Zpět na osobnosti, rozhovory

O budoucnosti české energetiky

4. dubna 2007
Ing. Hana Dušková

Státní energetická koncepce České republiky vychází z předpokladu energetické soběstačnosti a postavení na vyváženém mixu zdrojů. Jaké jsou prognózy dalšího vývoje české energetiky? O energetických možnostech ČR hovoří Ing. Jiří Borovec, MBA, člen představenstva a ředitel divize výroby ČEZ, a. s.


Jaké tedy jsou trendy vývoje české energetiky? Kam směřují?
Ve skutečnosti jsou trendy české energetiky naprosto shodné jako ty celoevropské, jen jsou snad intenzivnější, což souvisí s hospodářským růstem, který Česká republika v posledních několik letech zažívá. Jsme tak svědky vysokých nárůstů spotřeby elektřiny, a tedy i poptávky po ní. Na druhou stranu bude i v České republice do budoucna ubývat výrobních zdrojů elektřiny. Elektrárny totiž dožívají, navíc dochází i strategická česká energetická surovina - hnědé uhlí. Česká energetika tak stojí před obnovou výrobních kapacit a před rozhodnutím, jaké zdroje v budoucnosti pro výrobu elektřiny budovat. Skupina ČEZ již oznámila komplexní obnovu v hnědouhelných elektrárnách Tušimice a Prunéřov, zbrusu novou elektrárnu plánuje v Ledvicích. Intenzivně se věnuje i obnovitelným zdrojům, kromě posílení spalování biomasy dojde i na větrné parky.

Jaké jsou prognózy v rámci současných zdrojů energie v ČR?
V rámci využití strategického paliva pro českou energetiku - tedy hnědého uhlí - Skupina ČEZ oznámila výše zmíněné projekty. V případě dostatku hnědého uhlí lze uvažovat o komplexní obnově několika současných bloků v Elektrárně Počerady a o výstavbě nového bloku tamtéž. Již je ale zřejmé, že se nám díky ubývajícím zásobám nepodaří obnovit celé současné portfolio hnědouhelných elektráren. I v případě prolomení limitů by šlo jen o cca polovinu současného výkonu. Proto je nutné vzhledem k rychle rostoucí spotřebě hledat jiná řešení, z čeho elektřinu vyrobit.

Vždy budou u nás vedle sebe stát zdroje velké energetiky (jádro, uhlí, popřípadě plyn) a zdroje malé energetiky (voda, vítr, slunce nebo biomasa). Jaké jsou zkušenosti s praktickým využíváním obnovitelných zdrojů energie v rámci ČR?
Nedávno Evropská komise stanovila nový cíl v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů: v roce 2020 vyrábět pětinu elektřiny z těchto zdrojů. To je ambiciózní cíl, ale také příležitost. Proto i Skupina ČEZ, jako největší výrobce ?zelené elektřiny? v ČR, chce přispět k dalšímu rozvoji obnovitelných zdrojů a naplňování evropského cíle. Je nutné ovšem respektovat specifické podmínky České republiky, například míst pro stavbu vodních elektráren je minimum a ani větrné podmínky nejsou tak dobré, jako například v přímořských státech. Pokud vyškrtneme horské lokality, které ve své většině zasahují do chráněných krajinných oblastí, nezbývá již příliš mnoho vhodných lokalit, a tam se většinou nesetkáváme s přímou podporou ze strany obyvatelstva. To ovšem neznamená, že bychom složili ruce do klína, naopak, snažíme se objektivně přesvědčovat obyvatele dotčených lokalit. Plány máme i s biomasou, například v Elektrárně Hodonín bychom výhledově mohli přejít na její čisté spalování. Loni jsme tak úspěšně učinili v Teplárně Dvůr Králové.

Můžete porovnat situaci u nás se scénáři vývoje v zemích západní Evropy a ve světě?
Česká republika jako taková je součástí evropského energetického trhu a plně kopíruje evropské trendy. Stejně, jako v celé Evropě a v širším měřítku téměř ve všech státech světa, jsme svědky růstu spotřeby elektřiny, kterou v bližší či vzdálenější budoucnosti stávající zdroje nebudou schopny pokrýt. Českou republiku, která je v současnosti spolu s Francií jediným významnějším exportérem elektřiny v Evropě, by případný dovoz elektřiny čekal již za pár let, v roce 2015. Právě proto Skupina ČEZ zahájila program obnovy výrobního portfolia, ve kterém zkoumáme všechny možnosti, jak elektřinu vyrábět. Vzhledem k závazku, který na sebe členské země EU v podobě rozvoje obnovitelných zdrojů berou, je jasné, že tento druh výrobního zdroje bude v následujících letech intenzivně rozvíjen. Zároveň ale v poslední době sledujeme celosvětový příklon k jaderné energetice, a také k výstavbě uhelných elektráren. Dnešní technologie jsou totiž již na takové úrovni, kdy výroba elektřiny z uhlí nepředstavuje pro své okolí větší zátěž, než běžný strojírenský závod.