Zpět na osobnosti, rozhovory

Trh s pasivními domy akceleruje

29. ledna 2010
Ing. Hana Dušková

?Výstavba v pasivním standardu začala být brána vážně, jako zcela legitimní způsob výstavby, v tomto směru vidíme do budoucna velkou šanci,? shodují se zakladatelé sdružení Centrum pasivního domu (CPD) Ing. arch. Josef Smola a Ing. Jan Bárta.


Ing. arch. Josef Smola
Absolvent FA ČVUT. Autorizovaný, nezávislý architekt. Dlouhodobě se věnuje problematice bydlení. Jeho ateliér je zaměřen na oblast nízkoenergetické a pasivní výstavby. Je místopředsedou občanského sdružení Centrum pasivního domu, členem Asociace interiérových architektů a členem stavovského soudu ČKA. E-mail: kadet.kadet@volny.cz

Ing. Jan Bárta
Vystudoval Fakultu stavební, obor pozemní stavby, VUT v Brně, Fakultu podnikatelskou, obor řízení a ekonomika podniku a Karel de Grote-Hogeschool Antwerpen v Belgii - obor managementu. Absolvoval stáže ve sdružení Passivhuis Platform v Belgii a v Passivhaus Institut Dr. Feista, Darmstadt. Je zakladatelem a ředitelem Centra pasivního domu (2005). Věnuje se poradenství, informacím a osvětě v oblasti pasivních domů. E-mail: jan.barta@pasivnidomy.cz

Josef Smola a Jan Bárta (vpravo)
¤ Josef Smola a Jan Bárta (vpravo)

Kdy jste se začali problematikou pasivních domů profesně zabývat a co vás přivedlo k rozhodnutí působit v této oblasti?
Josef Smola:
Před mnoha lety mě motivoval kolega, emigrant, který se vrátil z Kanady. Probudil ve mně zájem o problematiku tehdy u nás začínajícího oboru navrhování dřevostaveb v oblasti bydlení. Jako ateliér jsme se po určité době začali specializovat také na nízkoenergetické dřevostavby se systémem řízeného větrání, takže navrhování pasivních domů byl už jenom krůček. Není bez zajímavosti, že problematika vývoje pasivních domů v ČR stopu moderních dřevostaveb v mnohém kopíruje. Uvítal jsem, když v roce 2005 přišel Ing. Jan Bárta s myšlenkou založit Centrum pasivního domu.

Jan Bárta: Zájem o problematiku energetické šetrnosti budov jsem získal už na Fakultě stavební VUT v Brně. Po ukončení studia v roce 2002 jsem v rámci studijního pobytu v Belgii absolvoval stáž v Passivhuis Platform. Tehdy mělo toto sdružení zabývající se propagací pasivních domů za sebou asi čtyři roky činnosti a počet staveb postavených v pasivním standardu se v Belgii blížil stovce. Zkušenosti, které jsem na této stáži v belgických Antverpách načerpal, mě inspirovaly k myšlence podporovat posun výstavby nízkoenergetických domů k stavbám v pasivním standardu i v České republice. Na začátku roku 2005 jsme založili sdružení Centrum pasivního domu a byla zorganizována první konference Pasivní domy.

  • Nejsme schopni pro myšlenku pasivních domů získat velké institucionální investory ani stát, který by naopak měl být v tomto směru příkladem.

Letos se konference Pasivní domy konala už popáté. Jak hodnotíte po téměř pětileté činnosti Centra pasivního domu současnou situaci v oblasti pasivní výstavby?
Jan Bárta:
Situace na trhu s pasivními domy akceleruje. To, že jsou pasivní stavby zařazeny jako samostatná dotační položka do programu Zelená úsporám, čímž se nastavila určitá pravidla, jednoznačně pomáhá. Výstavba v pasivním standardu začala být brána vážně, jako zcela legitimní způsob výstavby a já v tomto směru vidím do budoucna velkou šanci.

V některých zemích se v oblasti výstavby připravuje uzákonění pasivního standardu jako nepodkročitelného minima.
Josef Smola: Samozřejmě, v zahraničí se vývoj tímto směrem jednoznačně ubírá. Například v Německu a Rakousku se toto uzákonění připravuje kolem roku 2016. V některých spolkových zemích už je v oblasti veřejné výstavby pasivní standard uzákoněn. V ČR je tato problematika složitější. Existují zde velice silní nadnárodní výrobci určitých stavebních komponentů, které nejsou pro výstavbu pasivních domů vhodné. Naproti tomu v tomto směru hraje velice pozitivní roli Evropská komise, která v poslední době zásobuje národní vlády určitými pokyny s požadavky právě na uzákonění pasivního standardu jako nepodkročitelného minima.

V rámci revize Směrnice č. 2002/91 o energetické náročnosti budov v EU by měly být od roku 2021 stavěny pouze budovy schopné zajistit si většinu potřebné energie samy. Veřejných budov by se toto opatření mělo týkat již od roku 2019 s možností získat finanční prostředky z EU.
Jan Bárta:
Právě tlak tuto směrnici implementovat donutí jednotlivé evropské země, aby energetickou náročnost budov do svých zákonů zakotvily. Revize evropské směrnice o energetické náročnosti budov by měla stanovit požadavky na konkrétní hodnoty.

Jsou stavební firmy v České republice na vývoj v oblasti pasivních domů dostatečně připraveny?
Josef Smola:
Měli bychom zmínit jeden negativní faktor. Tím, jak se začíná stávat výstavba pasivních domů výhodnou obchodní příležitostí s masivní podporou státu, tak se bohužel v oblasti výstavby pasivních domů věrně kopíruje jev, který jsme zaznamenávali od počátku 90. let, po celou dobu rozvoje moderních dřevostaveb. Pasivní domy se pokouší navrhovat, ale i realizovat pod vidinou zajímavé zakázky celá řada firem, které v této oblasti nemají odpovídající znalosti, zkušenosti a kompetence. Internet je nabídkami těchto firem zahlcen. Bohužel se to projevuje i v oblasti architektů a projektantů.

Jan Bárta: Existuje mnoho firem, které pasivní domy používají jen jako marketingový slogan, bez jakékoliv návaznosti. Pasivní domy jsou velmi citlivé na kvalitu návrhu. Jakmile se takovéto realizace, které se vydávají za pasivní, neosvědčí, může to velmi rychle celý obor poškodit. Úloha CPD, ale také poskytovatelů dotace Zelená úsporám, je proto také v tom, aby podporovaly jen skutečně kvalitní domy, u kterých je pasivní standard prokázán.

  • Mnozí kolegové na návrh architektonicky a technicky kvalitního pasivního domu zatím profesionálně nemají.

Jaké aktivity CPD vyvíjí v oblasti kvalitnější informovanosti a orientace v problematice pasivní výstavby?
Josef Smola:
Centrum pasivního domu pořádá kurzy pro architekty, stavební inženýry a techniky ve stavebnictví, s možností exkurze do pasivních domů tak, aby absolventi získali o problematice pasivní výstavby ucelenou představu. Součástí výuky je také výpočet energetické náročnosti budov podle návrhového a hodnotícího programu PHPP, workshopy, dílny a podobně. Velice pozitivní v tomto směru je, že se zde mají zájem školit také pracovníci Státního fondu životního prostředí ČR (SFŽP), a také celá řada samospráv vysílá své pracovníky investičních útvarů.

Jan Bárta: Na podzim skončily pilotní kurzy, které absolvovalo přes padesát účastníků. Podle zpětných reakcí byly tyto kurzy velmi přínosné, i když jsou časově náročné. Na tento rok proto chystáme jejich pokračování a bude již možné kurz zakončit zkouškou u Passivhaus Institutu, po jejímž úspěšném složení absolvent obdrží certifikát ?Certified European Passive House Designer?.Kromě kurzů pro odborníky také pořádáme celou řadu akcí pro potenciální investory - od obecných seminářů, výstav, informací na internetu, přes skupinové konzultace projektů až po individuální poradenství.

V jaké oblasti výstavby se z pohledu CPD profiluje nejvíce klientů s primárním zájmem o pasivní výstavbu v České republice?
Josef Smola:
V současné době už nepociťujeme problém v oblasti rodinné výstavby, kde i díky dotačnímu programu Zelená úsporám přirozeně vzniká velice potentní a široká vrstva klientů, kteří se o problematiku pasivních domů cíleně zajímají a jiný dům než pasivní stavět nechtějí. Typickými klienty jsou mladí lidé, kteří studovali zejména v německy mluvících zemích a o stavbě pasivních domů mají velmi dobrý přehled, nebo kteří si celou řadu informací zjistili na internetu. Z tohoto důvodu jde o velmi náročné klienty, jimž je vlastní, že pokud chtějí stavět dům, mají obvykle automatický požadavek, aby energie svázané se stavbou jejich domu byly co nejnižší. Na druhou stranu zatím nejsme schopni pro myšlenku pasivních domů získat velké institucionální investory ani stát, který by naopak měl být v tomto směru příkladem tak, jak je tomu v okolních zemích. To je proč v České republice zatím chybí ostatní typologické druhy budov, které by byly realizovány v pasivním standardu. Máme sice v tomto směru první vlaštovky - v současné době například navrhujeme poměrně velký bytový dům pro seniory. Ale v této oblasti jde zatím jen o osamocené projekty jednotlivých osvícených samospráv, nikoliv o standard, jako je tomu v zahraničí. Například v německy mluvících zemích je zejména oblast pasivních bytových domů pro seniory velmi silným tématem a celá řada těchto nemovitostí je úspěšně provozována.

Jan Bárta: Stavby z veřejného rozpočtu stavěné v pasivním standardu jsou zejména v Německu a v Rakousku velmi populární. Například jednotlivá města typu Frankfurt, Drážďany, Lipsko, v Rakousku i jednotlivé spolkové země (Vorarlberg) se zavázala, že veškerou novou výstavbu a obnovy stávajících veřejných staveb budou realizovat v pasivním standardu. Vlivem veřejné správy se tak problematika pasivní výstavby dostává do obecného povědomí. V Rakousku stát také podporuje výstavbu z pohledu její dostupnosti k občanské vybavenosti, blízkosti MHD, apod. Nejsou podporovány stavby jako solitéry, kde dojezdové vzdálenosti pozitivní principy pasivní výstavby negují.

Josef Smola: Myslím, že v této souvislosti je důležité upozornit na problematiku některých hodnotících nástrojů, jejich kvalitu a objektivnost. V poslední době se v ČR uplatňuje iniciativa mnoha zahraničních komerčních subjektů v oblasti hodnocení energetické šetrnosti budov, s cílem prosadit určitý nástroj, kterým jsou mimo jiné právě hodnocena i kritéria, jako je dostupnost MHD, udržitelnost dopravy materiálu na stavbu atd. Těmto jednotlivým kritériím jsou přiřazeny různé bodové hodnoty. Některé realizace získaly podle tohoto hodnotícího nástroje z pohledu energetické šetrnosti poměrně vysoké hodnocení, ale když porovnáme zpracované údaje detailněji, mají hodnocené stavby velmi podprůměrné bodové hodnocení právě v těch zásadních, podle mého soudu tvrdých hodnotících kritériích, což jsou úspory energií a hospodaření s vodou. Naopak plný počet bodů mají za parametry, které s pasivní výstavbou souvisí pouze okrajově.

V současné době stát podporuje výstavbu pasivních domů programem Zelená úsporám. Je o dotace v oblasti pasivních domů zájem? Ovlivní možnost dotace poměr počtu nově postavených pasivních domů v rámci nové výstavby?
Josef Smola:
Zcela jistě ovlivní. Dotační částka je již zajímavá, motivující, v daném finančním objemu spatřuji velké pozitivum. Je klíčové, že se nejedná o dotaci výběrovou, ale nárokovou. Pokud bychom měli porovnat Zelenou úsporám s dotačním titulem, který je zaveden od roku 1993 v Rakousku, tak tam se jedná o formu nárokové půjčky se splatností až třicet sedm let s tím, že prvních pět let je bezúročných. Jde tedy o půjčku vícegenerační. Nicméně v tom, jak je program Zelená úsporám koncipován, spatřuji velké pozitivum. Dalším pozitivem programu Zelená úsporám je vznik technicko normalizační informace TNI 73 0329 (rodinné domy) a TNI 73 0330 (bytové domy), což je první hodnotící nástroj, který na úrovni závazného právního předpisu pracuje v Česku s pojmem pasivní dům a specifikuje relativně jednoznačně nepodkročitelné požadavky.

Jan Bárta: Dotace pro oblast B Pasivní domy je v současné době 250 000 Kč pro rodinný dům, což se na první pohled zdá jako relativně malá položka, ale pokud k této dotaci přičteme ještě úspory za energie, tak částka vzniklá v horizontu cca dvaceti let převyšuje investici, kterou do výstavby pasivního domu vložíme. Takže v tomto směru je dotace dostatečně vysoká a motivující. Český člověk zatím bohužel není zvyklý uvažovat v dlouhodobějším horizontu a vidí pouze jednorázovou dotaci.

Dotace v rámci programu Zelená úsporám se ale poskytují zpětně.
Josef Smola:
Jsou vázány na kolaudační rozhodnutí nebo na souhlas s užíváním stavby.

Jan Bárta: Tyto dotace se poskytují zpětně, ale v okamžiku, kdy stavebník podá žádost o dotaci, dostane závazný příslib, že dotaci obdrží, což je důležité.

Často se s programem Zelená úsporám hovoří také o problematice v oblasti památkové péče.
Josef Smola:
Ono to samozřejmě souvisí také s tématem pasivních domů, poněvadž v teoretické rovině u památek nelze vyloučit ani pasivní standard, reálně se spíše budeme pohybovat mezi nízkoenergetickým a pasivním standardem. Celá řada pracovníků NPÚ spojuje program Zelená úsporám s určitým nebezpečím ohrožení ochrany kulturního dědictví a dodnes činí pokusy vysvětlovat tento program jako dotační titul, který není způsobilý pro oblast památkové péče. Stávající památkový zákon jednoznačně uvádí, že památka musí být využitelná v souladu se současnými požadavky. Podnětným příkladem může být v současné době realizovaná přestavba klasicistního hřbitovního domku z roku 1830 v Praze-Uhříněvsi na nízkoenergetický rodinný dům pro správce židovského hřbitova. Z hlediska zákona se jedná o kulturní památku. V rámci správního řízení bylo jak odborné vyjádření Národního památkového ústavu tak Odboru památkové péče Magistrátu po několika pokusech souhlasné. Mám za to, že je to o míře kvalifikovaného a specifického přístupu ke každé památce zvlášť, a to musím podtrhnout, určité korektnosti přístupu projektanta nebo architekta, aby ve výsledku na jednu stranu uchránil památkovou podstatu stavby, ale na druhou stranu do stavby dokázal vložit jako naprostou samozřejmost přidanou hodnotu nízkou energetickou náročnost, rovněž tak jako další využitelnost stavby v rámci požadavků na současný standard bydlení.

Kam směřuje vývoj architektonického řešení staveb pasivních domů. Nelze pominout, že někteří architekti se v médiích vyjadřují na adresu pasivních domů velmi skepticky.
Josef Smola:
To je velmi ožehavé téma. Ale je tomu bohužel tak, někteří architekti hovoří v tom smyslu, že dosud nezahlédli pohledný pasivní dům, jiní označují pasivní domy za metastáze, které prorůstají společností atd. Promiňťe mi mojí otevřenost. Já bych chtěl těmto kolegům adresovat určité poselství. Celá řada architektů si není ochotna připustit, že projektování pasivních domů je, v rámci navrhování staveb obecně, svým způsobem kategorie VIP. Vyžaduje nejenom příkladnou výtvarnou potenci, ale i velkou a praktickou znalost v oblasti stavební fyziky a souvisejících technických oborech. Víme, že se u běžné výstavby v celé řadě případů stává, že architektonické soutěže vyhrávají návrhy oceněné pro určité architektonické znaky, u nichž se posléze ukáže, že jsou nerealizovatelné, nebo realizovatelné za neúměrných vícenákladů pro investora, přičemž v rámci soutěžního návrhu nebyly signalizovány. Je tu rovněž vysoká zodpovědnost odborných porot, jež jednoznačně selhaly v těchto případech ve svém profesionálním poslání a závazku vůči vypisovateli soutěže. Existuje celá řada architektů, kteří jsou v podstatě poplatni pouze designu stavby, vytrhují tuto vlastnost z kontextu kvalitní architektury a už se tolik nezajímají o konstrukční, natož ekonomické řešení a provozní náklady. Ty jsou ovšem často klíčové a rozhodují o spokojenosti a návratnosti investice pro klienta. S tím souvisí i nízká energetická náročnost stavby, která je mimochodem již mnoho let jednoznačně závazná i v právních předpisech. V neposlední řadě u komentářů tohoto typu spatřuji i určitou neúctu, když ne k pracím domácích architektů - přece jen těch pasivních domů tady moc nemáme, ke konci roku 2009 stovku - tak k švýcarským, rakouským nebo například německým architektům. Ti mají některé naprosto hvězdné realizace, jenž jsou zcela jistě nad rámec toho domácího, promiňte mi, často trochu upachtěného regionálního dvorečku. Navíc někdy s příchutí nepůvodnosti, nebo problematických výtvarných inspirací. A s tím souvisí i to, že v těchto zemích je zcela obvyklé, že se přední architektonické ateliéry v podstatě pyšní tím, že v pasivním standardu navrhují. Zatímco v české republice naopak slyšíme z celé řady takto situovaných ateliérů spíše odmítavé reakce.Já si to vyhodnocuji jako určitý strach ze strany těchto kolegů, kteří správně pociťují, že v oblasti stavební fyziky a konstrukčních řešení zdaleka nejsou tak silní, aby se vůbec mohli této problematiky pro své klienty s úspěchem zhostit a v korektní rovině ostatním konkurovat - zkrátka tvrdím, že na to profesionálně dosud nemají.

Dále je třeba zmínit hledisko urbanistické.
Josef Smola:
To je v současnosti další velmi citlivá oblast, jež mě velmi zajímá právě ve vztahu k územnímu plánování a k umisťování staveb nejen pasivních domů. Smutným faktem je, že obrovské množství územních plánů dnes obsahuje regulace, které jsou zpracovány v rozporu se zákonem. Tato mlčky trpěná nezákonnost vyvolává ekonomické vícenáklady tisícům stavebníků, kteří jsou v podstatě donuceni se těmto regulacím podvolit.

Co korektně zpracovaný územní plán považuje za přiměřenou míru regulací?
Josef Smola:
Přiměřenou mírou regulace je v tomto případě funkční využití území, procento zastavění, výška zástavby a velikost pozemku, a to nikoliv taxativně, ale ?od do? - míněna výměra pozemku. Lituji, ale oblíbené regulace typu tvarů a sklonů střech - někde je dokonce v územních plánech petrifikována i střešní krytina - jsou tedy v podstatě vršené nezákonnosti nejen časů minulých, ale bohužel i časů současných. Jještě stále mají někteří zpracovatelé územních plánů představu, že mohou v daném regionu doktrínovat svoje představy o tom, jak by měla vypadat podle jejich nekorektních představ zástavba.

Jaké faktory v současném systému územního plánování ovlivňují právě oblast výstavby pasivních domů?
Josef Smola:
Při návrhu pasivního domu někdy narážíme na nekorektní regulace umisťující tzv. uliční čáru přisazenou k jižní hranici pozemku. Přitom u pasivní výstavby je naopak optimální situovat rodinný dům u severní a východní hranice tak, aby byly jižní osluněné části pozemku trvale nezastíněny. Jednak jsou zde z důvodu pasivních zisků energie ze slunce navrhovány větší prosklené plochy, a dále tím zajišťujeme, že po dobu celé životnosti stavby nebude znehodnocen přísun slunce na pozemek například vlivem výsadby zeleně u souseda. Z podkladů německých kolegů je známé, že pokud je běžně navržený pasivní dům stavebník donucen odchýlit od ideálního návrhu o 90 stupňů, jsou solární zisky sníženy až o 37 %, což významně negativně ovlivní funkci pasivního domu.

Jan Bárta: Já bych uvedl příklad ze zahraničí, kdy některá města jdou dokonce tak daleko, že veškeré stavební pozemky, které vlastní nebo i prodávají pro developerskou výstavbu, jsou vázány na podmínku budoucí výstavby pasivních domů. Nevím, do jaké míry je tento požadavek aktuálně v Česku zákonný, nicméně obce jako vlastníci tyto podmínky deklarují a uvažují také o zahrnutí požadavku na energetickou náročnost pozemků do územních plánů.

Josef Smola: Například poblíž města Norimberk se nachází obrovské sídliště víceméně jednotných rodinných domů, z nichž je několik set postaveno v nízkoenergetickém nebo pasivním standardu. Jedná se o velice příjemnou lokalitu, kde neexistuje oplocení a domy jsou odděleny pouze pruhy vsakovacích pásů, v rámci hospodaření s dešťovými odpadními vodami. Obec zde jednotlivé stavebníky motivuje k výstavbě energeticky pasivních domů komerční pobídkou, kdy jim vychází cenově výrazněji vstříc než těm, kteří plánují stavět pouze domy nízkoenergetické. Myslím si, že v tomto případě se jedná o velmi korektní přístup.

Práce na návrhu pasivní stavby se od standardní výstavby odlišuje, má svá specifika, zásadní jsou například konstrukční detaily.
Josef Smola:
Proč přichází klient za architektem? Chce od něho navrhnout původní, vysoce invenční, neotřelé a na míru šité řešení pro jeho konkrétní specifické požadavky. Protože v oblasti pasivní výstavby pracujeme s tak masivními vrstvami izolace, skutečně se výsledná realizace může svým designem odlišovat od standardní výstavby. A zde je důležité, aby se vize, kterou si klient kupuje znázorněnou ve vizualizaci na úrovni studie, při porovnání s fotografií ve výsledku realizovaného domu překrývala, nebo se jí maximálně podobala. Vzhledem k vyšším tloušťkám izolací i dalším požadavkům je třeba při návrhu pracovat s konstrukčním detailem už od úrovně studie - zpracovat knihu základních konstrukčních detailů, vyřešit důležité styky, aby vize, která se nabízí klientovi, byla v dalších stupních projektové dokumentace naplnitelná.

Jan Bárta: V České republice jsou zatím navrhovány jednotlivé realizace, většinou nevelké rodinné domy, ale pokud se zaměříme na realizace pasivních staveb v zahraničí, například v Německu a Rakousku, existují tam i architektonicky velmi zajímavé v pasivním standardu navržené stavby velkých administrativních budov, dokonce i kostela nebo výstavní haly. Důležité je uvažovat v souvislostech a zabývat se energetickou náročností stavby již od počátku návrhu.

Důležitý je samozřejmě nejen kvalitní návrh, správně vyřešené konstrukční detaily, ale následně i kvalita vlastní realizace.
Jan Bárta:
Řemeslníci mnohdy přijdou na detail, který se dá řešit lepším způsobem. Ve většině případů je to ale spíše naopak. Řemeslníci přijdou na způsob, jak si práci maximálně zjednodušit, použít jiné stavební materiály a jednoznačně chybí kontrola i vůle investorů si kontrolu stavby zajistit. Veškeré změny oproti návrhu mohou mít zásadní vliv na funkci stavby, mohou vést ke značným komplikacím a je proto třeba, aby byly odsouhlaseny autorem.

Josef Smola: Jistě. Technický dozor stavebníka by měl být i podle dikce nového stavebního zákona vždy odpovědný pouze investorovi a měl by kontrolovat i projektovou dokumentaci architekta nebo projektanta. Z toho vyplývá, že vykonává-li architekt kromě autorského zároveň i technický dozor, jedná se o střet zájmů. Je třeba zdůraznit, že architekt má podle standardů České komory architektů povinnost vykonávat minimálně autorský dozor. Je to důležitá součást jeho profese, na stavbě získává podstatnou zpětnou vazbu - tím spíše v tak mladém a svým způsobem experimentálním oboru, jako je oblast pasivních domů. Celá řada navržených detailů, která vypadá v projektové dokumentaci optimálně, se může na stavbě prokázat jako obtížně nebo hůře realizovatelná. V mnoha případech přijde stavební firma nebo přímo řemeslníci na řešení, které je ekonomicky i provozně výhodnější a lepší. A navíc z výkonu jeho autorského dozoru vyplývá, že jedině architekt nebo projektant má za návrh stavby odpovědnost a je zmocněn k tomu, aby na stavbě prováděl změny. Architekt tím obvykle automaticky vykonává zároveň jako autor autorský dohled nad prováděním díla podle autorského zákona.

Jaký další vývoj v oblasti stimulace k výstavbě pasivních domů lze očekávat?
Josef Smola:
Na základě mých současných vědomostí soudím, že stavby v pasivním standardu jsou domy nejen současnosti, ale především budoucnosti. Pevně věřím, že kvalifikovaně navrhované a realizované domy v pasivním standardu jsou jednou z mála možností, jak zajistit udržitelný rozvoj a udržitelné stavění rovněž pro naše vnuky a jejich děti. A proto jsem odhodlán udělat maximum. Pasivní domy navrhuji rád a navíc mě to opravdu baví.

Jan Bárta: Tlak jednotlivců, ale i Evropské unie jednoznačně k rozvoji pasivních domů přispívá. Důležitost výstavby v pasivním standardu dokládá i řada projektů zaměřených na její podporu, financovaných z veřejných prostředků. Na celoevropské úrovni je to například projekt PASS-NET, který sdružuje podobné organizace, jako je v České republice Centrum pasivního domu. Od roku 2009 je také CPD iniciátorem nového pracovního uskupení, tzv. Platformy pasivních domů, jejímž úkolem je vytvoření střednědobé až dlouhodobé vize budoucího technologického vývoje v oblasti energeticky úsporného stavění. Je nejvyšší čas, aby se projektanti, architekti, ale i studenti začali problematice pasivních domů profesně věnovat a vybudovali si tak v této oblasti určitý profesní náskok.