Zpět na předpisy

Nejnižší povrchová teplota výplní otvorů

V posledních několika měsících došlo k dramatickému posunu v základních technických požadavcích na stavby. Tepelně technický požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů byl na nátlak lobbistických skupin vyjmut po 35 letech z normativních požadavků pro navrhování budov. Cílem tohoto článku je informovat čtenáře o této zásadní změně, o zákulisí schvalování norem a vysvětlit technickou podstatu požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů. Cílem článku není poskytnout přesný a vyčerpávající právní rozbor k danému tématu, přestože je tato rovina neméně zajímavá.


Definice výplní otvorů
Výplně otvorů jsou definovány v tepelně technické normě ČSN 73 0540-2:2011 [1] jako okna, světlíky, dveře, vrata a střešní poklopy a jejich sestavy, včetně doplňkových prvků (roletové boxy, větrací prvky apod.), osazené do otvoru v budově, a průsvitné části lehkého odvodového pláště. Výplně otvorů se hodnotí včetně příslušných rámů.

Zákulisní vývoj změny v požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů
V posledních měsících došlo k několika důležitým změnám v českých právních předpisech i v technických normách souvisejících s požadavkem na vnitřní nejnižší povrchovou teplotu výplní otvorů. Tento zajímavý vývoj velmi stručně nastiňují následující body:

  • V roce 2009 nabývá účinnosti nová vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby [2], jež je prováděcí vyhláškou ke stavebnímu zákonu [3]. V § 26 v původním znění této vyhlášky z roku 2009 je výplní otvorů jednoznačně definován požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů s odkazem na normové hodnoty, tedy hodnoty uvedené v normě ČSN 73 0540-2.
  • V témže roce se společně podílím s Václavem Hájkem a Jiřím Šálou na zpracování technické normy, která měla definovat požadavky na zabudované výplně otvorů [4]. Veřejného projednávání této normy (leden 2010) se účastnili hlavní zpracovatelé normy, zástupci Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a ?veřejnost?, která byla především zastoupena výrobci oken a zástupci České komory lehkých obvodových plášťů (ČKLOP). L. Kratochvílová jako zástupkyně ÚNMZ nechala ?veřejnost? hlasovat, zda bude technická norma dále připravována pod vedením výše zmíněných zpracovatelů. Výrobci oken a zástupci ČKLOP tvořící naprostou většinu přítomných účastníků jednání si jednoznačně odhlasovali, že v připravovaném znění normy se pod vedením těchto zpracovatelů pokračovat nebude.
  • V roce 2010 dochází na ÚNMZ k další nenápadné, ale důležité změně. Řešením plánované revize ČSN 73 0540-2 je v rámci TNK 43 (stavební tepelná technika) pověřen nově její předseda Jan Tywoniak, který nahradil dosavadního řešitele Jiřího Šálu. Pod vedením nového řešitele se začíná zpracovávat nová tepelně technická norma stanovující tepelně technické požadavky pro navrhování budov.
  • V říjnu 2011 vychází nová tepelně technická norma ČSN 73 0540-2: 2011, jež výrazným způsobem zmírňuje požadavky na nejnižší vnitřní povrchové teploty všech konstrukcí, zejména však výplní otvorů. Avšak podle hlavních zpracovatelů normy Jana Tywoniaka a Zbyňka Svobody dochází pouze k mírnému snížení hodnot na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu [5] a [6]. Jiného názoru je Jiří Šála, který v [7] píše: Primárním cílem změny však bylo změkčit přísnost již vícekrát zmírněného požadavku, zejména s ohledem na výplně otvorů. Některým výrobcům oken však ani tento vstřícný krok nestačí a stále usilují o zrušení požadavku, který jim brání v zabudování méně kvalitních oken, jež by se v zimě na vnitřním povrchu orosovala.
  • V říjnu si nadnárodní firma Velux nechává zpracovat právní posudek na revizi tepelně technické normy ČSN 73 0540-2:2011. Právní posudek zpracovaný soukromou právní kanceláří shledává normu ČSN 73 0540-2:2011 v rozporu s primárním i sekundárním právem EU. Posudek je následně zaslán Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO).
  • MPO bezprostředně poté iniciuje u Ministerstva pro místní rozvoj ČR (MMR) změnu vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, a následně v listopadu žádá ÚNMZ o změnu v normě ČSN 73 0540-2:2011 a okamžité přesunutí požadavku na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů z normativní do informativní části normy [8].
  • V lednu 2012 vydává (MMR) vyhlášku č. 20/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 268/2009 Sb. tak, že v § 26 již není pro výplně otvorů výslovně uveden požadavek na jejich nejnižší vnitřní povrchovou teplotu, zůstává jen obecný požadavek plnit tepelně technické vlastnosti v ustáleném teplotním stavu (což stále zahrnuje i normativní požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu).
  • V únoru 2012 se objevuje ve Věstníku ÚNMZ oznámení [9], že dojde v nejbližší době ke změně normy ČSN 73 0540-2:2011, neboť kvůli této normě a požadavku na vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů se Česká republika dostává do rozporu s primárním evropským právem a především se směrnicí 89/106/EHS [10], respektive s evropským nařízením č. 305/2011 [11], které směrnici postupně nahrazuje.
  • V pátek 13. dubna 2012 vychází změna normy ČSN 730540-2: 2012 Z1 [12], nabývající účinnosti od května 2012, ve které je požadavek na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů přesunut z normativní do informativní části normy. Tím dochází ke změně rozsahu požadovaných tepelně technických vlastností výplní otvorů uvedených v § 26 vyhlášky č. 268/2009 Sb., neboť tato vyhláška již neobsahuje konkrétní odkaz na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu výplní otvorů (viz předchozí bod).

Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 06-07/2012)