K třiceti letům České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě

Po počátečním vymezení Inženýrské komory, se záměrem navázat na činnost veřejnoprávní stavovské organizace, jejíž působení bylo násilně přerušeno v roce 1951, bylo třeba nejprve vybudovat strukturu ČKAIT, a to jak na formální, tak odborné úrovni.
Dnes se Inženýrská komora prezentuje jako samosprávná profesní organizace s přeneseným výkonem působnosti státní správy, ustavená na základě zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání auto­rizovaných architektů a autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon). Výčet vybraných činností ve výstavbě se rozšířil kromě projektantů také na stavbyvedoucí a technické dozory stavebníka (u staveb hrazených z veřejných rozpočtů) a na tento vývoj musely reagovat právní předpisy upravující postavení těchto profesí v celém stavebním procesu.
Povinností úspěšně vykonat zkoušku odborné způsobilosti a celoživotně se vzdělávat významně vzrostla autorita Komory a povědomí o poslání autorizovaných osob. Za třicet let činnosti si Komora postupně upevnila pozici ve společnosti a ČKAIT i ČKA jsou dnes významnými partnery pro státní správu. Členskou základnu Komory tvoří více než 32 000 autorizovaných inženýrů a techniků, jimž byla udělena autorizace.

Státem jsou tedy na druhou stranu kladeny vysoké požadavky nejen na kvalifikaci, ale i osobní odpovědnost jednotlivých členů ČKAIT.

Jistě. Autorizačním zákonem došlo ve vybraných činnostech ve výstavbě k přenesení odborné odpovědnosti na fyzické osoby, tedy autorizované architekty, inženýry a techniky.
Stát na Komoru a její členy přenáší výkon veřejné moci ve vyhrazené oblasti s povinností chránit veřejné zájmy a zájmy objednatelů (klientů), s cílem dosáhnout vysoké kvality navrhování a provádění staveb.
Základním principem, na kterém je výkon vybraných činností ve výstavbě postaven, je kontinuita se stavebními předpisy, vysoké nároky na odborné znalosti a vysoká úroveň osobní odpovědnosti, ať se jedná o projektanty, odborné vedení provádění staveb či technické dozory stavebníka. S postupným vývojem právních předpisů tato odpovědnost rozhodně neklesá a konkrétně s novým stavebním zákonem bude ještě stoupat.

Jak v tomto směru Komora své členy chrání?

V Inženýrské komoře mají stavební inženýři a technici organizaci, která hájí stavovské zájmy svých členů a jejich roli ve státní mašinérii významně. Pokud by tomu tak nebylo, každý z nich by se musel obhajovat sám, což by bylo vzhledem k předpisům a složitosti právních úprav zákonů nadlidské úsilí.
ČKAIT je podle Legislativních pravidel vlády připomínkovým místem v procesu posuzování návrhů právních předpisů, pokud se týkají právní regulace v oblasti její působnosti. Spolupracujeme tedy v tomto směru s Ministerstvem pro místní rozvoj na připomínkování zákonů, které se týkají naší profese, ale dlouhodobě jsme aktivní také na předpisové úrovni v rámci tvorby prováděcích vyhlášek a podobně.
I když některé naše připomínky nebyly v přijaté verzi nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. (NSZ) akceptovány, Komora i nadále usiluje o to, aby se v jeho novele podařilo nastavit taková ustanovení, která povedou k očekávanému zrychlení a zjednodušení stavebního řízení, k ochraně veřejného zájmu – to znamená, že stavba bude bezpečná a bude v tomto směru nastaveno odpovídající prostředí pro kvalitní výkon profesní činnosti autorizovaných osob.
Velmi důležitou pro vazbou na naši členskou základnu v rámci jednotlivých autorizačních oborů jsou v tomto směru Profesní aktivy ČKAIT. Od nich by měly vycházet požadavky, které potom může vedení Komory prosazovat, například ve vztahu ke státní správě. Aktivy zastupují členskou základnu v oblasti tvorby a připomínkování předpisové úrovně, a to jak v v oblasti tvorby a připomínkování stavebního práva, tak v technické rovině příslušných autorizačních oborů. Aktivy mají přímou vazbu na Radu pro podporu rozvoje profese ČKAIT, která na jejich podnět iniciuje tvorbu a vydání příslušných metodických pomůcek. V rámci jednotlivých aktivů by měly vznikat i požadavky na pořádání odborných konferencí ČKAIT, zaměřených na témata a problémy jednotlivých auto­rizačních oborů. Pilotním projektem je v tomto směru odborná konference Statika staveb v Plzni, která se zaměřuje nejen na zásady navrhování konstrukcí a příslušnou právní základnu, ale zejména na zkušenosti z praxe. Letos se bude 13. září konat již pátý ročník této konference a je přístupná všem auto­rizovaným osobám i odborné veřejnosti. Zaznamenali jsme již poptávku po rozšíření konference na dvoudenní, abychom umožnili i potřebné neformální diskuse s tím, že zajistíme ubytování.

ČKAIT také dlouhodobě podporuje povinný dozor projektanta na všech stavbách, pokud je navrhovala autorizovaná osoba.

Povinný dozor projektanta na všech stavbách navrhovaných autorizovanou osobou je jedním z našich hlavních požadavků. I když náš návrh zatím neprošel, snažíme se, aby se toto ustanovení objevilo v novele nového stavebního zákona. Autorizovaný projektant má podle stávajícího i nového stavebního zákona (NSZ) v rámci výkonu své profese povinnost kontrolovat, zda se stavba, kterou provádí stavební podnikatel jako zhotovitel, vyvíjí v souladu s projektovou dokumentací ověřenou stavebním úřadem (v rámci řízení o povolení stavby) a zda tedy nejsou prováděny dodatečné změny v jím zpracované dokumentaci, které by ohrozily bezpečnost stavby. Zatím má povinnost být garantem ochrany veřejných zájmů pouze u staveb, které jsou financovány z veřejného rozpočtu (podle NSZ včetně vyhrazených staveb). Jaký je však v tomto směru rozdíl mezi stavbami financovanými soukromou a veřejnou sférou? Když je firma rozumná a pohybuje se v oblasti stavebních investic, jako většina velkých developerů, tak si dozor autorizovaného projektanta zpravidla objednává, protože ví, že se to vyplatí a ve vztahu k celkovým finančním nákladům investice se jedná o drobné položky. Nechci, aby to znělo zprofanovaně, ale je opravdu ve veřejném zájmu, aby byl i soukromý stavebník, který v daném oboru není odborníkem, chráněn a jeho stavba byla po dokončení bezpečná.

Vliv na bezpečnost staveb má také kvalita technického dozoru stavebníka (TDS).

U staveb financovaných z veřejného rozpočtu a rovněž u vyhrazených staveb, jako jsou například stavby dálnic nebo stavby v areálu jaderného zařízení (a další stavby uvedené v příloze č. 3 k zákonu č. 283/2021 Sb.) sice autorizované osoby povinně vykonávají také technický dozor stavebníka (TDS), ale u ostatních staveb TDS odbornou kvalifikaci mít nemusí. Jestliže pak chybí obě odborně garantované kontrolní funkce, tedy dozor projektanta a TDS, pak záleží už jen na libovůli příslušné stavební firmy, jak s projektovou dokumentací naloží, jestli stavba nebude ošizena. A myslím si, že to je základní problém.

Stále více zejména zahraničních soukromých zadavatelů již dnes požaduje u technických dozorů stavebníka pojištění sjednané na poměrně vysoké částky.

Lidé vykonávající funkci TDS, kteří nejsou odborně kvalifikovaní, si někdy plně ne­uvědomují, jak vysokou mají odpovědnost. Pokud např. tuto práci vykonávají jako OSVČ a ve výsledku dojde vlivem nepříznivých okolností k situaci, že mají povinnost celou škodní událost uhradit, ručí za danou škodu celým svým majetkem.

Jak Komora řeší podmínky po stránce pojištění profesní odpovědnosti vzhledem k tomu, že autorizované osoby odpovídají za škody způsobené výkonem jejich činnosti?

Každá autorizovaná osoba, která nevykonává svou činnost v zaměstnaneckém poměru, je ze zákona (autorizační zákon) povinna se před započetím výkonu své profese pojistit pro případ odpovědnosti za škody způsobené výkonem své činnosti a dokladem o pojištění se prokázat objednateli (klientovi). Toto pojištění musí trvat po celou dobu výkonu této činnosti. Komora zajišťuje všem svým členům, a to ať jsou v zaměstnaneckém poměru, či nikoliv, pojištění odpovědnosti za škody způsobené výkonem jejich činnosti se základním limitem pojistného ­plnění ve výši 250 000 Kč. Toto pojištění je, na rozdíl např. od Komory architektů a dalších profesních organizací a spolků, obsaženo již v členském příspěvku. Od roku 2013 se stala pojišťovacím makléřem Komory společnost GrECo International s.r.o., která v oblasti pojištění ČKAIT a její členy zastupuje.

Jak mají členové ČKAIT v tomto směru nastaveny možnosti?

Částka 250 000 Kč se sice může zdát relativně málo, nicméně je třeba říci, že přibližně polovina našich autorizovaných osob pracuje v zaměstnaneckém poměru, tzn. v případě, že dojde k pojistné události a způsobil ji zaměstnanec, může jeho zaměstnavatel jako náhradu škody uplatnit pouze 4,5násobek mzdy zaměstnance.
A co se týče osob samostatně výdělečně činných, mohou na pojištění sjednané ČKAIT navázat individuálním připojištěním autorizovaných osob pro vyšší limity pojistného plnění nebo zvýšeným skupinovým pojištěním s limitem 2 mil. Kč, resp. 5 mil. Kč, za poměrně lukrativní částky 4 460 Kč, resp. 8 420 Kč. Hodně členů se již touto formou rádo připojistilo, protože pokud OSVČ pracují samy nebo mají jednočlenné s.r.o., tak jim podobně výhodné podmínky jinde nenabídnou.

Jakým způsobem je možné uplatnit toto pojištění v praxi?

Například v plzeňské firmě, kde profesně působím, jsou vedoucí zaměstnanci autorizovaní a mají tedy Komorou zabezpečenu pojistku na 250 000 Kč. Za celou dobu našeho působení jsme měli jednu pojistnou událost, což se může stát, a v tom případě jsme uplatnili 4,5násobek mzdy zaměstnance. Dále máme sjednánu pojistku firemní, která je uzavřena na 10 mil. Kč se spoluúčastí (tedy částkou, kterou bychom se podíleli na úhradě případné škody) ve výši 180 000 Kč.
Pokud by tato pojistka nestačila, uzavřeme vyšší pojistku pouze pro konkrétní zakázku, a to se spoluúčastí ve výši 10 mil. Kč, kterou bychom uplatnili z naší firemní pojistky. V tomto případě by se tedy vlastně jednalo o třístupňovou pojistku.

Komora od počátku přípravy rekodifikace stavebního práva vznesla zásadní připomínky, které mohou mít podstatný vliv na zrychlení povolovacích procesů a současně podporují kvalitu a bezpečnost ve výstavbě.

ČKAIT v tomto směru pozitivně hodnotí rozhodnutí o ročním odkladu účinnosti části přijatého nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. (NSZ) a jeho novelizaci považuje za nezbytnou. Odklad se nevztahuje pouze na vyhrazené stavby, tedy velké investiční záměry realizované ve veřejném zájmu, jako jsou např. nadregionální liniové stavby a další národní prioritní stavby, vyjmenované v příloze 3 NSZ. Zajištění zrychleného procesu povolování těchto staveb bude úkolem Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu pod Ministerstvem místního rozvoje, nikoliv již místně příslušného stavebního úřadu.
Nemělo by se tak už stát, že například obecní stavební úřad v Uhříněvsi bude povolovat Silniční okruh kolem Prahy, což samozřejmě postrádalo logiku.

Do konce letošního roku by se měla projednat novela nového stavebního zákona. Můžete kromě již zmíněného povinného dozoru projektanta představit některé z dalších požadavků, které ČKAIT uplatnila v rámci podaných připomínek?

Je třeba, aby se podařilo upravit některá ustanovení NSZ, která nevedou k potřebnému zrychlení a zjednodušení povolovacího řízení ani k výsledné kvalitě a především bezpečnosti staveb a ochrany jejich okolí. ČKAIT odeslala v rámci meziresortního připomínkového řízení k této novele celkem 36 podstatných podnětů.
V oblasti stavebního řádu uvedu například připomínku k obsahu projektové dokumentace pro povolení stavby. Ta byla z našeho pohledu připravena na míru bytové výstavbě. Komora prosazuje, aby se vycházelo z rozsahu a obsahu dokumentace pro vydání společného povolení, jež by byla přizpůsobena konkrétnímu druhu a účelu stavby, a nikoliv z dokumentace pro územní rozhodnutí.

Jestliže existuje dnes už poměrně dobře zavedený systém dokumentace pro společné povolení, tedy společné územní řízení a stavební povolení, tak proč tuto strukturu opouštět?

Komora od začátku projednávání prosazuje v rámci povolování staveb jedno společné stavební řízení. Stačilo by dokumentaci pro společné povolení poněkud zjednodušit na DSPminus, ale doporučujeme nepřecházet na dokumentaci pro územní řízení, doplněnou o základní architektonické a technické řešení záměru. Chápu pozici developerů, kteří mění velikosti bytů na základě toho, jaká je kupní síla obyvatel. Jednou je potřeba, aby měl byt 2+1 užitnou plochu 56 m², jindy 58 m². Potom se jim samozřejmě nechce tolikrát zpracovávat příslušnou projektovou dokumentaci pro stavební povolení tak podrobně, včetně všech sítí TZB apod. Ale na druhou stranu vyprojektovat například výrobní halu nebo technologickou stavbu pouze jako dokumentaci pro povolení stavby v podrobnosti DÚRplus si v tomto případě vůbec neumím představit. Takto zjednodušený podklad by neumožnil posouzení stavby např. z hlediska požární bezpečnosti, ale i dalších kritérií.
Pokud totiž neznám jednotlivé technologické požadavky, pak nemám například zadání pro celkovou dispozici stavby, nemohu tedy určit požární úseky nebo umístění vyhrazeného požárního zařízení podmiňujícího požární bezpečnost stavby. V současnosti například ve firmě projektujeme výrobnu hraček a vzhledem k tomu, že investor nepreferuje sprinklery, je třeba navrhnout sklad pouze o ploše max. 2 000 m², v opačném případě by sklad mohl mít i hektar.
Také rozlišení v rámci kategorizace staveb podle NSZ na drobné, jednoduché, ostatní a vyhrazené není zcela dostačující, proto Komora navrhovala v prováděcí vyhlášce doplnit různé druhy staveb potřebnou podrobností, aby bylo v předpisové úrovni vše provázáno.

Byla by tedy takto zjednodušená projektová dokumentace dostačujícím podkladem pro vyjádření všech dotčených orgánů státní správy?

Praktickým důsledkem tohoto, řekl bych, neuváženého požadavku na zjednodušení projektové dokumentace pro povolení stavby je, že se některé dotčené orgány státní správy, jako například právě hasičský záchranný sbor, budou vyjadřovat i k dokumentaci pro provádění stavby, která bude vypracována na základě vydaného stavebního povolení, což k zásadnímu urychlení povolování staveb zřejmě nepřispěje. Ale na druhou stranu, k čemu by se tyto dotčené orgány v systému dokumentace pro územní řízení DÚR vyjadřovaly?

Jaké další připomínky ovlivňující délku povolování Inženýrská komora v rámci novely NSZ vznesla?

Ještě se krátkou úvahou zaměřím na dobu povolování staveb také z pohledu územního plánování. Hovořil jsem na toto téma i s ministrem pro místní rozvoj. Zatím jsem se totiž nesetkal s žádnou formou studie, která by se zaměřila na porovnání délky povolovacího procesu u staveb, které jsou v souladu s územním plánem (ÚP) a které nikoliv. Zkušenost v rámci mé profesní praxe je v tomto směru taková, že u staveb, které nemusely projít procesem změny ÚP a u nichž se nevyskytly žádné podstatnější překážky, jsme většinou stavební povolení získali, a to včetně velkých staveb v hodnotě několika mld. Kč během necelého roku.
Ale abych odpověděl na otázku, další naše připomínky v tomto směru poukazovaly např. na to, že novela neukládá stavebním úřadům sankce ani jiné postihy za nedodržení lhůt, které jsou stanoveny na třicet, resp. šedesát dní. Pro většinu dotčených orgánů státní správy platí fikce souhlasu, výjimkou je například posuzování vlivů na životní prostředí, což je ale podle mého názoru dobře, neboť se předejde možným spekulacím při nečinnosti tohoto úřadu. V návrhu novely však zůstalo ponecháno, že pokud se například z důvodu doplnění dokumentace přeruší stavební řízení, vrací se lhůta pro vydání rozhodnutí po odstranění vad zpět na začátek. To může mít na délku povolovacího řízení významný vliv a vidíme v tom nebezpečí prodlužování celého řízení.

Jak bude na změny v novém stavebním zákoně č. 283/2021 Sb. a na jeho novelu reagovat autorizační zákon (zákon č. 360/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů) upravující výkon vybraných činností ve výstavbě?

Autorizační zákon v současnosti již reaguje například na vývoj v oblasti procesu digitalizace.
Otázkou blízké budoucnosti však především bude velká novela autorizačního zákona, kde bychom samozřejmě rádi prosadili některé změny vedoucí ve svém důsledku ke zvýšení prestiže pracovníků ve stavebnictví, a to i z hlediska honorářových řádů. Je totiž pravdou, že co se týče uplatnění osob ve stavební profesi, vývoj není optimální.

Jaký je v současné době zájem o studium technických oborů?

Na nedávném setkání s premiérem jsem upozornil na klesající počet studentů technických směrů. Úbytek studujících na stavebních fakultách o 30 % za deset let je poměrně výrazný. Nechci, aby to vyznělo jako obhajování minulého režimu, nicméně tehdy se upřednostňoval průmysl a humanitní obory byly potlačovány. Na inženýrské obory se tak hlásili studenti, kteří patřili, co se týče prospěchu, k těm lepším. Dnes má o vysokoškolské studium sice zájem více mladých lidí, ale na technické obory často nejdou premianti. Při výběru studenti porovnávají celkovou náročnost studia a následné ohodnocení dané profese v praxi. A v této rovnici náš obor nevyznívá nejlépe – náročnost studia je vysoká, odpovědnost v praxi značná, odměna nízká. Potom se samozřejmě nemůžeme divit, že zatímco před 30–40 lety šli na inženýrské obory ti, kteří měli jedničky, dvojky, tak dneska jsou přijímáni také studenti s průměrným prospěchem a ono to je potom, když nastupují do praxe, poměrně vidět. Podstatou autorizační zkoušky odborné způsobilosti je proto, kromě ověření znalostí platných právních předpisů v oblasti veřejného i soukromého stavební práva, zejména zjistit, jak se uchazeč orientuje v praxi.
Důležitým úkolem proto je, abychom se domlouvali se státní správou i vysokými školami na společném postupu v rámci popularizace stavebních profesí mezi mládeží, aby byl o náš obor větší zájem. Je to dlouhodobá záležitost, zacílit chceme už na žáky základních škol a podporovat u nich technické myšlení. Osobně mi vadí, že dnes je velmi populární, když se lidé veřejně chlubí, jak jim ve škole nešla matematika.

V některých případech státní správa při své prezentaci kritizuje kvalitu projektové dokumentace. Jaký máte na tento aspekt názor?

Pokud bychom porovnávali statistické údaje, obecně bude vždy kvalita přibližně odpovídat ceně. Já sice nepochybuji o tom, že někteří lidé odvádějí špatnou práci, nejsem naivní, ale také je třeba si uvědomit, že za nejlevnější cenu nemůže být odevzdána nejlepší práce. A jestliže tedy veřejná správa ve valné většině soutěží na minimální cenu, nelze se divit, že ve výsledku nedostane tu nejvyšší kvalitu. Neříkám, že to nejdražší musí být vždy nejlepší, ale rozhodně až na absolutní výjimku to, co je nejlevnější, nebude nejlepší. Tak už to v životě prostě chodí, jsou to spojené nádoby. Vzhledem k tomu, že se ve své profesi statika pohybuji neustále v praxi, mohu porovnávat. Kupříkladu si nejmenovaný veřejný investor ve výběrovém řízení zvolil naši firmu, i když jsme byli v soutěži cenově až třetí. Vzal v potaz reference a vyřadil uchazeče s nízkou nabídkovou cenou před námi. Jestliže tedy tímto způsobem může postupovat jeden subjekt státní správy, proč to nemůže udělat i většina ostatních?
Limit veřejné zakázky malého rozsahu na služby je dnes dva miliony korun a zadavatel není povinen provádět výběrové řízení jako u velkých zakázek. Některé subjekty veřejné správy však zadávají tyto hranice např. 20× nižší, soutěží a nastaví si podmínky takové, že člověk stráví celý týden, než toto zadání zpracuje. Za těch sto tisíc korun se mu pak daná zakázka naprosto nevyplatí a výsledek tomu pak také odpovídá.
Když tedy někdo ze státní správy prohlásí, že mají projektové dokumentace nízkou kvalitu, jsem na to už trochu alergický. V rámci komunikace se státní správou dlouhodobě požadujeme, aby nás, pokud je něco špatně, úředníci upozornili. Měli bychom zpětnou vazbu a mohli si u našich členů sjednat nápravu; prostředky na to máme – dozorčí komise, dozorčí radu, stavovský soud. Zatím jsme však zaregistrovali od státní správy v celé republice za pět let pouze asi sedm stížností. Jestliže tedy mají povědomí, že se jedná o masovější fenomén, ať nám tuto stížnost předají a nekritizují bez dalších důkazů.
A druhá, také podstatná otázka zní: Co je to chyba v projektové dokumentaci? Jestliže neexistuje jednotný výklad technických předpisů na celém území republiky, tak se mnohdy stane, že se požadavky jednotlivých měst navzájem liší. Uvedu konkrétní příklad, který jsem osobně zažil, když jsme navrhovali shodné administrativní budovy pro stejného stavebníka v Brandýse nad Labem a v Olomouci. Řekl bych, že tento případ není ojedinělý. V Olomouci nám návrh nechtěli schválit, pokud nebudou na střeše kancelářského prostoru světlíky. V Brandýse se naproti tomu vyjádřili, že světlíky nepotřebují, protože k tomu nemají rozumný důvod. Je tedy chybou, pokud bychom návrh v Olomouci odevzdali bez světlíků?

Kvalita staveb je dnes veřejně velmi citované téma, a to v pozitivním, ale i negativním smyslu.

V lidech přetrvává mylná představa, že to, co bylo postaveno v minulosti, bylo vždy kvalitní. Pokud se však nad tímto názorem zamyslíme, tak z těchto staveb se do dnešní doby většinou dochovaly pouze nejkvalitnější, ty méně hodnotné už odvál čas – byly zbourány a nahradily je opět stavby jiné, nové.
V současné době přitom vzniká mnoho kvalitních a technicky velmi náročných staveb, které jsou ukázkou umu naší profese, a můžeme být na tato díla po právu hrdi. Naše členy každoročně motivujeme k přihlášení svých inženýrských děl do soutěže Cena Inženýrské komory, kde oceňujeme technickou náročnost, kvalitu těchto návrhů a realizací i přínos v rámci budoucího profesního rozvoje. Je třeba tyto stavby prezentovat veřejnosti.

Připomenutí třicátého výročí znovuobnovení činnosti ČKAIT v tomto roce je současně velkou příležitostí ke zviditelnění stavebního rozvoje u nás. Jaký program Komora v této souvislosti připravuje?

V rámci komorového dění se uskuteční setkání vedoucích představitelů inženýrských organizací zemí Visegrádské čtyřky, kde budou předána vyznamenání a upomínkové plakety. Slavnostně koncipován bude také letošní ­Inženýrský den ČKAIT a ČSSI v Brně. Událostí se jistě stane i koncert v Lichtenštejnském paláci (sídle HAMU). S Nadací pro rozvoj architektury a stavitelství připravujeme společenský večer ke třiceti letům prestižní soutěže Stavba roku v pražském Rudolfinu. Výběr tohoto místa je symbolický – v prvním ročníku soutěže byla oceněna právě obnova této významné novorenesan­ční budovy, dnes sídle České filharmonie. Komora je v současné době spoluvypisovatelem soutěžní přehlídky Stavba roku, což se projevilo i částečným vychýlením dříve zavedeného, převážně designového kurzu ve prospěch inženýrských staveb. Veřejnosti se Inženýrská komora chystá představit také atraktivní formou videomappingu významných inženýrských počinů na fasádu budovy Kongresového centra v Praze.

Jaké plány má Inženýrská komora do budoucna?

Chtěli bychom samozřejmě pokračovat v dobrých vztazích s jednotlivými resorty, které jsou dnes v naprosté většině nadstandardní. Spolupráci s ministerstvy v současně nastavené úrovni velmi vítáme a doufám, že bude takto pokračovat i v budoucnu. Jako odborná profesní organizace jsme připraveni se i nadále aktivně podílet na tvorbě právních předpisů v oblasti stavebního práva a v této souvislosti podporujeme také postupné zavádění digitalizace v rámci zrychlení povolovacího procesu. Rovněž vztahy mezi oběma profesními komorami ČKAIT a ČKA jsou v poslední době zatím asi nejlepší v celé jejich historii a musím říci, že jsem tomu velmi rád. Vysoké nároky na znalosti autorizovaných osob a jejich povinnosti se celoživotně vzdělávat budou Komoru stále více posouvat ve vztahu k zajišťování potřebných informačních zdrojů. Další důležitý úkol spatřuji ve zintenzivnění komunikace směrem k veřejnosti. Musím v tomto směru říci, že komunikace navenek je pro Komoru velmi podstatná i ve vztahu ke státní správě. Když jsme více viděni ve veřejném prostoru, stoupá vážnost Komory a při jednání si získáváme respekt. A vidím i zpětnou vazbu na členy Komory – když sledují své představitele ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, vnímají více prestiž ČKAIT a jejich vazba na naši stavovskou organizaci je pevnější. 

ROZHOVOR PŘIPRAVILA: Ing. Hana Dušková
FOTO: Tomáš Malý