Zpět na osobnosti, rozhovory

Stavařina je tvrdé, ale krásné povolání

8. listopadu 2010
Petr Zázvorka

Osobností stavitelství pro rok 2010 se stal Ing. Václav Matyáš, prezident SPS v ČR. Jako představitel nejvyššího podnikatelského orgánu českého stavebnictví často komentuje situaci ve stavební výrobě. Při nedávném vystoupení v oblíbeném televizním pořadu vzbudil pozornost neobvyklý dar, který dostal od ministra dopravy Víta Bárty - sklenici sádla, jako symbol státem ušetřených miliard, získaných úsporami od stavebních firem, jež nechtěly, aby došlo k zastavení nebo zakonzervování jejich staveb.

Autor:


Pracoval téměř třicet let jako redaktor a posléze vedoucí tiskového odboru firem Vodní stavby Praha a Zakládání staveb. Od vzniku časopisu Stavebnictví je členem jeho redakce, kde mimo jiné vede rubriku Osobnosti stavitelství. Svůj dlouhodobý zájem o historii stavebního odvětví promítl do stejnojmenné knihy vydané v roce 2016.

Měl jste z dárku radost?
Jedná se o velmi kvalitní produkt.

Jak byste hodnotil výši vládou navrhovaných prostředků na budování dopravní infrastruktury?
Ve svém prohlášení, v kapitole Doprava, vláda ČR formuluje svůj závazek voličům: ?…zachování výše investic do dopravní infrastruktury…? V souladu s doporučenou výší Evropskou komisí jde o 2,5 % HDP, což představuje částku 100 mld. ročně. Zatím ale sledujeme prudké snižování financí na výstavbu dopravní infrastruktury na následující roky. Pro letošní rok je v rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury částka 96 mld., v roce 2011 61,3 mld. Harmonogram rozvoje dopravní infrastruktury je podmíněn zdrojovým zajištěním financování dopravní infrastruktury. Je třeba jasně definovat priority a vytvořit přehled o jejich investorské připravenosti a tím i skutečné realizaci v čase. Bez toho nelze mluvit o koncepci. Zdrojové zajištění musí tvořit mix poměru vlastních a cizích zdrojů.

Kde by tedy bylo možné hledat další úspory při výstavbě dopravní infrastruktury?
V legislativě, územním plánování, veřejném projednávání, v opatřeních proti průtahům při tvorbě územního plánu, ve stanovení a dodržování oprávnění účastníků řízení. Z právních problémů, zásahů občanských iniciativ, problematických výkupů pozemků a soudních sporů vznikají náklady na změny projektů, potřebné studie a posouzení. Stavby se zdržují a prodražují, jde o náklady v řádu stamilionů. Zdrojem úspor je rovněž samo zadání investora, respektive v náročnosti jeho požadavků, které jsou často zbytečné a drahé. Z toho vyplývá objektová skladba, mnohdy neodůvodnitelná. Neefektivní využívání zdrojů již v přípravě stavby bývá pak automaticky neoprávněně připisováno dodavateli stavby.

A zakonzervování staveb jako úspora?
Dopady rozhodnutí o zastavení a zakonzervování stavby jsou mnohdy mnohem vyšší, než by se mohlo nezasvěcenému zdát. Náklady na konzervaci stavby jsou přímo úměrné její velikosti. Ze zkušenosti z dřívějších realizací víme, že činí až 20 % z rozpočtové ceny. Staveniště potřebuje ostrahu, údržbu a dohled. Zajištění nepřístupnosti stavby a zajištění bezpečnosti občanů je u dopravních staveb v celém rozsahu prakticky neuskutečnitelné. Při znovuotevření stavby je nutná revitalizace, obnova zařízení staveniště, je třeba navozit opět uklizený materiál, zprovoznit obalovny, betonárky, přistavit mechanizaci. Rovněž je třeba znovu zkontrolovat platnost získaných dokladů, což bývá dosti časově náročná záležitost, která může znamenat další zpoždění stavby. V úvahu po delší přestávce padá nárůst cen materiálů, energií, změn projektů a řady dalších faktorů. Nemluvím například o případné ztrátě prostředků z evropských fondů, jejich pozastavení nebo vrácení.

Jaké jsou návrhy SPS v ČR na zlepšení situace v oblasti výstavby dopravní infrastruktury?
Navrhujeme, aby byl aktualizován harmonogram rozvoje dopravní infrastruktury a schválené koncepce zdrojového zajištění financování. Bez toho by byl celý systém nestabilní. Jsme pro zvýšení kontroly hospodárnosti vynakládaných finančních zdrojů, pro audit technického řešení a objektové skladby, pro provádění cenové expertizy projektů nad 300 mil. Kč. Usilujeme o to, aby byla racionalizována příprava staveb. Jsme pro zahájení PPP projektů pokud možno co nejdříve. Samozřejmě usilujeme i o legislativní změny, jde především o stavební zákon, zákon o veřejné zakázce, zákon o posuzování vlivu na životní prostředí a další. Nenavrhujeme tyto kroky proto, abychom mohli prostřednictvím veřejných zakázek vysávat peníze ze státu. Chceme obnovit stabilitu stavebnictví ve vazbě na zaměstnanost i na udržení kvality pracovní síly.

Rád bych se dostal rovněž k aktuálnímu, ale mnohem příjemnějšímu tématu. Ocenění Osobnost stavitelství pro rok 2010, které vám bylo uděleno, tak trochu vybízí k bilancování.
Ve stavebnictví pracuji od roku 1963, hned po absolvování stavební fakulty ČVUT jsem pracoval na stavbě metra postupně jako stavbyvedoucí, hlavní stavbyvedoucí, hlavní inženýr výstavby pražského metra tras 1C a 1A. Od roku 1980 jsem v tehdejší technické správě Vodních staveb připravoval výstavbu Jaderné elektrárny Temelín, kde jsem v letech 1986 až 1996 zodpovídal za výstavbu 1. a 2. hlavního výrobního bloku. Do poloviny roku 2005 jsem byl předsedou představenstva a generálním ředitelem Vodních staveb Bohemia a následně po kapitálovém vstupu německého HOCHTIEF AG i předsedou představenstva a generálním ředitelem Hochtief VSB a.s. Od té doby jsem prezidentem SPS v ČR. Mám rád profesionalitu a slušnost a respektuji názory druhých, pokud jsou podložené vědomostmi a zkušenostmi. Naproti tomu obecně nesnáším namyšlené hlupáctví.

Temelín musel být jedním z milníků vaší kariéry a v podstatě jste toto téma nikdy neopustil.
Právě před deseti lety došlo po provedení zkoušek a testů a po schválení Státním úřadem pro jadernou bezpečnost ke štěpné reakci v prvním bloku této nejdůležitější a nejnáročnější stavby, realizované českými společnostmi. Již od prvního seznámení se s projektovým řešením stavební části jaderné elektrárny s bloky VVER 1000 MW a jeho porovnáním např. s JE Dukovany, kde jsou nainstalovány bloky 440 MW, bylo jasné, že v technické a technologické přípravě budeme muset začít prakticky od nuly. Zejména železobetonové masivní konstrukce základových desek reaktoroven, spřažená železobetonová konstrukce obálky a její předepnutí na 10 MN, ocelové hermetické vystýlky, unikátní montáže ocelových konstrukcí kontejnmentů o mimořádných hmotnostech, základ turbosoustrojí atd., to všechno vyžadovalo naprosto nové přístupy v přípravě stavby. Bylo samozřejmé, že bez úzké spolupráce s řadou výzkumných pracovišť, se stavební fakultou ČVUT a pochopitelně v součinnosti s Energoprojektem Praha jako generálním projektantem by bylo nemyslitelné toto zadání zvládnout vlastními inženýrskými kapacitami. Navíc všechny tyto konstrukce měly charakter vybraných a vyhrazených zařízení s nároky na dosažení nejvyššího stupně jakosti jak pro projekt, tak pro vlastní realizaci. Za to, že jsme tento úkol úspěšně zvládli, patří dík a ocenění desítkám techniků a inženýrů, kteří se od projektu po realizaci na tomto díle podíleli. Od počátku bylo jasné, že energetická politika státu musí být orientována na jadernou energetiku. Je proto dobré, že současná vláda ve svém programovém prohlášení deklarovala podporu výstavby nových bloků JE Temelín v rámci vyváženého energetického mixu.

Existují v České republice kapacity a lidské zdroje, které by uvažovanou dostavbu JE Temelín zvládly?
Připravovaná dostavba JE Temelín je projekt takového rozsahu, že může významně ovlivnit vědeckovýzkumnou i hospodářskou oblast českého průmyslu. Technická, organizační i investiční náročnost stavby předpokládá aktivní zapojení českých organizací, které budou přípravu a výstavbu realizovat a vytvářejí podmínky pro jejich vědeckovýzkumný, technický, organizační a nakonec i ekonomický rozvoj. Podmínkou, jak tuto příležitost racionálně využít, je ústřední řízení celého projektu v České republice. Je samozřejmé, že ústřední investiční činnost zadavatele vyžaduje velkou přípravu, vysokou kvalifikaci, nasazení i odpovědnost a to vše je nutné zabezpečit v dostatečném časovém předstihu. Věřím, že přes poměrně dlouhý časový úsek od dokončení první etapy výstavby JE Temelín v České republice potřebné kapacity máme. Z toho důvodu se stavím velmi rezervovaně k návrhům stavby ?na klíč? v čele se zahraničním dodavatelem, kdy by byly všechny uvedené efekty ztraceny.
Rozhodnutí vlády ČR z října 2010 o harmonogramu dostavby JE Temelín a vyhlášení vítěze tendru v roce 2013 považuji za legitimní, jde o strategickou otázku, jejímž garantem musí být stát, bez ohledu na krátkodobé výkyvy cen na trhu energií. Rád bych v této souvislosti zároveň citoval čínské přísloví: I pochod na tisíc mil začíná prvním krokem.

Další vývoj českého stavebnictví tedy vidíte spíše optimisticky?
SPS v ČR vypracoval ve spolupráci s ÚRS Praha a.s., poradenskou společností Deloitte, stavební fakultou ČVUT a dalšími odborníky pro období let 2010 až 2012 materiál nazvaný Vývoj stavebnictví do roku 2012, který reflektuje změny ve světové a české ekonomice. Hlavním kritériem dlouhodobé vize je konstatování, že i přes dopady ekonomického ochlazení na soukromé i veřejné investice, zůstane stavebnictví i nadále jedním nejvýznamnějších odvětví české ekonomiky i když se změní struktura poptávky po stavebních pracích. Například se zvýší podíl energetických staveb, preferovány budou zejména jaderné elektrárny a lokální alternativní zdroje, zásobníky plynu a plynovody, zahájí se více staveb souvisejících s klimatickými a meteorologickými změnami a ochranou životního prostředí. V souladu s energetickými cíli EU budou podporovány energeticky efektivnější stavby a přednostně bude pečováno o kulturní dědictví. Kromě jiného v souvislosti se změnou struktury poptávky se masivně prosadí nové progresivní materiály a stavební prvky, podporované využitím moderních technologií. Zavádění nových technologií a přístupů si vyžádá zvýšení kvalifikace pracovníků stavebních firem, vzdělávací procesy se stanou jednou z významných aktivit stavebních firem.

Je to i osobní vyznání?
Rád bych popřál zejména těm, kteří dostanou šanci stavět III. a IV. blok JE Temelín, aby i oni pracovali v takové atmosféře konstruktivní spolupráce všech účastníků stavby, kterou jsme dokázali vytvořit my. Byli jsme touto stavbou doslova posedlí. Možná jim i trochu závidím, být o dvacet let mladší a byl osloven, zda do toho znovu půjdu, určitě bych odpověděl ano. Právě tak bych řekl ano, kdyby mně někdo znovu předložil přihlášku na stavební fakultu. Stavařina je tvrdá práce, ale je krásná. Stavebnictví trvale patří k těm nejvýznamnějším odvětvím lidské činnosti, které vytváří podmínky pro práci i odpočinek člověka a které ovlivňuje a přetváří přírodu a tvoří kulturní hodnoty pro příští generace. Věřím, že po překonání současných ne příliš příznivých let se náš obor v plné síle k tomuto svému krásnému poslání opět přihlásí.