Stavební školství v ČR z pohledu ředitelů středních průmyslových škol
V kanceláři první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Aleny Gajdůškové se 25. března konala debata u kulatého stolu upozorňující na neuspokojivý stav a primární problémy v oblasti středního stavebního školství v České republice. Spolupořadatelem diskuzního setkání a navazující tiskové konference byla Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
Autor:
Setkání se zúčastnili a své zkušenosti v dané oblasti prezentovali následující odborníci:
Alena Gajdůšková: Technické vzdělávání je třeba podporovat a jsem ráda, že se naskytla možnost využít váhu Senátu Parlamentu ČR, abychom vymezili problémy ve středním stavebním školství a mohli podpořit jejich řešení z pozice veřejné správy. Předpokládám, že v dnešní debatě budou nastíněny nároky středních stavebních škol tak, aby výsledně mohly plnit úlohu, jež se od nich očekává ? to znamená připravit kvalifikované odborníky v perspektivním oboru, který je budoucností pro další generace. Je jistě správným krokem se současnou situací a úlohou stavebního školství seznámit také veřejnost.
Pavel Křeček: Stavebnictví je výjimečnou, technicky náročnou profesí mnoha oborů a specializací a vyžaduje nejen kvalitní odbornou přípravu budoucích pracovních kapacit, ale i následné průběžné odborné školení v rámci celoživotního vzdělávání.
Na dnešní setkání přicházím přímo z inaugurace nového rektora, děkanky a děkanů jednotlivých fakult ČVUT, jež se konala v Betlémské kapli. Ministr MŠMT Marcel Chládek na ní ve svém projevu zdůraznil významnou roli technického školství zejména pro hospodářský růst země.
Pavel Vacek: Stavebnictví má pro společnost velký význam a bylo vždy tradičním oborem, který dosahoval vynikající úrovně. V dnešní době nových a stále složitějších technologií se stává velice zajímavou a náročnou disciplínou, která je často propojena také s dalšími technickými oblastmi a vyžaduje velmi kvalitně vzdělané odborníky.
Radek Cikl: Český průmysl, který vytváří hodnoty, jež naši zemi živí a i v budoucnu budou živit,replica watches se bez stavebnictví neobejde a je třeba si samozřejmě položit také otázku, jakou úlohu v celém tomto procesu hraje vzdělávací systém. Jsme zemí s industriální tradicí a odborné školství bylo od počátku směrováno k tomu, aby rozvoj průmyslu podporovalo. Je tedy nezbytné, aby tomu tak bylo i nadále.
Alois Materna: Střední odborné školství připravuje nejen odborníky pro průmysl, ale také budoucí studenty technických vysokých škol. Podíl maturantů přicházejících na vysoké školy ze středních odborných škol v posledních letech vzrůstá ? studenti jsou zpravidla věrni oboru, který na střední škole studovali. To je nepochybně výsledek dobré práce středních a vyšších odborných škol.
Jak byste charakterizovali současnou situaci ve stavebnictví?
Pavel Vacek: Bohužel, v současnosti se stavebnictví již šestým rokem pohybuje v recesi. Vlády včas nereagovaly na výzvy profesních organizací ve stavebnictví a nebyly vytvořeny replica watchespředpoklady pro další investiční rozvoj ve výstavbě. Stavebnictví v ČR se tak zatím potýká s nedostatkem zakázek, a to ve všech jeho sférách ?
investorské, projektové, dodavatelské i v průmyslu stavebních hmot a výrobků pro stavebnictví. Důsledkem recese je pak propouštění kvalifikovaných odborníků, znehodnocení stavební mechanizace, a tím i negativní dopad na pracovníky dalších průmyslových odvětví.
Pavel Křeček: V rámci mezinárodní spolupráce ČKAIT s dalšími inženýrskými komorami Evropy máme možnost porovnávat a Porsche replica watchessledovat vývoj a situaci ve stavebnictví v zahraničí. Například v Německu již opět začíná být o řemeslníky, techniky a odborníky ve specializovaných stavebních oborech čím dál větší zájem. V ČR je situace zatím odlišná.
Pavel Vacek: Tento stav má na stavebnictví negativní dopady nejen v zaměstnanosti, kde například u firem s padesáti a více zaměstnanci nastal propad z cca 109 000 pracovníků v roce 2008 na 85 000 v roce 2013. Odráží se samozřejmě také v zájmu mladé generace o studium na školách stavebního zaměření a v učňovském školství v příslušných oborech.
Radomír Nedbal: To, že se stavebnictví nachází delší dobu v recesi, má na střední průmyslové školy velmi nepříznivý dopad. Prakticky všechny pociťují menší zájem o studium, ještě zvýrazněný demografickou křivkou. Dalším důsledkem je velmi obtížné zajišťování odborné praxe pro žáky na stavbách, protože firmy nemají možnost dlouhodobějšího plánování a zajištění kvalifikované praxe v určitých termínech ?
např. v době maturitních zkoušek.
Pavel Křeček: Z pohledu veřejnosti se v současnosti stavebnictví propadlo na jednu z copy watches china nejnižších úrovní a za tuto situaci mohou bohužel i neobjektivní informace ve sdělovacích prostředcích.
Jiří Homolka: Přitom i v době krize se dají stavět a také se stavějí krásné a konstrukčně zajímavé stavby.
Pavel Křeček: Jistě, v současné době vznikají pozoruhodné stavby, jejichž vytvoření si žádá kvalitní projektanty, stavbyvedoucí i řemeslníky. Veřejnost je třeba informovat také o těchto kvalitách ?
a nepublikovat jen mediálně atraktivní replica watches?senzace?. V rámci podpory technické prestiže oboru a prezentace kvalitních stavebních a technologických inženýrských návrhů ČKAIT každým rokem pořádá soutěž Cena inženýrské komory. V letošním roce byl také vyhlášen již 22. ročník soutěže Stavba roku. Nejúspěšnější stavby v daných kategoriích jsou pak každoročně oceňovány na slavnostním setkání v Senátu Parlamentu České republiky (viz výsledky soutěže Stavba roku 2014 na straně 8, poznámka redakce).
Pavel Vacek: Navzdory trvající krizi je však nezpochybnitelné, že stavebnictví je doposud jedním z pilířů českého průmyslu a 8?9 %zaměstnané populace pracuje právě v tomto oboru.
Pavel Křeček: V rámci České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě v současnosti tvoří členskou základnu přes 29 000 autorizovaných osob ? techniků, inženýrů a stavitelů ? tedy absolventů středních průmyslových a vysokých škol. Vykonávání vybraných činností ve výstavbě je jim umožněno na základě autorizace, jež je udělována v případě zdárně složené zkoušky odborné způsobilosti, která prověří jak teoretické, tak praktické znalosti uchazečů.
Jaké zásadní problémy v českém středním průmyslovém stavebním školství je třeba urychleně řešit?
Radek Cikl: Školství je dnes v řadě oblastí na rozcestí, prochází dramatickým vývojem, hledá si svoji podobu na dalších několik desítek let. Od středních průmyslových škol se, na rozdíl od škol všeobecně vzdělávacích, očekává, že připraví studenty na budoucí povolání, pro uplatnění na trhu práce a systém jejich činnosti má svá specifika. Vlivem demografických změn i jistou transformací společenského klimatu v současnosti řešíme problém nedostatečného zájmu o studium na středních stavebních školách a v té souvislosti i nedostatek odborných kvalifikovaných pracovníků ve stavebním průmyslu.
Pavel Vacek: Primárně jsou počty žáků středních stavebních škol odčerpávány v důsledku náboru absolventů základních škol na gymnázia. Středním všeobecně vzdělávacím školám se daří každoročně získat přibližně stejný počet žáků, jenž odpovídá jejich kapacitám. V první vlně si nejtalentovanější žáky odvedou osmiletá gymnázia ze šesté třídy základních škol, v druhé vlně pak gymnázia čtyřletá. Až následně se dostávají na řadu střední průmyslové školy.
Radek Cikl: Ano, víceletá gymnázia v tomto směru představují velký problém. Rodiče rozhodnou za žáky v páté třídě, děti jsou předčasně rozřazeny a nedá se jim šance, aby pak samy ve čtrnácti letech přemýšlely o tom, jaké povolání by si chtěly v budoucnu zvolit.
Jiří Homolka: Počet maturantů všeobecně vzdělávacích škol se neustále zvyšuje. I když by gymnázia měla být elitními školami, přesto zasahují do stále širší skupiny populace základních škol. V podstatě deformují Gaussovu křivku a celkově tak klesá úroveň všech segmentů školství, včetně terciárního sektoru. Se Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR se shodujeme na tom, že současná síť středních škol nekoresponduje s potřebami stavebních firem a s požadavky trhu práce.
Alois Materna: Myslím si také, že došlo k určité chybě při masovém rozvoji soukromých středních škol. Tyto školy mají většinou charakter gymnázií a z žáků se stávají platící zákazníci, kteří by se mnohdy na všeobecně vzdělávací školy ani nedostali. Založit gymnázium je také finančně méně náročné než založit průmyslovou školu, jejíž nedílnou součástí musí být technické vybavení odpovídající současné praxi.
Když sleduji statistické údaje v jednotlivých krajích, zjišťuji nárůst studentů na konzervatořích a gymnáziích, a naopak klesá počet studentů středních technických škol. Střední a vyšší odborné školství by mělo zvýšit podíl na celoživotním vzdělávání. Otevírají se nové možnosti ? je to především oblast energeticky úsporné výstavby v celém cyklu životnosti staveb, plnění požadavků zákona o hospodaření energií a jeho prováděcích vyhlášek.
Radomír Nedbal: Podle původního záměru byla víceletá gymnázia výběrovými školami pro nadprůměrně nadané děti a měla na nich studovat cca 2 % populace. A jak je tomu v současnosti? Počet přihlášených se rovná počtu přijatých uchazečů. Trendy současného vzdělávacího systému se stále více zaměřují na vzdělávání všeobecné na úkor odborné profilace v rámci středoškolského studia. Středoškolské odborné školství by nadále mělo připravovat odborníky na pozice v provozu ? tedy přípravy a realizace staveb. Podniky pro tyto posty nevyžadují vysokoškolské vzdělání, ale naopak praktickou zručnost, kreativní myšlení a zodpovědnost.
Pavel Vacek: Významným negativním faktorem, který se projevuje v nepříznivém počtu uchazečů o vzdělávání ve stavebnictví, je již zmíněný nepříznivý demografický vývoj. A výhled do budoucna je podle údajů Českého statistického úřadu v tomto směru velmi špatný, protože demografická křivka neustále klesá.
Radek Cikl: Například v Libereckém kraji se od roku 1974 počet narozených pozvolna snižoval a nejhorší byl rok 1994. Od roku 2009 se proto na středních školách potýkáme s obrovským úbytkem žáků. Tzv. baby boom v posledních letech je jen přechodným obdobím. A tento stav odpovídá situaci téměř v celé republice.
Vzhledem k tomu, že s tímto poklesem žáků nedošlo k odpovídajícímu snížení počtu základních a středních škol, reagovaly školy vytvořením systémů vyhledávání nových žáků, náborem téměř každého, kdo se na školu přihlásí, a snahou udržet žáky na škole co nejdéle. Vše tedy vede k určitému podbízení, ale i k poklesu obecné úrovně vzdělávání. Nejhorší situace je v tomto směru právě na druhém stupni základních škol.
Jiří Homolka: Je tomu tak ? červenou nití, která se prolíná současným systémem školství, je absolutní ztráta motivace. Dnes děti v devátých třídách dobře vědí, že vlivem nízké demografické křivky je na středních školách více studijních míst, než je absolventů základních škol, což se samozřejmě promítá do studijních výsledků. Ze středních škol potom do praxe většinou odcházejí jen ti prospěchově nejhorší a všichni ostatní přecházejí na vysoké školy.
Radek Cikl: Všeobecně vzdělávací obory tak celkově posilují nejen na středních, ale také na vysokých školách.
Jiří Homolka: Vlivem tržního mechanizmu tyto vysoké školy vymýšlejí nové normativy a vytvářejí další studijní obory s atraktivními cizími názvy, jako je management, marketing, design, atd., aby se zachránily a nalákaly novou životaschopnou klientelu, která udrží v daných podmínkách učitelům práci. Současnou ?honbu za normativem? bych charakterizoval jako model všeobecné spokojenosti. Vysoké školy jsou spokojeny, že mají dostatek studentů a učitelé mají práci, stát je spokojen, že má zaměstnané učitele, studenti jsou naopak spokojeni, že si žádnou práci hledat nemusejí, a ve finále jsou spokojeni i rodiče, protože získají daňové úlevy a mohou se chlubit, že mají doma vysokoškoláky. Důsledky jsou však velmi nepříznivé ? vysoké školy právem kritizují úroveň absolventů středních škol a stát neúměrně dlouhou přípravu na povolání.
V současné době vstupují lidé na trh práce cca až v 25?26 letech. Myslím si, že to je také jeden z hlavních důvodů, proč je všeobecně nutné oddalovat věk odchodu do důchodu. Někteří absolventi po ukončení studia nenastoupí do zaměstnání, protože nemohou najít odpovídající povolání, a na úřadech práce se tak neustále zvyšují počty nezaměstnaných. Tzv. princip převzdělanosti známe i z jiných zemí Evropy, například ze Španělska nebo Francie, kde se absolventi učí německy, a vydávají se do Německa, kde zastávají druhořadé práce.
Jaké navrhujete řešení dané situace? Na jaké další negativní vlivy mající vliv na kvalitu středního stavebního školství je třeba se v rámci reformy vzdělávacího systému zaměřit?
Radek Cikl: Vytváření odpovídajících podmínek pro průmyslové školy vyžaduje specifické znalosti, úsilí, finanční prostředky a úzkou kooperaci s podnikovou sférou. Učitele odborných předmětů a praktického vyučování je třeba častěji zařazovat do praxe, aby nabyli zkušeností ? z čehož může v budoucnu společnost jen těžit a získávat. Vůči všeobecně vzdělávacím školám je třeba více zdůrazňovat, že průmyslovky dávají kupříkladu u studia matematiky větší časovou dotaci jejím aplikovaným oborům. Není proto možné být ve všech předmětech srovnatelní a naše absolventy to rozhodně nedělá horšími.
Jiří Homolka: V současnosti například novináři s oblibou publikují údaje o aktuálním počtu 15 000 nekvalifikovaných učitelů, a přitom ve skutečnosti je 7000 kvalifikovaných učitelů zaregistrováno na úřadech práce. Měli by se spíše zajímat o aprobace a zaměření těchto kvalifikovaných učitelů. S jistotou to není nikdo s technickým vzděláním, ale převážně učitelé českého jazyka, dějepisu, zeměpisu, a dalších podobných disciplín, které se dají poměrně snadno vystudovat.
Radek Cikl: Všichni cítíme, že celkový počet středních škol je třeba snížit. Agregované zdroje státu i krajů, jako majoritních zřizovatelů středních škol, se až příliš drobí. Ve výsledcích studie McKinsey & Company ze září 2010 se konstatuje, že roční výdaje na žáka ZŠ činily 62 % průměru zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Přitom se neefektivně udržuje příliš mnoho poloprázdných objektů. Celkové prostředky krajů na provoz středních škol činí ročně cca 6,8 mld. Kč. Tyto zdroje se však rozdělují mezi více než 1200 škol. Dostatečné nejsou ani prostředky na investice. Z důvodu neustálé nevyjasněnosti budoucí sítě škol odkládají politické reprezentace investice do jejich objektů a zařízení. A to je často důvodem, který stavebním průmyslovkám znemožňuje odpovídající rozvoj nutný k udržení kroku s dynamikou vývoje technologií a pracovních postupů.
Pokud chceme dojít k podstatnému zlepšení stavu, neobejde se to bez určité počáteční destrukce současného systému. Jde ovšem o destrukci tvořivou, která sice na počátku může vyvolat jistou nevoli, ale správně přenastavený systém může ve velice krátké době přinést významné výsledky.
Radomír Nedbal: Řešení není jednoduché. Nejdříve bude nutné změnit pohled jak odborné, tak i laické veřejnosti na středoškolské odborné vzdělávání. Cestu vidím ve velmi úzké a konkrétní spolupráci s regionálními stavebními firmami a se Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Stavební firmy si začínají zodpovědně uvědomovat stárnutí středních technických pracovníků a absenci nastupující generace.
Josef Rydlo: V současné době působím jako vedoucí oddělení středního a vyššího odborného vzdělávání na MŠMT (před šestnácti lety jsem se stal ředitelem Střední odborné školy v Uherském Brodě a poté na Obchodní akademii Tomáše Bati a Vyšší odborné škole ekonomické Zlín, takže zmiňovanou problematiku vnímám podobně, i když ekonomické obory vzdělání mají trochu jiné problémy než stavební). Mohu konstatovat, že MŠMT řadí oblast odborného vzdělávání mezi priority, rozhodně ji nepodceňuje, a již v současné době se v tomto směru vyvíjejí významné aktivity (zejména v rámci realizace prvků duálního vzdělávání aj.).
Připomenu například schválená opatření na podporu odborného vzdělávání z ledna roku 2013, která definovala ještě minulá vláda. Jsou v nich vytyčeny významné prvky, které je třeba splnit. Jedná se zejména, mimo jiné, o tyto prvky.
Jiří Homolka: Souhlasím s myšlenkou nového vedení MŠMT, že je třeba vytvořit predikce potřebných oborů a zjistit, kolik kvalifikovaných pracovníků bude třeba odborně připravit. MŠMT by mělo nastavit síť škol takovým způsobem, aby došlo k restrukturalizaci oborů na základě požadavků trhu práce, a to bez ohledu na zřizovatele. Nemělo by docházet k tomu, že se uzavře v určitém místě veřejná škola, a záhy tam vznikne soukromá škola se stejným zaměřením a se stejným oborem.
Josef Rydlo: V rámci predikcí požadavků trhu práce jsme vytvořili určitou filozofii, kde školství by mělo být až tím sekundárním činitelem (příjemcem). Nejprve je třeba stanovit primární činitele, jejichž úkolem bude získávat validní informace. Koncepci tedy chceme řešit tak, že vytvoříme určitý návrh, do jehož realizace bude vtaženo mnoho různých sociálních partnerů, abychom získali informace o současném stavu a predikci na dalších pět až patnáct let. Zatím je otázkou, jestli jsme schopni tyto údaje specifikovat. Následně se budou dané oblasti řešit z hlediska oborové struktury. Významní sociální partneři v společenských oblastech budou kvantifikovat potřebné údaje, aby bylo známo, jakou budou mít například stavební obory za pět až deset let vizi a s jakým konkrétním dopadem, což není jednoduché. Odhadnout, jak se bude vyvíjet společnost, hospodářství, je někdy velice složité ? mohou do toho vstupovat evropské i světové vlivy a další faktory.
Alois Materna: Souhlasím, po odstoupení od metod plánovitého řízení, často s řadou přívlastků, by se mělo přejít ke strategickému řízení.
Jaké mají ředitelé středních průmyslových škol stavebních v tomto směru další požadavky na veřejnou správu?
Pavel Vacek: Vzhledem ke stále klesajícímu počtu žáků hlásících se na studium středních stavebních škol je třeba současnou nepříznivou situaci urychleně řešit. Jsme na prahu historické situace, kdy jediným možným východiskem je optimalizace středního školství.
Nutná opatření byla definována v rámci spolupráce ředitelů středních průmyslových škol stavebních se stavovskými organizacemi ČKAIT, ČSSI a SPS v ČR.
Je to především srozumitelná a uvážená státní politika v oblasti vzdělávání, kde je nutné vyzdvihnout také roli krajů jako zřizovatelů středních a vyšších odborných škol. Je třeba preferovat technické obory, popularizovat stavebnictví a také zapojit podnikatelské subjekty. V roce 2020 sice stavebnictví očekává mírný nárůst pracovních míst asi o 5000 osob, ale do důchodu odejde téměř 122 000 osob. Bude tedy nutno obsadit téměř 127 000 míst
novou generací kvalitních odborníků (4 % se základním vzděláním, 62 % se středním vzděláním s výučním listem, 23 % se středním vzděláním s maturitou a 11 % s terciárním vzděláním).
Radomír Nedbal: Na Střední průmyslové škole ve Zlíně nabízíme nejen stavební, ale také strojírenské a elektrotechnické obory, a zmiňované negativní faktory se odrážejí i v těchto technických disciplínách, také v nich se očekává značný úbytek zaměstnanců v podobném časovém horizontu. Jak zde již zaznělo, tak na gymnáziích je v současnosti počet žáků téměř konstantní a populační pokles je patrný pouze na odborných školách. V současné době jsme proto vstoupili do zajímavého projektu na podporu technického vzdělání již na základních školách. I kdyby to mělo škole přinést jen několik žáků, takovéto aktivity mají význam.
Radek Cikl: Požadavku kvalitativní změny školství k lepšímu dává za pravdu například i závěr již zmiňované studie McKinsey & Company, který konstatoval, že vlivem neuspokojivé úrovně základního a středního školství do praxe nastoupí nedostatečně vzdělaní a připravení absolventi, což se projeví na hospodářském poklesu, a neřešením dané situace by ČR mohla v roce 2050 ztratit až 11 % HDP. To jsou nesmírně varující údaje.
Proporcionalita mezi všeobecně vzdělávacími školami a průmyslovými školami se neustále prohlubuje v neprospěch průmyslových škol. Pokud však má průmysl fungovat na vysoké úrovni, zvýšit růst, výkonnost a celkovým podílem zabezpečit HDP, potřebuje kvalitní, vzdělané kvalifikované pracovníky. Průmyslové školy by měly být, stejně jako tomu bylo v minulosti, pokládány za školy výběrové. Jedním z hlavních společenských úkolů by tedy mělo být zvýšení kvality absolventů středních průmyslových škol. Technicky vzdělaný středoškolák nebo vysokoškolák se v budoucnu může uplatnit i v humanitní nebo administrativní práci, obráceně to však možné spíše není.
Radomír Nedbal: Veřejná správa může velmi přispět k navrácení dřívější prestiže průmyslových škol. V první řadě kvalitnějším financováním. Mám na mysli například rozdílnou výši normativu na žáka stejného oboru v různých oblastech republiky a podporování malých škol na úkor velkých, které již prošly optimalizací.
Jiným krokem je motivace podniků pro odbornou přípravu žáků průmyslových škol i učilišť např. daňovým zvýhodněním. Musíme být optimisté, jinak bychom těžko mohli vykonávat svoji práci. Určitou naději lze vysledovat z prezentovaných názorů ministra školství, kde zaznívá podpora technickému vzdělávání a změně v systému financování škol.
Jaký je v současné době zájem o absolventy středních stavebních škol na trhu práce? Zaměstnavatelé dlouhodobě upozorňují na nedostatek kvalifikovaných absolventů, ale na druhou stranu statistické zdroje paradoxně připomínají spíše údaje o počtech nezaměstnaných absolventů, kteří nemohou najít práci v oboru. Co požadují ředitelé středních průmyslových škol stavebních v rámci navazující stavební praxe?
Pavel Vacek: Pokud sledujeme učební a maturitní obory, tak v roce 2010 dosáhl počet nezaměstnaných absolventů stavebních učebních oborů cca 25 % a v roce 2013 to bylo 33,4 %. U ostatních učebních oborů byly v roce 2013 tyto hodnoty 27,4 %. Pokud jde o maturitní obory, je situace pozitivnější. U stavebních průmyslových škol s maturitou bylo nezaměstnaných 13,4 % absolventů, v kategorii ostatních středních škol dosáhla tato hodnota v průměru 17,8 %.
Důležité jsou v tomto směru také informace o kritériích zaměstnavatelů ve stavebnictví na přijímání absolventů. Na první místo ředitelé stavebních firem nebo příslušné stavební organizace nedávají požadované vzdělání a ochotu se dále vzdělávat, ale zájem o práci a spolehlivost uchazeče. Také z výsledků dotazníkového šetření Národního ústavu pro vzdělávání, které zjišťovalo názory na důvody přijímání absolventů stavebních škol z pohledu zaměstnavatelů ze stavební sféry, vyplynulo, že více než 60 % uvádí jako hlavní důvod nezatíženost předchozími pracovními návyky a poté až následuje ochota se vzdělávat, flexibilita a související dovednosti.
Důvody pro nepřijímání těchto absolventů jsou z 55 % nereálné představy o výši mzdy a pracovní době a dále také skutečnost, že na některá pracovní místa nelze přijmout absolventa bez předchozí praxe a nedostatku pracovních zkušeností.
Radek Cikl: Jedná se hlavně o to, že absolventi stavebních oborů mají jiné představy o práci u stavebních firem, nevyhovují jim pracovní podmínky, dojíždění. Stavebnictví je opravdu těžký a náročný obor, a pokud absolvent nenastoupí do stavební praxe bezprostředně po dokončeném vzdělání a uplatní se v jiném oboru, málokdy se do stavebnictví vrací.
Nastal čas na závěrečné hodnocení. Jak tedy vidíte budoucnost českého technického školství? Stane se opět symbolem vzdělanosti, rozvoje a odborného potenciálu reagujícího na požadavky pracovního trhu v regionech? Je ze strany státní správy vůle vnímat varování ředitelů středních stavebních škol a zástupců profesních stavebních organizací a podpořit řešení, která napomohou současný neutěšený stav změnit?
Alena Gajdůšková: Jestliže vizí České republiky, stejně jako celé Evropské unie, je ekonomický růst a zaměstnanost, pak právě stavebnictví je oblastí, která má vysoké multiplikační efekty. Každá investice v tomto oboru vytváří pro občany nová pracovní místa.
Současnou bariérou ve stavebnictví je právě nedostatek investic, a jak se ukazuje, tak také nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků. Osobně mě překvapil právě tento velký pokles odborných kapacit. Počet pracovních míst je třeba významně navýšit a oceňuji, že jste jako ředitelé odborných škol a představitelé profesních organizací schopni tuto potřebu kvantifikovat.
Nová česká vláda ve svém programovém prohlášení usiluje o změnu systému financování regionálního školství a podpoří technické a učební obory tak, aby vzdělávací systém více odrážel potřeby trhu práce. Vláda také plánuje obsahově i finančně stabilizovat státní maturity a u konkrétních učňovských oborů je záměr zavést mistrovské zkoušky. Jsem přesvědčena, že Parlament ČR přijme takové zákony, aby preference technických oborů, které splňují požadavky trhu práce, byla podpořena. Tato investice se v budoucnu našemu státu mnohonásobně vrátí.
Pavel Křeček: Vážíme si dnešního pozvání, paní první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě zde definovaná řešení zmiňovaných problémů v českém středním stavebním školství samozřejmě podporuje, vždyť celou řadu autorizovaných osob tvoří právě absolventi středních průmyslových škol s maturitou. České stavebnictví je stále ještě v nelehké situaci, ale věřím, že se brzy budou na střední průmyslové školy stavební opět hlásit uchazeči s vizí perspektivních oborů pro svá budoucí povolání.
- PaedDr. Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR;
- Ing. Pavel Křeček, předseda ČKAIT;
- Mgr. Radek Cikl, ředitel SPŠ stavební Liberec, dříve náměstek hejtmana Libereckého kraje pro oblast školství a předseda Komise pro školství Asociace krajů ČR;
- RNDr. Jiří Homolka, ředitel VOŠ a SPŠ Volyně;
- prof. Ing. Alois Materna, CSc., MBA, první místopředseda ČKAIT, předseda výboru oblasti Brno;
- Ing. Radomír Nedbal, ředitel Střední průmyslové školy Zlín;
- PaedDr. Josef Rydlo, vedoucí oddělení středního a vyššího odborného vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, dříve ředitel Obchodní akademie Tomáše Bati a VOŠ ekonomické Zlín;
- Ing. Pavel Vacek, ředitel VOŠS a SŠ stavební Vysoké Mýto, vedoucí stavební sekce Asociace středních průmyslových škol.
Alena Gajdůšková: Technické vzdělávání je třeba podporovat a jsem ráda, že se naskytla možnost využít váhu Senátu Parlamentu ČR, abychom vymezili problémy ve středním stavebním školství a mohli podpořit jejich řešení z pozice veřejné správy. Předpokládám, že v dnešní debatě budou nastíněny nároky středních stavebních škol tak, aby výsledně mohly plnit úlohu, jež se od nich očekává ? to znamená připravit kvalifikované odborníky v perspektivním oboru, který je budoucností pro další generace. Je jistě správným krokem se současnou situací a úlohou stavebního školství seznámit také veřejnost.
Pavel Křeček: Stavebnictví je výjimečnou, technicky náročnou profesí mnoha oborů a specializací a vyžaduje nejen kvalitní odbornou přípravu budoucích pracovních kapacit, ale i následné průběžné odborné školení v rámci celoživotního vzdělávání.
Na dnešní setkání přicházím přímo z inaugurace nového rektora, děkanky a děkanů jednotlivých fakult ČVUT, jež se konala v Betlémské kapli. Ministr MŠMT Marcel Chládek na ní ve svém projevu zdůraznil významnou roli technického školství zejména pro hospodářský růst země.
Pavel Vacek: Stavebnictví má pro společnost velký význam a bylo vždy tradičním oborem, který dosahoval vynikající úrovně. V dnešní době nových a stále složitějších technologií se stává velice zajímavou a náročnou disciplínou, která je často propojena také s dalšími technickými oblastmi a vyžaduje velmi kvalitně vzdělané odborníky.
Radek Cikl: Český průmysl, který vytváří hodnoty, jež naši zemi živí a i v budoucnu budou živit,replica watches se bez stavebnictví neobejde a je třeba si samozřejmě položit také otázku, jakou úlohu v celém tomto procesu hraje vzdělávací systém. Jsme zemí s industriální tradicí a odborné školství bylo od počátku směrováno k tomu, aby rozvoj průmyslu podporovalo. Je tedy nezbytné, aby tomu tak bylo i nadále.
Alois Materna: Střední odborné školství připravuje nejen odborníky pro průmysl, ale také budoucí studenty technických vysokých škol. Podíl maturantů přicházejících na vysoké školy ze středních odborných škol v posledních letech vzrůstá ? studenti jsou zpravidla věrni oboru, který na střední škole studovali. To je nepochybně výsledek dobré práce středních a vyšších odborných škol.
Jak byste charakterizovali současnou situaci ve stavebnictví?
Pavel Vacek: Bohužel, v současnosti se stavebnictví již šestým rokem pohybuje v recesi. Vlády včas nereagovaly na výzvy profesních organizací ve stavebnictví a nebyly vytvořeny replica watchespředpoklady pro další investiční rozvoj ve výstavbě. Stavebnictví v ČR se tak zatím potýká s nedostatkem zakázek, a to ve všech jeho sférách ?
investorské, projektové, dodavatelské i v průmyslu stavebních hmot a výrobků pro stavebnictví. Důsledkem recese je pak propouštění kvalifikovaných odborníků, znehodnocení stavební mechanizace, a tím i negativní dopad na pracovníky dalších průmyslových odvětví.
Pavel Křeček: V rámci mezinárodní spolupráce ČKAIT s dalšími inženýrskými komorami Evropy máme možnost porovnávat a Porsche replica watchessledovat vývoj a situaci ve stavebnictví v zahraničí. Například v Německu již opět začíná být o řemeslníky, techniky a odborníky ve specializovaných stavebních oborech čím dál větší zájem. V ČR je situace zatím odlišná.
Pavel Vacek: Tento stav má na stavebnictví negativní dopady nejen v zaměstnanosti, kde například u firem s padesáti a více zaměstnanci nastal propad z cca 109 000 pracovníků v roce 2008 na 85 000 v roce 2013. Odráží se samozřejmě také v zájmu mladé generace o studium na školách stavebního zaměření a v učňovském školství v příslušných oborech.
Radomír Nedbal: To, že se stavebnictví nachází delší dobu v recesi, má na střední průmyslové školy velmi nepříznivý dopad. Prakticky všechny pociťují menší zájem o studium, ještě zvýrazněný demografickou křivkou. Dalším důsledkem je velmi obtížné zajišťování odborné praxe pro žáky na stavbách, protože firmy nemají možnost dlouhodobějšího plánování a zajištění kvalifikované praxe v určitých termínech ?
např. v době maturitních zkoušek.
Pavel Křeček: Z pohledu veřejnosti se v současnosti stavebnictví propadlo na jednu z copy watches china nejnižších úrovní a za tuto situaci mohou bohužel i neobjektivní informace ve sdělovacích prostředcích.
Jiří Homolka: Přitom i v době krize se dají stavět a také se stavějí krásné a konstrukčně zajímavé stavby.
Pavel Křeček: Jistě, v současné době vznikají pozoruhodné stavby, jejichž vytvoření si žádá kvalitní projektanty, stavbyvedoucí i řemeslníky. Veřejnost je třeba informovat také o těchto kvalitách ?
a nepublikovat jen mediálně atraktivní replica watches?senzace?. V rámci podpory technické prestiže oboru a prezentace kvalitních stavebních a technologických inženýrských návrhů ČKAIT každým rokem pořádá soutěž Cena inženýrské komory. V letošním roce byl také vyhlášen již 22. ročník soutěže Stavba roku. Nejúspěšnější stavby v daných kategoriích jsou pak každoročně oceňovány na slavnostním setkání v Senátu Parlamentu České republiky (viz výsledky soutěže Stavba roku 2014 na straně 8, poznámka redakce).
Pavel Vacek: Navzdory trvající krizi je však nezpochybnitelné, že stavebnictví je doposud jedním z pilířů českého průmyslu a 8?9 %zaměstnané populace pracuje právě v tomto oboru.
Pavel Křeček: V rámci České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě v současnosti tvoří členskou základnu přes 29 000 autorizovaných osob ? techniků, inženýrů a stavitelů ? tedy absolventů středních průmyslových a vysokých škol. Vykonávání vybraných činností ve výstavbě je jim umožněno na základě autorizace, jež je udělována v případě zdárně složené zkoušky odborné způsobilosti, která prověří jak teoretické, tak praktické znalosti uchazečů.
Jaké zásadní problémy v českém středním průmyslovém stavebním školství je třeba urychleně řešit?
Radek Cikl: Školství je dnes v řadě oblastí na rozcestí, prochází dramatickým vývojem, hledá si svoji podobu na dalších několik desítek let. Od středních průmyslových škol se, na rozdíl od škol všeobecně vzdělávacích, očekává, že připraví studenty na budoucí povolání, pro uplatnění na trhu práce a systém jejich činnosti má svá specifika. Vlivem demografických změn i jistou transformací společenského klimatu v současnosti řešíme problém nedostatečného zájmu o studium na středních stavebních školách a v té souvislosti i nedostatek odborných kvalifikovaných pracovníků ve stavebním průmyslu.
Pavel Vacek: Primárně jsou počty žáků středních stavebních škol odčerpávány v důsledku náboru absolventů základních škol na gymnázia. Středním všeobecně vzdělávacím školám se daří každoročně získat přibližně stejný počet žáků, jenž odpovídá jejich kapacitám. V první vlně si nejtalentovanější žáky odvedou osmiletá gymnázia ze šesté třídy základních škol, v druhé vlně pak gymnázia čtyřletá. Až následně se dostávají na řadu střední průmyslové školy.
Radek Cikl: Ano, víceletá gymnázia v tomto směru představují velký problém. Rodiče rozhodnou za žáky v páté třídě, děti jsou předčasně rozřazeny a nedá se jim šance, aby pak samy ve čtrnácti letech přemýšlely o tom, jaké povolání by si chtěly v budoucnu zvolit.
Jiří Homolka: Počet maturantů všeobecně vzdělávacích škol se neustále zvyšuje. I když by gymnázia měla být elitními školami, přesto zasahují do stále širší skupiny populace základních škol. V podstatě deformují Gaussovu křivku a celkově tak klesá úroveň všech segmentů školství, včetně terciárního sektoru. Se Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR se shodujeme na tom, že současná síť středních škol nekoresponduje s potřebami stavebních firem a s požadavky trhu práce.
Alois Materna: Myslím si také, že došlo k určité chybě při masovém rozvoji soukromých středních škol. Tyto školy mají většinou charakter gymnázií a z žáků se stávají platící zákazníci, kteří by se mnohdy na všeobecně vzdělávací školy ani nedostali. Založit gymnázium je také finančně méně náročné než založit průmyslovou školu, jejíž nedílnou součástí musí být technické vybavení odpovídající současné praxi.
Když sleduji statistické údaje v jednotlivých krajích, zjišťuji nárůst studentů na konzervatořích a gymnáziích, a naopak klesá počet studentů středních technických škol. Střední a vyšší odborné školství by mělo zvýšit podíl na celoživotním vzdělávání. Otevírají se nové možnosti ? je to především oblast energeticky úsporné výstavby v celém cyklu životnosti staveb, plnění požadavků zákona o hospodaření energií a jeho prováděcích vyhlášek.
Radomír Nedbal: Podle původního záměru byla víceletá gymnázia výběrovými školami pro nadprůměrně nadané děti a měla na nich studovat cca 2 % populace. A jak je tomu v současnosti? Počet přihlášených se rovná počtu přijatých uchazečů. Trendy současného vzdělávacího systému se stále více zaměřují na vzdělávání všeobecné na úkor odborné profilace v rámci středoškolského studia. Středoškolské odborné školství by nadále mělo připravovat odborníky na pozice v provozu ? tedy přípravy a realizace staveb. Podniky pro tyto posty nevyžadují vysokoškolské vzdělání, ale naopak praktickou zručnost, kreativní myšlení a zodpovědnost.
Pavel Vacek: Významným negativním faktorem, který se projevuje v nepříznivém počtu uchazečů o vzdělávání ve stavebnictví, je již zmíněný nepříznivý demografický vývoj. A výhled do budoucna je podle údajů Českého statistického úřadu v tomto směru velmi špatný, protože demografická křivka neustále klesá.
Radek Cikl: Například v Libereckém kraji se od roku 1974 počet narozených pozvolna snižoval a nejhorší byl rok 1994. Od roku 2009 se proto na středních školách potýkáme s obrovským úbytkem žáků. Tzv. baby boom v posledních letech je jen přechodným obdobím. A tento stav odpovídá situaci téměř v celé republice.
Vzhledem k tomu, že s tímto poklesem žáků nedošlo k odpovídajícímu snížení počtu základních a středních škol, reagovaly školy vytvořením systémů vyhledávání nových žáků, náborem téměř každého, kdo se na školu přihlásí, a snahou udržet žáky na škole co nejdéle. Vše tedy vede k určitému podbízení, ale i k poklesu obecné úrovně vzdělávání. Nejhorší situace je v tomto směru právě na druhém stupni základních škol.
Jiří Homolka: Je tomu tak ? červenou nití, která se prolíná současným systémem školství, je absolutní ztráta motivace. Dnes děti v devátých třídách dobře vědí, že vlivem nízké demografické křivky je na středních školách více studijních míst, než je absolventů základních škol, což se samozřejmě promítá do studijních výsledků. Ze středních škol potom do praxe většinou odcházejí jen ti prospěchově nejhorší a všichni ostatní přecházejí na vysoké školy.
Radek Cikl: Všeobecně vzdělávací obory tak celkově posilují nejen na středních, ale také na vysokých školách.
Jiří Homolka: Vlivem tržního mechanizmu tyto vysoké školy vymýšlejí nové normativy a vytvářejí další studijní obory s atraktivními cizími názvy, jako je management, marketing, design, atd., aby se zachránily a nalákaly novou životaschopnou klientelu, která udrží v daných podmínkách učitelům práci. Současnou ?honbu za normativem? bych charakterizoval jako model všeobecné spokojenosti. Vysoké školy jsou spokojeny, že mají dostatek studentů a učitelé mají práci, stát je spokojen, že má zaměstnané učitele, studenti jsou naopak spokojeni, že si žádnou práci hledat nemusejí, a ve finále jsou spokojeni i rodiče, protože získají daňové úlevy a mohou se chlubit, že mají doma vysokoškoláky. Důsledky jsou však velmi nepříznivé ? vysoké školy právem kritizují úroveň absolventů středních škol a stát neúměrně dlouhou přípravu na povolání.
V současné době vstupují lidé na trh práce cca až v 25?26 letech. Myslím si, že to je také jeden z hlavních důvodů, proč je všeobecně nutné oddalovat věk odchodu do důchodu. Někteří absolventi po ukončení studia nenastoupí do zaměstnání, protože nemohou najít odpovídající povolání, a na úřadech práce se tak neustále zvyšují počty nezaměstnaných. Tzv. princip převzdělanosti známe i z jiných zemí Evropy, například ze Španělska nebo Francie, kde se absolventi učí německy, a vydávají se do Německa, kde zastávají druhořadé práce.
Jaké navrhujete řešení dané situace? Na jaké další negativní vlivy mající vliv na kvalitu středního stavebního školství je třeba se v rámci reformy vzdělávacího systému zaměřit?
Radek Cikl: Vytváření odpovídajících podmínek pro průmyslové školy vyžaduje specifické znalosti, úsilí, finanční prostředky a úzkou kooperaci s podnikovou sférou. Učitele odborných předmětů a praktického vyučování je třeba častěji zařazovat do praxe, aby nabyli zkušeností ? z čehož může v budoucnu společnost jen těžit a získávat. Vůči všeobecně vzdělávacím školám je třeba více zdůrazňovat, že průmyslovky dávají kupříkladu u studia matematiky větší časovou dotaci jejím aplikovaným oborům. Není proto možné být ve všech předmětech srovnatelní a naše absolventy to rozhodně nedělá horšími.
Jiří Homolka: V současnosti například novináři s oblibou publikují údaje o aktuálním počtu 15 000 nekvalifikovaných učitelů, a přitom ve skutečnosti je 7000 kvalifikovaných učitelů zaregistrováno na úřadech práce. Měli by se spíše zajímat o aprobace a zaměření těchto kvalifikovaných učitelů. S jistotou to není nikdo s technickým vzděláním, ale převážně učitelé českého jazyka, dějepisu, zeměpisu, a dalších podobných disciplín, které se dají poměrně snadno vystudovat.
Radek Cikl: Všichni cítíme, že celkový počet středních škol je třeba snížit. Agregované zdroje státu i krajů, jako majoritních zřizovatelů středních škol, se až příliš drobí. Ve výsledcích studie McKinsey & Company ze září 2010 se konstatuje, že roční výdaje na žáka ZŠ činily 62 % průměru zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Přitom se neefektivně udržuje příliš mnoho poloprázdných objektů. Celkové prostředky krajů na provoz středních škol činí ročně cca 6,8 mld. Kč. Tyto zdroje se však rozdělují mezi více než 1200 škol. Dostatečné nejsou ani prostředky na investice. Z důvodu neustálé nevyjasněnosti budoucí sítě škol odkládají politické reprezentace investice do jejich objektů a zařízení. A to je často důvodem, který stavebním průmyslovkám znemožňuje odpovídající rozvoj nutný k udržení kroku s dynamikou vývoje technologií a pracovních postupů.
Pokud chceme dojít k podstatnému zlepšení stavu, neobejde se to bez určité počáteční destrukce současného systému. Jde ovšem o destrukci tvořivou, která sice na počátku může vyvolat jistou nevoli, ale správně přenastavený systém může ve velice krátké době přinést významné výsledky.
Radomír Nedbal: Řešení není jednoduché. Nejdříve bude nutné změnit pohled jak odborné, tak i laické veřejnosti na středoškolské odborné vzdělávání. Cestu vidím ve velmi úzké a konkrétní spolupráci s regionálními stavebními firmami a se Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR. Stavební firmy si začínají zodpovědně uvědomovat stárnutí středních technických pracovníků a absenci nastupující generace.
Josef Rydlo: V současné době působím jako vedoucí oddělení středního a vyššího odborného vzdělávání na MŠMT (před šestnácti lety jsem se stal ředitelem Střední odborné školy v Uherském Brodě a poté na Obchodní akademii Tomáše Bati a Vyšší odborné škole ekonomické Zlín, takže zmiňovanou problematiku vnímám podobně, i když ekonomické obory vzdělání mají trochu jiné problémy než stavební). Mohu konstatovat, že MŠMT řadí oblast odborného vzdělávání mezi priority, rozhodně ji nepodceňuje, a již v současné době se v tomto směru vyvíjejí významné aktivity (zejména v rámci realizace prvků duálního vzdělávání aj.).
Připomenu například schválená opatření na podporu odborného vzdělávání z ledna roku 2013, která definovala ještě minulá vláda. Jsou v nich vytyčeny významné prvky, které je třeba splnit. Jedná se zejména, mimo jiné, o tyto prvky.
- Opatření v oblasti výchovného a kariérového poradenství (pro základní a střední školy, s některými výchovnými a motivačními prvky je třeba začít již v mateřských školách a pokračovat na vyšších odborných a vysokých školách).
- Návrh optimalizace škol na úrovni krajů a zřizovatelů (na základě dlouhodobých záměrů by měla být optimalizace škol v jednotlivých krajích dokončena v roce 2014, MŠMT čeká na výsledky s návrhy zástupců Asociace krajů ČR, jakým způsobem dále navrhují systém oborů vzdělání a systém zřizovaných škol administrovat a řídit).
- Technické a přírodovědné vzdělávání a vzdělání je důležitou celospolečenskou prioritou. V rámci středoškolského vzdělávání dostanou podporu hlavně ty ?učební obory?, které jsou požadovány na trhu práce. V tomto směru je třeba vytvořit predikce na pět, deset, patnáct let (jde o systém, který je zatím v přípravné fázi). V tomto směru bude významná spolupráce se sociálními partnery. Rovněž je podstatné v rámci celoživotního učení i další vzdělávání.
- Předpokládají se i významné finanční dotace na vědu, výzkum a vzdělávání.
- MŠMT připravuje podle zadání koncepci mistrovské zkoušky, při jejíž tvorbě je rovněž nezbytné komunikovat se sociálními partnery.
Jiří Homolka: Souhlasím s myšlenkou nového vedení MŠMT, že je třeba vytvořit predikce potřebných oborů a zjistit, kolik kvalifikovaných pracovníků bude třeba odborně připravit. MŠMT by mělo nastavit síť škol takovým způsobem, aby došlo k restrukturalizaci oborů na základě požadavků trhu práce, a to bez ohledu na zřizovatele. Nemělo by docházet k tomu, že se uzavře v určitém místě veřejná škola, a záhy tam vznikne soukromá škola se stejným zaměřením a se stejným oborem.
Josef Rydlo: V rámci predikcí požadavků trhu práce jsme vytvořili určitou filozofii, kde školství by mělo být až tím sekundárním činitelem (příjemcem). Nejprve je třeba stanovit primární činitele, jejichž úkolem bude získávat validní informace. Koncepci tedy chceme řešit tak, že vytvoříme určitý návrh, do jehož realizace bude vtaženo mnoho různých sociálních partnerů, abychom získali informace o současném stavu a predikci na dalších pět až patnáct let. Zatím je otázkou, jestli jsme schopni tyto údaje specifikovat. Následně se budou dané oblasti řešit z hlediska oborové struktury. Významní sociální partneři v společenských oblastech budou kvantifikovat potřebné údaje, aby bylo známo, jakou budou mít například stavební obory za pět až deset let vizi a s jakým konkrétním dopadem, což není jednoduché. Odhadnout, jak se bude vyvíjet společnost, hospodářství, je někdy velice složité ? mohou do toho vstupovat evropské i světové vlivy a další faktory.
Alois Materna: Souhlasím, po odstoupení od metod plánovitého řízení, často s řadou přívlastků, by se mělo přejít ke strategickému řízení.
Jaké mají ředitelé středních průmyslových škol stavebních v tomto směru další požadavky na veřejnou správu?
Pavel Vacek: Vzhledem ke stále klesajícímu počtu žáků hlásících se na studium středních stavebních škol je třeba současnou nepříznivou situaci urychleně řešit. Jsme na prahu historické situace, kdy jediným možným východiskem je optimalizace středního školství.
Nutná opatření byla definována v rámci spolupráce ředitelů středních průmyslových škol stavebních se stavovskými organizacemi ČKAIT, ČSSI a SPS v ČR.
Je to především srozumitelná a uvážená státní politika v oblasti vzdělávání, kde je nutné vyzdvihnout také roli krajů jako zřizovatelů středních a vyšších odborných škol. Je třeba preferovat technické obory, popularizovat stavebnictví a také zapojit podnikatelské subjekty. V roce 2020 sice stavebnictví očekává mírný nárůst pracovních míst asi o 5000 osob, ale do důchodu odejde téměř 122 000 osob. Bude tedy nutno obsadit téměř 127 000 míst
novou generací kvalitních odborníků (4 % se základním vzděláním, 62 % se středním vzděláním s výučním listem, 23 % se středním vzděláním s maturitou a 11 % s terciárním vzděláním).
Radomír Nedbal: Na Střední průmyslové škole ve Zlíně nabízíme nejen stavební, ale také strojírenské a elektrotechnické obory, a zmiňované negativní faktory se odrážejí i v těchto technických disciplínách, také v nich se očekává značný úbytek zaměstnanců v podobném časovém horizontu. Jak zde již zaznělo, tak na gymnáziích je v současnosti počet žáků téměř konstantní a populační pokles je patrný pouze na odborných školách. V současné době jsme proto vstoupili do zajímavého projektu na podporu technického vzdělání již na základních školách. I kdyby to mělo škole přinést jen několik žáků, takovéto aktivity mají význam.
Radek Cikl: Požadavku kvalitativní změny školství k lepšímu dává za pravdu například i závěr již zmiňované studie McKinsey & Company, který konstatoval, že vlivem neuspokojivé úrovně základního a středního školství do praxe nastoupí nedostatečně vzdělaní a připravení absolventi, což se projeví na hospodářském poklesu, a neřešením dané situace by ČR mohla v roce 2050 ztratit až 11 % HDP. To jsou nesmírně varující údaje.
Proporcionalita mezi všeobecně vzdělávacími školami a průmyslovými školami se neustále prohlubuje v neprospěch průmyslových škol. Pokud však má průmysl fungovat na vysoké úrovni, zvýšit růst, výkonnost a celkovým podílem zabezpečit HDP, potřebuje kvalitní, vzdělané kvalifikované pracovníky. Průmyslové školy by měly být, stejně jako tomu bylo v minulosti, pokládány za školy výběrové. Jedním z hlavních společenských úkolů by tedy mělo být zvýšení kvality absolventů středních průmyslových škol. Technicky vzdělaný středoškolák nebo vysokoškolák se v budoucnu může uplatnit i v humanitní nebo administrativní práci, obráceně to však možné spíše není.
Radomír Nedbal: Veřejná správa může velmi přispět k navrácení dřívější prestiže průmyslových škol. V první řadě kvalitnějším financováním. Mám na mysli například rozdílnou výši normativu na žáka stejného oboru v různých oblastech republiky a podporování malých škol na úkor velkých, které již prošly optimalizací.
Jiným krokem je motivace podniků pro odbornou přípravu žáků průmyslových škol i učilišť např. daňovým zvýhodněním. Musíme být optimisté, jinak bychom těžko mohli vykonávat svoji práci. Určitou naději lze vysledovat z prezentovaných názorů ministra školství, kde zaznívá podpora technickému vzdělávání a změně v systému financování škol.
Jaký je v současné době zájem o absolventy středních stavebních škol na trhu práce? Zaměstnavatelé dlouhodobě upozorňují na nedostatek kvalifikovaných absolventů, ale na druhou stranu statistické zdroje paradoxně připomínají spíše údaje o počtech nezaměstnaných absolventů, kteří nemohou najít práci v oboru. Co požadují ředitelé středních průmyslových škol stavebních v rámci navazující stavební praxe?
Pavel Vacek: Pokud sledujeme učební a maturitní obory, tak v roce 2010 dosáhl počet nezaměstnaných absolventů stavebních učebních oborů cca 25 % a v roce 2013 to bylo 33,4 %. U ostatních učebních oborů byly v roce 2013 tyto hodnoty 27,4 %. Pokud jde o maturitní obory, je situace pozitivnější. U stavebních průmyslových škol s maturitou bylo nezaměstnaných 13,4 % absolventů, v kategorii ostatních středních škol dosáhla tato hodnota v průměru 17,8 %.
Důležité jsou v tomto směru také informace o kritériích zaměstnavatelů ve stavebnictví na přijímání absolventů. Na první místo ředitelé stavebních firem nebo příslušné stavební organizace nedávají požadované vzdělání a ochotu se dále vzdělávat, ale zájem o práci a spolehlivost uchazeče. Také z výsledků dotazníkového šetření Národního ústavu pro vzdělávání, které zjišťovalo názory na důvody přijímání absolventů stavebních škol z pohledu zaměstnavatelů ze stavební sféry, vyplynulo, že více než 60 % uvádí jako hlavní důvod nezatíženost předchozími pracovními návyky a poté až následuje ochota se vzdělávat, flexibilita a související dovednosti.
Důvody pro nepřijímání těchto absolventů jsou z 55 % nereálné představy o výši mzdy a pracovní době a dále také skutečnost, že na některá pracovní místa nelze přijmout absolventa bez předchozí praxe a nedostatku pracovních zkušeností.
Radek Cikl: Jedná se hlavně o to, že absolventi stavebních oborů mají jiné představy o práci u stavebních firem, nevyhovují jim pracovní podmínky, dojíždění. Stavebnictví je opravdu těžký a náročný obor, a pokud absolvent nenastoupí do stavební praxe bezprostředně po dokončeném vzdělání a uplatní se v jiném oboru, málokdy se do stavebnictví vrací.
Nastal čas na závěrečné hodnocení. Jak tedy vidíte budoucnost českého technického školství? Stane se opět symbolem vzdělanosti, rozvoje a odborného potenciálu reagujícího na požadavky pracovního trhu v regionech? Je ze strany státní správy vůle vnímat varování ředitelů středních stavebních škol a zástupců profesních stavebních organizací a podpořit řešení, která napomohou současný neutěšený stav změnit?
Alena Gajdůšková: Jestliže vizí České republiky, stejně jako celé Evropské unie, je ekonomický růst a zaměstnanost, pak právě stavebnictví je oblastí, která má vysoké multiplikační efekty. Každá investice v tomto oboru vytváří pro občany nová pracovní místa.
Současnou bariérou ve stavebnictví je právě nedostatek investic, a jak se ukazuje, tak také nedostatek vysoce kvalifikovaných pracovníků. Osobně mě překvapil právě tento velký pokles odborných kapacit. Počet pracovních míst je třeba významně navýšit a oceňuji, že jste jako ředitelé odborných škol a představitelé profesních organizací schopni tuto potřebu kvantifikovat.
Nová česká vláda ve svém programovém prohlášení usiluje o změnu systému financování regionálního školství a podpoří technické a učební obory tak, aby vzdělávací systém více odrážel potřeby trhu práce. Vláda také plánuje obsahově i finančně stabilizovat státní maturity a u konkrétních učňovských oborů je záměr zavést mistrovské zkoušky. Jsem přesvědčena, že Parlament ČR přijme takové zákony, aby preference technických oborů, které splňují požadavky trhu práce, byla podpořena. Tato investice se v budoucnu našemu státu mnohonásobně vrátí.
Pavel Křeček: Vážíme si dnešního pozvání, paní první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR. Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě zde definovaná řešení zmiňovaných problémů v českém středním stavebním školství samozřejmě podporuje, vždyť celou řadu autorizovaných osob tvoří právě absolventi středních průmyslových škol s maturitou. České stavebnictví je stále ještě v nelehké situaci, ale věřím, že se brzy budou na střední průmyslové školy stavební opět hlásit uchazeči s vizí perspektivních oborů pro svá budoucí povolání.