Efekt kontrastu

Rekonstrukce areálu Arcidiecézního muzea v Olomouci byla realizována na základě vítězného návrhu vzešlého z architektonické soutěže, která se uskutečnila v roce 1998. Soutěž byla vypsána Muzeem umění Olomouc, které uspělo v konkurzu na vybudování a zřízení Arcidiecézního muzea. Arcidiecézní muzeum je umístěno do komplexu tzv. Přemyslovského hradu ? národní kulturní památky. Stavby románského biskupství, kapitulního děkanství a hospodářského dvora utvářejí společně s dómem sv. Václava a kostelem sv. Anny srostlici tvarů, která se paprskovitě rozvíjí podél organické linie hradeb. Při návrhu byly respektovány všechny dochované styly od románského až po dvacáté století. Do rekonstruované a restaurované drúzy původních budov byly provedeny nové zásahy, které jsou redukovány na funkčně a provozně nezbytné prvky. Rekonstruované části areálu se jasně odlišují od původních konstrukcí a prostupují interiérem a exteriérem celého areálu. Při jejich tvorbě byly použity tři materiály podporující kontrastní atmosféru ? nový versus starý. Těmito novými prvky jsou beton, ocel a sklo. Původní ?staré? konstrukce jsou obnoveny ve své ryzí podobě, ?nové? jsou prostoupeny systémem moderních funkcí a technologií. Nejzřetelnějším novým zásahem do rostlé struktury památky je provozní propojení kapitulního děkanství a biskupského paláce, formovaný jako vložený železobetonový trakt, skrytý za hradbou na parkánové terase. Ostatní vložené prvky slouží provozu muzea, z nichž ostatní svým objemem převyšuje společenský sál. Obdobně jako všechny vložené nové prvky je i společenský sál koncentrován do jedné budovy, a to včetně konstrukce i technologie. Jeho důležitou součástí je posuvný závěs, který umožňuje vyladění akustiky sálu (mluvené slovo, divadlo, komorní hudba, kinosál) a zároveň tvorbu různých scénografických konfigurací. Ostatní vložené prvky jsou v poloze servisních provozů muzea. Ve staré skořápce jsou rozesety nové ocelové a betonové organizmy, které mohou v dalších letech přibývat, ubývat, nebo být nahrazeny jinou vnitřní tkání pro nový život.

Architektonická koncepce

Koncepci přestavby areálu Arcidiecézního muzea určovaly základní principy řešení:

• respektování autentičnosti jednotlivých historických celků i jejich detailů;
• minimalizace nových zásahů;
• princip vkládání nových prvků jasně odlišených od starých částí;
• omezení materiálů nových prvků na tři základní ? beton, kov, sklo ? jasné motto, které prochází celou expozicí včetně exteriérů;
• respektování a podpora hierarchie stávajících vstupů do areálu;
• nové funkční využití stávajících objektů je navrženo s ohledem na jejich prostorové limity;
• propojení kapitulního děkanství a románského biskupství navazuje na stávající urbanistické řešení a nezastiňuje okrouhlou věž ze severního pohledu;
• propojení je využito nejenom jako komunikace, ale i jako cesta ? expozice;
• vnitřní dvory a nádvoří jsou pojaty jako celek a sjednoceny použitými materiály (tráva, kamenná dlažba, beton);
• expozice jsou s výjimkou prvního patra románského biskupství řešeny jako bezbariérové.

Technologie

Samostatnou problematikou bylo technické řešení řady prvků, které jsou běžně umísťovány v novostavbě do zdí nebo na zdi. Jelikož bylo cílem maximálně rehabilitovat historický areál, bylo snahou projektantů soustředit tyto technické prvky pouze do nových konstrukcí. Díky tomu, že se z velké části nedochovaly historické podlahy, bylo možné většinu technologie umístit do podlah nových, provedených převážně z kletovaného betonu. Je v nich umístěno nejen podlahové topení, ale také kolektor s páteřními rozvody instalací. V horním patře, kde se našly cenné intarzované podlahy, je vytápění zajištěno topnými žlaby umístěnými v okenních špaletách. Obdobným způsobem je řešeno osvětlení celého muzea.
Z hlediska stavebních technologií bylo zajímavých několik specifických částí stavby, jejichž náročnost byla pro dodavatele z hlediska provedení velmi vysoká.

• Pohledové železobetonové konstrukce nebyly realizovány pouze v exteriéru, ale uplatňovaly se také v rámci velmi cenných historických interiérů, kde zejména zhotovení bednění jako předpoklad bezchybného výsledku znamenalo doslova hlavolam. Současně se z důvodu stavebních postupů realizovaly tyto konstrukce jako jedny z prvních a jejich zachování v neporušeném stavu až do konce stavby bylo náročné.
• Sklocementové panely byly po- užity tam, kde ze statických nebo jiných důvodů nebylo možné použít pohledový beton. Tento materiál, který tvoří cementová směs vyztužená skelnými vlákny, se uplatnil zejména při stavbě podkrovních kancelářských buněk a ve společenském sále. V obou případech šlo o deskové nebo prostorové panely kotvené na ocelovou nosnou konstrukci.
• Zámečnické konstrukce patřily k nejnáročnějším zejména s ohledem na zpracování detailu. Služební schodiště v hospodářském dvoře je sestaveno z dvaceti do sebe zapadajících kónických rámů z ocelového plechu tloušťky 6 mm. Pro přesnou výrobu na sebe navazujících detailů zábradlí a rohů rámů bylo třeba vyrobit kopyta pro vylisování polotovarů.

Materiálové řešení

Koncepce architektonického návrhu uplatňuje trojici základních materiálů charakterizujících nově navržené objekty. Jedná se o pohledový beton (alternativně sklocementové desky), ocelové konstrukce nosné a pohledové s povrchovou úpravou (atmofix, grafit, komaxit) a sklo (matné a čiré). V rámci rekonstruovaných budov, konstrukcí, prvků a povrchů jsou uplatněny především tradiční materiály. Určujícím postupem je návrh památkové koncepce vycházející ze soupisu stavebních prvků a podrobných průzkumů jednotlivých stavebních konstrukcí.

Výstavní fundus

Charakter instalace ve výstavní části muzea je rovněž v souladu s architektonickou koncepcí, kdy nové stavby a vkládané prvky se zřetelně oddělují od původních objemů historické budovy. Díky stylové rozmanitosti celého areálu bylo možné instalovat exponáty do příbuzného prostředí. To znamená, že románské a gotické prvky jsou umístěny v románských a gotických prostorech, barokní exponáty se ocitly ve druhém patře, v barokních sálech. V suterénu se vyskytují většinou masivnější neprůhledné prvky. Naproti tomu expozice v patře je navržena odlehčenější, průsvitnější a snaží se dobře prezentovat jak exponáty, tak nerušit bohatě zdobené a členité barokní interiéry. Výjimku tvoří dvě místnosti, kde je umístěna obrazárna. Do nich jsou instalovány černé boxy umožňující prezentovat velké množství obrazů z Replique Rolex daného období. V přízemí je samostatnou expozicí klenotnice, kde jsou navrženy tubusy z ocelových bezešvých trubek s bezpečnostním sklem. Dalším samostatným úsekem jsou prostory určené k pořádání krátkodobých výstav. V návaznosti na vstupní prostory byly do čtyř místností instalovány variabilní panely z děrovaného plechu, které umožňují libovolné sestavy podle charakteru expozice. Jediným prvkem, který je pevně spojen s betonovou podlahou, je světelná rampa.

Hospodářský dvůr

Hospodářský dvůr areálu byl vždy využíván jako zázemí sousedního Kapitulního děkanství, byly zde stáje, kuchyně a sklady. Dnes opět vytváří nezbytné zázemí pro sousední výstavní prostory Arcidiecézního muzea. Obsahuje kanceláře zaměstnanců, depozitáře, restaurátorskou dílnu, fotoateliér a velín s nepřetržitou ostrahou. Nové funkce ve staré zástavbě vždy znamenají nejen nové zásahy, ale do jisté míry také kompromisy v rehabilitaci historické budovy. Bez nich by hrozil zánik celé památky, nebo naopak podoba restaurovaného skanzenu. Koncept rehabilitace je založen na vkládání nových kontrastních prvků ? kontejnerů a buněk ? do staré rekonstruované stavby. Rekonstrukce a v některých místech i restaurování stávajících prvků měly za cíl navrátit areál a především interiéry do původní geometrie a podoby. Při hledání řešení interiérů a atmosféry pracovních prostor, především kanceláří, dala inspirace projektantů přednost koncepci neutrálních, suchých, civilních prostor, které mají sloužit soustředění a práci, před barevností, inspirací byly mnišské cely. Cela má umožnit soustředění, ale nevyloučit možnost ?zabydlet se? podle svého.

Základní údaje o stavbě
Stavba: Arcidiecézní muzeum Olomouc
Investor: Muzeum umění Olomouc, zastoupené prof. PhDr. Pavlem Zatloukalem
Architektonické řešení: Ing. akad. arch. Petr Hájek, Ing. arch. Tomáš Hradečný, Ing. akad. arch. Jan Šépka, HŠH architekti, s.r.o.
Spoluautor: Ing. Jan Vinař, Ing. Martin Maršík (MURUS)
Projektová dokumentace: HŠH architekti, s.r.o., 1998?2004
Spolupráce: Ing. Ondřej Hofmeister, Ing. Jan Kolář, Ing. arch. Rastislav Komínek, Ing. Petr Trávníček, Ing. arch. Jana Zlámalová
Autoři architektonického řešení výstavního fundusu: HŠH architekti, s.r.o. (Ing. arch. Simona Fišerová, Ing. akad. arch. Petr Hájek, Ing. arch. Tomáš Hradečný, Ing. akad. arch. Jan Šépka), Muzeum umění (Petr Kutra, Mgr. Michal Soukup)
Památkový dohled: Ing. arch. Miloš Solař (NPÚ Praha)
Generální dodavatel stavby: Unistav a.s. (Kapitulní děkanství) IMOS Brno, a.s. (Hospodářský dvůr)
Subdodavatelé: Messing, a.s. vestavěné ocelové stavby, ZUKOVpro s.r.o. zámečnické konstrukce, Sklocement plus s.r.o. sklocementové konstrukce, Vitra koncept s.r.o. vybavení interiérů, Lotech Design, s.r.o. výstavní fundus, Etna iGuzzini, s. r. o. osvětlení
Realizace stavby: 2000?2006
Náklady na stavbu: 270 mil. Kč

Související článek:
Názor investora