Zpět na osobnosti, rozhovory

František Albert Libra, II. díl

3. října 2019
Petr Zázvorka

Projektant Libra dokázal na základě postřehů o organizaci, provozu, potřebách zaměstnanců i klientů zobecnit určité typy staveb – na přelomu dvacátých a třicátých let 20. století tak bylo realizováno podle jeho návrhů sedm budov spořitelny a čtyři školy. Mimořádná byla ve své době jeho Ústřední sociální pojišťovna s plně automatizovanými evidenčními kartotékami. Zaujal rovněž jeho návrh jeslí – ten Ministerstvo sociální péče uznalo jako typový a byl postaven na šesti místech. Jeho nejznámější stavbou však zůstává Masarykovo sanatorium Ústřední sociální pojišťovny pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách.


Urbanistické návrhy

Architekt F. A. Libra řešil většinu svých návrhů komplexně, včetně přístupových komunikací a harmonického začlenění staveb do daného území. Jeho návrhy na stavbu kolonií domků  vycházely z řešení anglických zahradních měst, návrhy jeho pankráckých a holešovických domů odpovídaly struktuře funkcionalistického města. Již na počátku své tvorby se v roce 1926 zúčastnil dvou velkých urbanistických soutěží v Praze – Pražské ostrovy a Petřínská komunikace, za oba návrhy získal odměnu. Roku 1929 obdržel první cenu za soutěžní návrh na Všesportovní  stadion v Praze-Braníku, včetně řešení dopravy. Ani jedna z uvedených třech soutěží však nebyla nakonec městem realizována.

Roku 1925 spolupracoval na plánu regulace Nitry a tentýž rok realizoval plán na regulaci Černého vrchu v Praze na Smíchově nad Bertramkou. V letech 1925 až 1926 se zúčastnil rovněž soutěže na návrh parcelace a regulace území vrchu Habrová (dnešní Barrandov), během let 1926 až 1940 kontinuálně řešil regulační plány Rakovníka a v letech 1933 až 1947 Příbrami. Roku 1930 zpracoval regulaci Bratislavy a v roce 1938 regulační plány lázní Bohdaneč.  Kromě  uvedených  urbanistických   prací   vypracoval rovněž řadu menších regulačních plánů, například v roce 1926 pro Velvary nebo roku 1927 pro Mělník.

Spořitelny

Na základě úvah o organizaci a provozu, potřebách zaměstnanců i klientů došel Libra k určitému typu stavby, jejž několikrát použil při dvaceti veřejných soutěžích, kterých se zúčastnil – většina jeho návrhů byla oceněna nebo odměněna a sedm návrhů bylo většinou na  přelomu  dvacátých a třicátých let 20. století realizováno. V letech 1926 až 1928 to byla spořitelna v Lounech, v Rakovníku (1930–1933), v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě (1931–1933), v Novém Městě na Moravě (1931), v Rokycanech (1931–1933, kulturní památka ČR), v Chrudimi (1929–1930, dokončena 1934, kulturní památka ČR) a v Kutné Hoře (1937).

Budovy,  založené  na  podobném půdorysu s centrální halou, se  liší  rozličným začleněním do zástavby i architektonickým ztvárněním. Nechybí ani výzdoba interiérů, odpovídající dispozičnímu řešení budovy, závisející na pochopení investorů financovat tehdejší kvalitní umění. Spořitelna v Chrudimi je například vyzdobena plastikami sochařů Otakara Španiela, Otakara Švece a obrazy malíře Václava Rabase. (Investice do kvalitního výtvarného umění byla součástí investiční politiky řady bankovních ústavů.)

Školy

Ve dvacátých letech minulého století byly podle Librových návrhů postaveny čtyři školy – Státní učitelský ústav v Žatci (1922–1923), škola v Mýtě v Čechách (1925), školy v Trmicích (Ústí nad Labem,  1923–1924)  a Masarykova  škola  obchodní a pro ženská povolání v Rakovníku (1924–1925). Zejména škola v Rakovníku je rozsáhlá funkcionalistická budova, která obsahovala již při dokončení stavby kromě učeben rovněž řadu dílen pro činnost tzv. ženských povolání i řadu dalších příslušenství, včetně kinosálu. Škola byla v roce 1938 doplněna tělocvičnou.

Úřední budovy

Z přibližně patnácti návrhů úředních a administrativních budov jich bylo deset realizováno. Je to například okresní soud ve Cvikově z let 1923 až 1925, okresní dům v Poličce z let 1929 až 1930 či budova evidence Ústřední sociální pojišťovny v Praze na Smíchově (s architektem Jiřím Kanem, 1935 –1936, kulturní památka ČR).

K dalším patří  finanční  úřady v Rakovníku (1929 až 1930), administrativní budova Energovodu v Praze (1953) či Dům energetiky v Ostravě (1954) – poslední dvě stavby  projektoval  spolu s architektem Jiřím Jakubem. Mimořádná byla ve své době zejména budova evidence Ústřední sociální pojišťovny, s plně automatizovanými evidenčními kartotékami a dalším technickým vybavením.

Církevní stavby, pomníky, expozice prací, plakáty

Kromě nerealizovaného návrhu na stavbu kostela pro Církev československou v Rakovníku (1928) a účasti v soutěži na chrám sv. Václava v pražských Vršovicích (kterou realizoval architekt Josef Gočár) či návrhu na sborový dům Českobratrské církve evangelické  z  roku  1939 v Rokycanech (nerealizováno) navrhoval Libra roku 1929 například synagogu ve Velvarech (okres Kladno) nebo urnový háj s pomníkem bratří Burianů, operních pěvců, v Havlíčkově (tehdy Německém) Brodě v letech 1931 až 1933.

Řada návrhů a realizací pomníků vznikala ve spolupráci se sochaři, např. Zdeňkem Pešánkem, Františkem Zuskou či Josefem Fojtíkem. Podílel se na instalaci mezinárodních výstav, například Československé výstavy architektury, uměleckého průmyslu a stavebnictví v Bukurešti, včetně návrhu plakátu k výstavě (1930), tentýž rok navrhoval pro československou účast na výstavě dopravy a turistiky v Poznani. V roce 1932 instaloval expozici Ústřední sociální pojišťovny v Praze (které se účastnil svými pracemi).

Své návrhy vystavoval kromě Prahy i na Světové výstavě v Bruselu (1935, pamětní diplom) a roku 1937 na Světové výstavě v Paříži s podtitulem Umění a technika v moderním životě (stříbrná medaile). V roce 1940 se účastnil výstavy Za novou architekturu v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.

Stavby pro sport a rekreaci

Architekt Libra podal několik návrhů koupališť, kde se snažil vytvořit kultivované prostředí – s kabinami a pavilony, většinou dřevěnými, a restaurační budovou. Svoji představu realizoval například v Rakovníku (1932–1934), v Rokycanech (1932–1934) a v Heřmanově Městci (1933).

Zdravotnická zařízení

Po druhé světové válce v letech 1947 až 1948 se architekt Libra uplatnil rovněž jako projektant sociálních staveb (jeslí, budov pro závodní šatny, jídelny, vanové lázně, sprchy atd.). Jeho návrh jeslí byl uznán Ministerstvem sociální péče jako ty- pový  a  byl  realizován  na  šesti místech – v Praze-Kbelích, v Plzni, v Ústí nad Labem-Střekově, ve Strakonicích, v Pardubicích a Úpici. Z meziválečného období patří mezi zdravotnická zařízení stavba bahenních lázní v Bohdanči s přístavbou hotelu, levého křídla tzv. Jubilejního paláce a lázeňské budovy, kterou Libra navrhoval a realizoval v letech 1938 až 1941.

Sanatorium ve Vyšných Hágách

Vyvrcholením architektonické práce Františka Alberta Libry bylo bezesporu vítězství v soutěži na Masarykovo sanatorium Ústřední sociální pojišťovny (ÚSP) pro léčbu TBC ve Vyšných Hágách. Spoluautorem rozsáhlého areálu je architekt Jiří Kan (architekt lotyšského původu, 1895 –1944), spolupracoval na ní MUDr. Svatopluk Basař (1895–1982) a doc. MUDr. Soběslav Sobek (1897–1942). Areál sanatoria  byl  postaven v letech 1933 až 1938 na jižním svahu Vysokých Tater mezi Tatranskou Poliankou a Štrbským plesem. Měl být podle zadání největším komplexem pro léčení tuberkulózy nejen v Československu, ale i ve střední Evropě, měl  sloužit  léčebnému  procesu a pobytu až pěti set pacientů. Řešení hlavní budovy představovalo monoblok pod vrcholy tří hor – Tupé, Končisté a Gerlachovského štítu, zapadajícího do horské krajiny. Stavební práce byly řízeny jak z Prahy, z budovy ÚSP, tak přímo ve Vyšných Hágách. V roce 1933 absolvovali oba hlavní autoři vítězného návrhu studijní cestu do Francie a do Švýcarska (na účet pojišťovny), aby mohli porovnat budovy tamních sanatorií pro léčbu TBC. Výstavba komplexu měla dvě fáze. Ve Vyšných Hágách pracoval celoročně Ing. František Novoveský (1883–1943), který měl na starosti řízení stavby. Jemu podléhali techničtí pracovníci a specialisté, slovenský stavitel a stavbyvedoucí Jozef Šašinka (1891–1945) a několik set dělníků.

V letech 1934 až 1935 byla provedena příprava území včetně inženýrských sítí, výstavby ubikací, silnice, železniční vlečky atd. Od roku 1935 probíhala vlastní stavba, na které byli oba projektanti střídavě přítomni. Velký komplex třinácti objektů sanatoria tvořil samostatné a soběstačné „městečko“ na svažitém terénu. Hlavní  budova  měří  270  m a ve svém vrcholu dosahuje devíti pater. Jsou v ní pokoje pro  nemocné,  orientované  na jižní stranu  budovy,  s  balkony a terasami, a léčebné i společenské místnosti. Velký sál jídelny přesahuje dvě patra, v budově se nachází kinosál s možností příjezdu pacientů na vozíku, klubovny, odpočívárny a řada dalších zařízení odpovídajících hotelovým službám.

Součástí komplexu byl  infekční pavilon, garáže, kotelna, skleník, kaple a obytné domy pro zaměstnance. Sanatorium bylo velkoryse koncipováno po stránce funkční i stavebně technické.  Mělo  být  otevřeno ke  20.  výročí Československé republiky – politické události roku 1938 a poté i roku 1939 však postihly  dokončení  stavby i zahájení provozu, který byl zahájen až v roce 1941. Zahájení provozu se architekt Libra ani někteří vedoucí pracovníci stavby nezúčastnili – architekt Jiřího Kan a první ředitel sanatoria doc. MUDr. Soběslav Sobek byli za války pronásledováni z politických i rasových důvodů a zahynuli v koncentračních táborech, stavitel Jozef Šašinka byl popraven.  Sanatorium,  které  slouží i v současnosti, bylo vyhlášeno kulturní památkou Slovenské republiky. Stavba,  výjimečná z hlediska architektonického návrhu i technického provedení, je největší investicí první Československé republiky v boji proti tuberkulóze.

Závěr

Architekt František Albert Libra patří k neopomenutelným postavám české moderní architektury a stavebnictví, jehož rozsáhlé dílo dosud čeká na zhodnocení v celém rozsahu odpovídajícím této tvůrčí osobnosti velkého talentu.

Zdroje:
[1] BERAN, Lukáš a Vladislava VALCHÁŘOVÁ. Pražský industriál. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT, 2006.
[2] Chlazení. Seminář o chladivech, 2. část. Historie výroby technických plynů – Linde Gas. 2015, č. 3, str. 27–34. Praha: Ing. Jan Bílek.
[3] LIBROVÁ, Eva. Architekt F. A. Libra. Hrst vzpomínek na otce. Praha: Mladá fronta, 2009.
[4] LUKEŠ, Zdeněk a Pavel HROCH. Praha moderní II. Litomyšl: Paseka, 2013.
[5] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní III. Litomyšl: Paseka, 2014.
[6] NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2015.
[7] OUD, J. J. P. F. L. Wrightův vliv na evropskou architekturu. Stavba, měsíčník pro stavební umění. 1927–1928, roč. VI, str. 183–188. Praha: Klub Architektů v Praze.
[8] STARÝ, Oldřich. Poznámky k soutěži na stadion v Bráníku u Prahy. Stavba. Měsíčník pro stavební umění. 1929–1930, roč. VIII, str. 35–46. Praha: Klub Architektů.
[9] Stavba, měsíčník pro stavební umění. 1927–1928, roč. VI, str. 160 –161. Praha: Klub Architektů v Praze.
[10] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.