Čtvrt století českých aktivit v oblasti památkové péče v Lotyšsku 1996–2021

Mezi kulturními památkami Kuronska zaujímá exkluzivní místo architektura zámků a kostelů postavených rodem von Baehrů. V této souvislosti lze spatřit vliv sňatku mezi Sibyllou von Schleinitz, dvorní dámou Rudolfa II., a baronem Dolního Saska a Kuronska Wernerem von Baehrem v roce 1596. Řada honosných sídel v obcích Ēdole, Zlēkas, Pope, Ugāle a řada kostelů svědčí o uměleckých zkušenostech získaných kulturní výměnou mezi Kuronskem a Českým královstvím.

V době, kdy Werner von Baehr pobýval na dvoře českého krále jako kuronský diplomat, probíhala výstavba nové části zámku Bauska. První kuronský a zemgalský vévoda Gotthard Kettler rozhodl zajistit důstojný vzhled pro svou rezidenci v Bausce úpravou fasád dekorativní technikou sgrafitových omítek, v té době tak populární na území dnešní České republiky. Je velice pravděpodobné, že se právě v té době mohli do služeb vévody dostat mistři sgrafitového štukatérství a kameníci působící při výstavbě zámků českých vládců
a šlechty. Novodobá mezinárodní spolupráce mezi lotyšskými a českými odborníky v oboru památkové péče se odvíjí od konce devadesátých let 20. století, kdy záchrana několika unikátních fragmentů sgrafitových omítek na jihovýchodní věži zámku v Bausce, které jsou pro Lotyšsko důležité, se během dvaceti let rozvinula do rozsáhlých prací na záchraně historické architektury po celém Lotyšsku [1].

Hrad a zámek Bauska – havarijní stav torz renesanční sgrafitové výzdoby

Hrad Bauska byl vystavěn v letech 1443 až 1456 velmistrem Řádu německých rytířů ­Johannem Osthoffem von Mengede. Když byl řád v roce 1562, po livonské válce, zrušen, jeho poslední velmistr ­Gotthard Kettler se stal kuronsko-zemgalským vévodou a mimo jiné i majitelem hradu Bauska. Za něho byla ke starší gotické části přistavěna renesanční východní část. Roku 1625 hrad získali Švédové, ale v roce 1705 ho během severní války vyhodili do vzduchu Rusové zapálením skladu střelného prachu. Od té doby byl ve zříceninách a nebyl obýván. Havarijní stav torz renesanční sgrafitové výzdoby věže bauského zámku vyžadoval okamžitý restaurátorský zásah, kde znalosti a praktické dovednosti českých restaurátorů z prací na záchraně českých fasád byly nedocenitelné. Po zpřístupnění a prvotních průzkumech došlo k záchrannému podtmelení omítkových torz a kotvení uvolněných částí k podkladu injektáží. Na takto upravených plochách bylo možno zahájit vlastní konzervační zásah s dílčím tmelením a finální probarvenou úpravou lícových ploch. Průzkum restaurovaných torz sgrafitové výzdoby umožnil provést následně celkovou obnovu pláště věže. Geometrie tvarů, ale zejména využití poznatků o technologii použitých historických směsí a systému rukodělného zpracování povrchů umožnily chybějící plochy v plném rozsahu doplnit přepisem původní výzdoby.

Po dokončení restaurování a obnovy sgrafitového pláště jihovýchodní věže bauského zámku, včetně záchranné konzervace torz sgrafit na ostatních fasádách, ale i v interiérech zámku, čeští architekti zpracovali koncepci záchrany a projekt konzervace torz starého gotického hradu. Realizace proběhla kompletně pod českým vedením a s českými řemeslníky. Působením eroze, vegetace a rozkladu materiálu by se torzo starého gotického hradu bez stabilizačního zásahu postupně úplně rozpadlo. Pro záchranu byla využita konzervační metoda s maximálním využitím znalostí historických technologií a řemeslných postupů. Lícové, ale i rubové obnažené zdivo, včetně torz klenebních systémů, prošlo celkovou stabilizací s dílčím přezděním a doplněním spár novým materiálem na bázi hašeného vápna. Plochy torz historických omítek byly po zdokumentování zajištěny podtmelením okrajů s hloubkovou injektáží, včetně povrchové finální konzervace. Torzální průběh korun zdiva bez tvarových korekcí byl opatřen novým souvrstvím s jílovou složkou a travním drnem. Do archeologických terénů nebylo zasahováno.

Zřícenina starého hradu byla první v Lotyšsku a zřejmě i v Pobaltí, kde byla na celé stavbě uplatněna tzv. konzervační metoda s využitím historických technologií. Nádvoří starého hradu se stalo po obnově nedílnou součástí prohlídkového okruhu areálu hradu a zámku. Atraktivita prostoru je plně využita pro pořádání různorodých kulturních akcí. Hmota vlastního bauského renesančního vévodského zámku, dochovaná v torzálním stavu, byla znovu vyzdvižena v průběhu 20. století. I přes snahu o využití poznatků z dílčích průzkumů a ikonografie došlo k vystavění poměrně nevěrohodné části a pro daný účel ze zcela nevhodných materiálů. Dutinové pálené cihly a betonové stropy na severním křídle, dokončeném do hrubé stavby v roce 1982, doplnilo při celkové kompletaci stavby zdivo z cihel vápenocementových či betonových. Nedokončené zůstaly úpravy fasád, krytina střech, podlahové a stropní konstrukce, ale i veške­ré výplně otvorů. Po četných diskusích a rozpravách mezi českými a lotyšskými odborníky o možnostech záchrany a prezentaci takto rozpracované struktury, jejíž převažující část je novodobá, se přistoupilo k řešení formou korektivní neboli reparační obnovy. Pietní ošetření všech autentických částí stavby a odstranění nevhodných zásahů doplnily – v nezbytně nutném rozsahu a na základě maximálního poznání – již zaniklé konstrukce a prvky, nezbytné pro následný provoz objektu. Prvořadým úkolem byla záchrana a konzervace všech autentických konstrukcí a detailů, které ve stavbě ještě zůstaly. Jednalo se zejména o historické zdivo, zbytky renesančních omítek, ale i torza dřevěných, kovaných a kamenicky opracovaných prvků.

Po vyhodnocení všech písemných dokladů, ikonografie, historické fotodokumentace a výsledků archeologie, včetně zhodnocení pozůstatků konstrukcí a jejich otisků v interiérech, se jevilo jako jediné schůdné řešení zakrýt novodobé brutální konstrukce. Pod betonové podhledy převážně z železobetonových panelů byly vloženy dřevěné masivní trámové stropy s prkenným záklopem, hrubé podlahy (také z prefabrikátů) překryly fošnové podlahy či dlažby zhotovené jako repliky z archeologických nálezů. Po konzervaci všech zbytků lícových omítek, ale i zbytků obnaženého jádra renesančních ploch v interiérech byly hrubé, převážně novodobě zbudované stěny opatřeny novou omítkovou vrstvou technologicky, povrchovým zpracováním, ale i barevnou finální úpravou totožnou s dochovanými originály. Torza kleneb v úrovni přízemí doplnila klenební konstrukce z druhotných cihel, přesně navazující na otisky původních tvarů. Takto provedený stavební zásah je prezentován bez omítkového krytu s konzervovanými pozůstatky historického zdiva. Nejenom v prostorách s klenbami se podařilo prezentovat pozůstatky zdiva jako nedílnou součást obnovených ploch. Synteticky konzervované originály se podařilo zapojit do nově omítaných prostor i v části plochostropých dispozic v přízemí a v 1. patře.

Kamenicky opracované prvky z archeologických nálezů se podařilo po identifikaci a konzervaci v maximální míře vložit na původní místa či je po pečlivém zvážení začlenit jako funkční doplňky do nově rekonstruovaných částí. Podle poznatků ze studia ikonografie i analogií dohledaných originálních prvků příbuzných dobou vzniku dosud zachovaných v historických stavbách Lotyšska byly nově vyrobeny repliky výplní otvorů oken a dveří, včetně příslušného okování. Na zasklení oken se po úpravě a doplnění využily vitrážové výplně vyrobené již v devadesátých letech 20. století jako repliky systému původního zasklení, doložené nálezy archeologů. Při výrobě výplňových prvků se dbalo na maximální historickou věrohodnost tvarů, profilací, povrchových úprav a přiměřené rukodělné zpracování.

Na ploše nádvoří objevili archeologové stopy po hlavním nástupním schodišti do reprezentačního křídla. Podle otisků základového zdiva a historických popisů, včetně identifikace několika nalezených kamenicky opracovaných prvků z této konstrukce, se podařilo schodiště v plném rozsahu obnovit. Plochu terasy v úrovni 1. patra, vydlážděnou kamennými deskami a osazenou na dvě pole křížových cihelných kleneb s válcovými sloupy, propojilo s dvorem kamenné lomené schodiště s balustrádou. Hlavní vstup z terasy do reprezentačních prostor zámku doplnil kamenicky zpracovaný portál s bočními pylony a trojúhelníkovým tympanonem. Věrohodnost obnovy schodišťového tělesa se vstupním portálem posílilo zakomponování několika konzervovaných kamenických prvků z nálezů v místě stavby. Torza stupnice, kuželky, část madla balustrády schodiště, ale i část pylonů s klenebním kamenem portálu se staly po konzervaci a osazení plnohodnotnou součástí stavby a současně funkčním exponátem.

Nález torz původního dláždění dvora z lomových kamenů a valounů umožnil plnohodnotnou obnovu celé plochy nádvoří. Navázáním na dochované částí se podařilo obnovit původní výškové úrovně, včetně rekonstrukce plošného odvodnění kamennými odvodňovacími žlaby. Zbytky původní sgrafitové výzdoby na fasádách umožnily po jejich konzervaci a restaurování na tato torza navázat a rekonstrukcí překrýt ostatní velké plochy obnaženého novodobého zdiva. Pouze na jižním, hospodářském křídle zámku, kde se dochovaly části omítek s hladkou úpravou líce, je proveden přepis bez jakékoli výzdoby, tedy v hladké ploše s lazurným nátěrem, navazujícím na nález barevnosti. Obnova omítek si vyžádala opět speciální režim, kdy využití tradičních řemeslných postupů a technologií doplnil pečlivý výběr materiálů, tj. probarvené písky z místních zdrojů, dřevěné uhlí, a použití kvalitního hašeného vápna, které bylo v předstihu vyhašeno a uloženo v prostoru sklepení zámku.

Více než dvacetileté úsilí o záchranu areálu hradu a zámku Bauska bylo koncem roku 2020 završeno obnovou centrální části starého hradu s velkou a sousední malou věží z poloviny 15. století. Obě mohutné konstrukce, torza bez zastřešení či jakékoli ochrany, byly od počátku 18. století vystaveny atakům povětrnosti. Působením eroze, vegetace a vlivem rozkladu materiálu hrozil bez stabilizačního zásahu jejich postupný zánik. V tomto případě bylo opět navázáno na již započatou a prověřenou metodu obnovy při záchraně starého hradu a vlastního zámku – na cestu korektivní obnovy s důrazem na konzervační metodu, doplněnou o nově vložené komunikační prvky formou rekonstrukce tvarů (viz článek Obnova a konzervace malé a velké věže hradu Bauska v Lotyšsku, časopis Stavebnictví č. 12/2021 [5]). Důležitou součástí obnovy celého areálu představovalo vyřešení inženýrských sítí a vytvoření funkční infrastruktury objektu. Tyto práce provedly podle místních zvyklostí lotyšské firmy. Záchranou historických prvků a konstrukcí, konzervací a prezentací původních povrchových úprav a omítkových torz s osazením chybějících či náhradou poškozených konstrukcí schodišť, částí stropů, podlah a výplní otvorů hradu a zámku se podařilo současně soustředit a důstojně prezentovat sbírkový soubor muzea zámku v Bausce, který je nyní součástí muzejní expozice, a opětovně zpřístupnit prostory areálu veřejnosti.

Zámek Rundāle

Na nedalekém barokním zámku Rundāle probíhala velkorysá obnova vlastního objektu včetně zahrady. Zámek, nacházející se 50–60 km jižně od Rigy, byl postaven v letech 1736 až 1768, podle předlohy francouzského Versailles architektem Bartolomeem Rastrellim (stavěl také Ermitáž v Petrohradu) pro Ernsta Johanna von Birona, vévodu kuronského a favorita ruské carevny Anny Ivanovny, jako jeden ze dvou barokních paláců, druhým je zámek Jelgava.

Po průzkumu omítek tam čeští restaurátoři provedli komplexní obnovu fasád domu zahradníka a na vlastním zámku pak restaurování dochovaných omítek fasád jihozápadního ryzalitu. Úprava této fasády se stala reprezentační, ukázkovou plochou pro následnou celkovou obnovu fasád celého zámku. Po konzervaci středověké zříceniny hradu Bauska, restaurování omítek zámku v ­Rundāle a současně s probíhající obnovou zámku v Bausce se čeští architekti a restaurátoři zúčastnili i restaurování románské kapitulní síně a vstupního prostoru v katedrále Panny Marie v Rize.

Areál katedrály Panny Marie

Areál katedrály Panny Marie (rižský dóm) v hlavním městě Lotyšska Rize, byl založen v roce 1211 a stal se největším kostelem v Pobaltí. Stavba probíhala podle plánů německých architektů za biskupa Albrechta von Buxthoevena a první, románská část, byla dokončena roku 1270. Katedrála i s přilehlými objekty byla postupně přestavována v gotickém, barokním, ale i secesním slohu až do 19. století. Dochovaný stav kapitulní síně umožnil využít pro záchranu prostoru památkově-restaurátorskou konzervační metodu navazující v maximálním rozsahu na nálezové situace patrné na již v předstihu odhalených konstrukcích.

Na základě výsledků zhotovených průzkumů se přistoupilo k vlastní obnově a prezentaci prostoru. Omítané klenby s pozůstatky barevné výzdoby, podlahová konstrukce z rustikální dlažby a převážná část výplní otvorů byly restaurovány do poslední hodnotné, převážně dochované historické úpravy, tj. do úpravy 19. století. Stěny z cihelného lícového zdiva s raně gotickými kamenickými prvky nebyly nově omítány, ale prezentovány v již odhalené románské úpravě z doby vzniku stavby.

Komplexním stavebně-restaurátorským zásahem se podařilo zachovat kapitulní síň s maximálním podílem originálních prvků a konstrukcí s vědomím syntetického prolínání několika stavebních slohů, a to bez použití nevratných stavebních zásahů. Odstraněním nevhodných novodobých vrstev a citlivou restaurátorskou obnovou se nepochybně prodloužila její životnost. Prostor po obnově slouží opět pro účely církve, ale současně je začleněn do veřejně zpřístupněného okruhu katedrály – rižského dómu. Průzkum omítek hlavní předsíně vstupu do katedrály potvrdil nad hlavním portálem nález torza centrální malby. Po podrobném zdokumentování a sondách do souvrství, včetně chemicko-technologického posouzení, se vyjasnila reálnost zásahu, a to i přes nečitelnost a havarijní stav omítkového podkladu. Restaurováním se podařilo prezentovat celistvý obraz gotické fresky korunovace Panny Marie, jediné malby tohoto druhu v Lotyšsku.

Hrad ve městě Cēsis

Úspěšně dokončená konzervace torzální architektury na starém hradě Bausce přivedla české odborníky i na středověký hrad v Cēsisu. Zřícenina středověkého hradu v tamním městě patří bezpochyby k nejvýznamnějším hradním stavbám Lotyšska a je jednou z nejzajímavějších středověkých staveb země. Ve stejnojmenném městě na řece Gauja byl hrad založen v roce 1209 řádem mečových bratří a do historie vstoupil především jako rezidence velmistrů ­Livonského řádu.

Po konzervaci obnaženého zdiva a omítek v archeologickém terénu hradu se podařilo naplánovat a spolu s místními řemeslníky realizovat složitou záchranu pozdně gotické žebrové cihelné klenby západní věže hradu. Byla opět plně využita konzervační metoda, kdy po základní stabilizaci cihelného materiálu klínováním s maltovými doplňky do spár a vysazením zcela rozpadlého materiálu cihlou byly zbytky gotické omítkové plochy pouze konzervovány a finálně prezentovány bez novodobých doplňků. Totožná úprava byla použita i na stěnách, kde spolu s historickými omítkami bylo do celku zakomponováno i obnažené původní zdivo. Zásahem do havarijních částí zdiva formou dílčích dozdívek na další předsunuté obranné věže hradu Cēsis se zatím podařilo stabilizovat nejohroženější místa a provizorně podchytit nejvíce ohrožené konstrukce. Celkovou záchranu objektu již převzali a provádějí místní vyškolení řemeslníci.

Další realizace

Práce většího rozsahu na obnově hradu a zámku v Bausce, rižské katedrále či na hradě Cēsis doplnily další drobné realizace. Po zdokumentování a konzervaci torz odkrytého soklového zdiva a omítek bývalé renesanční radnice v Bausce a po restaurátorském průzkumu a vlastní konzervaci jižní fasády pláště gotického kostela tamtéž, kde nálezy potvrdily bohatou výzdobu omítek, byly další speciální práce soustředěny na záchranu gotických omítek na torzu hradu Rauna a komplexní restaurování hrobky Pélénů v Tērvetes z 19. století. V hlavním městě Lotyšska, v Rize, pak provedli čeští restaurátoři celkovou obnovu vstupního renesančního portálu v ulici Krāmu, na objektu č. p. 3.

Účast českých architektů, restaurátorů a řemeslníků [2] přinesla do lotyšského prostředí zkušenosti z dlouhodobé restaurátorské práce na českých památkách. Tradiční řemeslné technologie a postupy, spolu s vyškolením místních kapacit, zcela zásadně ovlivnily budoucí přístup k obnově ostatních historických staveb na lotyšském území.Práce se nesoustředila jenom na vlastní obnovu a restaurování. Její součástí byly i aktivity společenské, posilující vzájemné vztahy mezi Lotyšskem a Českou republikou [3]. Výsledky společného úsilí na obnově Lotyšského kulturního dědictví byly několikrát oceněny jak v Lotyšku samém, tak na mezinárodním fóru [4]. 

Výčet prací s českou účastí i účast českých firem a odborníků při obnově památek v Lotyšsku, ocenění prací v Lotyšsku a další aktivity naleznete zde.

Zdroje:
[1] GIRSA, V.; M. HANZL a M. GAVENDA. Stabilizace a konzervace hradu Bauska (Program Evropské unie Culture 2000). Zprávy památkové péče. 2003, č. 4, s. 240–250.
[2] GIRSA, V.; M. HANZL. Obnova hradu a zámku Bauska v Lotyšsku aneb pozoruhodný příběh záchrany jedné zanikající památky. Časopis Společnosti přátel starožitností. 2010, č. 3, str. 129–144.[3] HANZL, M. a M. GAVENDA. České aktivity v oblasti památkové péče v Lotyšsku (katalog). Velvyslanectví české republiky v Lotyšsku, 2016.
[4] HANZL, M. Konzervace centrální a malé věže hradu Bauska. Muzeum zámku Bauska, Lotyšsko, 2021.
[5] HANZL, M. Obnova a konzervace malé a velké věže hradu Bauska v Lotyšsku. Stavebnictví. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2021, č. 12, s. 54–59.