Vídeňské odlehčení Štípkových kvádrů

Stavba tvoří jednu z dominant Pankráckého náměstí. Svým objemem i výškou vybočuje z blokové zástavby ulic Na Pankráci a Na Bitevní pláni, jež uzavírá. Budova, jejíž půdorys odpovídá tvaru písmena U, má osm nadzemních podlaží v části akcentované do Pankráckého náměstí, v uličních traktech je výškově přizpůsobena stávající pětipodlažní okolní zástavbě. Základní principem architektury budovy je systém kubických těles, nepravidelně vysunutých do prostoru Pankráckého náměstí z hmoty průčelí, tvořeného monolitickým reliéfním pohledovým železobetonem v kombinaci s kovovými pásovými okny.

 

Náročnou celkovou rekonstrukcí prošla budova v letech 2010–2011, kolaudována byla v prosinci roku 2011. Nové úpravy byly detailně konzultovány s autorem původního architektonického řešení, nedávno zesnulým doc. Ing. arch. Janem Štípkem. Budova v současnosti splňuje nejvyšší požadavky na komfort vnitřního prostředí a získala rovněž dynamičtější vzhled daný novými architektonickými úpravami vídeňského architekta Martina Tröthana, který byl hlavním tvůrcem návrhu rekonstrukce budovy.

 

Podzemní část budovy je dvouúrovňová, 2.PP však není provozně využíváno. Slouží jako přemostění tubusů trasy metra, jehož tunely vedou pod budovou. Nově řešená dispozice budovy využívá 1.PP pro potřeby parkování a umísťuje rovněž technologická zařízení budovy (TZB). V přízemí budovy se nacházejí pronajímatelné obchodní plochy, do kterých jsou navrženy individuální vstupy z venkovních veřejných komunikací. Kompletně renovován byl dvůr a venkovní parter, jenž radikálně zlepšil rozpačitý dojem z bezprostředního okolí budovy. Původní parkovací plochy ve dvoře a na ploše před budovou byly z kapacitních důvodů zachovány. Komfortem pro uživatele alternativní dopravy je prostor pro parkování kol s centrálními šatnami a sprchami, další inovací je instalování dobíjecích stojanů pro elektromobily.

 

Kompletně nově upravené dispozice nadzemních podlaží slouží jako kancelářské prostory s maximální možnou variabilitou využití. Převážná část místností má přirozené denní osvětlení, bonusem jsou výhledy na panorama Prahy nebo do prostoru Pankráckého náměstí. Oproti původnímu řešení bylo navrženo velké rozšíření pobytových teras, které budovu navíc propojily s venkovním prostředím. Nově se zbouralo a znovu vystavělo poslední, původně technologické nadzemní podlaží, s nejkrásnějšími výhledy.

 

Předešlý systém dvou vstupů do budovy zůstal i po rekonstrukci zachován. Vertikální dopravě slouží v současnosti pětice nových výtahů, doplněno bylo i propojení obou vstupních hal s garážovým podzemním podlažím a dvorním prostorem. U hlavního vstupního lobby umožnilo demontování původního paternosteru vytvoření velkorysého vzdušného prostoru, který prochází všemi podlažími budovy. Částečnou demolicí parapetů dvorní fasády se tento prostor otevřel i směrem ven. Výhledy se zrcadlí ve fasádě budovy jako rám, který se postupně odvíjí z okenních pásů. Toto rámování, provedené v různých poměrech a materiálech, odkazuje na prvky u fasády směrem k Pankráckému náměstí.

 

Propojením směrem ven a se všemi podlažími získal vstupní prostor do budovy novou kvalitu a identitu. Základním architektonickým konceptem rekonstrukce bylo zachovat vysokou kvalitu původního návrhu budovy a jeho zdůraznění. Objem budovy zůstal nezměněn, systém pásových oken, jenž v rámci architektury tvoří dynamický prvek, byl mírně upraven. Prvek zmenšeného okenního křídla, použitého pouze v každé druhé ose – vznášejícího se na průběžné vodorovné příčce – podtrhuje u okenní plochy její komplexnost. Čelní plochy kvádrových elementů, dynamicky vyčnívající směrem k náměstí, jsou oproti původnímu návrhu velkoplošně proskleny a orámovány. Tak zůstává zvenku zachován dojem kvádru, na druhé straně se do náměstí otevírá jedinečný výhled z vnitřních kancelářských prostor. Poslední (původně technologické) nadzemní podlaží bylo odstraněno a nově vybudováno s celoprosklenými pásovými okny.

 

Aby byl zachován dojem minimalistického krychlového tvaru, jsou plochy stěn obloženy po třech stranách lamelami. Ve dvorní části se kompletně upravil parter, ve dvorních průčelích byly akcentovány vstupy. U vnějšího vzhledu budovy jsou použity jen dva základní povrchy: pro stěny omítka v odstínu bílé a pro okenní profily a žaluzie eloxovaný zlatý hliník. Zabarvení skel je v světlešedé barvě, čímž je posílen kontrast mezi bílými plochami stěn a okenními pásy. V samotných okenních plochách získala ornamentika konstrukce spojením šedé a zlaté barvy elegantní charakter. Uvnitř budovy se velký důraz klade na kvalitní dispoziční a materiálové řešení veškerých prostor tak, aby splňovalo nároky na vysoký standard současných kancelářských a obchodních ploch. Kancelářská patra umožňují využití s maximální možnou variabilitou, nájemní jednotky mohou být plošně i dispozičně upraveny podle požadavků klienta. Do velkoryse navržených společných patrových sociálních zařízení byl přenesen motiv reliéfních železobetonových konstrukcí původních fasád, kde je umístěn ve formě solitérních stěn.

Při konstrukčním návrhu vyplývajícím z nových požadavků na dispoziční uspořádání vyplynula celá řada problémů, jež bylo nutno řešit. Důležitým omezením se stala skutečnost, že budova svým půdorysem leží nad tunely metra trasy C. Kromě drobných statických úprav spočívajících v zesílení stávajícího nosného systému bylo vzhledem k neúměrným finančním nákladům na přestavbu rozhodnuto podzemní prostory v 1.PP a 2.PP ponechat bez úprav.

 

Zásadním technickým problémem, se kterým se celý realizační tým potýkal, bylo zesílení stávajících monolitických železobetonových stropů v budově. Nadzemní nosnou konstrukci totiž tvoří železobetonový poloprefabrikovaný sloupový skelet s předpjatými kruhovými hlavicemi (systém Prefa – monolit). Ve styku hlavic s deskou vlivem chybějící výztuže docházelo ke smykovému porušení, navíc malé tloušťky desek ve vztahu k rozponům způsobily průhyby, jež v největších měřených extrémech činily až 60 mm. Poruchy se u nosných konstrukcí objevovaly po celou dobu existence budovy.

 

Ve spolupráci s rakouskou statickou kanceláří bylo navrženo kompletní zesílení vodorovných konstrukcí pomocí ocelového roštu tvořeného ocelovými válcovanými nosníky. Přes ocelové stykové desky byl tento rošt spřažen se stávajícími železobetonovými stropy. Rošty se v nadzemních podlažích ukládaly na horní líc stávajících stropních konstrukcí a pak se překryly konstrukcí zdvojených podlah. Pro vedení instalačních rozvodů v těchto dutinách se muselo v nosnících provést množství továrně vyrobených prostupů. V podzemním podlaží umožnila dostatečná světlá výška toto zesílení instalovat pod stávající stropní konstrukci. Neméně náročnou úpravou bylo otevření čelních stěn kvádrových konzol směrem do Pankráckého náměstí, které ve statickém schématu fungují jako tuhé krabice, v některých případech vynášené přes dvě podlaží. Nejprve bylo potřeba je dočasně zajistit stojkami, stěny odstranit a následně pomocí ocelových táhel vynést do zachovávaných částí nosné konstrukce a do nového ocelového roštu. Do těchto tzv. „monitorů“ se pak osadila velkoplošná prosklení. Stropní deska zastřešující prostory pod dvorem, při zahájení rekonstrukce již v havarijním stavu, musela byla zhotovena nově.

 

Stavebně-technicky jsou při rekonstrukci budovy použity běžné systémy, na kvalitu použitých materiálů se ovšem kladl velký důraz. Vnější obálka budovy je z energetických důvodů navržena s nadstandardními tepelně-technickými parametry o cca 20 % nad hodnoty doporučené ČSN 73 0540-2 – Tepelná ochrana budov). Skladby střech jsou kompletně nové, ze souvrství v klasickém pořadí vrstev s finální hydroizolací z modifikovaných asfaltových pásů. Na terasách se pohledově uplatňuje dvoubarevná mozaiková dlažba s atypickým návrhem spárořezů. Veškeré výplně otvorů tvoří hliníkové rastrové fasády s vloženými okny. Pro prosklené plochy byla navržena velmi kvalitní skla s unikátním poměrem stínicího faktoru s faktorem prostupu světla, u tepelně nejvíce exponovaných průčelí ještě doplněná o vnější stínicí žaluzie.

Návrh technologických částí budovy předurčoval požadavek investora na nízké provozní náklady a maximální možnou šetrnost k životnímu prostředí. Zdrojem tepla je nová plynová kotelna o výkonu 560 kW, osazená nízkoteplotními kondenzačními kotli. Ta nahradila stávající zdroj spalující lehké topné oleje s cca osminásobným výkonem. Vysoká účinnost kondenzačních kotlů se využívá pro napojení velkoplošného sálavého vytápění kanceláří topnými rohožemi integrovanými v omítce stropů kanceláří. Tyto topné rohože slouží zároveň i pro chlazení v letním období a jsou ve většině případů jediným způsobem vytápění a chlazení kancelářských prostor. Jednotlivé rohože byly kotveny na betonové stropy a následně omítány. V prostorách v blízkosti jader, kde je použit podhled SDK, topné rohože nahrazují indukční jednotky.

 

Chlazení je řešeno stejným velkoplošným systémem jako vytápění, což umožňuje pracovat s relativně vysokými teplotami chladicí vody (nad rosným bodem) a tím i výrazně zvýšit účinnost chladicího systému. Energetických úspor při chlazení místností se dále dosahuje systémem volného chlazení, který již od venkovní teploty 5 °C postačuje pro chlazení celé budovy.

 

Přívod vzduchu pro všechny prostory je centrální, zajišťovaný vzduchotechnickými jednotkami s rekuperací teploty i vlhkosti s vysokou účinností, které jsou umístěny na střeše budovy. Vzduch se rozvádí do kancelářských místností potrubím s vyústkami umístěnými na boku sníženého pásu podhledu nad centrální chodbou.

 

Osvětlení pobytových prostor je vybaveno řízením osvětlení s automatickou regulací intenzity podle denního světla a systémem spínání a zhasínání podle přítomnosti osob. Tímto způsobem je zajištěno, že světla svítí pouze tam, kde je třeba, a v době, kdy je to nutné. Tím přispívají k dosažení maximální možné energetické úspornosti systému.

 

Dešťová voda ze střech je vzhledem k členitosti budovy (rozlehlé terasy) a nemožnosti vést potrubí dešťové kanalizace pod stropem (v obvodových kancelářích není podhled) vedena bezespádovým podtlakovým potrubím ve skladbě podlahy teras a následně ve zdvojené podlaze kanceláří do centrálních stoupaček. Většinu dešťové vody jímají podzemní nádrže (repasované původní nádrže LTO) a dále se využívá jako voda pro splachování hygienických zařízení.

Budova byla podle požadavku investora již v projektové fázi zařazena do mezinárodního programu Zelených budov LEED 2009 americké organizace USGBC (U.S. Green Building Council). Precertifikace LEED na stupeň GOLD proběhla v roce 2011. Koncem listopadu 2012 pak po drobných doplňkových úpravách, zejména po instalaci fotovoltaických panelů na střeše, byla budova finálně certifikována systémem LEED – stupeň PLATINUM, což představuje nejvyšší ohodnocení v daném certifikačním systému. V současné době jde teprve o třetí budovu v ČR, která toto ohodnocení získala, a to s druhým nejvyšším počtem bodů (86 ze 100).

 

Dalším oceněním byla nominace a posléze jedna z hlavních cen v soutěži Stavba roku 2012 a ocenění Best of Realty 2012 v kategorii Rekonstruované kanceláře. Na významném místě tedy zůstala zachována neobyčejná stavba, jejíž technický stav před rekonstrukcí nebyl uspokojivý, v počátcích se v návrhové fázi dokonce vážně uvažovalo o její kompletní demolici. Rekonstrukce administrativní budovy QUBIX 4 na pražském Pankráckém náměstí její estetickou a užitnou hodnotu rozhodně nesnížila, zasloužila se o to, že stavba svým dílem stále přispívá do bohatství a jedinečnosti rozmanité pražské architektury.