Obnova a konzervace středověké strážní věže zámku Vranov nad Dyjí

Nakoso postavená hranolová středověká strážní věž, vybudovaná již krátce po roce 1314 jako čtyřpatrová, patří k původní výstavbě předního hradu (předhradí) hradu a zámku Vranova nad Dyjí. Po roce 1366 byla věž zvýšena o patro a následně opatřena renesanční obloučkovou atikou nad cihelnou římsou. Po úpravě v 19. století, kdy 2. úroveň uzavřela valená cihelná klenba, byla věž doplněna o vlajkovou žerď, plechového rytíře na koruně zdiva a romantizující výplně okenních nik.

V průběhu 20. století byla vyměněna převážná většina dřevěných konstrukčních prvků stropů a zastřešení. Do prostoru vězení na první úrovni pak došlo k brutálnímu probourání dveřních otvorů a k realizaci utilitární vestavby. I přes novodobé zpřístupnění horních pater věže vnějším schodnicovým schodištěm zůstala tato partie několik desetiletí bez jakékoli údržby zcela uzavřena.

Vzácnou, dlouhodobě opomíjenou, památkově chráněnou stavbu se podařilo restaurovat v rámci postupné komplexní obnovy zastřešení celého areálu hradu a zámku Vranov nad Dyjí (obr. 1).

Znečištěné a místy pouze provizorně zajištěné novodobé dřevěné konstrukční prvky stropů a krovu vykazovaly před obnovou vlivem napadení hmyzem a hnilobou totální rozpad (obr. 7). Konstrukce bylo nutné kompletně nahradit. Nové stropní trámy 4.–6. úrovně, ukládané do již v minulosti vybourané drážky v kamenném zdivu a zazděné do původních poloh druhotným cihelným zdivem, překryly jako náhrada za znehodnocená podlahová prkna nové masivní fošny, kotvené kovanými hřeby (obr. 8).

Komplexní obnovou prošlo zastřešení včetně realizace nové vyhlídkové terasy (obr. 9, 10). Zcela dožilá novodobá konstrukce krovu, vložená do spodní úrovně renesanční nástavby, byla kompletně nahrazena z ručně povrchově opracovaných trámů. Vnitřní oboustranné úžlabí z měděného plechu, ve středu s osazenou patkou pro vlajkovou žerď, zakončily chrliče vložené do otvorů probouraných již v minulosti. Nově řešená, tesařsky vázaná konstrukce výlezu na střechu umožnila bezpečný přístup na nejvyšší úroveň věže, kde vložená zámečnická konstrukce s dřevěným podlahovým roštem vytvořila poprvé v historii vyhlídkový ochoz lemující atiku. Osazení skrytého osvětlení do jednoduchého ocelového vnitřního zábradlí pak umožňuje i večerní návštěvnický provoz.

Cihelnou valenou klenbou dodatečně zaklenutá a celoplošně omítnutá část věže na 2. úrovni byla druhotně oddělena a propojena se sousedním objektem probouraným otvorem. Zazděním tohoto otvoru a otevřením části klenby do 3. úrovně se vložením nových dřevěných schodnicových schodů podařilo prostor, ve kterém byl obnoven spouštěcí otvor do bývalého vězení na 1. úrovni, opětovně přičlenit k interiéru věže.

Vybourané otvory v 1. úrovni do bývalého vězení nebyly zazděny, ale po korektivní úpravě formou režných cihelných špalet a zaklenutí se využily k přímému zpřístupnění věže pro návštěvníky k novému vřetenovému schodišti. Do dveřních otvorů byly vloženy kopie svlakových dveří podle historických předloh.

Po odstranění novodobého dožilého dřevěného přístupového schodiště se stalo zcela novým prvkem zděné komunikační vřeteno s fošnovými masivními stupnicemi, vložené vně mezi obvodovou zeď a vlastní tělo věže (obr. 13). Současně s touto úpravou došlo k obnově přilehlého krovu a založení konzolové konstrukce pro podestu ke stávajícímu vstupu do interiéru vlastní věže na 3. úrovni.

Dřevokazným hmyzem totálně znehodnocená ostatní dřevěná schodnicová schodiště, propojující jednotlivá horní patra interiéru věže, byla obnovena formou kopií stávajících prvků, vložených do původních poloh.

Pro podlahový kryt na terénu a klenbách 2. a 3. úrovně věže byly jako náhrada za novodobé betonové mazaniny a znehodnocená prkna použity staré druhotné cihelné dlažby, uložené do vápenné malty (obr. 17). Jejich starobylý vzhled působí ve výsledku velmi příznivě, bez kontrastu s povrchovou úpravou převážně režných konzervovaných stěn. Doplňkově, na nově zakládané vyrovnávací schody a podesty u vstupů do věže na 1. a 3. úrovni pak byly použity nové ostře pálené cihly.

Středověké výplně otvorů se nedochovaly. Jedinou sadou historických prvků, které i přes problematický technický stav bylo možné obnovit, byly hlavní gotizující okenní výplně z 19. století na 5. úrovni. Dílčí restaurátorskou opravu doplnil po průzkumu stratigrafie povrchových úprav krycí barevný nátěr do prvotního odstínu. Výplně z vnitřní strany nově chrání dřevěná okenice se zasklenými okénky (obr. 19). S ohledem na eliminaci změny výrazu z dálkových pohledů na věž, kdy původně volná okenní výplň měla průhled do zatemnělého interiéru, byl na okenice záměrně zvolen tmavý nátěr.

Převážná část stěn interiéru věže (mimo 2. úroveň) se dochovala v režném zdivu, pouze s drobnými pozůstatky středověkých omítek. Plochy nebyly nově paušálně omítány, ale pouze stabilizovány dílčím maltovým prohozem uvolněných spár; torza omítek byla zpevněna, na rozdíl od poškozených, původně maltových parapetů vnitřních špalet romantických oken, které byly celoplošně obnoveny pomocí vápenné malty.

Větší stavební zásah proběhl v celoplošně omítnutém prostoru na 2. úrovni s dodatečně vestavěnou cihelnou klenbou z 19. století. Odkryvem, přebroušením a dílčím doplněním původní jednovrstvé omítky, skryté pod tvrdým štukem, bylo docíleno sjednocení struktury povrchů. Po barevném vápenném lazurování se podařilo navrátit prostoru výchozí poslední historický vzhled.

Vlastní renesanční cihelnou nadezdívku koruny věže tvoří obloučková atika zakončená cihelným krytem, osazená na oblounové římse se zubořezem (obr. 20). Ve stěnách směřujících ke vstupu do areálu jsou patrné zazdívky střílen. Stav neudržované konstrukce, přímo atakované povětrností, si vyžádal zásadnější opravu. Korunu z cihel na plocho se zcela uvolněnými spárami bylo nutné z podstatné části rozebrat. Sejmutý cihelný materiál se musel očistit od zbytků malt, řas a mechů a zcela nově uložit na původní místo do maltové směsi s hydraulickým vápnem. Zcela poškozené cihly byly nahrazeny kvalitním druhotným materiálem. Po dostatečném vyzrání malt ve spárách došlo závěrem prací na horních vodorovných plochách koruny zdiva spolu s venkovními částmi okenních parapetů k ošetření proti vnikání srážkové vody hydrofobizací. Torza renesančních omítek pod korunové části doplnila po technickém zajištění s injektáží a konzervací nová omítková vrstva, a to pouze na obnaženém zdivu. Již druhotně zazděné střílnové otvory byly prezentovány jen zvýrazněním formou hrubé povrchové struktury. Pro celkové scelení ploch se využil vápenný probarvený lazurní nátěr.

Na původní místo koruny zdiva byl opětovně osazen konzervovaný a podle dochovaného původního návrhu nově malířsky pojednaný romantický rytíř z měděného plechu. Na základě poznání z historické fotodokumentace z počátku 20. století pak byla navrácena do středu dispozice zastřešení i vlajková žerď. Těmito dvěma vrcholovými prvky byla zpět silueta tvořící již od 19. století dálkový romantický pohled na vrchol věže (obr. 1, 21).

Plochu podřímsové části zdiva pokrývá souvrství středověkých omítek, místy s poškozeným lícem vlivem eroze. Záměrem obnovy bylo maximální zafixování stávajícího dochovaného stavu. Základní očištění včetně odstranění řas a lišejníků i vlastní konzervace omítkových ploch vápennou technologií doplnilo pouze drobné tmelení a dílčí maltový překryv zcela erodovaných míst zdiva probarvenou vápennou maltovou směsí. Současně se stabilizací středověkých omítek pláště věže došlo ke konzervaci korunových torz konstrukce gotického dřevěného ochozu. Po očištění byla obnažená čela odsekaných trámů se zbytky krycích druhotných omítek a zajištěna proti zatékání srážkových vod překrytím horních ploch olověným plechem. Zbytky omítek byly zakonzervovány a stabilizovány pouze technickým dotmelením okrajů. Konstrukční prvky tedy zůstaly pro čitelnost prezentovány ve stavu dochování.

Součástí realizace byl průzkum a datování torz původních dřevěných trámů dochovaných ve zdivu metodou dendrochronologie. Nadpraží střílnové niky na 4. úrovni posunulo datování prvotní stavby až k roku 1314. K roku 1349 pak upřesnily pozdější nástavbu konstrukční trámy v místě předpokládaného ochozu s rohovými věžicemi.

Výsledkem obnovy a konzervace věže je zejména prodloužení životnosti památkově chráněného objektu jako celku se záchranou a konzervací všech dochovaných historických prvků i konstrukcí včetně velkoplošné prezentace pozůstatků původních povrchových úprav stěn. Osazením chybějících či náhradou poškozených konstrukcí schodišť, stropů a podlah s nahrazením nevhodných výplní otvorů, a to formou vložených jednoduchých prvků podle historických předloh, se poprvé v historii objektu podařilo zpřístupnit věž s vyhlídkou pro veřejnost.

Foto: Ladislav Bezděk, arch. Miloslav Hanzl