Principy památkové péče a staroegyptské památky

Přijmeme-li tvrzení, že „ochrany je nepochybně hodno vše, co nám odkaz našich předků zanechal“, je poté třeba v prostředí pyramidových komplexů v Egyptě chránit každou nalezenou odkrytou stavbu? Kontakt se zbytky chrámu, mastab a dalšími hrobkami, řada zdarů a nezdarů při provádění jejich rekonstrukcí „vyprovokovaly“ autora k úvahám o použitelných nebo nepoužitelných památkových metodikách. Mohou se často zdát i kontroverzní.

Obecně je třeba konstatovat, že všechny odkryté i neodkryté stavby jsou majetkem Egypta. Rozhodování o metodikách památkové ochrany provádí Nejvyšší výbor památek, včetně dozoru při výzkumech a realizací případné obnovy. Vlastní projekty však provádí architekt expedice nebo jiný pověřený odborník, který spolu s vedoucím expedice zařizuje schválení návrhů a následně dohled a vedení stavby při realizaci.

U výjimečných památek – archeologických odkrytých nálezů – je volba nejvhodnějšího postupu dána programem, tedy prezentací, obnovou, anebo pouze konzervací. Autor návrhu by měl být seznámen se všemi nutnými podmínkami z hlediska památkové ochrany ve specifických podmínkách nálezu. Eventuální stavební zásahy do historické struktury stavby mohou být nevratné.

Staroegyptská památka

V obecném smyslu může být památkou každá věc. Nelze ji ale zcela vyložit znaky a vlastnostmi samotné fyzické věci, která je však za památku považována. Jednoznačně je možné památku vykládat jako vztah mezi člověkem a věcí.

Tato jistě dobře míněná definice by znamenala, že opatrujeme a poctivě obnovujeme všechno minulé. Na každém kroku v abúsírské nekropoli doslova „zakopáváme“ o zbytky hrobních architektur, o detaily sloupů, říms, architrávů... a to z doby před 4 500 lety (samozřejmě i z doby pozdější, ale i to je dávno před vznikem evropské kultury). Fragmenty architektury dokumentujeme a využíváme pro stavebně-architektonický návrh a pietně ukládáme. Jejich uplatnění v budoucím rekonstrukčním projektu není samozřejmé, je spíše výjimečné.

Rozhodování o způsobu ochrany bývá často zakončeno třemi krajnostmi:

• stavba bude zasypána a tím uložena pro další generace;
• stavba bude zrekonstruována, alespoň částečně obnovena, stavebně zpevněna a zařazena do prohlídkových okruhů;
• rozhodnutí o ponechání stavby in situ po provedených průzkumech je však také velmi časté a vede k destrukci stavby.

Památková péče má smůlu i štěstí v tom (jak se to vezme), že je vším možným, jen ne exaktní disciplínou. Z velké části je založena na subjektivním hodnocení, ovlivněném mnoha faktory, včetně emocí. Samozřejmě jinak se rozhoduje architekt, jinak stavební inženýr, restaurátor, historik, archivář, archeolog, pracovník památkových orgánů atd.

Rekonstrukce?

V následujících příkladech jsou uvedeny realizace autora s pokusem o památkové kategorizace. Z francouzského „­reconstruction“ (znovupostavení) je tento termín obecně užíván pro způsob obnovy. Předpokládá se, že se na narušené stavbě doplňují v nové hmotě, do původního vzhledu chybějící významné a z hlediska celku výtvarně nebo technicky podstatné části. Rekonstrukce může dosáhnout různých stupňů věrnosti, podle toho, z jak přesných vychází podkladů. Může být exaktní, hypotetická, analogická či úplně jiná. V současné době se více a více uplatňuje pojem „revitalizace“.

Autor návrhů má k dispozici několik vyzkoušených metod.

• Puristická metoda

Vychází z romantického chápání obnovy. Jejím cílem je uvést stavby do hypoteticky stanoveného původního vzhledu – slohově čistého.

• Restaurační metoda

Respektuje dochovaný stav památky. Formou historizující substituce nahrazuje chybějící články kopiemi či reprodukcemi.

• Konzervační metoda

Je reakcí proti předchozím dvěma metodám. Opírá se o následující zásady:

– na památce je nejdůležitější její stáří, teprve potom přijde cena umělecká a vědecká;

– pravdivá a jediná správná je citlivá ochrana dochovaného stavu bez doplňování, přípustné jsou pouze plomby a retuše.

• Analytická metoda

Rozvíjí konzervační metodu a viditelně uplatňuje fragmenty různých vývojových epoch.

• Syntetická metoda

Usiluje o výtvarné sjednocení.

• Metoda preventivní ochrany

Tkví v pečlivé průběžné údržbě za účelem trvalého zajištění dobrého stavebního stavu.

Autor po dlouholetých zkušenostech s rekonstrukcemi staveb v Egyptě konstatuje, že nelze využít univerzálně žádnou z uvedených metod – vždy se jedná o kombinace.

Na volbu metody obnovy mají bezprostřední vliv typy staveb.

• Torza historických objektů a archeologické vykopávky

Jsou hlavní charakteristickou skupinou nálezů v Egyptě. Z hlediska stavebně-technického a z hlediska architektury bývají částečně destruovány, neslouží žádnému účelu, vyjma eventuálně turistickému. V takovém případě plně vyhovuje konzervace a stavební konsolidace.

• Významné solitéry (hrobky, pohřební komory, zbytky mastab atd.)

Pro ně lze volit kombinaci z několika uvedených forem. Většinou se sleduje názorné převedení historického díla jako celku. Jedná se tedy o objemovou restituci vnějších architektonických hmot, konfiguraci vnitřních prostorů. Volí se zpravidla restituce historického stavu, dále je možné použít náznakovou rekonstrukci nebo metodu konzervační.

Podkladem pro architektonický návrh vhodného postupu jsou výsledky podrobných průzkumů, zejména z hlediska archeologického, umělecko-historického a stavebně-technického. Bez spolupráce s egyptology a historiky by projektové práce architekta byly nereálné a amatérské.

Rozdíly v přístupu k obnově mohou být i generační. Na jedné straně energický a radikální přístup, který se „nezdržuje“ nostalgickými a často bezbřehými studiemi, a na druhé straně přístup ovlivněný jistou nerozhodností. Oba přístupy se však setkávají s archi­tektem minulým, autorem staroegyptské hrobky, chrámu či pyramidy.