náboženských motivů zpodobňuje sv. Václava,  Pannu  Marii  a  Ježíše  Krista.  Sv. Václav  a Panna Maria jsou vyleštěné bronzové reliéfy vsazené do omítky; stejně je řešeno čtrnáct zastavení křížové cesty. Ty svým drobným měřítkem zvou k intimnímu prožitku Pánova martyria. Mívají-li jiné  kostely  obrazy křížové cesty rozměrné  a  dobře rozpoznatelné z dálky při procesích velikonočních pobožností, v tomto případě je naopak nutné přistoupit k reliéfům do jejich těsné blízkosti. Kristus zemřel pro mě – já a On.

Domnívám  se,  že  nejpůsobivější  je  Kokoliovo  zobrazení  Krista. V hlavní ose presbytáře je na stěně zavěšen kříž z čirého skla, za ním je v omítce – o odstín světlejší než okolí – proveden reliéf Krista Vzkříšeného jakoby přicházejícího skrze zeď. Nejenom že je to sofistikovaná parafráze krucifixu, ale v prostředí kruhového kostela   s radiálním uspořádáním lavic – společenstvím učedníků kolem  stolu Páně – nelze nevzpomenout Janovo evangelium: Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: Pokoj vám (Jan 20, 19).

Vzhledem k tomu, že kostely nejsou určeny výhradně pro konání bohoslužeb, ale slouží také jako duchovní centra pro komunitní setkávání, bývá při nich určitý prostor věnován těmto účelům. Svatý Václav v Sazovicích je kostelem filiálním a nemá faru, proto je společenská místnost přímou součástí  kostela.  Z  terénní  konfigurace ve svahu  vyplynulo  provozní  řešení  se  dvěma  nezávislými  vstupy v různých úrovních. Hlavní prostor lodi s presbytářem a dvěma kůry je přes předsíň (nartex) přístupný z dlážděného plata navazujícího   na chodník podél hlavní ulice – pokračování návsi. O úroveň níže  je částečně zapuštěný suterén se společenským sálem, čajovou kuchyňkou, toaletami a provozně-technickým zázemím. Do sálu se vstupuje půdorysně zakřivenou chodbou, která se odvíjí podobně jako Fibonacciho spirála na ulitách mořských korýšů. Na jejím konci  je masivní kruhový sloup vymezující geometrický střed dispozice.

Materiály

Zvenku i zevnitř je kostel omítnut – jádrové omítky jsou vápenocementové, na nich je nanesen vápenný mikroštuk. Omítky jsou za mokra zdrsněné koštětem, což v detailu na fasádě vytváří nepravidelnou strukturu malého měřítka a zajímavý protipól dokonale hladkých ploch dřevěných dveří a zasklení oken. V interiéru zase – o něco méně hrubé – omítky kontrastují s litými cementovými podlahami a dřevěným mobiliářem. Návaznosti různých materiálů jsou většinou řešeny bez přechodových krycích lišt „pouze“ řemeslně dobře zvládnutým dotažením jednoho povrchu k druhému. Takto jsou například řešena velká okna zasklená do podomítkových nerezových úhelníků, proto se okna projevují jen jako čistá plocha skla bez viditelných rámů. Podobně elegantně působí osazení  rámových  zárubní  do  otvorů  ve stěnách z pohledového monolitického betonu. Hladký beton,  úzká stínová drážka, přesný truhlářský výrobek slícovaný s povrchem stěny. Nic navíc.

Estetizovaný stavební detail je zde typicky minimalisticky náročný a neodpouští nepřesnosti. Jakákoli geometrická odchylka se okamžitě propisuje na povrch bez možnosti korekce. Je ovšem spravedlivé podotknout, že si většina řemesel s nesnadným úkolem realizovat tuto oblou stavbu poradila dobře.

Konstrukční řešení

Objekt je založen na železobetonové desce proměnné tloušťky 300–400 mm z monolitického vodostavebného železobetonu, pod níž je proveden štěrkopískový podsyp tl. 100 mm. Zvýšení tloušťky desky má podobu límce po obvodu v šířce 1,8 m. Rovněž obvodové stěny 1.PP – které jsou z části pod úrovní přilehlé zeminy – jsou monolitické železobetonové. Suterén je proveden z vodostavebného betonu, navíc je celý pojistně přeizolován modifikovanými asfaltovými pásy na přizdívce. Stropy všech podlaží jsou monolitické, nezřídka pohledové. Rozšíření stropních konstrukcí tvoří také překlady nad otvory ve vnitřním i vnějším zdivu. Po celé výšce prochází krajem dispozice podkovovité schodiště, které je včetně všech podest také    z pohledového betonu. Zajímavý a na provedení náročný je detail niky pro madlo, která kolem schodiště stoupá po prostorové křivce a je celá vybedněna v pohledovém betonu.

Obvodové zdivo nadzemních podlaží je z keramických bloků Heluz STI tl. 500 mm, je ztuženo železobetonovými věnci, pilíři a stěnovými průvlaky. Mezery mezi cihlami vzniklé kvůli malému poloměru zakřivení stěn jsou vyplněny izolační PUR pěnou. Zdivo z bloků není dále tepelně izolováno, věnce jsou přeizolovány 80 mm XPS. V sendviči obvodových stěn suterénu je vloženo 150 mm XPS.

Střecha je pultová, s vazníkovou nosnou konstrukcí, skladba je jed- noplášťová s 240 mm EPS. Jako tepelná izolace však funguje také vzduchový polštář v prostoru krovu. Krytinu tvoří UV stabilní mPVC fólie; od původního záměru zasypat fólii kačírkem bylo již ve fázi projektové přípravy kvůli velkému sklonu upuštěno.

Zdroje:

[1] Technická zpráva dokumentace pro provádění stavby (Atelier Štěpán, 2014).
[2] RONCHI, Ermes. Klíčové otázky evangelia: meditace pronesené při duchovních cvičeních pro papeže Františka a římskou kurii. Přeložil Jaroslav BROŽ. Praha: Paulínky, 2017. Plamen Ducha. ISBN 978-80-7450-248-4.
[3] ŠTĚPÁN, Jan Marek. Příběh jednoho kostela aneb O kostele svatého Václava v Sazovicích pohledem architekta. Spolek pro výstavbu kostela sv. Václava v Sazovicích ve spolupráci s Atelierem Štěpán, s.r.o., 2016, ISBN 978-80-270-0488-1.