Posuzování havárií stavebních konstrukcí
Co se během předchozích třiceti roků vykonalo pro zvýšení kvality projektů, výroby, technických dozorů, kontrolních orgánů a v neposlední řadě soudních znalců a postupů vyhodnocení havarované konstrukce?
V posledních letech došlo v České republice k několika závažným haváriím stavebních konstrukcí a k následným soudním procesům, které vzbudily v odborných kruzích pozornost jak určením obviněných, tak rozhodnutími soudů o vině. V některých případech se oficiálními stanovisky angažovaly i profesní stavbařské organizace.
Došel jsem k názoru, že by bylo vhodné hledat poučení z téměř čtyřicet let staré havárie, ke které v roce 1987 vyjádřila své poměrně podrobně pojaté a zevšeobecňující oficiální stanovisko i Komise pro ocelové konstrukce (KOK) při České radě Československého svazu vědeckotechnických společností (ČR ČSVTS). Vzhledem k tomu, že řada doporučení vyjádřených v tomto stanovisku KOK je aktuálních i v současnosti, rozhodl jsem se jej uveřejnit v původním znění.
Několik úvodních informací
Dvanáctého prosince roku 1981 se v Mariánských Lázních zřítilo nové zastřešení zimního stadionu, a to ve večerních hodinách a za vydatného sněžení. V důsledku havárie došlo i ke ztrátě na životech a k těžkým zraněním. Soudní líčení se uskutečnilo v roce 1986 u Okresního soudu v Chebu. Ve věci byli státním orgánem ustanoveni dva soudní znalci. Jeden ze znalců ve svém posudku prokázal chybné a nekvalitní provedení svarů připojujících diagonálu „M“ k ostatním prvkům konstrukce příhradového střešního vazníku. Druhý soudní znalec, odborník na cihelné zdivo, označil za příčinu vzpěrné vybočení diagonály „M“. Vzhledem k rozporu znaleckých posudků ve stanovení příčiny havárie byl ustanoven revizní znalec – znalecký ústav ÚSI VUT v Brně, který označil za příčinu havárie vybočení prutu „M“, tedy chybu ve výpočtu. Okresní soud se přiklonil k názoru ÚSI VUT v Brně a jako příčinu zřícení zastřešení byla určena ztráta stability diagonály „M“ ztužující rámový roh příhradového střešního vazníku a jako hlavní viník byl v roce 1986 označen a odsouzen projektant ocelové konstrukce zastřešení. Výrobce konstrukce nebyl obviněn, přestože jeden ze znalců ve svém posudku prokázal chybné a nekvalitní provedení svarů.
Na základě posudku obhajoby odvolací Krajský soud v Plzni zrušil 11. 11. 1986 rozsudek Okresního soudu v Chebu a vrátil celý případ k došetření. Poté následoval ping-pong mezi okresním soudem, krajským soudem, Nejvyšším soudem a dozorujícím prokurátorem. Poslední, v pořadí páté, soudní přelíčení proběhlo 5. 8. 1988 před krajsk ým soudem, který opět zrušil rozsudek okresního soudu. Kauza byla vrácena prokurátorovi k došetření. Prokurátor zaslal spis na katedru ocelových konstrukcí Fakulty stavební SVŠT do Bratislavy. Než byl zpracován další posudek, celá záležitost skončila zastavením trestního stíhání rozhodnutím prezidenta republiky. Návrh prezidentu republiky na zastavení trestního stíhání podal generální prokurátor ČSFR, aniž by bylo rozhodnuto o vině. Skutečná příčina havárie nakonec nebyla stanovena soudním rozhodnutím. Projektant chtěl pokračovat v soudním projednávání, aby své jméno očistil, ale nestihl včas podat příslušnou žádost.
Kauza tehdy vzbudila všeobecnou pozornost zvláště u odborné veřejnosti. Případ plně odkryl obrovskou zodpovědnost soudních znalců, neboť jejich kvalifikovanost a kvalita jejich posudků mají rozhodující vliv na výsledné rozhodnutí soudu o vině. Tímto případem se rovněž zabývala Komise pro ocelové konstrukce při ČR ČSVTS, která po rozhodnutí krajského soudu z 11. 11. 1986 v ypracovala níže uvedené stanovisko. Je pozoruhodné, jak v současnosti stále narážíme na stejné problémy jako v roce 1981, respektive 1986.
Pozn. autora: Ve výše uvedeném textu byla záměrně vynechána jména aktérů kauzy Havárie stadionu Mariánské Lázně.
Stanovisko KOK z roku 1986
1. Úvod
Komise pro ocelové konstrukce (KOK) při ČR ČSVTS se zabývala otázkami havárií stavebních (zejména ocelových) konstrukcí ve vazbě na konkrétní havarijní události i na souhrnné práce směřující k zobecnění získaných zkušeností. KOK přitom vždy sledovala dvě základní společenská hlediska:
■ Ochranu společnosti před nedostatky ve výstavbě, které mohou mít za následek značné materiální škody, nebo dokonce ztráty na lidských životech a zdraví.
■ Plné využití všech poznatků získaných z havárií jako praktické zkoušky konstrukce pod kritickým zatížením.
Využití poznatků ze statisticky nevyhnutelného počtu havárií v tom směru, aby docházelo k minimalizaci jejich počtu a rozsahu (aniž by byly při tom zvyšovány neúnosně investiční náklady výstavby), je možné jen za podmínky dokonalého zdokumentování nálezů o havárii a vyšetřování havárie tak, aby bylo možné i s časovým odstupem zkoumat specializovanými odborníky všechna objektivní zjištění o havárii ve všech souvislostech.
V poslední době byly otázky spojené se vznikem, odborným vyšetřením a vyhodnocením havarijních událostí stavebních konstrukcí akcentovány především havárií stadionu v Mariánských Lázních dne 6. 12. 1981, která svými tragickými následky vyvolala pozornost široké veřejnosti. Případ byl projednáván u Okresního soudu v Chebu, který vynesl dne 28. 4. 1986 rozsudek. V odvolacím řízení Krajský soud v Plzni svým usnesením z 11. 11. 1986 zrušil rozsudek Okresního soudu v Chebu a vrátil celý případ k došetření se závěrem:
… je zřejmé, že řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, stejně jakorozsudek samotný, trpí podstatnými vadami a především jsou dány vážné pochybnosti o úplnosti a správnosti skutkových zjištění, které se ještě prohloubily tím, že při odvolacím řízení byly předloženy další nové důkazy, a navíc nabídnuty důkazy, které ještě nejsou připraveny a které závažným způsobem napadají ústavní posudek, ze kterého v podstatě napadený rozsudek vychází. Proto bylo nutné rozsudek Okresního soudu v Chebu v celém rozsahu zrušit...
… je zřejmé, že řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, stejně jakorozsudek samotný, trpí podstatnými vadami a především jsou dány vážné pochybnosti o úplnosti a správnosti skutkových zjištění, které se ještě prohloubily tím, že při odvolacím řízení byly předloženy další nové důkazy, a navíc nabídnuty důkazy, které ještě nejsou připraveny a které závažným způsobem napadají ústavní posudek, ze kterého v podstatě napadený rozsudek vychází. Proto bylo nutné rozsudek Okresního soudu v Chebu v celém rozsahu zrušit...
Uvedená charakteristika čtyřletého posuzování příčin závažné havárie ukazuje především na nutnost přezkoumání některých základních otázek v odborném posuzování havárií, jakož i v preventivních opatřeních k omezení počtu havárií a rozsahu způsobených škod, jakož i v legislativní úpravě investiční výstavby, zejména co do vymezení odpovědnosti jednotlivých účastníků výstavby.
K těmto otázkám, tj. k:
- prevenci havárií;
- metodice objektivního nálezu o havárii;
- kvalitě odborného posouzení havárií;
je zaměřeno toto stanovisko KOK. Toto stanovisko předává KOK cestou ČR ČSVTS Ústřední radě ČSVTS s návrhem, aby bylo postoupeno jako iniciativa společenské organizace k projednání Státní komisi pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, Ministerstvu vnitra ČSSR a Ministerstvu spravedlnosti ČSSR. Komise pro ocelové konstrukce při ČR ČSVTS přistoupila k vydání tohoto stanoviska též s vědomím, že v ČSSR neexistuje žádný profesionální orgán, který by profesně sjednocoval, metodicky řídil a řešil problematiku oboru ocelov ých konstrukcí.
2. Preventivní opatření k omezení počtu a rozsahu havárií
Preventivní opatření k omezení počtu a rozsahu havárií by se měla účinně projevovat zejména v těchto oblastech:
■ kontroly jakosti projektů;
■ kontroly kvality výroby a montáže;
■ přesného vymezení odpovědnosti účastníků investiční výstavby.
2.1 Kontrola jakosti projektů
Zásady provádění kontroly jakosti projektovaných konstrukcí určuje Směrnice č. 9 FNTIR z 2. 8. 1983. Zodpovědnost za kontrolu jakosti se jednoznačně a výhradně určuje pracovníkům projektové organizace, která dokumentaci zpracovává, a to v rámci jejich povinností (čl. 1). V článku 11 je stanovena povinnost vedoucích pracovních skupin a technického úseku projektové organizace kontrolovat dodržování závazných norem a předpisů.
Zjistit chyby v dimenzování konstrukce je však zpravidla možné pouze nezávislým kontrolním výpočtem po předchozí kontrole správnosti vstupních dat. Za současného stavu vytížení pracovníků projektových útvarů (ukazatel produktivity práce) je vypracování kontrolních výpočtů přinejmenším problematické, protože je nelze vykázat na zakázku, a tudíž by byla zatěžována režie organizace. Z rozsáhlé diskuse k této otázce v y plynulo, že za současného stavu se v řadě případů potřebná a Směrnicí č. 9 požadovaná reálná kontrola jakosti projektových prací neprovádí, nebo provádí, ne však na patřičné úrovni.
– Navrhuje se proto podrobně přezkoumat skutečný stav v kontrole jakosti projektů a přesně vymezit legislativní úpravou povinnosti účastníků investiční výstavby co do kontroly jakosti projektů, a to kontroly odstupňované rozsahem i hloubkou podle významu stavby. Dořešit přitom i otázku úhrad za kontrolu jakosti. Uvážit vytvoření specializované organizace pro kontroly projektů zvlášť významných staveb, např. takových, kde dochází ke shromažďování značného počtu osob, nebo kdy havárie může vyvolat vysoké škody na majetku, nebo u konstrukcí opakovaných. Při uvedeném stavu kontroly jakosti projektů zůstává vždy nakonec plná odpovědnost za chybu z nevyhnutelné statistické pravděpodobnosti lidského selhání prakticky pouze na autorovi projektu, nebo jeho příslušné části, a to bez časového omezení.
– Navrhuje se proto stanovit promlčecí dobu odpovědnosti za chybu ve kvalitě projektu, a to na deset let od vyskladnění projektu – v analogii k promlčecí době 10 let za trestné činy, u nichž činí horní hranice trestní sazby odnětí svobody 10 let (§ 180 tr. z., odst. 2b-4).
2.2 Kontrola kvality výroby a montáže
K dodržování ukazatelů kvality výroby a montáže staveb a k soustavnému tlaku na kontrolu kvality bylo by účelné vytvořit nezávislý inspekční orgán. Toto opatření není dále rozváděno, neboť se již (dle informací, které má KOK k dispozici) připravuje zřízení Státní stavební inspekce.
2.3 Vymezení odpovědnosti účastníků investiční výstavby
Na nejasnosti v těchto otázkách ukazují některé formulace v původním rozsudku okresního soudu v Chebu z 28. 4. 1986. Je zpochybněna funkce kolaudace v závěru výstavby, když podle str. 7 rozsudku je přípustné provozovat objekt, kde se shromažďuje značné množství osob (a kdy v případě havárie jde vždy o „obecné ohrožení“), bez kolaudace zastřešení, pouze na základě původní kolaudace otevřeného kluziště. Je zpochybněna funkce a odpovědnost generálního projektanta, když se konstatuje, že funkci GP může vykonávat i zcela nekvalifikovaná organizace a svoji nekvalifikovanost k této funkci použít jako argument prokazující nevinu.
– Navrhuje se proto prověřit stav legislativy v jednoznačném vymezení odpovědnosti účastníků výstavby v jejích jednotlivých fázích, podle výsledku prověrky tuto legislativu upravit a vydat její jednoznačný závazný výklad.
3. Metodika objektivního nálezu o havárii
Nejen případ havárie stadionu v Mariánských Lázních, ale i průběh posuzování jiných havárií vzbuzuje dojem, že není používán jednotný metodický postup pro vyšetřování a zdokumentování havárie.
Podle názoru KOK by u každé vážné havárie měly být jednotně provedeny zejména tyto odborné práce:
■ Důsledné dokumentování stavu konstrukce po havárii co do geometrie, a to autorizovaným odborníkem na jím potvrzených výkresech.
■ Zachycení úplného souboru porušených konstrukčních podrobností ve fotografické dokumentaci s přesným označením a vazbou na dokumentaci geometrie.
■ Odběr a uskladnění kvalifikovaně určených a přesně lokalizovaných částí konstrukce v takovém rozsahu, aby bylo vyloučeno zničení důležitých věcných důkazů při uvolnění havarované konstrukce k demolici.
■ Uvolnění havarované konstrukce k demolici až po zdokumentování všech uvedených objektivních zjištění.
■ Zjištění zatížení v době havárie s využitím odborných kapacit, které toto zatížení určí s dostatečně vysokou pravděpodobností podle moderních statistických metod.
■ Objektivizace výpovědí svědků ve věci havárie (např. porovnáním výpovědí k vyloučení emotivních, nebo sekundárních dojmů, konfrontací, rekonstrukcí výpovědí na místě), aby bylo možné získat průkazné výpovědi k rekonstrukci průběhu havarijní události (zvukové signály konstrukce, pozorovaný průběh deformace a destrukce, hodnoty zatížení atp.).
– Navrhuje se proto prověřit současný stav metodiky zajišťování objektivního nálezu o havárii i aplikace této metodiky v konkrétních případech a podle výsledku této prověrky provést potřebné úpravy v metodice i organizačním zajištění jejího používání. Z důvodu společenského zájmu, vyjádřeného v úvodu, se dále navrhuje zavést archivaci objektivních nálezů o haváriích tak, aby byl odborně kvalifikovaným organizacím i znalcům umožněn studijní přístup ke kompletní technické dokumentaci havárie.
4. Kvalita odborného posouzení havárií
Pro uplatnění společenských hledisek podle úvodu je rozhodující, aby výkon jak havarijního nálezu, tak i objektivního posouzení příčin a důsledků havárie (včetně návrhů na opatření, plynoucích z objektivních zjištění) byl svěřován výhradně znalcům z oboru stavebnictví, v případě ocelových konstrukcí se zvláštní specializací pro ocelové konstrukce.
Každý z vážných případů havárií má široký ohlas v řadách všech, kteří stavební konstrukce navrhují, vyrábějí i montují, a tak povinně přejímají svůj díl odpovědnosti za jejich spolehlivost. Této povinnosti přísluší právo těchto pracovníků na jistotu, že podíl jejich účasti na výstavbě konstrukce bude nejen právně, ale především odborně posuzován s plnou teoretickou i praktickou znalostí oboru.
V případě ocelových konstrukcí nebyl tento požadavek na kvalifikaci znalců se zvláštní specializací pro ocelové konstrukce vždy důsledně uplatňován a k závažným haváriím ocelových konstrukcí se někdy vyjadřovaly osoby, resp. organizace, které takovou kvalifikaci neměly.
– Navrhuje se proto ustanovit při SKVTRI konkurzním způsobem sbor vybraných znalců se zvláštní specializací pro ocelové konstrukce, oprávněných k vypracovávání nálezů a posudků v závažných případech havárií ocelových konstrukcí.
Tolik Stanovisko KOK při ČR ČSVTS.
Opis originálu závěrečné redakce Stanoviska KOK pořídil 19. 11. 2019 Ing. M. Trnka, CSc.
Závěrem
Nepotýkáme se stále se stejnými problémy jako před čtyřiceti lety? Stále projektant odpovídá, dle výkladu orgánů činných v trestním řízení, za stavbu do konce života, i když jím vyprojektované dílo žilo léta svým životem pod různými majiteli, přirozeně stárlo a bylo lépe či hůře udržováno a různě zatěžováno i případně přetěžováno. V řadě případů i překročilo již původně plánovanou životnost. Stále se potýkáme s nedostatečným a často nezodpovědným či nekvalifikovaným působením orgánů technického dozoru. Nedostatečnou kontrolou projektové dokumentace, nedostatečnou kontrolou stavebních prací. Stále se setkáváme s nekvalifikovanými soudními znalci a nedostatečným vyhodnocením příčin havárií. Máme sílu to změnit?
[1] Archiv autora článku
[2] Závěrečná redakce Stanoviska KOK při ČR ČSVTS
[3] Materiály poskytnuté Ing. Jindřichem Kratěnou, CSc., pracovníkem ÚTAM AV ČR
[4] Informace poskytnuté Ing. Pavlem Hášou, CSc., z firmy EXCON, a.s.