"Fabrika" na kulturu ve Svitavách
Na historickém okraji Svitav postavil v roce 1925 továrník Wilhelm Ettl čtyřpodlažní železobetonovou budovu se čtvercovou věží jako součást textilního areálu. Typický brownfield, ve který se místo začátkem tohoto století změnilo, se stal základem pro vybudování vzdělávacího, komunitního a kulturního centra, které bylo oceněno v soutěži Stavba roku 2009 Cenou předsedy Senátu Parlamentu ČR.
Město Svitavy řešilo od poloviny 90. let minulého století problém výstavby společenského centra. Jako jedna z variant, když se po roce 2003 začaly poskytovat dotace z prostředků Evropské unie, se nabízela možnost přestavby opuštěné a zdevastované budovy, známé místním obyvatelům jako ?Fabrika?. Stavba multifunkčního centra navazovala na obnovu náměstí a okolních ploch, které jsou v posledních dvaceti letech postupně revitalizovány.
¤ Multifunkční ?Frabrika? po rekonstrukci a dostavbě navazuje na další revitalizované plochy města
Urbanistické řešení
Původní hradební příkop, plněný vodami řeky Svitavy a Studeného potoka, zanechal půdorysnou stopu ve tvaru šlépěje, do níž je vměstnáno Svitavské náměstí. Na jeho severovýchodním parkánu byla postavena zmíněná tovární budova. Z dnešního hlediska šlo o nevhodné místo, na němž vyrostla ?přerostlá? stavba, nacházející se v přímém vizuálním kontaktu s historickým náměstím.swiss replica watches Přes uvedená negativa se budova vryla do obrazu města jako historická dominanta, dokladující jeho bouřlivý průmyslový rozvoj na začátku minulého století. Stavba se výrazně liší od současných průmyslových objektů svým tvarem, přizpůsobeným reliéfu původního hradebního systému. Tak vznikl zajímavý protiklad konstrukčního systému, tedy monolitického skeletu, založeného obvykle na pravidelných pravoúhlých půdorysných osách, který jakoby vrostl do prostoru vymezeného původním hradebním příkopem. Poezie lokality se v období socializmu postupně vytrácela chátráním budovy, necitlivými přístavbami a likvidací uliční zeleně.
Živelná zástavba v okolí areálu ?Fabriky? v záplavovém území, tvořila negativní protipól k architektuře historického centra. Teprve rekonstrukce a zprovoznění Slepé ulice, oživení zadních traktů měšťanských domů, nezbytné demolice nekvalitní zástavby i přeložka a úprava řeky Svitavy se související demolicí budovy školy, umožnily vytvořit novou urbanistickou koncepci. Jejím hlavním přínosem bylo kvalitní pěší propojení severovýchodního okraje památkové zóny s náměstím, získání nového záchytného parkoviště a především nové polyfunkční centrum, kterým se pro obyvatele Svitav ?Fabrika? stala.
¤ Zchátralý tovární komplex ?Fabrika? před rekonstrukcí
Architektonické řešení
Architektonické řešení stavby je založeno na základním principu, kterým je očištění původní stavby od všech přístaveb a vestaveb. V něm je jasně čitelný příběh stavby, jenž v sobě nese řadu protikladů, chyb a nedostatků, ale také kus historie, svědectví o předcích i o nás samotných. Tento příběh, který, jak se zdálo, směřoval ke smutnému konci, dostal díky projektu multifunkčního centra šanci na pokračování.
Bylo ovšem nutné eliminovat dojem převýšené hmoty směrem do Wolkerovy aleje, který byl eliminován podsazením objektu pomocí zvýšeného nástupního prostoru se schodištěm a rampou. Pomocí optické hry barev a velikosti členěných ploch fasád a okenních otvorů se stavbě přiřadilo lidské měřítko: přízemí ve velkých plochách, druhé a třetí NP ? spojení okenních otvorů do vertikálních prvků, 4. NP ? malé plochy. Byl vytvořen výrazný portál přes dvě podlaží, zdůrazňující vstup. Tento dominantní prvek je částečně vlomený do budovy, částečně mimo ni. Forma portálu byla vytvořena tak, aby vtahovala návštěvníky (trychtýř, spirála). replica watches uk V místě bývalého manipulačního dvorku je reprezentativní vstupní prostor, prosklená dvorana, kde původní železobetonové schodiště, vinoucí se kolem výtahové šachty, doplnilo nové nástupní rameno, spojující dvoranu s výstavní pasáží. Od přízemí do posledního podlaží umožňuje dvorana přehledný nástup do jednotlivých interiérů, jako je například multifunkční sál se zázemím, knihovna, internetová kavárna, restaurace, prostory pro vzdělávání, sociální služby, pro spolkovou činnost a řadu dalších aktivit. Téměř všechny prostory sjednocují společné principy:
- jednotné pojetí architektonického přístupu přiznávajícího v maximální míře původní konstrukce (a tedy i nové technické prvky a instalace);
- technicistní interiér, vyjadřující pohyb, dynamiku, variabilitu a proměnlivost s přesahem jednotlivých prvků do stavby i exteriéru;
- použité barvy jako připomenutí původní funkce (barvírna látek), s novou ideou ? vyjádření ženského a mužského principu (cihlová a šedomodrá) a zpřehlednění komunikačních prvků (zelená).
Samostatným úkolem bylo včlenit do průmyslového objektu nový prvek, který se vymykal rekonstrukčnímu konceptu ? multifunkční sál.
¤ Řez kongresovým sálem multifunkčního centra ?Fabrika?
¤ Půdorys 1. NP multifunkčního centra ?Fabrika?
Multifunkční sál
Průmyslový nepravidelný skelet s relativně malými rozpony neumožnil vestavbu velkorozponového sálu. Ten byl proto navržen jako přístavba v místech asanací bývalých přístaveb a části původního objektu. Sál, realizovaný na malém prostoru, byl po mnoha konzultacích s divadelníky a hudebníky koncipován tak, aby maximálně splňoval požadavky na akustiku, instalaci hostujících scén, blízkost zázemí, možnost občerstvení, možnost pořizování kvalitních zvukových a obrazových záznamů, možnost tlumočení a hlavně rychlou přestavbu hlediště na volný prostor nebo sezení s dobrým výhledem na jeviště. Přes rozdílnost požadavků na technické parametry požadované pro jednotlivé funkce, sál umožňuje pořádat stejně dobře různé typy představení, kongresy, prezentace, zábavy i plesy s možností kvalitního gastro-servisu.
¤ Pohled do kongresového sálu
¤ Foyer multifunkčního centra
Technické řešení
Průzkumy:
Při projektových pracích byl proveden průzkum a posouzení nosných konstrukcí. Posuzované konstrukce byly vybrány namátkou vždy jako zástupce jednoho typu konstrukce. Většina průzkumných prací má destrukční charakter a proto by dokonalý průzkum bylo možné provést pouze formou řízené demolice celé stavby. Z uvedených důvodů bylo potřeba provést v průběhu výstavby řadu dodatečných prací.
Bourací práce:
Bourací práce na zděných přístavbách s dřevěnými stropy a se stropy s cihelnými klenbami do ocelových nosníků byly poměrně jednoduché. U bourání v železobetonovém skeletu však nastaly problémy. Muselo se přistoupit k postupnému rozřezávání konstrukcí a jejich oddělování hydraulickými nůžkami ? tedy práce s minimem vibrací. Přesto bylo po bouracích pracích a následném očištění skeletu od omítek, barev a stěrek zjištěno značné množství poruch vyžadujících sanaci. Téměř všechen vybouraný materiál se následně recykloval a použil při stavbě v nových konstrukčních vrstvách.
Založení stavby:
Projektová dokumentace předpokládala zachování původního založení na ponechaných částech stavby, přístavba byla navržena se založením na železobetonových pilotách. Při výstavbě bylo zjištěno nedostatečné založení sloupů na severozápadní straně budovy, které bylo vyřešeno jejich podchycením při zakládání přístavby. Některé piloty se nepodařilo vyvrtat, protože tam byly původní podzemní jímky. Proto se v těchto místech piloty vypustily a nahradily plošným založením s využitím původních jímek a základů pro stroje.
Vertikální a horizontální konstrukce:
Původně se předpokládalo využití původního železobetonového skeletu s minimálními zásahy do konstrukce budovy. V důsledku odhalení poruch po ukončení bouracích prací byly navrženy sanace železobetonových konstrukcí v podobě očištění výztuže a jejího doplnění, dále pak aplikace sanačních stěrek. Některé nosníky byly zesíleny pomocí přídavné tahové výztuže z kevlarových pásků. Došlo také k zesílení stávajících železobetonových konstrukcí pomocí vložené ocelové konstrukce. Přístavba budovy byla navržena jako monolitická železobetonová konstrukce se zastřešením z ocelových příhradových vazníků.
Technická zařízení budovy:
Rozvody ZTI jsou tradiční. TUV je připravována v zásobníkových ohřívačích, rozvody TUV jsou vybaveny cirkulací. Vytápění je teplovodní, s kotli na zemní plyn. Vzduchotechnické systémy jsou poměrně rozsáhlé, odvětrání foyeru, kavárny, restaurace, zázemí restaurace a knihovny má systémy umístěné ve dvou strojovnách, odvětrání sálu má strojovnu na střeše sálu. Rozvody vzduchotechniky byly vedeny převážně na povrchu a jsou opatřeny barevnými nátěry. Elektroinstalace zahrnuje poměrně rozsáhlé systémy slaboproudých a silnoproudých rozvodů, vedených většinou v instalačních lištách. Přiznané rozvody technické infrastruktury, zejména vzduchotechnika a kabelové rozvody byly architektonickým záměrem, ale šlo i o nutnost, protože na podhledy nebyl dostatek prostoru a do železobetonových konstrukcí nebylo možné sítě dodatečně zasekat.
Základní údaje o stavbě
Investor: Město Svitavy
Projektant: Ing. arch. Roman Svojanovský, generální projektant; Ing. Ivo Junek, hlavní inženýr projektu
Návrh interiérů: Ing. arch. Roman Svojanovský
Projektový tým: Ing. Jiří Janda, Jiří Pazderský, Ing. Monika Baráková, Ing. Ludmila Kozáčková, Ing. arch. Petra Handlířová, Vlastimil Jachan
Statické řešení: Ing. František Hofman
Zhotovitel: VW Wachal a.s.
Stavbyvedoucí: Ivan Valenta
Doba výstavby: 12/2005?6/2008
Náklady na stavbu: 185 mil. Kč
Technické údaje o stavbě
Celková zastavěná plocha: 2296 m?
Plocha odstraněné části stavby: 650 m?
Plocha ponechané stavby: 1787 m?
Plocha komunikací: 650 m?
Plocha sadových úprav: 301 m?
Celkový obestavěný prostor: 25 660 m?