Zpět na osobnosti, rozhovory

Splněné přání paní stavbyvedoucí

23. listopadu 2009
Petr Zázvorka

Iva Pecháčková se narodila v Hradci Králové. Vystudovala na Stavební fakultě ČVUT v Praze, obor Pozemní stavby. Od počátku chtěla pracovat jako stavbyvedoucí. Přání se jí bohatě vyplnilo u jejího třetího zaměstnavatele, firmy VCES a.s., kam nastoupila v roce 2006 jako stavbyvedoucí na rozsahem i technologicky náročnou stavbu knihovny právě v Hradci Králové, kterou dokončila v pozici projektového manažera.

Autor:


Pracoval téměř třicet let jako redaktor a posléze vedoucí tiskového odboru firem Vodní stavby Praha a Zakládání staveb. Od vzniku časopisu Stavebnictví je členem jeho redakce, kde mimo jiné vede rubriku Osobnosti stavitelství. Svůj dlouhodobý zájem o historii stavebního odvětví promítl do stejnojmenné knihy vydané v roce 2016.

Rozdíl mezi pozicí stavbyvedoucího a projektového manažera bývá chápán různě. Jak je to ve vašem případě?
U nás se projektový manažer stará o celou zakázku, včetně její ekonomické stránky. Práce jednotlivých profesí na stavbě si projektový manažer rovněž koordinuje sám. Kooperuje s výrobou i technickým oddělením firmy, zajišťuje změny v projektové dokumentaci, vede jednání s technickým dozorem a investorem, stará se o bezpečnost práce, životní prostředí a řadu dalších činností, kam patří také organizace kontrolních dnů na stavbě. To se v plné míře týkalo i stavby nové knihovny v Hradci.

Ing. Iva Pecháčková ve ?své? královehradecké knihovně
¤ Ing. Iva Pecháčková ve ?své? královehradecké knihovně

Nemáte za sebou dlouhou praxi. Byl nějaký problém, když jste nastupovala do funkce stavbyvedoucího na tak velké stavbě?
Nebyla jsem u knihovny od samého začátku. Stavbyvedoucí jsem začala dělat zhruba v jedné třetině realizace a naskočila do rozjetého vlaku. Stavba byla ve stádiu dokončování nosné konstrukce. Ve skutečnosti jsem nejprve byla vlastně jen pěšákem a teprve později, když stávající projektový manažer odešel, jsem nastoupila na jeho místo. Chvíli jsem se na této pro mě gigantické stavbě musela rozkoukat, navázat kontakt s dodavateli a vůbec sžít se se stavbou. Přestože to nebyla legrace, tak jsem si žádné problémy nepřipouštěla. Jsem ten typ, který si dokáže všechno vyřídit a vydupat. Navíc jsem vždycky chtěla šéfovat velké stavbě, takže proč si stěžovat na splněné přání.

Kolik pracovníků jste v té době řídila?
Průměrně jich pracovalo na stavbě kolem padesáti a v době, kdy výstavba vrcholila, bylo nutné koordinovat přibližně sto padesát různých profesí včetně subdodavatelů. Náš realizační tým, který práci řídil, se skládal z jednoho přípraváře, stavbyvedoucího a mě, jako projektového manažera, takže jsme se rozhodně nenudili. Přiznám se, že v době největšího stresu jsem řadu nocí spala ve spacáku přímo v unibuňce na stavbě. Problémy se musely řešit většinou okamžitě.

  • Jsou stavbyvedoucí, kteří se velké stavby bojí. Já mezi ně nepatřím.

Jaké okamžiky byly ty stresové?
Největší problémy se týkaly betonáží, kdy šlo o velké objemy stavebních materiálů. Zpracovali jsme zhruba devět tisíc metrů krychlových betonu a deset tisíc tun železa.

Mohla byste popsat konstrukční systém budovy?
Je to nosná monolitická konstrukce - stěnový systém v kombinaci se sloupovým. V části zázemí, v místnostech sociálních zařízení, jsou také zděné konstrukce a v úseku kanceláří jsou prostory děleny sádrokartonovými příčkami. Nosná stěna je zároveň pláštěm budovy, který je zateplený. Nejprve se zhotovila nosná stěna, pak se lepil polystyrén v tloušťce 120 mm a nakonec se odlévala fasáda z pohledového betonu, takže budova vlastně rostla jakoby dvakrát.

Jak byly zhotoveny stropy?
Stropní konstrukce byla podbedněná, dělená na rastr, kde jsou obtisknuty jednotlivé dílce překližky. Na strop se upínaly kari sítě a do nich potrubí, které bylo do stropu zalito. Potrubí v létě chladí a v zimě hřeje. Je tak aktivováno betonové jádro, které působí na klima interiéru knihovny.

Budova má poměrně zajímavý systém obloukových oken.
Do vlastní konstrukce stěn se okna vytvářela ocelovým bednicím dílcem, podobajícím se kolu od trakaře a do fasády se vryl cementovláknitý prefabrikát. Ten byl vyvázán do konstrukční výztuže fasády. Okna jsou většinou neotvíravá, umývají se z plošiny, zevně i zevnitř, kde se používá malá interiérová plošina.

Pohledový beton je náročný na povrchové úpravy stěn.
V interiérové části se stěny upravovaly bezbarvou lazurou. Nebyly použity jiné barvy, které by překryly strukturu betonové stěny. Lazury byly použity i na fasádě budovy. V dolní části přízemí do výšky tří metrů má navíc fasáda úpravu proti vandalizmu, myslím tím sprejery. Podle původního návrhu měla mít fasáda barevné odstíny, zkoušely se pigmenty v oranžové a žluté barvě, nakonec došlo k rozhodnutí ponechat stavbu tak, aby se přiznala barva i struktura pohledového betonu.

A co samotná betonáž?
Receptura betonové směsi se připravovala speciálně pro tuto stavbu ze samozhutnitelného betonu. Betonovalo se pomocí bádií, na jeřábu se dolil do nádoby beton, jeřáb dojel do potřebné betonovací úrovně a beton se vypouštěl a zhutňoval vibračními ponornými pěchy. Byly nastaveny určité záběry betonáží a když se stalo, že nás nestačila hradecká betonárka zásobovat, dováželi jsme beton i z vedlejší betonárky z Pardubic. Přestože se jednalo o stejnou recepturu betonu, je vidět u obou dodavatelů rozdílná barevnost a struktura. Na schodišti je doslova vidět ?soutok? hradeckého i pardubického betonu. Centrální kruhové schodiště o průměru osm metrů, jehož čtyři ramena svírají úhel devadesát stupňů, mělo být původně zhotovené z prefabrikovaných dílů. Vzhledem k jeho umístění bylo však rozhodnuto odlít ho přímo na místě za pomocí speciálního bednění. Důležitá byla etapa závěrečné úpravy zbroušení stěn zevně i v interiéru, dále očištění od prachu, aby závěrečná lazura mohla být aplikována na čistý povrch.

Byly prováděny zkoušky kvality betonu?
Ty probíhaly průběžně. Z každé várky se odlévaly kostky, které sloužily jako vzorky. Zkoušky byly prováděny u nás i v betonárce.

Jak probíhaly instalace rozvodných sítí?
Veškerá instalace, jako elektrorozvody, datové kabely, sprinklery, včetně světel ve stropech, se dělala podle kladečského plánu, v němž byly navrženy prostupy konstrukcí stropu o patro výš pro veškeré instalace. Zajímavý problém jsem musela řešit se zvykem řemeslníků označovat si na stěny rysky jednotlivých vzdáleností, značení nik a podobně. Někteří sveřepě používali fix, což je v případě pohledového betonu velmi těžko odstranitelná záležitost.

Odnaučila jste řemeslníky psát fixou po zdech?
Ano. Za pomoci pokut.

Objevily se konflikty?
Třeba i s projektanty? Byly zde odlišné názory na řešení řady detailů. Rozhodující roli přitom hrály samozřejmě finance. Investor někdy nedokázal podpořit nápady architektů, docházelo ke střetům, které však vždy vyústily v kompromis. Řešení konkrétních problémů pak bylo na nás, realizátorech stavby. Kontrolní dny, kdy probíhalo jednání opravdu po celý den a kdy byli pozváni rovněž všichni subdodavatelé, byly hlavní platformou. Zdálo se, že není nic nemožné, ale také, že vlastně všechno se může stát. Stavba byla naprosto atypická a mnoho detailů se muselo znovu probrat, navrhnout jejich řešení a realizaci.

Neodradila vás tato práce od řízení další velké stavby?
Jsou stavbyvedoucí, kteří se velké stavby bojí. Já mezi ně nepatřím. Líbí se mi, že se na stavbě stále něco děje. Nic jiného mě neláká. Ani projektování, ani kancelář. Chci pokud možno živou práci mezi lidmi.

Jaký máte z dokončené a také oceněné stavby pocit?
Některým občanům vadí, že zvenku nejsou součástí fasády cihly typické pro funkcionalistické Gočárovy stavby. Jde o úplně jinou stavbu, než na jakou byli až doposud zvyklí. Zlom nastává, když se přijdou do knihovny podívat, začínají názory měnit. Doufám, že až budu mít jednou děti, budu jim to moci ukázat a říci jim, že jsem se na tom všem podílela.