Stavební detail 02 – právní předpisy

Poprvé byla systematicky věnována pozornost energetickým parametrům obálky budovy (zejména stěn) ve 30. letech minulého století. Tehdy se po staletích konzervativně realizovaných a plně řemeslně zvládnutých zděných staveb objevily v podstatě „experimentální“ železobetonové stavby. Tím i první poruchy a úvahy o energetické náročnosti a roli tepelných mostů.

 

Kdy se poprvé promítla do stavebních předpisů potřeba vypracování detailu/podrobnosti?

Ing. arch. Josef Smola

Pátrání po počátcích novodobé historie stavebních detailů začneme v Rakousku-Uhersku. Do té doby nejednotné městské předpisy byly motivovány výhradně požární prevencí jako požární řády (s postupnými zákazy dřevostaveb). Následovala etapa zaměřená zejména na zlepšení hygienických poměrů. Charakteristickým se stává dělení na předpisy pro Čechy a pro Moravu. První stavební řád byl vydán samostatně v roce 1815 pro Prahu, v roce 1833 pro Čechy, v roce 1835 pro Moravu a Slezsko. Poprvé byly mj. definovány tloušťky zdiva. Stavební řády považujeme za základ moderního stavebního práva na našem území. 

Stavební řád č. 40/1886 ř. z., pro Prahu, (který byl novelizován zákonem č. 109/1942 Sb. a platil až do roku 1949) již obsahuje prakticky všechny prvky stavebních zákonů současnosti. Vyžaduje stavební plány pro povolení stavby jen o dvou výkresech (!) a uvádí v § 29, že „zvláštní konstrukce buďte ve větším měřítku podrobně vykresleny a budiž přidán výpočet nosnosti jejich“. Jedná se zřejmě o první zmínku nutnosti vypracování detailů v rámci projektové dokumentace v právních předpisech. Ustanovení § 101 potom předepisuje tloušťku nosných zdí 45 cm pro cihlu o rozměrech 30/14/6,5 cm. Ve vyšších podlažích nebyla tloušťka 45 cm ze statického hlediska potřebná. Nahrazovala však v dnešním slova smyslu tepelně­izolační schopnost obálky domu.

Stavební řád č. 5/1889 ř. z., pro Čechy, popisuje nároky na plány stavební v § 31 a 32. Pražský stavební řád doplňuje o předepsanou barevnost výkresů v legendě: „Za příčinou rozeznání druhů zdiva a dříví.“

Zákon č. 144/1902 ř. z., o úlevách pro domy se zdravými a lacinými byty dělnickými, definuje taxativně plošné standardy. V praxi lze předpokládat i jednodušší detaily a provedení oproti dobovému standardu.

Stavební předpisy (11 právních norem s minimálními úpravami) byly převzaty z Rakouska-Uherska. Potřeby nové republiky vedly k přípravě demokratického stavebního zákona. Nakonec byl projednáván s válečnou přestávkou od roku 1922 až do roku 1949.

V roce 1922 vznikla Československá společnost normalizační (ČSN), šířící aktuální technické informace o nejlepších­ ­dostupných stavebních technikách a materiálech v rámci technického pokroku. Publikované normy měly pouze doporučující charakter. (Pro zajímavost – Mezinárodní federace ISA byla založena až v roce 1928 v Praze.)

Ve dvacátých až třicátých letech 20. století přinesla funkcionalistická architektura do po staletí zavedených a ověřených zděných technologií nový podnět – experiment s železobetonovými monolitickými skelety. Zákonitě vznikaly poruchy staveb. Docházelo ke kondenzaci, odmrzání vnějších keramických obkladů a k zatékání do plochých střech…. To obrátilo poprvé větší pozornost ke kvalitě stavebních detailů, tepelné technice, „chladným můstkům“. Kritika tohoto typu výstavby se objevila v odborných časopisech. Forma předběhla funkci. Pokrok však nelze zastavit. Jistota cihelné 45 cm stěny v našich klimatických podmínkách, s garantovanou vnitřní povrchovou teplotou, byla nahrazována nevyzkoušenou technologií. V plenkách byly hydroizolace i formy zateplení, které se stalo novým impulsem pro vývoj a výrobu.

Praha reagovala v roce 1934 průlomovou Směrnicí pro posuzování staveb s ­hlediska tepelné a zvukové isolace, která předepisovala: „Obvodové zdi ve všech částech stavby, a to nejen ve vyzděných částech, ale i v jiných částech, např. v místě betonových, železobetonových a ocelových konstrukcí (pilířů, překladů, ztužujících věnců a podob.) musí míti tepelnou i zvukovou účinnost alespoň jako 45 cm silná, oboustranně omítnutá plná zeď z plných obyčejných pálených cihel, tj. součinitel průchodu tepla nesmí býti větší, než 1,2 kcal/m² hod. °C a zvukový útlum nesmí býti menší než 60 fonů.“ [1]

Za války stav techniky ustrnul, až na výjimky byla stavební uzávěra. Veřejné stavby byly omezeny, soukromé zakázány (podle vládního nařízení č. 166/1941 Sb., o zákazu nových staveb). Okupanti prosazovali svůj systém norem DIN. (Totéž nás potkalo po roce 1948 z Východu, s prosazováním systému GOST. V obou případech ČSN obstály se ctí.)

Poválečné období bylo ovlivněno zestátněním, nástupem plánovaného hospodářství, přídělovým systémem stavebních hmot. V roce 1947 byla uzákoněna závaznost ČSN.

Pod č. 280/1949 Sb. byl přijat první socialistický zákon o územním pánování a výstavbě obcí, s celorepublikovou územní platností. Platil do roku 1958. Měl 13 prováděcích předpisů, jedním z nich byla vyhláška ministerstva stavebního průmyslu č. 709/1950 Ú. l., o podrobnějších předpisech pro pozemní stavby. Platila v letech 1950–1960.

Reagovala na poválečné trendy zprůmyslnění a zvyšování produktivity práce. V § 7 předepisovala dispoziční a konstrukční typizaci dle publikovaných sborníků. A v § 10 až 19 technologické postupy a konkrétní statické dimenze betonu a oceli.

Ustanovení § 27 určovalo, že: „Obvodové zdi obytných staveb, s výjimkou při nevytápěných schodišťových prostorách, musí při dostatečně tepelné akumulaci isolovat tepelně stejně jako zeď tloušťky 45 cm, z plných pálených cihel na vápennou maltu, oboustranně omítnutá.“ Poprvé byly konkrétně číselně vyjádřeny tepelné odpory obálky domu. Obsah stavebního projektu v § 103 shrnoval požadavky na projektovou dokumentaci do pěti krátkých odstavců. V bodě 3) jsou vyžadovány stavební výkresy „zvláštních konstrukcí v měřítku 1 : 50 nebo větším“.

Následoval zákon č. 42/1959 Sb., o projektové dokumentaci staveb, který platil do roku 1965. Přinesl novinku – třístupňovou dokumentaci, jak jsme ji znali do nedávna, a v § 5 přináší formulaci, která nám už zní velmi povědomě: „Prováděcí projekt zpracovává dodavatel stavby do podrobností, potřebných k nezbytnému zpřesnění, doplnění a ověření řešení obsaženého ve schváleném zadávacím projektu a do podrobností potřebných k jednoznačnému technickému vyjasnění dodávky strojů a zařízení, včetně montáže a k provedení stavebních prací.“ Toto znění další předpisy v různých modifikacích v následujících 65 letech přebíraly.

Současné právní předpisy

Ing. Ladislav Bukovský

Nástupem účinnosti nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo k jistým významným změnám obsahu částí projektové dokumentace. Jednak jsou rozdílné požadavky na dokumentace pozemních a dalších staveb, s výjimkou staveb dopravních, které mají vlastní regulaci. Stavby dopravní jsou regulovány jinými předpisy a stát jako veřejný zadavatel klade podrobné požadavky jak na rozsah a kvalitu projektové dokumentace, tak i na požadované výsledky návrhu staveb.

Obsah částí projektové dokumentace je rámcově popsán v § 158. Podrobnosti obsahu projektové dokumentace obsahuje vyhláška č. 131/2024 Sb.

Nový stavební zákon změnil přístup k rozsahu projektové dokumentace. V zásadě existují dva hlavní druhy projektové dokumentace:

•    dokumentace pro povolení stavby, která je jednodušší, v rozsahu tzv. „DUR plus“;
•    dokumentace pro provádění stavby.

V dokumentaci pro provádění stavby je kladen větší důraz na rozsah projektové dokumentace, kdy stavba musí být podle takové dokumentace proveditelná.

Ve vyhlášce č. 131/2024 Sb., o dokumentaci staveb, jsou požadavky na detaily uvedeny v části D.1.1.1 Požadavky na objekt a jeho stavební konstrukce a ve výkresové části D.1.1.3 ad m) detaily styků konstrukčních prvků, kotvení apod. v měřítku 1 : 20 nebo 1 : 10 nebo 1 : 5 a ad p) výkresy ­podrobností – detaily.

Dále jsou požadavky na detaily uvedeny v části D.1.2.4.1 Řešení požadavků na rozvody a zařízení vytápění, chlazení a vzduchotechniky, v části D.3.3 Podrobný statický výpočet ad j) návrh a posouzení všech detailů, montážních styků apod., které rozhodujícím způsobem ovlivňují bezpečnost konstrukce a ve výkresové části D.3.4 ad d) detaily styků, kotvení apod. v měřítku 1 : 20 nebo 1 : 10 nebo 1 : 5.

Porovnáme-li dřívější požadavky na projektovou dokumentaci pro provádění stavby podle vyhlášky č. 499/2006 Sb., tato byla hlavně určena jako podklad pro podrobný rozpočet, jako podklad pro veřejnou soutěž zakázky na provedení stavby, měla detailně specifikovat všechny části stavby včetně návaznosti styků apod., a měla umožnit dodání stavby bez potřeby dalšího projektování. Vyhláška tedy nebyla zcela úplná pro provedení stavby, dokumentace zejména nemusela obsahovat např. výkresy výztuže.

Dokumentace pro provádění stavby podle vyhlášky č. 131/2024 Sb. musí být zpracována v takovém rozsahu, aby bylo možno provést stavbu, tedy specifikuje jak požadované vlastnosti, tak i další požadavky na navržené výrobky a jejich uspořádání v konstrukcích.

Zdroje

[1] KURIC, A. Ing. arch. FA ČVUT.