Z bývalých městských lázní v Liberci je expozice oblastní galerie

Historický kontext

Městské lázně (původně Lázně Františka Josefa I.), umístěné na křižovatce promenádní ulice do Lidových sadů, v současnosti Masarykovy ulice a ulice Vítězné, v hlubokém údolí, kterým protéká Jizerský potok, byly vybudovány na žádost obyvatel Libereckou spořitelnou v rámci oslav padesátiletého panování císaře Františka Josefa I. V letech 1901-1902 je podle návrhu vyhledávaného vídeňského architekta Petra Paula Branga postavil místní stavitel a architekt Adolf Bürger. Šlo o neorenesanční budovu s prvky ve stylu nastupující secese v interiéru. Hlavní místnost budovy tvořila dvoupodlažní hala s plaveckým bazénem o rozměrech 20 x 10 m v přízemí a s balkonem v patře. K provozu lázní patřily sprchy, bazének se studenou vodou, odpočívárny a potní místnosti i vanové oddělení I. a II. třídy, ve vyšším patře potom dřevěné převlékárny.

Budova měla bohatou výzdobu včetně soch, štukové výzdoby, nástěnných dekorativních maleb, bohatě zdobeného zábradlí a dalších uměleckořemeslných detailů. Střecha budovy byla opatřena tehdy zajímavou technickou novinkou, sedlovým světlíkem, který zajišťoval dostatečné prosvětlení interiéru bazénové haly a umožňoval také větrání.



Lázně sloužily původnímu účelu od roku 1902 (zahájení provozu) do roku 1984. Po tomto datu byly k dispozici uživatelům již jen doplňkové služby, provozované v prostorách budovy. V roce 1990 byl provoz zcela ukončen, když byla budova v restituci navrácena České spořitelně a poté několikrát změnila svého majitele. V roce 1995 byly lázně prodány soukromému majiteli, který vyhlásil úpadek. Od té doby budova bez potřebné údržby chátrala, přestože je považována za jednu z nejvýznamnějších památek Liberce a chráněnou kulturní památku České republiky.

V roce 2005 zakoupilo budovu lázní město Liberec. Od této doby se budova postupně rekonstruuje (střešní plášť, skleněné prosklení střechy, část oken, fasáda, sochařská výzdoba). Původní koncepce záchrany památky měla v úmyslu zachovat v budově klasický lázeňský provoz. V roce 2007 bylo vydáno stavební povolení na základě zpracovaného návrhu (pozdějšího projektanta konverze lázní). V prvé řadě bylo třeba vybalancovat funkční zaměření lázní vzhledem k situaci, kdy dvě zařízení podobného charakteru již ve městě existují. Do návrhu zaměřujícího se na klasický lázeňský provoz s párou, masážemi a relaxací projektant doplnil i lékařská a rehabilitační pracoviště.



Lázně však nakonec obnoveny nebyly, neboť možný izraelský investor, vzhledem k předpokládanému náročnému provozu, od investice ustoupil. Současně se objevila možnost záchrany budovy v rámci dotace z evropských fondů. Vedení města se inspirovalo podobnou situací při konverzi lázní ve francouzském městě Roubaix, upravených na galerijní prostory. V roce 2009 tak došlo k diskuzi na základě nového architektonického návrhu, který prokázal reálnost konverze libereckých lázní.

Architektonické řešení konverze a jeho realizace

Vlastní podstata nového uspořádání budovy se zakládá na prolínání a kontrastu starého a nového. Záměrem bylo přijmout historický kontext domu, zachovat vše podstatné z hlediska ochrany památky a navrhnout možné úpravy, které umožňují historické budově lázní pokrýt všechny nároky, kladené na současný provoz galerie. Kromě výstavních prostor byly součástí požadavků investora rovněž prostory pro doprovodné programy, zázemí pro návštěvníky a správu galerie, servisní prostory a prostory pro depozitář. Splnit požadavky budoucího uživatele se podařilo zejména následujícími úpravami původní stavby.

• Prodloužením hlavního schodiště, které původně propojovalo 1.NP a 2.NP do 1.PP a 2.PP a doplněním takto vzniklého centrálního komunikačního prostoru výtahem. Uvedené řešení umožňuje navštívit buď stálé expozice v křídle podél Masarykovy ulice, nebo proměnné výstavy v bývalé bazénové hale.

• V místě vyjmuté bazénové vany vznikl vysoký prostor proměnných expozic.

• Třetím závažnějším zásahem do původní koncepce budovy byla přístavba zastřešeného atria, vložená do dvorní části mezi křídla budovy lázní a bývalou kotelnu. Přístavba slouží jako výstavní prostor (1.PP a 2.PP) a také, v 1.NP, jako odpočinková část galerie.

• Mimo historickou budovu byla postavena novostavba depozitáře muzea.

Provoz galerie a výstavní plochy

• Provozní schéma

Vstup do budovy galerie pro návštěvníky je identický s hlavním vstupem do bývalých lázní. Na vstupní halu navazuje pokladna a informační centrum s prodejem katalogů, dále šatna, dětský koutek, kavárna a prodejna knih. Z těchto prostor vede centrální komunikace do stálých a proměnných expozic galerie.

• Stálé expozice

Prostory pro stálou expozici zahrnují požadovanou plochu pro umístění stávající sbírky Oblastní galerie v Liberci, včetně předpokládaného rozvoje výstavní činnosti v dalších letech. Celková plocha pro stálé expozice se nachází ve třech podlažích a představuje 1350 m².

• Proměnné expozice

Hlavní sál lázní, včetně prostoru nad ním a prostorem pod původní bazénovou vanou, je koncipován jako multifunkční a slouží především krátkodobým výstavám, ale i souvisejícím společenským a kulturním událostem, jako jsou vernisáže, koncerty nebo přednášky. Prostor odstraněné bazénové vany v úrovni 1.NP překrývá pískovaná skleněná podlaha na ocelové konstrukci, která umožňuje sekundární prosvětlení dalšího vysokého výstavního prostoru v úrovni 2.PP. Toto členění výstavního prostoru ve dvou podlažích -
1.NP s možností využití galerie v 2.NP - umožňuje využívat při pořádání výstav rozdělení expozice na různé samostatné celky. Pro pořádání krátkodobých výstav je k dispozici ve třech podlažích plocha 900 m².

• Provozní zázemí

Administrativní provozy galerie jsou situovány v příčném západním křídle v 1.PP a 2.PP, pracoviště lektorů se nachází v místech bývalé kotelny v 2.PP, kde se nachází rovněž prostory určené dětským vzdělávacím programům. Historická budova galerie je bezbariérová.

Depozitář

Na historickou budovu galerie navazuje novostavba depozitáře, nacházející se při Masarykově ulici západně od historické budovy, o půdorysných rozměrech přibližně 23 x 12 m. Konstrukčně se jedná o železobetonový skelet s cihelnými vyzdívkami HELUZ a železobetonovými stěnami, které jsou zevně obloženy provětrávaným fasádním obkladem. Depozitář je propojen s historickou budovou v 2.PP komunikačním krčkem. Jde o kompaktní stavbu respektující uliční čáru s výškou odpovídající římse historické budovy. Vstup se nachází v úrovni 1.NP, kde se nalézá kancelář správce, badatelna, pokoj pro dočasné ubytování, velín a místnost pro ostrahu. Druhé a třetí nadzemní podlaží novostavby zahrnují fotoateliér, depozitáře a prostory pro restaurátory vybavené moderním zařízením a klimatizací.



Ve dvou podzemních podlažích jsou situovány prostory pro zásobování, TZB, expedici, dílnu včetně lapidária a další prostory. Jednotlivá patra depozitáře propojuje schodiště a nákladní výtah, který umožňuje přemísťování uměleckých děl po obou budovách.

Fasády

Řešení fasád vychází z celkového konceptu galerie - dialogu historických celků se současným tvaroslovím částí nových. Depozitář byl pojat jako jednoduchá racionální hmota se zavěšeným obkladem z horizontálně kladených kovových odlitků (hliníkových, litých do pískové formy).



Symbol tradice regionu - spojení textilní výroby a řemesla - se podařilo symbolicky vyjádřit právě na fasádě depozitáře. Šlo o vzor na jedné z původních textilních barvotiskových matric, pravděpodobně z továrny Johanna Liebiga, nalezené v Severočeském muzeu, který byl přenesen na hliníkové ručně lité lamely tvořící fasádu novostavby.

TZB

• Vzduchotechnika, chlazení

Výstavní prostory jsou temperovány podle požadavků na bezpečné vystavování uměleckých děl. Vnitřní klimatické podmínky splňují mezinárodní standardy, zařízení jsou navržena tak, aby byla schopna eliminovat i prudké výkyvy teplot a vlhkosti vzduchu při kolísání teplot v rozmezí 2-5 °C za 24 hod. Pro klimatizaci požadovaných prostor slouží sestavné centrální vzduchotechnické jednotky, které jsou umístěny ve strojovnách vzduchotechniky situovaných v podkroví historické budovy a mohou být podle speciálních požadavků doplněny lokálními jednotkami.

K zajištění energetických úspor jsou vzduchotechnické jednotky osazeny rekuperátory tepla a směšovacími komorami pro možnost zajištění cirkulace vzduchu.

Depozitář v nové budově klimatizuje samostatná sestavná centrální vzduchotechnická jednotka. Ta využívá cirkulaci oběhového vzduchu s hygienicky nutným minimem přídavného čerstvého vzduchu.

Ve vzduchotechnických potrubích jsou instalovány účinné tlumiče hluku, aby byly splněny hlukové podmínky jak ve vnitřních prostorách, tak i mimo budovu.

Veškerá vzduchotechnická zařízení jsou řízena systémem automatické regulace, výstupy jsou vedeny do centrálního velína.

• Ústřední vytápění

Zdrojem tepla pro vytápění a zařízení vzduchotechniky je tlakově nezávislá předávací stanice voda/voda, na primární straně napojená na topnou vodu 80/60 °C. Topný systém je uzavřený, s nuceným oběhem. Vlastní vytápění a tepelná pohoda je zajištěna podle účelu a typu jednotlivých místností topnými tělesy, parapetními jednotkami a kombinovaně s podlahovým vytápěním, v místnostech s nucenou výměnou vzduchu teplovzdušně.

Úpravy v okolí galerie

Novým prvkem je expoziční plato obepínající historickou budovu i depozitář ze strany ulic Masarykova a Vítězná. Plocha je navržena z broušeného betonu s výraznou příměsí bílého kameniva do směsi. Expoziční plato zároveň sjednocuje novou a historickou budovu v jeden celek.

Galerijní veřejná zahrada s dřevěnými palubami, kamennou zahradou a volně rozmístěnými sochami uprostřed zeleně představuje rozšíření galerie do exteriéru.

Základní údaje o stavbě

Název: Revitalizace městských lázní na galerijní objekt
Investor: Statutární město Liberec
Uživatel: Oblastní galerie v Liberci
Generální projektant: SIAL architekti a inženýři spol. s r.o.
Autor: Ing. arch. Jiří Buček
Spoluautor: Ing. arch. Filip Horatschke, Ing. arch. Jan Duda, Ing. arch. Helena Hlávková
Projektant: Ing. Karel Novotný, Ing. František Bielik, Ing. Josef Franc, Ing. Zdeněk Dřevěný, Ing. Vlastimil Schneider
Dodavatel: Chládek a Tintěra, Pardubice a.s.
Stavbyvedoucí: Ing. Martin Peřina, Ing. Martin Dvořák
Doba výstavby: 09/2011-07/2013