Dvacet let od povodně na Vltavě

Každá z povodní, které v minulosti zasáhly Prahu a střední Čechy, významným způsobem ovlivnila život kolem řeky, vedla k přizpůsobení staveb a obydlí kolem ní a umožnila tak další rozvoj území a města. Značné poškození prvního kamenného mostu v Praze vystavěného v letech 1158 až 1172, Juditina mostu, při povodni v roce 1342 dalo podnět k výstavbě nového, vyššího a odolnějšího mostu Karlova v letech 1357 až 1402. Ten přežil do dnešní doby i přes značná poškození při povodních a je ozdobou města a významnou kulturní památkou. Všechny velké povodně, které pak následovaly, a bylo jich požehnaně, přinesly nejen velké škody a lidské oběti, ale i rozvoj území kolem Vltavy. Nové stavby byly již proti účinku povodní odolnější. Rovněž postupné zvyšování nivelety ulic Starého Města snižovalo škody vyvolávané povodněmi. Velmi bohaté na povodně bylo 19. století. V letech 1862 a 1872 byly dvě povodně více než padesátileté, v letech 1824, 1845 a 1890 dokonce více než stoleté s maximálním průtokem větším než 4 000 m³/s. Hlavní město Praha na ně reagovalo výstavbou vysokých kamenných nábřeží, v centru města stavbou nových mostů s dostatečným převýšením mostovky nad hladinou velkých vod, výstavbou jezů a ochranných hrází mimo centrum města. Byly to tehdy ty nejlepší známé technologie ochrany proti účinkům povodní.

Na obr. 2 je schéma postupu výstavby pražských nábřeží a mostů v letech 1840 až 1913. Je z něj zřejmé, že ochrana území kolem Vltavy byla svázána s rozvojem města na obou březích řeky, především Starého Města a Podskalí na pravém břehu a Smíchova na levém břehu Vltavy. Jen levo­břežní část Malé Strany od mostu Legií po Klárov zůstala nedotčena, přestože byly vypracovány některé návrhy. Ty však naštěstí nebyly realizovány, protože hrubě narušovaly historický ráz této městské části. To však přinášelo pravidelnou devastaci Malé Strany při každé větší povodni, včetně té poslední, v roce 2002.

Po 19. století, tak bohatém na velké vody, přišlo z hlediska počtu povodní poměrně mírnější století dvacáté. V březnu 1940 byla padesátiletá povodeň z jarního tání sněhu, další větší povodeň, více než dvacetiletá, nastala v roce 1954. Ke zmírnění účinku této povodně do značné míry přispěla rozestavěná a prázdná přehrada Slapy, která byla těsně před dokončením. Stavba vydržela beze škod nápor povodně a výrazně svou akumulační schopností ochránila území pod přehradou včetně Prahy. Dokončení největší přehrady vltavské kaskády Orlík vedlo veřejnost k mylné představě, že tím je nebezpečí povodní na Vltavě zažehnáno.

Projekt protipovodňové ochrany Prahy

Vodohospodáři si byli vědomi nebezpečí povodní, obavy sílily po výskytu opakovaných katastrofálních povodní v západní Evropě, především na Rýnu a Dunaji v Německu. Ke stému výročí povodně na Vltavě z roku 1890 proto Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost a Dům techniky ČSVTS Praha uspořádaly ve dnech 4.–6. září roku 1990 v Praze na Novotného lávce odbornou konferenci na téma Povodňová ochrana Prahy. Odborným garantem konference a předsedou přípravného výboru byl Ing. Jan Kubát, nám. ředitele ČHMÚ. Hlavní referát na konferenci přednesl profesor Gabriel, velký propagátor protipovodňové ochrany, který následně předložil městu návrh na vybudování fyzikálního modelu Vltavského koryta a přilehlých záplavových území v Praze, na kterém by bylo možné zkoumat vliv velkých vod na městskou zástavbu a navrhovat optimální způsoby ochrany proti nim. Stavba modelu však byla časově, prostorově a hlavně finančně velmi nákladná a město váhalo s její realizací.

V roce 1992 proto předložilo Povodí Vltavy Magistrátu hl. m. Prahy návrh na pořízení moderního, matematického modelu Vltavské kotliny v rozsahu celé Prahy, od soutoku Vltavy s Berounkou po Podbabu. Hlavní výhodou tohoto návrhu byla poměrně krátká doba pořízení modelu, dostatečná přesnost výpočtu základních hydraulických veličin (hloubka vody, rychlost a směr proudu) a především nízké náklady, které dosahovaly pouze desetiny nákladů na pořízení fyzikálního modelu. Návrh byl magistrátem přijat a úkolu se ujala tehdy nově vzniklá firma při Fakultě stavební ČVUT v Praze, DHI Hydroinform.

V poměrně krátké době dvou let jsme v závodu Dolní Vltava podniku Povodí Vltavy měli k dispozici z dnešního pohledu jednoduchý matematický model města a mohli jsme představitelům města demonstrovat postupné zaplavování města, ulic a náměstí v čase, i s určením hloubek vody v kterékoliv části zaplaveného území. Na základě těchto animací, ve kterých byl simulován časový průběh katastrofální povodně z léta 1890 v dnešní Praze, magistrát objednal u Hydroprojektu projektovou dokumentaci pro projekt Protipovodňová ochrana Prahy. Odborníci vyjeli do Německa a Rakouska, kde načerpali řadu informací a zkušeností z právě realizovaných staveb protipovodňové ochrany na Rýnu a Dunaji. Později se ukázalo, že to byly neocenitelné rady a informace, které velice pomohly při přípravě i realizaci projektu Protipovodňová ochrana Prahy. Především zkušenosti vodohospodářů z Kolína nad Rýnem a Pasova byly neocenitelné. Dodnes si pamatuji celou řadu dobrých rad, které se při povodni v roce 2002 v Praze naplno uplatnily. Pro konferenci v Kolíně nad Rýnem jsem si tehdy připravil desítky dotazů a pro ilustraci uvádím některé z upřímně míněných odpovědí.

Na dotaz, co nejhoršího můžeme při povodni očekávat, mne překvapila odpověď, že nezvládneme evakuaci pražské ZOO. „Budete muset evakuovat tisíce lidí, stovky nemocných a imobilních občanů, děti, ale při správné organizaci to zvládnete. Hrochy, slony, tuleně a další velká divoká zvířata ale nedokážete evakuovat. Ta do zátopového území nepatří. Některá z nich budete muset zabít“. Kruté a pravdivé, jak se za pět let ukázalo.

Další důležitá rada byla, že polickým představitelům města nesmíme sdělit žádné pochybnosti a obavy ohledně našeho projektu Protipovodňová ochrana Prahy.

„Hlavně jim neříkejte skutečné náklady na projekt, nebo vám na něj nikdy neuvolní prostředky. Přiznejte z počátku jen polovinu skutečných nákladů. Stavbu rozdělte na etapy, jako první zvolte lokality s minimálními náklady a maximálními efekty. Nejprve ochraňte radnici, historické centrum, nemocnice a banky. Pak dostanete potřebné peníze i na to ostatní. Pokuste se postavit alespoň část opatření před první povodní a modlete se, aby byla menší, než jste předpokládali. Po první povodni už dostanete všechno, co budete požadovat, protože dosažené efekty mnohonásobně převýší i ty nejvyšší náklady. Velice důležité pro funkčnost systému protipovodňové ochrany jsou opatření na kanalizaci. Jsou však velmi nákladná, jsou pod zemí, a nejsou tudíž vidět. Dělejte je proto až ke konci projektu. Jednací místnosti krizového povodňového štábu umístěte na kopec, mimo záplavové území, musíte mít trvalé spojení a přehled o celém území. Řízení záchranných prací při povodni svěřte profesionálům, nejlépe hasičům. Jsou k tomu vycvičeni každodenním řešením krizových situací, umí se rozhodovat rychle a efektivně, pragmaticky sledují především záchranu lidských životů a majetku. Zvolte správný systém montovaných bariér. Ty nejlepší jsou ale bohužel nejdražší“. To vše jsme měli na paměti a podle možností se tím při povodni řídili. Jak se brzy ukázalo, byly to rady nad zlato.

Byl rok 1997, byla dokončena projektová dokumentace pro projekt Protipovodňová ochrana Prahy, která respektovala výše uvedené rady. V létě 1997 přišla na Moravu a severovýchodní Čechy katastrofální povodeň. Bylo mnoho mrtvých, škody dosahovaly desítek miliard korun. Celá země byla otřesena následky povodní a kdo mohl, pomáhal Moravě s likvidací následků. Není proto divu, že Rada hl. m. Prahy 11. listopadu 1997 rozhodla o realizaci projektu protipovodňové ochrany Prahy v celém rozsahu na hodnotu maximálního průtoku dosud největší povodně v roce 1890 (4 030 m³/s) s termínem dokončení do konce roku 2002 a nákladem cca 800 mil. Kč. Datum to bylo prozíravé a více než symbolické, bohužel ale vše nešlo tak rychle. Do roka se realizovala první etapa projektu, která ochraňovala Staré Město na pravém břehu Vltavy od Mánesa až po Dvořákovo nábřeží v délce cca 2,8 km. Za necelých 100 mil. Kč se podařilo ochránit historickou část Starého Města, Národní divadlo, Rudolfinum, starou i novou radnici a celou řadu významných historických a veřejných budov. Problém s volbou systému mobilních montovaných stěn z ocelových opěr a hliníkových hradicích prvků se podařilo vyřešit odkoupením licence a založením česko-německo-rakouské firmy ­EKOSYSTÉM se sídlem v České republice.

Tato firma z počátku pouze montovala prvky z dovozu a postupně převzala výrobu ocelových opěr, hliníkových hradicích prvků, kotevních prvků i speciálního pryžového těsnění. V současnosti se u nás vyrábí takřka celý sortiment prvků a postupně vznikla řada českých firem, které přišly na trh s vlastními konstrukcemi montovaných protipovodňových stěn. Po realizaci první etapy však nadšení opadlo. Magistrát další výstavbu pro nedostatek peněz a zpomalení stavebního řízení prakticky zastavil. Například Památková ochrana hl. m. Prahy a radnice Prahy 1 byly zásadně proti realizaci ochranných opatření na Kampě a Malé Straně. Hlavním argumentem bylo, že ani naši předkové se neodvážili budovat ochranu této významné historicky cenné části Prahy, kterou je nutno nadále ponechat v původní podobě, tedy napospas povodním s tím, že tak to vždy bylo a nadále i bude. Argumenty projektantů, kteří předložili řešení s minimálním zásahem do historických objektů a s řešením likvidace vnitřních vod z chráněného území kolem Čertovky, nebyly vyslyšeny. A tak utekly další tři roky, až přišla povodeň v srpnu 2002.

Povodeň v srpnu 2002

Povodeň přišla nenápadně, po dlouhotrvajících deštích, nejdříve v jihozápadních a jižních Čechách. Nebudu se zabývat příčinami jejího vzniku. Z hydrogramu povodně na vodočtu v Chuchli jsou zřejmé hodnoty přítoků z Berounky, Vltavy nad soutokem a Sázavy (obr. 5). Z jednotlivých křivek je možno získat představu o podílu jednotlivých povodí na povodni v Praze, a to nad soutokem v čase i velikosti průtoků.

Dále se zaměřím pouze na tehdejší události na území závodu Dolní Vltava. Na vodočtu v Chuchli, rozhodujícím pro Prahu, stoupaly průtoky ve Vltavě od čtvrtka 8. srpna 2002 z ranních 400 m³/s do večerních 1 200 m³/s. Byl proto vyhlášen druhý povodňový stupeň, stav pohotovosti. Byla zastavena plavba a lodě se přesouvaly do ochranných přístavů a poprvé se zahájila instalace pravobřežní protipovodňové stěny na Starém Městě. V pátek 9. srpna dosáhl průtok hodnoty 1 600 m³/s a byl vyhlášen nejvyšší, třetí stupeň povodňové aktivity, stav ohrožení. Nikdo tehdy nepředpokládal, že bude trvat nepřetržitě nekonečných deset dnů, které mnohým z nás zásadně změnily život. Během soboty 10. srpna průtok mírně poklesl a zdálo se, že povodeň slábne. Následující den, v neděli 11. srpna, však průtoky opět stouply, během pondělí 12. srpna už bylo zřejmé, že nastupuje druhá, silnější vlna povodně. Odpoledne dosáhla hodnoty pětileté povodně, v poledne již desetileté povodně a hladina stále stoupala. Retenční prostory přehrad byly naplněny a průtok se stále zvyšoval.

V Praze a pod Prahou bylo nejkritičtějším dnem úterý 13. srpna. Ranní průtok 2 200 m³/s se do půlnoci zvýšil na dvojnásobek, přesáhl hodnotu stoleté povodně. Hladina stále stoupala, chvílemi až rychlostí 0,30 m za hodinu. Veškeré manipulace na objektech řídil centrální dispečink na generálním ředitelství Povodí Vltavy v Praze.

Řízení povodňových událostí v Praze a ve Středočeském kraji se ujaly jejich povodňové komise začleněné do krizových štábů hlavního města a Středočeského kraje.

Krizový štáb hl. m. Prahy řízený primátorem Igorem Němcem zasedal na magistrátu, byl jsem jmenován jeho členem. Krizový štáb Středočeského kraje zasedal v Kladně a řídil ho hejtman Petr Bendl.

Na prvním zasedání Krizového štábu hl. m. Prahy jsme předložili mapy vnitřní Prahy s vyznačením rozlivu Vltavy v ohrožených částech města podle návrhové povodně Q1890. Tyto mapy byly součástí projektu Protipovodňové ochrany Prahy, jehož realizace byla v roce 2000 bohužel zastavena. Jsem přesvědčen, že tento podklad výrazně přispěl ke zvládnutí povodně v hlavním městě. Nemohl sice zabránit ohromným povodňovým škodám, ale výrazně pomohl při plánování evakuace obyvatel ze záplavového území, a podstatnou měrou ovlivnil skutečnost, že v Praze během této katastrofální povodně, na rozdíl od jiných velkých měst, nedošlo k žádným ztrátám na lidských životech.

Krizový štáb se skládal z volených zástupců, tedy politiků a z odborných pracovníků. Byl mezi nimi podstatný rozdíl. Dodnes si vážím velitele hasičů, státní Policie ČR, městské policie, záchranné služby, Armády ČR a ředitelů městských firem, jako je Dopravní podnik, TSK, Vodovody a kanalizace, PRE, Plynárny, Povodí Vltavy atd. To byli odborníci na svém místě. Volení představitelé samosprávy bohužel jejich kvalit nedosahovali. To se ukazovalo v řadě kritických situací, které při práci nastaly.

První z nich bylo rozhodnutí o včasné evakuaci obyvatel Starého Města. To bylo sice chráněno novou montovanou bariérou z mobilních hliníkových hradidel, když však voda dosahovala do poloviny výšky stěny u Novotného lávky, měl jsem vážné obavy, že by mohlo dojít k prolomení podloží nebo i k jejímu zřícení. Požádal jsem proto velmi důrazně, aby bylo obyvatelstvo preventivně z ohroženého území evakuováno. Tento požadavek byl politickou reprezentací města odmítnut jako neopodstatněný, po bouřlivé diskusi však byl přijat. V tu chvíli vystoupil ředitel Policie ČR s perfektně připraveným plánem evakuace, na kterém se podílely všechny složky města, dopravní podnik, hasiči, záchranná služba, městská policie. Evakuace proběhla bez problémů ještě ten den večer. Pochopil jsem, že využili čas, ztracený dohadováním a přesvědčováním politiků, k dokonalé přípravě své akce.

To byla však jen rozcvička pro následnou evakuaci Dolní Libně, Invalidovny a Karlína v úterý dopoledne. S kolegou jsme krizovému štábu předložili výsledky počítačových simulací, které ukazovaly postupné zaplavení těchto území. Z výpočtů bylo zřejmé, že k zaplavení dojde zpětnou vlnou přes lokalitu Švábky, jakmile průtok dosáhne zhruba hodnoty padesátileté povodně. Předpokládali jsme, že tato situace nastane v úterý 13. srpna, v dopoledních hodinách. Požadoval jsem proto, aby evakuace obyvatel z ohrožené oblasti proběhla nejpozději do 10.00 hod. dopoledne. To se více méně díky všem odborným složkám, především hasičům, policii, záchranné službě a armádě podařilo. Předchozí evakuace Starého Města proběhla, ale nic se zatím nedělo, mobilní stěna stále odolávala a chránila vyklizené území. Nyní byl vyklizen i Karlín až po Florenc a voda stále nikde. Vypadalo to na můj konec nejen jako člena krizového štábu, ale i v Povodí Vltavy. Stále jsem ale trval na tom, že k zaplavení vyklizeného území dojde. Můj zástupce stál tehdy v Karlíně u Negrelliho viaduktu a netrpělivě vyhlížel vodu. Asi ve 14.00 hod. mi na zasedání komise zazvonil telefon a on hlásil: „Pane řediteli, už vidím vodu, od Invalidovny se to sem valí.“ Měla sice čtyři hodiny zpoždění, ale dorazila, jak to kolegové z DHI Hydroinformu ve svých výpočtech předpokládali.

Takových událostí byla celá řada – zaplavení zoologické zahrady, smrt slona, putování lachtana Gastona Vltavou, zaplavení metra, zaplavení hotelu Hilton a další. Začínaly se naplňovat předpoklady našich kolegů z Kolína nad Rýnem.

Vrátím se však ještě k úterý 13. srpna. Odpoledne průtok překročil hodnotu stoleté povodně a začalo se zatápět metro. Protipovodňová stěna u Novotného lávky stále povodni vzdorovala (obr. 11, 12), i když byly dosaženy její návrhové parametry. Rozhodli jsme proto stabilizovat mobilní stěnu přitížením na vzdušné patě pytli s pískem. Voda stále stoupala. Všechny mosty v Praze byly z bezpečnostních důvodů od pondělí uzavřeny.

Jen po Karlově mostě neustále pojížděl bagr, který vytahoval na mostovku plovoucí předměty ohrožující most, nebo je jen rozbil či usměrnil tak, aby se nehromadily před pilíři mostu a nezpůsobily ucpání mostních otvorů (obr. 4). Jeden kolega z Povodí Vltavy po celou noc obětavě a pravidelně měřil ze žebříku ve vyklizeném prostoru na Novotného lávce, kolik ještě zbývá centimetrů do přelití stěny. Riskoval tím tehdy svůj život. Údaje mi telefonicky hlásil a já si je vynášel do grafu. Odhadovali jsme, kdy se asi stěna přelije a možná i zřítí. To by znamenalo nejen ohromné škody, možná i ztráty na životech záchranářů, kteří se v prostoru za stěnou pohybovali. Vedlo by to jistě k nedůvěře k tomuto systému ochrany a k ukončení projektu. Naštěstí k tomu nedošlo, zkušení projektanti z Hydroprojektu zvolili dostatečné převýšení stěny nad návrhovou povodeň a zakotvení stěny do podloží rovněž přeneslo zvýšené namáhání. Stěna vydržela nejen do kulminace povodně ve středu 14. srpna v 11.00 hod., ale zůstala neporušená až do konce povodně. V okamžiku kulminace, kdy maximální průtok činil 5 160 m³/s, hladina dosáhla jen pár centimetrů pod horní hranu stěny.

Po povodni následovalo náročné období likvidace povodňových škod. Bylo zřejmé, že projekt Protipovodňové ochrany se musí upravit, rychle dokončit a realizovat. Nově ustavená Rada hlavního města Prahy rozhodla o dokončení stavby a po zkušenostech z povodně zvýšila návrhové parametry projektu na hodnoty této povodně, tedy na maximální průtok 5 130 m³/s. Byly uvolněny potřebné finanční prostředky, vybráni další projektanti, investoři a dodavatelé tohoto projektu. Památkáři zřejmě pochopili, že povodeň na Malé Straně nejsou jen historické značky dosažených hladin na staletých stavbách nebo působivý obraz v Muzeu hlavního města Prahy od Josefa Douby, zobrazující místodržícího Františka Antonína z Thun-Hohensteina, jak při povodni v roce 1890 projíždí lodí zatopeným Židovským městem a obdarovává postižené chlebem a vodou. Nebránili už realizaci našeho projektu a starosta Prahy 1, jako náměstek primátora a obyvatel Kampy, který byl povodní navíc osobně postižen, realizaci projektu podpořil. Unikátní řešení protipovodňové ochrany Kampy včetně uzávěru Čertovky zaujalo nejen místní obyvatele. Do konce roku 2009 byla stavba s nákladem cca 2 000 mil. Kč dokončena. Již při menší povodni v roce 2006 a především během padesátileté povodně v létě 2013 se projekt prakticky vyzkoušel a osvědčil. Některé nedostatky projektu, především v oblasti dolní Libně a na Zbraslavi, se urychleně vyhodnotily a napravily. V případě poddimenzované čerpací stanice na Rokytce v Libni se urychleně vypracovala projektová dokumentace na její zkapacitnění.

Závěr

Závěrem mohu konstatovat, že povodeň ze srpna 2002 byla ničivá a dramatická. Byla ale také dobře organizačně a technicky zvládnuta. V Praze v důsledku povodně nikdo nezahynul, nábřeží a mosty zůstaly nepoškozeny a po povodni okamžitě začaly sloužit svému účelu, Ani Karlův most, na rozdíl od předchozích povodní, nebyl poškozen, stejně tak pražská kanalizace a vodovody, plynovody a energetická soustava fungovaly po celou dobu povodně. Prokázalo se prakticky, že účinkům povodní je možné se aktivně a účinně bránit. Napadlo mne mnohokrát, proč všem lidem, kteří se o to přičinili, dosud nikdo veřejně nepoděkoval. Zřejmě proto, že jen dobře dělali svoji práci.

Nejen ochranné hráze, ale i moderní montované protipovodňové stěny jsou již dnes samozřejmou součástí ochrany mnoha měst a obcí v celé naší republice. Bouřlivý rozvoj výpočetní techniky umožňuje velmi přesné modelování hydrologických procesů a přesné stanovení návrhových parametrů, moderní metody zpevňování podloží umožňují realizovat protipovodňové hráze a stěny i v obtížných základových poměrech. Jejich využití v Praze podpořilo bouřlivý rozvoj města na obou březích Vltavy v Holešovicích, Karlíně a Libni, které jsou dnes vyhledávanými lokalitami s nejvyšší kvalitou bydlení. To vše a ještě více jsme získali díky této poslední pražské povodni. Na to, jaká bude a co nám přinese ta další, si musíme zase pár let počkat.