Zpět na stavby

Vědecká knihovna Olomouc – stavební úpravy Červeného kostela

13. února 2024

Spojení dovedností generace stavitelů a řemeslníků našich předků s moderním architektonickým návrhem dnešní doby a se stavebními úpravami připravilo Červený kostel na další století jeho funkčního života.


Dlouho očekávaná komplexní rekonstrukce historické budovy kostela, doplněná novou přístavbou objektu foyer mezi kostelem a stávající budovou Vědecké knihovny v Olomouci (VKOL), probíhala podle návrhu architekta Miroslava Pospíšila z atelieru-r. Generálním zhotovitelem bylo sdružení firem OHLA ŽS, a.s., a STRABAG a.s. Zadavatelem zakázky byl Olomoucký kraj a stavební práce byly realizovány od září 2020 do března loňského roku.

Rekonstrukce Červeného kostela v Olomouci z pohledu architekta

Text: Ing. arch. Daria Johanesová, atelier-r

Historie
Luteránský kostel v Olomouci stojí na místě hradeb původní bastionové olomoucké pevnosti. Projekt kostela vypracoval Franz Böhm v roce 1898 a sám řídil stavbu až do jejího dokončení v roce 1902. Böhmův projekt zjednodušil a celkově upravil německý architekt Max Löw z Brunšviku. Díky fasádám tvořeným červenými keramickými obkladovými pásky je stavba nazývána Červený kostel.

Urbanisticky patří kostel do záměru architekta Camilla Sitteho, jenž zpracoval první regulační plán Olomouce. Jeho cílem bylo vybudovat moderní okružní třídu podle vzoru Ringstraße ve Vídni, přičemž po obvodu této okružní třídy měly vyrůst monumentální státní, městské i soukromé budovy. Z toho důvodu zde byl postaven také Červený kostel, a to právě do akcentního místa, kde se třída Svobody mírně zalamuje. Kostel tak tvoří dominantu, která je z dálky viditelná při pohybu po zmíněné ulici z obou stran.

Červený kostel byl roku 1959 tehdejším režimem uzavřen veřejnosti, odsvěcen a předán univerzitní knihovně, které sloužil jako sklad knih. Olomoucký kraj jako vlastník této památkově chráněné stavby se v roce 2018 rozhodl vybudovat pro uskladnění knižního fondu, jenž v nevyhovujícím prostředí kostela bez vytápění či vzduchotechniky chátral, nový objekt s potřebnými klimatickými podmínkami a také rezervní kapacitou. Uvolněný kostel tak může následně sloužit ke kulturním účelům pro potřeby Vědecké knihovny v Olomouci, která budovu v současnosti užívá a pro takovéto akce jí chyběly prostory. Kostel má tedy nově plnit funkci komorního koncertního nebo divadelního sálu, prostoru pro veřejná čtení, přednášky, menší konference, výstavy atp. Jednou z funkcí definovanou v zadání bylo také vytvoření informačního centra Olomouckého kraje a Vědecké knihovny v Olomouci.

Architektonické řešení
Úkolem architektonického studia atelier-r bylo vytvořit studii, která měla prověřit možnost skloubit rekonstrukci původní stavby s novou kulturně-společenskou funkcí. Po ověření několika možností, jak dané zadání splnit, se však velmi rychle ukázalo, že prostor kostela by nebylo možné využívat jako plnohodnotný společenský sál, aniž by došlo k významnějším zásahům do jeho dispozice. I s ohledem na to, že se jedná o památkově chráněnou stavbu, byla při návrhu snaha nenarušit původní dispozici a ani vnitřní či venkovní vzhled. Vzhledem k tomu, že nové využití kostela také vyžadovalo nutné provozní a sociál­ní zázemí, které nebylo možné umístit v původních prostorách, bylo rozhodnuto o doplnění historické stavby o novou hmotu, která by na sebe převzala břemeno zázemí pro hosty. Kostel tak mohl zůstat jako celek a být využíván pro potřeby kulturních akcí.

Nová přístavba, umístěná mezi hlavní lodí kostela a budovou ředitelství knihovny, vytváří společný vstupní prostor do obou objektů. Její součástí je i recepce s kavárnou a posezením. Přístavba si udržuje dostatečný odstup od obou stávajících staveb a je s nimi propojena zúženými „krčky“, díky čemuž je zachována samostatná identita všech tří budov. Snahou bylo maximálně odlehčit zejména průchod do kostela. Ten byl navržen jako prosklený koridor, který se zlehka přimyká k původní hmotě kostela v místě, kde se nacházel jeho zadní vstup, situovaný nejblíže budovám knihovny. Díky prosklené fasádě a odsazení přístavby je dnes pro kolemjdoucí původní hmota kostela i v tomto místě zcela čitelná a mezi oběma objekty je zachován průhled.

Výška přístavby a vlastně celé její hmotové řešení je odezvou na parametry vedlejších staveb. Je však důležité zdůraznit, že nebylo snahou navrhnout tuto budovu co nejnižší – měla být co možná nejméně objemná ve srovnání se svými sousedy, přesto bylo třeba zachovat její důstojnost a také nově nabytou důležitost hlavního vstupu. Vnitřní prostor je tak z hlediska své výšky poměrně velkorysý. Prosklené fasády také umožňují průhled přes přístavbu a zdůrazňují tak fakt, že kostel byl postaven jako solitér. Toto řešení je mj. výsledkem série konzultací návrhů s památkovým ústavem, pro který byla přístavba ke kostelu původně nemyslitelná.

Krystalická hmota přístavby reaguje na neo­gotickou formu Červeného kostela. Rovněž půdorysná stopa této nové budovy vychází z půdorysného členění obou staveb a je tvořena rovnoběžkami vždy s některou z fasád kostela nebo knihovny. Střecha je prolamována tak, aby nároží tvořily špičaté rohy, což je odkazem na ostrou architekturu stavby kostela. Fasády i střecha nové budovy jsou provedeny z hladkého černého hliníkového sendvičového plechu. Přístavba má tak charakter černého krystalu vloženého mezi kostel a ředitelství knihovny.

Dispoziční řešení
Jednolodní stavba kostela s věží vysokou 55 m má v parteru věže situován původní hlavní vstup do objektu. Po stranách vstupní části jsou dvě schodiště vedoucí na chór a do prostoru věže. Ve směru podélné osy stavby je od vstupu možno pokračovat do prostoru hlavní lodi kostela, který se pozvolna otvírá do plného objemu, neboť jeho přední část je snížena hmotou chóru. Teprve za hranou chóru se objevuje klenba hlavní lodi kostela. Půdorys stavby je v podélném směru zakončen vyvýšeným kněžištěm, se kterým v jižní části sousedí malá sakristie. Ta disponuje samostatným vstupem z exteriéru.

V severozápadní části půdorysu hlavní lodi se nachází vstup do kostela, do nějž přes prosklený krček ústí průchod z nové přístavby. S ohledem na výškový rozdíl mezi podlahou kostela a přístavbou tvoří podlahu v krčku svažitá rampa zajišťující bazbariérový přístup. Nová stavba tedy slouží jako vstupní foyer z Bezručovy ulice současně do budovy kostela a do objektu ředitelství Vědecké knihovny v Olomouci. Prostor přístavby je lemován betonovými stěnami a prosklenými fasádami, dominantu však tvoří ocelová knihovna, ve které je v policích vyskládáno přes 7 000 svazků knih jako odkaz na hlavní provoz subjektu, který budovu užívá.

Knihy získané od dárců ve sbírce, jež probíhala během stavby, jsou otočeny hřběty dozadu a tvoří tak barevně decentní plochu, která pozitivně upravuje akustiku prostoru. V části s kavárenským posezením, kde jsou knihy přístupné, jsou také doplněny o aktuální výtisky a jsou hostům k dispozici k zapůjčení během návštěvy. Knihovna je svařena z ocelového plechu tl. 5 mm a jednotlivé police jsou konzolami vyneseny před betonovou stěnu tak, aby mezi knihovnou a stěnou vznikl instalační prostor. V něm jsou skryty rozvody TZB, zejména pak potrubí vzduchotechniky pro větrání a chlazení foyer. Vzduch je přiváděn štěrbinovými výustky. Odvod vzduchu je skryt za knihami, kde je zadní stěna knihovny perforována. Za recepčním pultem, jenž je vybaven ovládáním ozvučení, osvětlení, tably EPS (elektrické požární signalizace) a zabezpečovacího zařízení aj., je do knihovny také vložena sestava kavárenského vybavení. Za dveřmi skrytými v knihovně navazuje zázemí pro přípravu cateringu v případě větších akcí.

Z hlavního prostoru s kavárnou je dveřmi v prosklené fasádě umožněn vstup na jižní terasu umístěnou v zatravněné ploše. Průchod z foyer do ředitelství knihovny je řešen jako chodba z oceli, ze které jsou také přístupná hygienická zařízení pro hosty. Dále, již v budově ředitelství, se nově nachází hygie­nické zařízení pro personál a bezbariérové hygienické zařízení. Bývalá recepce ředitelství se proměnila v šatnu pro veřejnost. Na ni navazuje nová stěna tvořená úložnými skříňkami, odkud lze také vchodem vstoupit do hlavní schodišťové chodby vedoucí ke kancelářím knihovny ve vyšších patrech. Po schodišti se vstupuje také do kotelny ve druhém podlaží, která musela být rozšířena, aby nově mohla vytápět i přístavbu a kostel. Přes sousední sklad dusíku, v němž jsou uloženy láhve s tímto plynem pro hašení archivu vzácných knih v budově ředitelství knihovny, jsou přístupné také dvě nové strojovny vzduchotechniky v patře přístavby. V jedné je umístěna menší jednotka pro větrání foyer, ve větší pak jednotka pro větrání kostela.

Obr. 08 Průchod z přístavby proskleným krčkem do kostela (foto: BoysPlayNice

Interiérový design
V rámci řešení koncepce interiéru atelier-r přizval designérku Denisu Kubíčkovou Strmis­kovou, a to zejména k detailnějšímu návrhu interiérových prvků, jako je osvětlení nebo nábytek, a společně se věnovali specifikaci všech materiálů a povrchů. Pro kovové prvky byla použita černá matná barva, betonové prvky jsou pojednány v kombinaci šedé a růžové, která odkazuje na barvu kostela. To vše je doplněno o dřevěné prvky v medově-hnědém odstínu, který odpovídá zachovaným prvkům chóru a kazatelny v kostele.

V nové moderní přístavbě se vyjímá na míru vyrobený recepční pult zhotovený z tenkostěnného betonu o tloušťce jen 12 mm v jemném růžovém odstínu z dílny české firmy Gravelli. Obdobný pult se nachází i v prostoru šatny. Použitý materiál výborně navazuje na další betonové povrchy v prostoru přístavby. Ze stejného materiálu, jen v černém odstínu, byla také vyrobena dvířka skříněk vložených do ocelové knihovny za recepčním pultem nebo dvířka úložných skříněk u šatny. Povrchy stěn v prostoru kolem šatny byly pro barevné sjednocení pojednány cementovou stěrkou imitující beton v růžovém a šedém odstínu. Tou jsou opatřeny také skryté dveře do hygienických zařízení.

Velké plochy betonu a skla dávají vyniknout výrazným závěsným svítidlům Sainte z barevného skla od kanadské firmy Lambert & Fils. Stojací lampy Lia od firmy Kaia, připomínající moderní pochodně, jsou umístěny při stěnách kolem obou prostor a umocňují příjemnou atmosféru kostela.

Sezení v kostele je řešeno precizními dřevěnými židlemi Zeitraum z masivního ořechu. Ty se nacházejí i v přístavbě, kde jsou použity v kombinaci s plastovými židlemi Hay svižného designu bratrů Bouroulleců nebo s pohodlnými křesly. Kavárenské stolky jsou navrženy na míru a přinášejí ve svém detailu i materiálu inspiraci z prvků kostela i do moderní přístavby.

Interiér vznikl také ve spolupráci s grafickým Studiem Košátko, které navrhlo novou grafickou identitu, orientační systém i nové logo Vědecké knihovny Olomouc.

Konstrukční řešení novostavby foyeru
Přístavba je jednopodlažní, v části napojení na budovu knihovny dvoupodlažní nepodsklepenou budovou založenou na pilotách. Nosný systém tvoří železobetonové stěny v kombinaci s ocelovými sloupy v části prosklení a dvoupodlažní části. Prosklení je řešeno izolačními reflexními trojskly, kotvenými hliníkovými fasádními profily k ocelovým sloupům. Obvodové stěny jsou zatepleny minerální izolací a z vnější strany kryty velkoformátovými panely ze sendvičového hliníkového plechu s plastovým jádrem. Fasádní panely vždy lícují s navazujícím prosklením. Z důvodu zajištění jednotného vzhledu hmoty i z okolních vyšších budov tvoří tyto prvky také krytinu střechy. Stropní konstrukce je řešena prolamovanými ocelovými vazníky vynášejícími lehkou skladbu střechy, jež jsou ze spodní strany kryty sádrokartonovým podhledem opatřeným stěrkou imitující pohledový beton. Propojovací krček k budově ředitelství je z vnější strany povrchově upraven pohledovou železobetonovou moniérkou v tloušťce 130 mm. Podlahy ve foyer jsou z litého probarveného betonu v růžovém odstínu, který byl před zatuhnutím vyhlazen a poté opatřen transparentním hydrofobním nátěrem. V betonu je zalito potrubí podlahového vytápění.

Řešení okolí stavby
Podstatnou změnou, kterou návrh přinesl, je také otevření významné části okolního prostoru kostela, který byl dříve spolu s okolní zelení celý oplocen, a to i před jeho hlavním vstupem. Odstraněním oplocení ze severní a východní strany, kde se nacházejí vstupy do objektů, se otevírá veřejně přístupná piazzetta vytvářející klidný záliv na rušné městské třídě, doplněná o mobiliář, jako jsou lavice z pohledového betonu, stojany na kola, koše nebo biblioboxy pro vracení knih apod. Otevřená plocha je nově vydlážděna odsekovou žulovou dlažbou, je doplněna nově vysazenými stromy a láká kolemjdoucí k návštěvě knihovny. Rušnější část chodníku s koly je od klidnějšího zálivu se stolky a posezením navazujícím na kavárnu oddělena železobetonovou sedací zídkou, jejíž součástí jsou zapuštěná svítidla osvětlující plochu kolem kostela. Další zemní svítidla byla umístěna kolem kostela pro jeho večerní nasvícení. Část travnaté plochy na jižní straně zůstala zachována společně s oplocením, které ji i nadále lemuje a vytváří tak soukromější zelený prostor kolem jižní terasy přístupné z kavárenské části foyer.

Obr. 02 Pohled na stavbu Červeného kostela po rekonstrukci a novou přístavbu mezi hlavní lodí kostela a budovou ředitelství knihovny (foto: BoysPlayNice)

Rekonstrukce Červeného kostela v Olomouci z pohledu stavbařů

Text: Ing. Lucie Křivohlávková, OHLA ŽS, a.s., Petr Slezák, STRABAG a.s.

Statické zajištění původní stavby
Záchrana novogotického kostela v rámci zakázky znamenala pro zhotovitele ponořit se do minulosti a tajemství, která na ně čekala v útrobách objektu. Jelikož cihelná konstrukce kostela a děravá střecha se dlouhodobě nacházely ve špatném stavu vlivem přírodních živlů, degradace materiálů, nedostatečné údržby a také nevhodného založení 55 m vysoké stavby na původní navážce, první fáze stavebních úprav musela být nezbytně zahájena statickým zajištěním a zakonzervováním původní stavby.

Zcela logicky se začínalo odspodu, kde bylo nutné výrazným způsobem sanovat celý perimetr stávajících základových konstrukcí. Stísněné podmínky na velice malém staveništi uprostřed města představovaly logistickou výzvu nejen pro zemní práce na rozšíření základů. Hlavním cílem těchto konstrukčních úprav byla minimalizace rizika vlivu možných dodatečných pohybů nosných konstrukcí v důsledku objemových změn podloží a také sanace zvětralých cihel spodní stavby, jejichž stáří sahá až do 19. století. Práce zahrnovaly instalaci dvou řad vrtaných plovoucích mikropilot délky 9 m s injektovaným kořenem. Celkem bylo kolem celého kostela instalováno 81 mikropilot, které poskytly dostatečné podepření nového železobetonového pasu z betonu C25/30-XC2. Monolitické práce probíhaly po částech kolem objektu. Spojení nových pasů se stávajícím objektem se provedlo 1,5 m dlouhými mikrohřeby z betonářské výztuže Ø 16 mm a předpínacími lany, vedenými po obvodu nových pasů a zároveň skrze stávající objekt pro sevření celé spodní stavby. Celkem bylo předepnuto 707 m monostrand Ø 15,7 mm v základech.

Součástí nových základových konstrukcí uvnitř kostela bylo vybudování série podzemních kolektorů pro vedení nových rozvodů techniky zařízení budovy. V interiéru byla kompletně vyměněna podlahová deska, bylo upraveno souvrství a byla doplněna izolace.

Práce na střešních konstrukcích
Rozsah navržených úprav v rámci statického zajištění spodní stavby kostela během první etapy zcela znemožnil montáž fasádního i vnitřního lešení, které bylo nezbytné pro zahájení prací ve výšce na střešních konstrukcích hlavní věže a hlavní lodi kostela. Nasáklý krov byl doslova v dezolátním stavu a představoval pro uživatele objektu značné nebezpečí.

Ještě před zahájením demontáže dřevěných prvků využil zhotovitel moderní technologii 3D skenovacího zařízení, které ve spolupráci s odborníky ze společnosti H & B delta, s.r.o., využil pro kompletní pasportizaci a zaměření stávajícího krovu. Návrh projektového týmu předpokládal vytvoření dokonalé repliky původní konstrukce podle požadavků památkářů. Bylo nutné, aby tesaři měli k dispozici kvalitní výrobní dokumentaci s přesnými informacemi o původních rozměrech. Na základě 3D skenování uvnitř a vně objektu vzniklo digitální mračno 3D bodů, ze kterého se v tesařském softwaru SEMA vymodelovaly jednotlivé prvky včetně původních spojů a členitých střešních ploch. Takto vytvořené realistické digitální 3D dvojče umožnilo tvorbu výrobní tesařské dokumentace ve 2D a přesné materiálové výkazy pro výrobce nového krovu.

Demontáž původního krovu a montáž nového krovu
Demontáž původního a montáž nového krovu musela být provedena nad vnitřní kupolí s adekvátním provizorním opatřením a ochranou během celého roku 2021, kdy probíhaly práce ve výškách. Lhůta stanovená v původním harmonogramu musela být prodloužena s ohledem na požadavek památkářů zachovat co možná největší množství původního dřeva. S tím se pojily také komplikované průzkumy jednotlivých prvků, které byly průběžně demontovány. Každý prvek byl samostatně snesen do prostoru staveniště, odborně zhodnocen a poté nahrazen, nebo vrácen zpět. Dodatečné diagnostické průzkumy původních trámů proto předcházely následnému rozhodování na stavbě o tom, které části dřevěných masivních prvků budou moci být opracovány tesaři pro zpětné zabudování do krovu a které budou odvezeny. Celkem se zachránilo cca 50 % původního dřeva.

Po úspěšném sestavení repliky krovu a jeho zaklopení řemeslníci zateplili také strop vnitřní klenby a opravili vnitřní omítky kopule, což umožnilo demontáž vnitřního lešení a uvolnění prostoru hlavní lodi pro rekonstrukci celého interiéru. V průběhu roku 2022 tak probíhaly souběžně práce na exteriéru kostela a rehabilitaci zchátralého interiéru.

Materiálové řešení střešních ploch a obnova vnější fasády
Nový plášť střešních ploch je z měděného plechu. Jako krytina byly použity měděné šablony, které klempíři v současnosti doporučují jako velice efektivní materiálové řešení pro rekonstrukci střech u památkových objektů s dlouhodobou životností. Veškeré materiály včetně rozměrů měděných desek byly průběžně konzultovány a odsouhlasovány památkovým ústavem.

Pokrývači položili celkem 713,5 m2 měděné krytiny na hlavní věž kostela, presbytář a sanktusník. U věže kostela se také vyměnila zhruba třetina konstrukce krovu. Nový je také ocelový věnec (oktagon), sloužící jako vynášecí konstrukce věže. Práce na střechách musely být řemeslníky plánovány v souladu s olomouckým sochařem MgA. Janem Dostálem, autorem moderní výzdoby střechy. U sanktusníku bylo třeba řešit koordinaci s osazením prvků z nerezové oceli o váze 650 kg. Také kříž na věži kostela byl kvůli nevyhovující stabilitě vyměněn za kříž nový podle návrhu odsouhlaseného památkovým ústavem. Jeho součástí je makovice, do které byly uloženy měděné schránky obsahující jak původní dokumenty nalezené ve věži, tak nově články z aktuálního tisku, plány rekonstrukce, fotografie, ale také například odkaz firem provádějících rekonstrukci. Původní kříž byl zrestaurován a návštěvníci jej mohou vidět na hlavním chóru ve vnitřních prostorách kostela.

Nově byly provedeny i měděné žaluzie v kostelní věži. Venkovní fasáda prošla kompletním očištěním a obnovou včetně zrestaurování kamenných prvků, skleněných vitráží a kostelních hodin.

Obr. 20 Měděná krytina střechy a nové kříže na věžích kostela (zdroj: OHLA ŽS, a.s., a STRABAG a.s.)

Práce v interiéru kostela
Uvnitř kostela byly repasovány truhlářské prvky, byla vybourána poškozená podlaha a byly provedeny nové podlahy z teraca. Degradované omítky byly odstraněny a nahrazeny novými. Dále bylo instalováno podlahové vytápění i systém větrání obvodového zdiva a výměny vzduchu v objektu kostela. Prvky systému větrání byly zakomponovány do lavic při obvodové zdi.

Práce související s novostavbou foyer
V posledním roce komplexní rekonstrukce probíhaly převážně práce na novostavbě foyer mezi kostelem a stávající budovou Vědecké knihovny v Olomouci (VKOL). Největším úskalím při realizaci této budovy, která slouží jako zázemí Červeného kostela, byl rovněž prostor, kde musel být efektivně využit každý centimetr staveniště. Stavba byla přístupna pouze z Bezručovy ulice a postupným zastavěním prostoru mezi stávajícími budovami tak bylo zcela zamezeno přístupu do zadní části staveniště pro větší techniku. Na této malé ploše se stavba také musela vypořádat s kumulací všech profesí a bylo třeba správně koordinovat harmonogramy jednotlivých dílčích částí stavby.

Prostor foyer je plnohodnotně propojen jak s kostelem, tak se stávající budovou knihovny v jeden komplex. Toto propojení představovalo poslední koordinační výzvu s ohledem na nutné úpravy projektové dokumentace inženýrských sítí a rozvodů.

Závěrečná etapa rekonstrukce Červeného kostela zahrnovala kompletní revitalizaci venkovních ploch.

Závěrečné poděkování
Za sdružení firem OHLA ŽS, a.s., a STRABAG a.s. děkujeme za nadčasovou vizi autorům krásného architektonického návrhu, který propojuje stavební řemeslo předchozích generací s moderními materiálovými možnostmi dnešní doby. Velké poděkování patří hlavnímu projektantu stavby za zodpovědný přístup k přípravě projektové dokumentace. Velký dík vyjadřujeme i všem řemeslníkům, kteří s námi spolupracovali, za jejich úsilí a zručnost. V neposlední řadě děkujeme týmu zadavatele, který nám umožnil být součástí tohoto unikátního projektu záchrany historické památky města Olomouce, jež navíc v listopadu loňského roku získala hlavní titul Stavba roku 2023 v rámci 31. ročníku prestižní celorepublikové soutěžní přehlídky Stavba roku.

Těšíme se na budoucí spolupráci při modernizaci památek našeho národního kulturního dědictví.

Identifikační údaje stavby
Stavba:Vědecká knihovna Olomouc – stavební úpravy Červeného kostela

Zadavatel: Olomoucký kraj

Architektonický návrh: autorizovaný architekt Miroslav Pospíšil, Ing. arch. Daria Johanesová, atelier-r, s.r.o.

Hlavní projektant: atelier-r, s.r.o, autorizovaný architekt Miroslav Pospíšil, Ing. arch. Daria Johanesová

Generální zhotovitel: Sdružení firem OHLA ŽS, a.s., a STRABAG a.s.

Doba výstavby: 09/2020–03/2023