Zpět na předpisy

Plánování odvádění a čištění odpadních vod v horských oblastech

21. února 2007
Vladimír Chaloupka

Základním právním předpisem, který se zabývá problematikou odpadních vod, je zákon č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) ve znění pozdějších předpisů. V ustanovení § 38 odst. 1 definuje odpadní vody jako vody použité v obytných, průmyslových, zemědělských, zdravotnických a jiných stavbách, zařízeních nebo dopravních prostředcích, pokud mají po použití změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.


Povinnost zajišťovat zneškodňování odpadních vod v souladu s podmínkami stanovenými v povolení k vypouštění pro každého, kdo odpadní vody vypouští do vod povrchových nebo podzemních, je uvedena v § 38 odst. 3. Podmínky v povolení k vypouštění stanovuje vodoprávní úřad (obec s rozšířenou působností) ve vazbě na Nařízení vlády č. 61/2003 Sb. o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a do citlivých oblastí. Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu tohoto nařízení, kterou by vláda měla projednat v 1. čtvrtletí 2007.
Vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních zákon o vodách chápe jako nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami (§ 2 odst. 9). Povinnost pro fyzické a právnické osoby vlastnit povolení k nakládání s vodami k vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních je pak znovu uvedena v § 8 odst. 1 písmeno c) zákona o vodách. Toto povolení se vydává na dobu 10 let (§ 9 odst. 2) a vystavuje jej vodoprávní úřad (obec s rozšířenou působností) pro vypouštění na území ve své působnosti.
Pokuta za nedovolené vypouštění odpadních vod pro podnikající fyzické osoby a právnické osoby se stanoví ve výši od 10 000 Kč do 10 000 000 Kč (§ 118 odst. 1 zákona o vodách) a pokuty pro fyzické osoby se stanoví až do výše 50 000 Kč (§ 34 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích).
Dalším souvisejícím právním předpisem je zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje problematiku vypouštění odpadních vod, pokud jsou vypouštěny do kanalizace pro veřejnou potřebu. Limity určující ?veřejnou potřebu? jsou uvedeny v § 1 odst. 3 a 4 zákona o vodovodech a kanalizacích.
Pro plánování a řešení odvádění a čištění odpadních vod v horských oblastech mají zásadní vliv ustanovení § 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, který stanovuje povinnost pro kraje v samostatné působnosti zajistit zpracování a schválení ?Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací pro území kraje? (PRVKÚK). Podle ustanovení § 39 odst. 5 byly tyto plány schváleny zastupitelstvy krajů v termínu do 31. prosince 2004.
Podrobnosti k rozsahu a způsobu zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací jsou uvedeny ve vyhlášce č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon o vodovodech a kanalizacích.

Plány rozvoje vodovodů a kanalizací pro území krajů

Cílem ?Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje? je analyzovat podmínky pro zajištění žádoucí úrovně zásobování pitnou vodou, odkanalizování a čištění odpadních vod. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací pro území krajů byly zpracovány a schváleny tak, že zajistily zhodnocení současného stavu systému zásobování pitnou vodou, odkanalizování a čištění odpadních vod obcí nebo části obcí na území kraje, pro který je plán rozvoje vodovodů a kanalizací zpracován, bilance potřeby pitné vody, odkanalizování a čištění odpadních vod v členění na všechny obce nebo jejich části v řešeném kraji. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací pro území krajů obsahují plán technicky i ekonomicky optimálního rozšíření a rekonstrukce systémů zásobování pitnou vodou, odkanalizování a čištění odpadních vod obcí nebo jejich částí, plány zásobování pitnou vodou při vyhlášení krizové situace podle § 21 zákona, ekonomickou část s výpočtem nákladů na realizaci plánů a časový rozvrh realizace těchto plánů vyjadřující naléhavost řešení. Grafická část obsahuje přehledné situační schéma vodovodů a přehledné situační schéma kanalizací na území kraje. Dále obsahuje situace vodovodů a situace kanalizací v měřítku zpravidla 1:10 000. Veškeré výše uvedené údaje jsou pro každou obec a její část samostatně zpracovány a uvedeny v systému ?Databáze PRVKÚK?. Většina krajů tyto plány zveřejnila na svých internetových stránkách.
Změny v plánech rozvoje vodovodů a kanalizací je možné, při podrobném zdůvodnění, souhlasném stanovisku ministerstva zemědělství z hlediska dodržení jednotného přístupu, daného zásadami řešení, ve všech krajích předložit ke schválení příslušnými zastupitelstvy podle dokumentů jimi schválených. Plány rozvoje vodovodů a kanalizací jsou podle zákona o vodovodech a kanalizacích (§ 4 odst. 7) podkladem pro zpracování územně-plánovací dokumentace. Současně jsou i podkladem pro zpracování projektové dokumentace vodovodů a kanalizací v jednotlivých obcích. Metodický pokyn ministerstva zemědělství pro zpracování plánu rozvoje vodovodů a kanalizací kraje č. j.: 10 534/2002-6000 je k dispozici na www.mze.cz.

Zásady technického a ekonomického řešení

Jak pro zásady řešení odvádění a čištění odpadních vod v horských oblastech v Plánech rozvoje vodovodů a kanalizací pro území krajů, tak pro návrhy změn je rozhodující zohlednit technické parametry i ekonomické řešení.
Vstupy pro technické parametry vymezují podmínky rozhodnutí k nakládání s vodami a ekonomičnost řešení je vázána na míru produkce odpadních vod v látkovém zatížení a množství.
Technické parametry významně ovlivňuje Směrnice Rady ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS) ve znění Směrnice Komise 98/15/ES ze dne 27. února 1998. Tato směrnice pracuje s pojmem ?aglomerace?. Vymezení tohoto pojmu pak zásadně ovlivňuje rozhodování o realizaci kanalizační sítě nebo o volbě individuálního způsobu zajištění zneškodňování odpadních vod. Toto rozhodování nabývá na významu právě v horských oblastech, kde se zpravidla jedná o rozptýlenou zástavbu.
Podle Směrnice se aglomerací rozumí oblast, v níž jsou obyvatelé nebo hospodářská činnost koncentrováni natolik, že městské odpadní vody jsou shromažďovány a odváděny do městské čistírny odpadních vod nebo do společného místa vypouštění. Nejdůležitějším slovním spojením v této definici je ?koncentrováni natolik?. Tento pojem není Směrnicí právně definován a lze ho pochopit jen s pomocí dalších technických a ekonomických argumentů.
Hranici aglomerace určují hranice současně zastavěných a zastavitelných území, ve kterých je odpadní voda z hlediska nákladů efektivně shromažditelná. Pokud jsou dvě nebo více těchto území tak blízko, že z hlediska nákladové efektivnosti je výhodnější společné řešení, může z nich být stanovena jediná aglomerace. Hranice aglomerace není závislá na hranici správního území obce, na počtu současně zastavěných a zastavitelných území obce a na technickém řešení čištění shromažďovaných odpadních vod. Hranice dané aglomerace musí být stanoveny případ od případu.


Čistička odpadních vod ve Špindlerově Mlýně

V uvedeném vymezení aglomerace byly použity pojmy územního plánování z § 139a odst. 2 a 3 zákona č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů, i když tento zákon je počínaje 1. 1. 2007 nahrazen zákonem novým. Z porovnání nákladů na centralizovaná a lokální (individuální) řešení vyplývá, že hranice aglomerace by měla být určena od vzdálenosti přibližně H ~ 200 metrů bez budov v oblasti s žádnou nebo nižší hustotou zástavby a zahrnuje současně zastavěné a zastavitelné území a je splněno hledisko nákladové efektivnosti. Hranice aglomerace může být určena také menší vzdáleností v případech, kdy je vzdálenost mezi současně zastavěnými územími a případnou kanalizací nepřijatelně velká z hlediska nákladů na jejich připojení k centrálnímu systému a lze nalézt adekvátní řešení pro čištění odpadních vod v rámci těchto objektů. Musí být také zohledněn plánovaný rozvoj obce, jak je vyjádřen v územním plánu nebo v jeho návrhu, ale pouze v případě, že je tento plán schválen a v blízké budoucnosti existuje reálná možnost na jeho realizaci. Jedná se tedy o zastavitelné území obce. V aglomeracích pod 2000 ekvivalentních obyvatel, které nemají vybudován kanalizační systém, jsou preferována v období do splnění požadavků Směrnice (do 31. prosince 2010) individuální řešení čištění odpadních vod, případně zachování stávajícího způsobu čištění odpadních vod. Hranice aglomerace mohou být stanoveny jen při zohlednění nákladové efektivnosti na shromažďování odpadních vod.

Závěr

Pokuty pro fyzické i právnické osoby, které jsou vlastníky staveb nebo pozemků, na kterých vznikají odpadní vody v případě, že nemají povolení k nakládání s vodami při vypouštění svých odpadních vod (pokud je neodvádějí kanalizací pro veřejnou potřebu ve vlastnictví jiné fyzické nebo právnické osoby), jsou tak vysoké, že je zajištění zneškodnění těchto vod žádoucí. Před návrhy na zneškodnění odpadních vod je třeba se seznámit s řešením, které vymezuje Plán rozvoje vodovodů a kanalizací pro území kraje. Při návrhu optimálního řešení je třeba vycházet z požadavků, které jsou uvedeny v povolení k nakládání s vodami, a z ekonomické výhodnosti.