Život pražské ZOO

Těžké začátky

Významnou osobností tehdy vytrvale prosazující výstavbu ZOO v Praze byl především středoškolský profesor Jiří Janda, který navzdory různým útokům, zejména ze strany cestovatele Viléma Němce a dalších oponentů, mimo jiné i spisovatele Ignáta Hermanna, obklopen úzkým okruhem lidí podobně zanícených pro myšlenku ZOO, vytrvale pokračoval v přípravných pracích. V několika publikacích vysvětloval poslání budoucí zoologické zahrady a seznamoval s jejím uspořádáním. Předmětem sporů nebylo vlastní zřízení této instituce, o jejíž prospěšnosti pro město již téměř nikdo nepochyboval, jako spíš její pojetí a umístění.

Výběr místa pro ZOO

Ministerský rada státní regulační komise dr. E. Schwarzer tehdy navrhoval k výběru 14 míst v obvodu Velké Prahy. Jednalo se o tyto lokality: Cibulka, Košíře, Troja, Petřín, Strahov, Kinského zahrada, Vysočany, Štvanice, Kanálka, Klamovka, Stromovka, Letná, Šárka, Hloubětín - údolí Rokytky. Prof. Janda od samého začátku projevoval největší zájem o trojské území, které podle jeho názoru nejlépe splňovalo požadavky budoucí zoologické zahrady. Významným momentem při dalším rozhodování se stala skutečnost, že velkostatkář Alois Svoboda daroval v roce 1922 státu pozemky v Troji, z nichž byly 24 hektary určeny právě pro ZOO. První část pozemků byla převedena na zoo pachtovní smlouvou v roce 1928, na dobu 99 let. Vypracování studie budoucí ZOO bylo zadáno projektové kanceláři Carla Hagenbecka v Hamburku.

První stavby

Nakonec se tedy i Praha dočkala své zoologické zahrady, která se od samého začátku těšila velké přízni veřejnosti. 28. 9. 1931 bylo ?staveniště pražské zoologické zahrady? zpřístupněno. Prostor hlavního vchodu sloužil návštěvníkům od prvního dne. Nejprve bylo otevřeno 8 hektarů v dolní části areálu. Některé expozice již byly dokončeny, jiné teprve ve stadiu výstavby. Všechny stavební práce prováděl v zoo architekt a stavitel Karel Mužík. V době otevření ZOO byly vybudovány základy administrativní budovy a započaty terénní úpravy pro expozici medvědů. V roce 1931 vzniklo několik staveb - takzvaný vlčinec, řada voliér pro ptáky, Jandova voliéra dravců a rybníky. V těsném sousedství vchodu byla již na jaře 1931 zahájena stavba přírodního výběhu, který vznikl vylámáním skály. V masivu jsou skryté betonové ubikace pro zvířata, od návštěvníků je prostor oddělen jen kovovým zábradlím, které dnes patří ke stavebním památkám. V roce 1931 také vyrostla na svou dobu jedinečná stavba mohutné voliéry dravců, která sloužila až do listopadu 1969, kdy se zřítila pod náporem sněhu. Lvinec pod skálou byl dokončen na podzim roku 1935. Tento pavilon byl definitivně odstřelen v roce 1992, když ho o dva roky dříve nahradil nynější pavilon kočkovitých šelem. Jednou z velkých staveb, které začaly v zoo vznikat krátce po jejím otevření pro veřejnost, byl také pavilon pro slony, hrochy, hrošíky a nosorožce. Tato stavba sloužila až do roku 1971, kdy byla zvířata z nevyhovující budovy přestěhována do dnešního pavilonu velkých savců.

Rozvoj ZOO

Práce na současném generelu rozvoje a výstavby ZOO Praha z roku 1997, který je dílem architektonického ateliéru AND, letos probíhají desátým rokem. Záměrem tohoto projektu je jednak rekonstrukce a zkvalitnění stávajícího areálu, jednak další rozšíření expoziční plochy, mimo jiné o výběh SAFARI. V roce 2001 byly otevřeny dva nové pavilony - Africký dům a pavilon goril, probíhá rekonstrukce expozice kočkovitých šelem. Chloubou ZOO je zejména stavba pavilonu Indonéské džungle. Mapa se začala postupně zaplňovat. Období stavebního rozmachu však bylo v roce 2002 přerušeno povodní. Voda, která zasáhla téměř polovinu území, tehdy vystoupila až k úrovni vstupu.
V rámci aktualizace generelu po povodni nabrala další etapa výstavby novou dynamiku. Bylo třeba se vypořádat s faktem, že spodní část ZOO není tak bezpečná, jak se doposud předpokládalo. Některé zde navržené expozice, jako například náročná stavba exotaria a pavilony těžkých zvířat, jejichž evakuace je komplikovaná, musely být přemístěny. Zůstaly jen dvě větší stavby - pavilon kočkovitých šelem, postavený v 80. letech a nový pavilon goril s tím, že jsou vypracovány nové systémy únikových cest. Došlo také k zásadní změně technické infrastruktury. V současnosti je již zrealizováno 80 % plánované výstavby.
Povodeň tedy paradoxně přispěla k vhodnějšímu urbanistickému řešení. Pokud by tato katastrofa byla nastala později, došlo by na území ZOO k mnohem větším škodám.

Zahraniční inspirace

V době velkého množství informačních zdrojů a možností cestovat musí být expozice dostatečně působivé. Pouhé vystavení exotických zvířat dnes již nestačí. Nastupují tendence zvířata ukazovat v autentickém prostředí, ve stádu. Nové úpravy například umísťují predátory jakoby do kontextu se zvířaty, s kterými ve skutečnosti pohromadě být nemohou a dělí je neviditelné bariéry a příkopy. Další tendencí je interaktivnost, odbourávání izolovanosti. Realizují se pavilony nebo velké výběhy, které umožňují, aby se návštěvník ocitl v autentickém prostředí a pronikl do expozic. Typickým příkladem tohoto směru je například pražský pavilon Indonéská džungle. Zde bychom si měli uvědomit, že jsme součástí přírody a nepohlížet na ostatní druhy s despektem ?pána tvorstva?. V této souvislosti je podtržena dominace zvířat a návštěvník je výškově veden v jejich horizontu, nebo pod nimi. Patrná je také snaha odstraňovat viditelné překážky, které navozují pocit ?věznění?. K realizaci těchto trendů slouží nové technologie a materiály. Současné diskuze řeší další možnosti pojetí ZOO. V každém případě mají jejich realizace ve světě velkou prestiž a zájem o ně vzrůstá.

Podklady:
Historické materiály ZOO Praha, JUDr. Romana Anděrová
Informace - Ing. arch. Vratislav Douda, architektonický ateliér AND