Přestavba továrny Vertex na Knihovnu města Hradce Králové

V roce 2009 se projektového řešení nové městské knihovny v Hradci Králové ujala společnost JIKA - CZ s.r.o. a pod vedením hlavního inženýra Ing. Jiřího Slánského připravila realizační dokumentaci. Následně v roce 2011 započal proces výstavby, který byl ukončen v roce 2012. Knihovna byla posléze vybavena nábytkem a provoz byl zahájen v březnu roku 2013. Tím se dokončila první etapa v životě nové Knihovny města Hradce Králové.

Původní plocha hlavní městské knihovny byla 1100 m2, plocha nové knihovny činí 5600 m2. V současnosti je ve volném výběru k dispozici 80 000 svazků knih a mnoho dalších je uloženo v depozitářích uvnitř budovy. Celkem knihovna vlastní 340 000 svazků, což vydá asi na 5 km dlouhou řadu. V knihovně je registrováno 14 000 čtenářů, kteří si za rok vypůjčí asi 850 000 knih. Knihovna ročně přijme cca 170 000 čtenářských návštěv.

Úvod
Výrobní areál bývalého Vertexu se nachází uvnitř zastavěné části města Hradce Králové. Je součástí tehdejší malé průmyslové zóny vymezené ulicemi Wonkova a Resslova, která je součástí tzv. 2. silničního okruhu. Zóna leží uprostřed okolní, převážně obytné zástavby. V sousedství se nachází bývalá administrativní budova Královéhradeckého kraje a také budova Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra. Ve druhé části areálu je tiskárna a další drobné přidružené provozovny. V těsné blízkosti objektu se nachází parkovací dům Katschnerka.

Historie této továrny se začala psát v roce 1908. Jednalo se o první železobetonový skelet v Hradci Králové. Původní stav konstrukcí odpovídal počátku 20. století, kdy budova vznikla, a byl silně poznamenán bývalým provozem, který byl zaměřen na výrobu laminátů. Kromě četných fyzických poškození monolitických prvků, jako jsou otlučené rohy sloupů, bylo možné v místě nalézt zbytky nešetrně kotvených technologických zařízení. Zjištěna byla také kontaminace a četná chemická poškození nosných konstrukcí.

Funkce stavby
Jedná se o jednu účelovou jednotku - knihovnu, členěnou na jednotlivé oddíly: oddělení pro dospělé, dětské oddělení, hudební oddělení a část pro nevidomé. K těmto prostorům pro veřejnost náleží ještě kavárna včetně lavičky Václava Havla, prostory pro zaměstnance a obsluhu. Hlavní prosklené fasády budovy jsou orientované směrem východ - západ. Vzhledem k velikosti výplní otvorů a orientaci budovy je osvětlení dostatečné.

Původní budova Vertexu včetně nových přístaveb má zastavěnou plochu 3100,30 m2. Obestavěný prostor celého objektu tvoří cca 33 483 m3. Celková podlahová plocha včetně galerií a střešní terasy je 8023,80 m2. Z toho plochy pro veřejnost v 1.NP činí 1199,20 m2, plochy pro veřejnost ve 2.NP 2780,0 m2, vestavěné galerie do 2.NP mají 692,30 m2 a prostory pro zaměstnance 1925,0 m2.

Konstrukční a dispoziční řešení
V rámci revitalizace byla provedena opatření, která zamezila průniku srážkové vody do základové spáry. Nosnou konstrukcí rekonstruované stavby je železobetonový monolitický dvoupatrový skelet. Ten má ve směru podélné osy, tj. ve směru orientace průvlaků, deset polí, ve směru příčném, tj. ve směru orientace stropních trámů, devět polí s modulovou sítí. Skelet má nepravidelnou rozteč v průměru 7 x 4,3 m. Světlá výška přízemí činí 5,0 m a světlá výška patra 4,5 m.

Do sloupového systému ve dvou podlažích se daly poměrně bezkonfliktně vepsat veškeré požadované provozy knihovny. Technicky řešené detaily skeletové konstrukce mají harmonickou eleganci, takže není nutno je zakrývat; naopak vytvořily poetický racionální rámec jak skladům a zázemí knihovny, tak především všem veřejným prostorám. Téměř veškerá nová členění jsou řešena transparentními skleněnými příčkami nebo regály a polopříčkami, takže není oslaben jedinečný akord železobetonového skeletu. Celkové dispoziční řešení je navrženo osově tak, že za centrálně umístěným vstupem se nachází hlavní komunikační prostor. Sem jsou orientovány všechny vstupy do veřejných částí knihovny, ale i šatny, informační pulty, a v místě funguje také vertikální propojení - ať už lákavě prosklené výtahy, nebo odlehčená kruhová schodiště.

Knihovnu jako otevřený prostor charakterizuje pulzující kavárna, prostor pro děti, čítárna časopisů a galerie směřující do ulice Wonkovy. Měnící se situace budou nejen oživovat ulici, ale také přitahovat nové čtenáře ke vstupu dovnitř. Hlavní část knihovny čítárny a půjčovny se nacházejí v patře, především kvůli maximálnímu prosvětlení těchto prostorů. Světlo do nich proudí velkými okny i řadou světlíků ve střeše. Výpůjční prostory jsou rozšířeny o vložená mezipatra - galerie, která zvětšují výpůjční plochu, ale také vytvářejí útulná zákoutí, jež vyzývají k setkání s knihou.

Stavebními úpravami bývalého Vertexu vzniklo nové Centrum celoživotního vzdělávání nejen pro město Hradec Králové, ale pro celý východočeský region. Do zrekonstruované stavby jsou integrovány všechny provozy stávající knihovny. Kromě půjčovny knih je v ní umístěna i hudební půjčovna. Knihovní fondy jsou bezprostředně přístupné čtenářům v tzv. volném výběru, který původně prakticky neexistoval. Dále vzniklo oddělení pro dětské čtenáře, oddělení pro zrakově postižené občany - zvuková knihovna. Prakticky všechny provozy jsou bezbariérové, a jsou tedy zpřístupněny i osobám s omezenou schopností pohybu a orientace. Důležitá se ukazuje i centralizace knižního fondu do skladů v přízemí, čímž odpadne přesunování z několika původních skladů mimo město. Prostory Centra celoživotního vzdělávání disponují i menšími sály pro různé přednášky, autorská čtení, pro pořádání výstav či další aktivity.

Přízemí
Komunikační páteř 1.NP (stejně jako 2.NP) tvoří prostorná chodba se dvěma půlkruhovými schodišti s kruhovou zvedací plošinou v proskleném válci a proskleným zadním únikovým schodištěm s výtahy. U hlavního vstupu v chodbě je umístěn informační pult, kde lze také vracet knihy. Pulty v jednotlivých patrech propojuje nákladní výtah malých rozměrů. To znamená, že od přání čtenáře, kdy si vybere knihu z depozitáře, dorazí kniha do jeho rukou do 120 sekund. Z hlavní chodby lze hned za hlavním vstupem vejít do kavárny s čítárnou na jedné straně a do výstavního prostoru, který současně plní funkci většího sálu, na straně druhé. Do centrální chodby jsou také orientovány šatní pulty a hygienická zařízení.

V zadní části chodby u manipulačního vstupu vedou na jedné straně dveře k administrativní části knihovny s kanceláří ředitele a konferenčním salonkem a dále do kanceláří dalších provozů. Na protilehlé straně vedou dveře do střediskové knihovny a balírny knih. Z chodby je také možné přímo vstoupit do skladů, které se nacházejí uvnitř dispozice. Sklady jsou propojeny manipulačními výtahy s jednotlivými půjčovnami v patře a v mezipatře. Manipulační výtah má dvoje dveře nad sebou, takže knihy lze do něj vkládat nejen ve výšce 900 mm, ale i na úrovni podlahy, přičemž do výtahu lze vjet mobilním kontejnerem na kolečkách. Směrem do dvora je situována dílna se samostatným vstupem přes rampu s venkovním únikovým schodištěm, za ní se pak nachází rozvodna ÚT. Ze dvora se také dá přistoupit přes rampu k zásobovacímu vstupu - vedle současného nákladního výtahu. Symetricky k této věži přiléhá přístavba s prostorem pro náhradní zdroj a rozvodnou vysokého napětí.

Patro
Páteří dispozice patra (2.NP) je stejně jako v přízemí (1.NP) centrální chodba, z které vede na jedné straně vstup k výpůjčním regálům pro dospělé, na straně druhé do hudební části a dětského oddělení. ?Přišlo nám správné, že tyto prostory jsou volně řazeny vedle sebe, různí návštěvníci se tak potkávají a svým pouhým bytím se vzájemně obohacují,? konstatoval architekt Vávra. Také je současně pochopitelné, že zvláště návštěvy celých školních tříd mohou způsobit až rušivou hlučnost, proto je mezi dětskou a hudební částí umístěn malý sál pro čtyřicet návštěvníků. V tomto místě mohou probíhat besedy, autorská čtení, ale i tematická spolková setkání. Nabídková plocha regálu výpůjčních oddělení se rozšiřuje o vestavěné mezipatro, které je propojené s jednotlivými odděleními schodišti a výtahy. V tomto patře, respektive mezipatře, se mimo jiné nachází oddělení poezie.

Mezi regály jsou rozmístěny nejen studijní čtecí stoly, ale i pracoviště s přístupem na internet. Ke klidnému a pohodlnému čtení slouží boxy vytvářející vlnovku, přičemž vždy jedno místo je orientováno k regálům a druhé k oknům. Jde o jakousi zmnoženou verzi sedačky vis-à-vis. Toto sezení je v části hudební opatřeno zabudovanými sluchátky. Každé místo má k dispozici sklopnou pracovní desku. Některá komorní zákoutí knihovny jsou vybavena pohodlným sedacím nábytkem. V prvním patře knihovny lze nalézt také několik uzamykatelných prosklených studijních minipracovišť, která mají kromě pracovního stolu s připojením k PC síti také pohodlné křesílko, malou skříňku a věšák. Tuto minipracovnu si návštěvník může pronajmout na delší dobu, třeba na sedm až deset dní.

Terasa
Odpočinková terasa na střeše slouží především v letních měsících. Místa zastiňuje pergola. Terasu ohraničuje zábradlí pro vymezení pohybu návštěvníků a oddělení pochozích prostor od vegetační střechy. Na terase nechybí ani přívětivý a účelný vodní prvek umístěný na hřbetě velryby.

Interiéry
Celá knihovna je vybavena interiérem na míru. Základní prvek představuje dřevo v kombinaci s kovem a plexisklem. Plexisklo díky své barevnosti přispívá k výraznému členění vnitřního prostoru. Dalším tvarovým interiérovým prvkem je nábytek dětského oddělení, tvořený zvětšenými prvky dětské stavebnice Merkur. Konstrukce regálů je technická kovová a dřevěná, v estetické syntéze s vlastní železobetonovou konstrukcí knihovny. Části regálů (police), na kterých leží knihy, jsou dřevěné.

Konstrukční řešení stavby
Rámy oken a omítané části mají pastelové barvy. Tomuto pohledu dominuje nejen obří kniha zakrývající schodiště (kniha odděluje tiskárnu od knihovny), provedená v cortenu, ale i lehká ocelová prosklená markýza kryjící hlavní vstup do budovy. Nad vstupem v úrovni střešní roviny je na osu vstupu umístěn velký nápis. Výtvarně technické průmyslové fasádě dominuje obří velryba - symbol moudrosti z tajuplné Trnkovy knihy Zahrada. Velryba má své místo na nároží terasy směrem k bývalému krajskému úřadu a je v ní umístěn vodní prvek. Zadní a boční fasáda mají podobnou barevnost jako čelní. Zadní fasádě dominuje v ose nové prosklené schodiště s výtahy na celou šíři hlavní komunikační chodby.

Pro budovu bylo realizováno zateplení fasády minerální izolací v tloušťce 120 mm a 180 mm. Tloušťka 120 mm byla navržena pro prosklené fasády, tzn. fasády do ulice Wonkova a dvorní fasády. Tloušťka 180 mm byla určena pro fasádu s menším počtem prosklených ploch, a to fasádu severní, sousedící s bývalým sídlem krajského úřadu. Výplně obvodových konstrukcí budovy byly navrženy jako hliníkové. Zasklení zabezpečují izolační trojskla. Podlahy jsou izolovány vrstvou tepelné izolace na bázi polystyrenu v tloušťce 50 mm. Stavba má energetický standard C podle předpisů platných v roce 2009.

Sanace nosné konstrukce
Na některých zdech stávajícího objektu se projevily šikmé trhliny, charakteristický znak nestability, způsobené poklesem v základové spáře. Trhliny se ukázaly většinou v obvodových zdech. Znamenalo to, že pohyb základové spáry byl pravděpodobně způsoben vnějšími činiteli, například změnou pohybu spodní vody po provedení výkopů pro liniová vedení v komunikaci nebo provedením nepropustného krytu terénu, přitížením povrchu přiléhajícího k obvodu stavby po dodatečném vybudování nakládací rampy apod. Stabilitě základové spáry jistě nepřispívalo také hojné zásobování srážkovou vodou poškozenými okapovými svody a následné působení mrazu.

V souvislosti s realizací hydroizolačních sanačních opatření byla ze soklu zdiva vybourána omítka poškozená vlivem vlhkosti a salinity. Omítka se vybourala cca 300 mm nad nejvyšší úroveň viditelně poškozené oblasti, minimálně však do výšky 2 m nad úroveň podlahy přízemí. Spáry zdiva v přízemí se vyčistily do hloubky 30 mm. Jedná se o prostory v 1.NP v místě stávajících skladů.

Místa poškozená výrobou laminátů byla sanována reprofilací. Některé sloupy patra doslova obalovala zatvrdlá pryskyřice. Stropní konstrukce nad 1.NP byla na mnoha místech nasycená pryskyřicí nebo jejími komponenty, které se k výrobě laminátů používaly, případně oleji ze strojů používaných k výrobě. Místa poškozená výrobou laminátů byla sanována reprofilací.

Stropní konstrukci nad 2.NP v místě prostupů střechou poškodilo intenzívní zatékání. Stopy po průniku vody se ukázaly také v místech netěsných prostupů svodů a ostatních potrubí bývalé technologie. Na mnoha místech hojně vegetovaly plísně a houby.

V konstrukci sloupů byla patrna karbonatace. Výztuž ztrácela poklesem pH betonu přirozenou ochranu proti korozi, kterou jí alkalické prostředí poskytuje. Při korozi nabývají vložky výztuže díky vznikajícím oxidům železa na objemu a destruují se krycí vrstvy. K oceli se dostával vzduch a vlhkost, proces se stával v obou případech, tj. stejně jako v případě běžné atmosférické koroze, progresivním. Ve vnějším prostředí tento proces ještě urychlovaly zmrazovací cykly. Síla zkarbonatované vrstvy závisí na kvalitě, respektive hutnosti betonu, vlhkosti a teplotě provozu, množství vzdušného CO2 v provozu aj.

Sanace betonové konstrukce spočívala v odstranění zkorodovaného betonu, očištění, ošetření a doplnění výztuže a zajištění její protikorozní ochrany. Ta byla zajištěna u obnažené výztuže nátěrem. Výztuž, dosud uložená v betonu, se chránila nátěrem obsahujícím tzv. inhibitory koroze, které penetrují pod povrch a vytvářejí kolem výztuže ochranný obal. V této fázi se také ošetřovaly trhliny v konstrukci injektáží. Široké trhliny se injektovaly cementovým mlékem, respektive velmi řídkou cementovou maltou s přísadami, které brání jejímu smrštění a snižují její viskozitu. Tenké a vlasové trhliny se injektovaly pryskyřicí.

Po ošetření výztuže se betonová konstrukce doplnila do původního tvaru tzv. reprofilací, nejprve hrubou, při které byly vyrovnávány a doplňovány velké nerovnosti. Součást hrubé reprofilace tvořilo doplnění dostatečné krycí vrstvy betonu. Při jemné reprofilaci se natahovala jemná stěrka zarovnávající drobné nerovnosti a póry hrubozrnné reprofilační malty. Reprofilovaná konstrukce se ošetřila protikorozním nátěrem s nízkým difuzním odporem proti pronikání vodní páry a vysokým difuzním odporem proti pronikání vzdušného CO2. Tyto nátěry jsou zároveň hydrofobní. Části konstrukce, které se dostaly do styku se zemní vlhkostí, se utěsnily proti vzlínání tzv. rekrystalizací.

Stávající konstrukce byly železobetonové, trámové s náběhy. V některých místech byly stávající stropy doplňovány po vybouraných konstrukcích, např. po původním železobetonovém schodišti u původního vstupu z ulice Wonkova. Přístavbě přijímací haly dominuje monolitický plechobeton z trapézového plechu s výškou vlny 42 mm a tloušťkou plechu 0,63 mm, betonová vrstva byla vyztužena kari sítí 100/100/6 mm. V části vestavěného mezipatra se použila ocelová konstrukce pro vynesení podlah.

Výtahy
Nově byly budovány nákladní výtahy s nosností 1000 kg. Výtahy procházejí z haly do 2.NP, respektive na střechu do foyer. Dále se jedná o knižní výtahy umístěné v prostoru depozitáře, stoupající do výpůjčních prostor. Posledním výtahem je osobo-nákladní výtah pro zaměstnance.

Střešní konstrukce
Střecha byla řešena fóliovým systémem. Pod tepelnou izolací byla položena parozábrana odolná montážnímu provozu, poté byla položena tepelná izolace z polystyrenu a na ni přes separační textilii položena hydroizolační fólie. Tu mechanicky kotví certifikovaný nerezový systém. Jako parozábrana posloužil asfaltový pás.

Nad střešním pláštěm byla provedena nosná ocelová konstrukce terasy, přenášející zatížení do sloupů a průvlaků stropu nad 2.NP. Na ocelové konstrukci spočívá pororošt. Na tuto konstrukci se přes podložky pokládala betonová dlažba a exotické dřevo, které tvoří nášlapnou vrstvu terasy. Nad světlíky bylo na terase položeno bezpečnostní pochozí pískované sklo. Okolo terasy se klene ocelové zábradlí, které zamezuje přístupu osob mimo vymezené prostory. Zábradlí má uzamykatelné branky pro přístup údržby na střešní plášť.

Povrchové krytiny
Významným prvkem řešení vnitřního prostoru je podlahová vrstva navržená v přírodním linoleu, která barevně rozlišuje prostory a významně doplňuje nábytek co do členění i funkce. Opakem podlahy je podhledová konstrukce. V prostoru se nacházejí zavěšené samostatné akustické desky, které eliminují hluk pozadí, zlepšují akustickou pohodu a srozumitelnost řeči. Podhled není celistvý, takže nad podhledem jsou vidět veškeré rozvody technického zařízení budov.

TZB
Vlastní řešení akustiky představovalo nelehký úkol. Zadáním bylo přiznat veškeré rozvody - návštěvník tedy vidí nad hladinou světel rozvody vody, tepla, chladu a velké pozinkované trouby VZT. Původně mělo mít každé médium odlišnou nativní barvu, od té se však nakonec ustoupilo, neboť by šlo o velmi rušivý prvek. Z toho důvodu byla zvolena pouze stříbrná, a to buď ve formě pozinkovaného plechu, nebo hliníkové fólie.

V daném prostoru se ukázala jako velký problém doba dozvuku -
zvuk se v místě šíří všemi směry, odráží se od stěn a může vytvářet i ozvěnu. V případě tvrdých povrchů, jako jsou omítky či kov, se jedná o závažný problém. S dobou dozvuku úzce souvisí srozumitelnost řeči. Knihovna má být místem klidu, místem pro studium a přemýšlení. Jakýkoliv hlasitý zvuk se jeví jako rušivý a odvádí pozornost od soustředění. Úkolem bylo vytvořit oázu klidu. Zvuk se šíří všemi směry při více jeho zdrojích - znamená to, že při více řečnících může vznikat restaurační efekt, řečníci se pak překřikují, aby posluchači slyšeli, co říkají, a tím se hladina akustického tlaku zvyšuje. Zvuk se odráží od stěn a jeho intenzita roste. Prostor se tak naplňuje akustickou energií. Po ukončení emise zvuku po určitém čase tyto vlny zanikají. Tento jev platí jen pro uzavřené prostory, ve volném prostoru nevzniká - zvuk se nemá od čeho odrážet.

Příliš dlouhá doba dozvuku, tj. pokud není energie vlnění pohlcena, zapříčiňuje promíchávání emitovaného zvuku s odraženým zvukem od překážek. Řeč tak není srozumitelná - vlnění se překrývá a jak už bylo řečeno, akustický tlak stoupá. Při příliš krátké době dozvuku vysílaný zvuk zní krátce a úsečně, opět na úkor srozumitelnosti řeči. Je tedy třeba celý prostor optimálně naladit. Zdroje zvuku se nacházejí mezi regály v knihovně, respektive u studijních stolů, emitované zvukové vlny se odrážejí od jednotlivých regálů, od stropu, od podlahy a také od zařízení TZB pod stropem. Jako povrch podlahy bylo zvoleno měkké marmoleum snižující odraz vln, ve vodorovném směru působí regály s tvrdým povrchem a také stěny. Regály jsou případně vyplněny knihami, které na rozdíl od dříve jmenovaných materiálů pohlcují zvuk. Jediným místem, kam lze umístit pohlcující konstrukci, je strop, což se však vylučuje s požadavkem, že mají být vidět rozvody TZB.

Byly tedy zvoleny samostatně zavěšené akustické desky, volně rozmístěné v prostoru. Desky se nacházejí v rovině světel, nenarušují tedy tektoniku nasvětlení, jsou rozmístěny v pravidelném rastru kopírujícím rovinu osvětlení, což dává řád proti ryze funkčnímu a účelovému chaosu rozvodů TZB. Volně zavěšené desky mají tu výhodu, že fungují oboustranně, tj. pohlcují emitovanou zvukovou energii přímo od zdroje, případně energii odraženou od podlahy a od stěn, ale také z druhé strany, z té horní, kdy pohlcují odraženou energii od stropu.

Tyto pohltivé desky se volily na bázi skelných vláken, jsou mechanicky odolné a nestárnou. Čistitelný povrch desek je z textilie. Viditelné hrany jsou zatřené tak, aby nebylo vidět husté skelné vlákno. Tento účel splnily desky Ecophon Solo. Desky mají tvar čtverce, případně obdélníku. V atypických místech, jako je výtah, se použily kruhové desky.

Pro řešení dešťových vod se musel volit složitější systém odvodnění s potenciální retardací dešťové vody v území tak, aby se nezahlcovala dešťová kanalizace, respektive městská jednotná kanalizace. S ohledem na množství odváděných dešťových vod z budovy a nedostačující kapacitu jednotné kanalizace v daném místě je před budovou umístěno akumulační pero, které pojme přívalové srážky a řízeně tyto vody odvádí do jednotné kanalizace.

Zdroj tepla představuje výměníková stanice z městského páteřního rozvodu tepla. Ta zajišťuje teplo pro klasické vytápění, distribuované pomocí otopných ploch, jako jsou trubkové radiátory s rozetou podobné bývalému parnímu topení, ale také zajišťuje zdroj tepla pro vzduchotechnické jednotky. Vlastní otopné plochy pokrývají v základě tepelné ztráty na minimální úroveň. Zbylá část se reguluje teplovzdušně, čímž se zmenšuje potřeba tepla na vytápění v průběhu provozu, který spadá pouze do běžné otevírací doby.

Klimatizaci prostor zajišťuje zdroj chladu ve formě klasického chilleru. Ten je však napojen na systém chladicích trámů, které dokážou plynule regulovat teplotu v chráněných prostorech. Především se však chladná voda odvádí až na místo určení, čímž dochází k minimalizaci ztrát na vedení chladu a zvyšuje se efektivita chlazení. Proti riziku kondenzace na povrchu trámů je systém zajištěn automatickou regulací s monitoringem rosného bodu. Teplo a chlad jsou provázány pomocí automatické regulace, která monitoruje a reguluje komfort prostředí.

V budově se nachází vlastní trafostanice s ohledem na spotřebu elektrické energie. Pro minimalizaci ztrát se trafo a rozvodny nacházejí v přízemí. Toto trafo také stabilizovalo místní rozvodnou síť, která byla s ohledem na sousední bytové domy a kancelářské budovy poddimenzována.

V rámci slaboproudého systému jsou integrovány systémy, jako je strukturovaná kabeláž, elektronické zabezpečení budovy, kamerový systém a další. Významný prvek představuje zabezpečení knižního fondu pomocí systému čipů lepených do knih a detekčních bran u vstupu v místě recepce. Knihovna má komplexní systém elektronické požární signalizace. S ohledem na rozsah střeženého prostoru byl zvolen nasávací systém s vyhodnocovací jednotkou.

V přízemí se nachází prostor kavárny, vybavený gastrovybavením pro účely provozu kavárny. Jedná se tedy o systém myček, kávovaru, chladicích skříní a také přípravy pro výčepní stolici.

Závěr
V roce 2003 sídlila městská knihovna v malých prostorech a tím nedokázala vystavit svůj knižní fond. To vedlo k záměru vybudovat novou a velkou knihovnu. Nyní se ve volném výběru vyskytuje 80 000 svazků knih a mnoho dalších je v depozitářích uvnitř knihovny. V roce 2013 bylo Svazem knihovníků České republiky této nové Městské knihovně v Hradci Králové uděleno ocenění Nejlepší městská knihovna .

S ohledem na autora stavby je třeba na závěr říci jen: ?Alles Gute?.

Základní údaje o stavbě
Název stavby: Revitalizace továrny Vertex na Centrum celoživotního vzdělávání, Knihovna města Hradce Králové
Investor: Statutární město Hradec Králové
Dodavatel: STAKO společnost s ručením omezeným, Hradec Králové
Uživatel: Knihovna města Hradce Králové
Autor projektu: akad. arch. David Vávra a kol.
Zpracovatel dokumentace: JIKA - CZ s.r.o.

Hlavní inženýr projektu: Ing. Jiří Slánský
Specialisté: Ing. David Vostřák, Ing. Ondřej Bílek, Ing. Petr Mašek a kol., Jitka Moravcová, Martin Kalmus a kol., Jiří Vik a kol., Ing. Jiří Kaplan, Jan Lemfeld, Jaroslav Pištora, Ing. Roman Záhora, Ing. arch. et Ing. Pavel Doležal, Ing. Stanislav Marhold a kol., Ing. Milan Páral, Ing. Tomáš Dyntar, Ing. Jiří Šnejdr
Stavbyvedoucí: Pavel Svoboda
Doba realizace: 01/2011-03/2013