Podzemní čistírny odpadních vod

Podzemní čistírna odpadních vod v Peci pod Sněžkou

Jednolodní podzemní čistírna odpadních vod v horském středisku Pec pod Sněžkou v pohoří Krkonoše byla vůbec první čistírnou tohoto charakteru na území České republiky. Variantní povrchové řešení zde bylo opuštěno s ohledem na náročné podmínky jejího zimního provozování v horském prostředí a především s ohledem na ochranu krajiny Krkonošského národního parku (KRNAP). Navíc umístění čistírny do uzavřeného prostoru umožňuje regulaci jejího zápachu, a nevyvolává tak nutnost vytvoření ochranného hygienického pásma. Výstavba podzemní čistírny probíhala od září roku 1985, k uvedení do provozu došlo v říjnu roku 1988. Při její výstavbě bylo poprvé využito řady nových technických řešení a postupů.

Geologické poměry
Výlomové práce byly prováděny ve skalních horninách tvořených svory s příměsemi křemene a pegmatitu. V úvodních částech přístupového tunelu s malým svahovým nadložím probíhala ražba v rozpukané hornině s výplněmi limonitu. V prostoru kaverny již byla zastižena kvalitní celistvá hornina, která v klenbové části umožnila poprvé na našem území použít stříkaného betonu jako definitivního ostění.

Popis konstrukce a výstavby
Podzemní čistírna odpadních vod v Peci pod Sněžkou - čistírenské nádrže

Celá podzemní čistírna se skládá především z hlavního prostoru pro čistírenské nádrže, umístěného do kaverny o šířce 12,8 m, výšce 11,0 m a délce 90,8 m. Dále potom z přístupového a nátokového tunelu délky 45 m, odpadní štoly délky 110 m a větracího komína výšky 45 m. Výlom prostor této podzemní čistírny byl v období výstavby jedním z prvních podzemních objektů v České republice, jehož ražba byla prováděna postupy blízkými Nové rakouské tunelovaní metodě (NRTM), se zabezpečením této technologie bezkolejovými stroji a dalším technologickým zařízením. Ražba hlavního podzemního prostoru ČOV byla s ohledem na dobré geologické podmínky prováděna s vodorovným členěním výrubu na klenbovou část, opěří a spodní část profilu. Výlomové práce na bočních stěnách kaverny a ve spodní části, tj. na stěnách čistírenských nádrží, byly prováděny s použitím presplitingu (způsob řízeného výlomu šetrný k okolnímu horninovému prostředí).

Podzemní čistírna odpadních vod v Lokti nad Ohří

Další podzemní čistírnou odpadních vod vybudovanou v České republice je ČOV v Lokti nad Ohří. Město Loket, jehož historie sahá do 12. století, se nachází v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les. Čistírna vybudovaná v letech 1993-1998 byla umístěna v bezprostřední blízkosti historického centra města, situovaného ve skalnatém meandru řeky Ohře. Rozhodujícím důvodem pro umístění ČOV do podzemí bylo odstranění záboru pobřežního území řeky, k němuž by došlo při běžném povrchovém řešení. Umístěním čistírenské provozovny pod povrch byl zachován jednak původní krajinný ráz celého území a zároveň byla umožněna regulace případného zápachu.

Geologické poměry
Horninový masiv, ve kterém byla čistírna umístěna, je tvořen granitoidními horninami různého stupně navětrání a porušení.

Popis konstrukce a výstavby
Z důvodu etapového zprovoznění byly čistírenské nádrže umístěny do dvou samostatných kaveren o délce cca 25 m, široké 6 m, respektive 11 m a vysoké 8,85 m, respektive 9,6 m. Další podzemní části čistírny tvoří 30 m dlouhý přístupový tunel, kalová uskladňovací nádrž a větrací vrt o průměru 800 mm. Výlomové práce byly s ohledem na výšku profilů kaveren prováděny ve dvou výškových etážích klasickou ražbou za pomoci trhacích prací, v podstatě podle principů NRTM s bezkolejovou dopravou. Primární zajištění výrubu bylo tvořeno vrstvou stříkaného betonu se sítí a systémem svorníků. Definitivní nosné konstrukce jsou z monolitického železobetonu.

Závěr

Stručný souhrn informací o dříve realizovaných ražených podzemních čistírnách odpadních vod na našem území nezbytně vyzývá k zamyšlení, proč je těchto zařízení vybudováno na území ČR doposud tak málo a z dnešního pohledu již dávno v minulém století. Podle osobních zkušeností autora je tento stav důsledkem především:

• neschopnosti jak ochránců krajiny, tak i profesních tunelářů, správně finančně vyjádřit přínos pro ochranu krajiny, který přináší umisťování těchto zařízení trvale pod úroveň území;
• neznalostí jak objednatelů jejich výstavby, tak i projektantů, o možnostech navrhování tohoto alternativního řešení zejména v místech hlubokých zářezů vodních toků;
• nesprávným ekonomickým hodnocením nákladů výstavby ražených podzemních prostor, jejichž celkový náklad na výstavbu m3 obestavěného prostoru by se v dobrých geologických podmínkách našeho území měl pohybovat na úrovni převyšující ceny m3 srovnatelné nadzemní konstrukce nejvýše o první dvě desítky procent.

Důsledkem těchto, ale i dalších, politických okolností doprovázejících rozhodování o vybudování čistíren odpadních vod, je skutečnost, že v průběhu posledního desetiletí nebyly přijaty návrhy na vybudování podzemních ražených čistíren odpadních vod například v Děčíně, Žamberku, Kraslicích, a zejména odsunutí výstavby podzemní ražené čistírny pro hlavní město Prahu na období za 30 let.