Nelze se přizpůsobovat průměrnosti

Mohla byste stručně zmínit vaši profesní cestu. S jakými zkušenostmi do nové funkce vstupujete?
Jsem absolventkou Stavební fakulty ČVUT v Praze. Po ukončení studia jsem zde krátkou dobu pobyla na stáži na katedře ocelových konstrukcí, ale pak mě více přilákal beton, a ten se stal mým „osudem“. Absolvovala jsem aspiranturu na katedře betonových konstrukcí, ale protože mi v té době politické podmínky nedopřály zůstat na fakultě a věnovat se učitelství - které bylo vždy mým snem, odešla jsem do praxe. Působila jsem pak v Projektovém ústavu Výstavby hl. m. Prahy, ale nelituji - když člověk nahlédne na problémy stavebnictví z ?druhé strany?, získává širší pohled. Moje pozdější cesta zpět na fakultu nebyla přímá. Působila jsem krátkou dobu v Kloknerově ústavu v oblasti dřevěných konstrukcí, kde jsem byla jako vědeckovýzkumná pracovnice požádána, zda bych externě vyučovala na Stavební fakultě. Později se naskytla možnost nastoupit zpátky na katedru betonových konstrukcí. Zde jsem prošla celým kariérním růstem od odborné asistentky, přes docentku, k profesorce. Jako vedoucí katedry jsem se naučila řídit středně velký kolektiv - musela jsem se seznámit s potřebami organizace výuky, organizace vědeckovýzkumné práce, ale i s ekonomickými otázkami, které vyplývají z každodenního provozu na katedře. Mou druhou velkou zkušeností byla funkce prorektorky pro studium na ČVUT, protože ta mi umožnila získat širší pohled na věc. Najednou jsem problémy, které jsem dříve vnímala z pozice vedoucího katedry, v rámci jedné fakulty, viděla také z úhlu ostatních fakult a mohla je srovnávat. Měla jsem možnost získat větší nadhled, kontakty k ostatním vysokým technickým školám, a to i zahraničním. Tuto zkušenost považuji pro současnou funkci děkanky Fakulty stavební za velmi důležitou.

Mou snahou bude stávající počet oborů zúžit a vyvážit.

V čem se bude vaše vedení fakulty lišit tím, že jste žena?
Nejsem feministka, dávám přednost smíšeným kolektivům, lze tak flexibilněji postupovat k lepším výsledkům. Mou velkou snahou je především vytvořit pro všechny vlídnou atmosféru. Máme téměř osm set zaměstnanců a více než pět tisíc studentů. Aby tato obrovská skupina lidí správně fungovala, musí mít zajištěno kvalitní zázemí.

Jaké jsou vaše priority z hlediska pozice Stavební fakulty v rámci ČVUT?
Stavební fakulta je v současnosti v rámci celé univerzity ČVUT vlastně ze všech osmi fakult největší. Je to tím, že vznikají nové, další fakulty, a náš tradiční „rival“, Fakulta elektrotechnická, se musela vyrovnat se vznikem Fakulty informačních technologií, která převzala část jejích aktivit. Mým hlavním úkolem je tuto prestižní pozici udržet, a pokud se bude dařit, tak ještě vylepšit. Zároveň chci udržet také dobré vztahy s ostatními stavebními fakultami v rámci České republiky, které se, myslím, dobře podařilo nastartovat předchozímu vedení. Vzájemně se s děkany informujeme o externích postupech a konzultujeme názory související s kvalitou výuky. Ostatně jsme navzájem členy vědeckých rad a máme tedy možnost navzájem nahlížet, jak všechny tyto tři stavební fakulty fungují.

Jaké máte s fakultou plány vzhledem k vyšší školské struktuře v rámci ČR a zahraničí?
Samozřejmě chceme udržet pozici kvalitní vysoké technické školy - jak v rámci celé České republiky, tak směrem do zahraničí. V tomto ohledu velmi záleží na třech základních pilířích - na tom, jak vedeme vzdělávací činnost, jak kvalitní máme činnost vědeckovýzkumnou, ale také na tom, jak kvalitní jsou vztahy fakulty s praxí. Spolupráce se stavebními firmami, ale i s profesními organizacemi je velmi důležitá - vzniká zpětná vazba, ať už v rámci vzdělávací činnosti, nebo směrem k vědě a výzkumu tak, aby tyto tři podíly byly vyvážené. Přeci jen, naším hlavním výstupem jsou kvalitní stavební inženýři a nyní už musím říci i stavební bakaláři, protože v nejbližší budoucnosti se bude požadovat, aby i v technických oborech byla bakalářská úroveň absolventa přijímána jako plnohodnotné vysokoškolské vzdělání.

Jako jeden z nejbližších úkolů vašeho volebního programu zmiňujete výstavbu parkovacího domu nebo dokonce fakultní školky.
Parkování je bolestí okolí školy už delší dobu. V současnosti dostoupila kritického bodu v souvislosti s výstavbou nové budovy Fakulty architektury na ploše, kde se dříve parkovalo. Protože před tím již zmizela další velká parkovací plocha v důsledku výstavby Národní technické knihovny, nastává situace, kdy pokud přijede na devátou hodinu dopoledne na fakultu návštěva, je sehnat parkovací místo takřka nemožné. A protože město tento problém v současnosti neřeší, uvažujeme o výstavbě parkovací budovy v oblasti za budovou D Stavební fakulty. Co se týče zajištění univerzitní školky, tu se nám podařilo prosadit, a od konce roku by již měla být v provozu.

Budova Stavební fakulty byla postavena v 70. letech minulého století, a tak její technický stav i vnitřní vybavení odpovídá době jejího vzniku. Jaké máte plány v této oblasti?
To nás v tuto chvíli samozřejmě trápí, ale musíme se umět o investiční prostředky podělit i s ostatními fakultami. V současnosti má v tomto směru prioritu výstavba nové budovy Fakulty architektury, a nemůžeme očekávat, že se naše plány, jak přizpůsobit téměř 40 let starou stavbu novým potřebám, budou urychleně realizovat. Doufám ale, že se ještě v tomto roce alespoň podaří vyměnit dožívající jižní fasádu u velkých poslucháren budovy C.

Vraťme se ke studijním programům. V současné době jich má fakulta akreditovaných pět - Stavební inženýrství, Geodézie a kartografie, Architektura a stavitelství, Bezpečnostní a rizikové inženýrství a Civil Engineering, tedy výuku v angličtině. Tyto studijní programy se pak dále člení na studijní obory, kterých je například u programu Stavební inženýrství osm. Je nutné, aby se studenti profilovali do tolika oblastí? Najdou po ukončení studia uplatnění právě v rámci jimi zvolené specializace?
Současná situace je trochu poplatná době, kdy byl zaváděn strukturovaný systém studia, a fakulty, které byly plně financovány na základě počtu přijatých studentů, přicházely s novými, atraktivními programy, které by přitáhly další zájemce. Mojí snahou bude stávající počet oborů zúžit a vyvážit. Masivnost zájmu studentů o danou oblast ale nemusí být vždy úměrná poptávce Mojí snahou bude stávající počet oborů zúžit a vyvážit. 12 stavebnictví 05/10 z praxe. Technické profese zatím nejsou - i přes jejich nesmírnou důležitost - adekvátně veřejností doceňovány. V počtu studentů jsou preferovány ekonomické a právnické obory. Takováto situace je ale v současnosti typická pro celou Evropu.

Není lépe zajistit studentům nejprve kvalitní teoretickou přípravu, a až později je specializovat v rámci zvolených oborů, jako tomu bývalo dříve, za tzv. dlouhého inženýrského studia? Myslím že dborné předměty nelze přednášet, pokud studenti nemají teoretický základ.
Souhlasím, i pro dnešní studenty je důležitá univerzálnost, a členit jednotlivé studijní programy na úzce zaměřené obory až později. Ale na druhou stranu, dnes je spousta nových poznatků, a univerzální vzdělání už se dá vést jenom do určité úrovně. Na studijním programu Stavební inženýrství jsou například první dva ročníky pro všechny studenty společné. Rozdělení studentů do oborů podle jejich zájmu a s ohledem na kapacitu kateder zajišťujících oborovou výuku se provádí ve čtvrtém semestru. Je také pravda, že některé studijní obory ani neotevíráme. Musíme se chovat ekonomicky a nemůžeme například zahájit samostatný studijní program pro šest studentů. Hledáme optimální cestu. Mám pocit, že by se do budoucna mělo množství volených oborů zase vrátit poněkud zpátky. Akreditace jednotlivých studijních programů je dána buď na čtyři nebo na osm let, a pak se nabízí příležitost v rámci tzv. reakreditací jejich zaměření pozměnit. Proto se snažím oslovovat velké stavební firmy a stavební podniky z praxe a zjišťuji, co by v tomto směru od fakulty očekávaly. Tento týden jsem například jednala se zástupci firmy Metrostav, tradičního ?odběratele? našich absolventů, aby dali najevo, o které obory by měli prioritní zájem.

Mají v současné době stavební bakaláři uplatnění, je o ně v praxi zájem? Jaký je rozdíl ve znalostech mezi bakalářem a absolventem střední odborné školy?
Jsou to odborníci pro praxi, a i když zatím firmy v příslušných oborech na tuto formu absolventů zvyklé nejsou, vychováváme je a chceme, aby byli kvalitní. Je to obtížná otázka. Kořeny je třeba vidět v historickém okamžiku, kdy jsme přistoupili na požadavky Evropské unie formulované v Boloňské deklaraci. Je třeba najít optimální cestu. Když se ptáme firem, proč zatím bakaláře nepožadují, odpovídají, že ještě mají pořád dostatek inženýrů a raději si počkají až na absolventy s vyšší kvalifikací. Ale domnívám se, že například otázka úspor absolventy rozdělí - bakalář bude zastávat spíše rutinní práce, inženýr pak činnost, dejme tomu, více tvůrčí. V důsledku finančního tlaku státu se na univerzitách postupně bude počet absolventů bakalářského studijního programu, kteří nepřejdou do navazujícího magisterského studia, stále zvyšovat. Od příštího školního roku se pravděpodobně tento stav sníží asi o pět procent, a postupně by to měla být až polovina. Záleží pak na konkrétní škole, jak velký počet magistrů si bude moci dovolit. Jsem v této souvislosti ráda, že profesní komory prosazují standardní dobu studia v bakalářských programech v délce čtyři roky. Vzhledem k tomu, že akreditační komise důsledně požaduje, aby tyto programy byly jen tříleté, si myslím, že tato doba je dostatečná v humanitních a podobných netechnických oborech, ale vypustit stavebního bakaláře do praxe po tříletém studiu není možné a požadavek čtyřletého bakalářského studia je na místě. Ale na druhou stranu zase nemůžeme studium neúměrně protahovat, takže máme magisterské studium jen třísemestrové.

Nebylo by ku prospěchu vyčlenit jeden nebo dva studijní obory pouze jako magisterské, které by byly pětileté nebo trvaly pět a půl let?
V návaznosti na Boloňskou deklaraci bylo novelou vysokoškolského zákona přijato studium striktně strukturované. Elektrotechnická fakulta se o to pokusila, ale neprošlo to. Akreditační komise připustila tuto formu studia jen pro medicínské a některé další obory - nikdo se nenechá operovat od „medicínského“ bakaláře. Je třeba aktivně působit na veřejnost, aby si uvědomovala důležitost techniky a technických odborníků.

Ve vašem volebním programu bylo také zmíněno větší zapojení soukromých subjektů do nových studijních programů. Jak má být tato spolupráce nastavena?
Pokud firmy potřebují zvýšit kvalifikaci svých pracovníků, bude jim umožněno akreditovat studijní program, který by měl jejich pracovníky vyškolit v určitém konkrétním oboru, a fakulta následně zajistí odbornou úroveň tohoto studia. Finanční prostředky do tohoto projektu firmami vložené se tedy oboustranně zúročí. Realizace těchto projektů je již otázkou nejbližšího období. V tomto směru se chceme také zaměřit na další možnosti kombinovaného studia, které zatím není využíváno v takové formě, jakou bychom si představovali.

Jaký je u studentů zájem o využití možnosti studia v zahraniční?
Studenti v rámci programů podpory mobilit vyjíždějí do zahraničí rádi a velice jim to pomáhá. Většinou volí krátkodobější varianty, na 1-2 semestry. Jako univerzita máme dvoustranné smlouvy o spolupráci asi se čtyřmi sty univerzitami v zahraničí. Studenti si samozřejmě vybírají podobné obory jako studují doma, aby jim studia v zahraničí mohla být uznána po návratu na mateřskou fakultu. Na fakultě máme akreditovány také některé mezifakultní magisterské programy, jako například Inteligentní budovy, specializované na technická zařízení budov, energetické úspory, apod., které rozšiřují spektrum výběru příslušných škol. A naopak, u nás v rámci programů mobilit studuje asi deset procent studentů zahraničních.

Které zahraniční fakulty jsou nejvíce českými studenty preferovány?
Naši studenti často jezdí například do Skotska, které se potýkalo s nedostatkem stavebních odborníků, takže zde studenty z ciziny vítali. Často se také cestuje do severských států, do oblasti Německa, ale i do Vídně. Angličtina je na prvním místě, němčina hned následuje, ale jezdí se také do Francie. V doktorských studijních programech mají studenti dokonce povinnost na určitou dobu do zahraničí vyjet - není však podmíněna akademickým prostředím a lze také nastoupit do odborné firmy. Studenti tak většinou získávají zkušenosti k nezaplacení. Bohužel, někdy se nám studenti ani nevrátí, protože pokud se v zahraničí osvědčí, jedou dále do světa a získání doktorského titulu odloží na pozdější dobu. Někteří zase, pokud dostudují doktorské studium v zahraničí, preferují možnost dvojitého titulu, což je samozřejmě prestižní záležitostí.

Firmy se v poslední době stále častěji zaměřují na vývoj inovací. Zajímají se v tomto směru o spolupráci s fakultou?
Vysoká škola musí kromě vzdělávání produkovat také vědu a výzkum - vznikají tak zpětné vazby a poznatky z této činnosti jsou přenášeny zpět do výuky. Se změnou principů systému financování vědy, které Rada pro výzkum, vývoj a inovace před pár lety nastartovala, máme zájem hledat v tomto směru takové výstupy, které jsou bodově, tudíž i finančně, lépe ohodnoceny. Určitou bodovou hodnotu má kromě článku v impaktovaném časopisu například patent, ověřená technologie, užitný vzor, prototyp a podobně. Vítáme tedy, pokud se na nás obracejí stavební firmy, které si chtějí nechat ověřit určitý konkrétní technologický postup nebo výrobek a zkvalitnit a inovovat tak svoji produkci. Když se řeší čistě akademický problém, chybí někdy praktická aplikace - jestliže se ale na projektu podílí stavební firma a spolupracujeme na konkrétních úkolech, je tato kooperace nesmírně přínosná zejména v tom, že přináší hmatatelné výsledky.

Co tedy na závěr popřát Stavební fakultě do dalších let jejího vývoje?
Mám radost, že kolem sebe pozoruji konkrétní snahu, aby se kvalita vzdělávání a dobré jméno školy zachovalo. Nechci, aby se přizpůsobovala průměrnosti. Vždyť na technice je založena celá lidská civilizace!