Zpět na stavby

Kvalita staveb a stavebních prací, 1. díl

22. června 2021
Ing. Jaroslav Synek, Ph.D.

Kvalita je trvalým tématem spojeným se stavebními projekty, a to jak v profesních debatách na téma, co všechno do kvality patří, v soukromých rozpravách budoucích a čerst­vých majitelů bytů nebo domů, v rozpravách nad obsahem projektové dokumentace nebo nad dokončenými pracemi a nakonec i v nekonečných diskusích na internetových fórech.

Autor:


Vedoucí útvaru technologií a materiálů v úseku výrobně-technického ředitele, Metrostav a.s., a katedra technologie staveb Fakulty stavební ČVUT. Absolvent Fakulty stavební ČVUT v Praze se zaměřením na technologii a kvalitu staveb, člen czBIM.


Proč se věnovat kvalitě staveb

Kvalita staveb je tedy zjevně téma široké a především zasluhující pozornost ve všech fázích stavebního projektu i v průběhu užívání staveb. Vzhledem k tomu, že není obsahem žádné zvláštní pozornosti při výuce na odborných školách středních ani vysokých, je potřebné téma rozvíjet na platformě vrcholné profesní stavitelské organizace, tedy České komory autorizovaných inženýrů a techniků, a časopisu Stavebnictví. Kvalita staveb byla, je a bude vždycky tím pohledem, kterými naši profesi vnímají běžní uživatelé produktů naší práce, tedy staveb, které navrhujeme, připravujeme, stavíme a předáváme do provozu.

Co je to kvalita a jak souvisí s požadavky

Abychom se mohli kvalitou zabývat, je nutné definovat obsah pojmu. Nabídne jej základní norma využívaná pro řízení kvality, ČSN EN ISO 9001:2016, následně: Kvalita je stupeň naplnění požadavků souborem inherentních (vnitřně obsažených) charakteristik. Co je kvalita, tedy určí objednatel – klient, prostřednictvím stanovených požadavků. Pokud zákazník považuje jejich naplnění za nedostatečné, obvykle následuje spor o kvalitu.

Požadavky jsou pro svou zásadní roli v hodnocení definovány v normách řady ČSN EN ISO 9000:2006, které jsou pro řízení kvality v ČR rozhodující, jako: Potřeba nebo očekávání, které jsou stanoveny, obecně se předpokládají, anebo jsou závazné. Požadavek je tedy zvyklost, běžná praxe a očekávání účastníků. Je proto nutné, aby tyto požadavky stanovila kvalifikovaná osoba na takové úrovni, kterou je možné aplikovat na smluvní vztahy, a účastníci vztahu, zhotovitelé, si musí být vědomi své meritorní povinnosti prokázat naplnění takto definovaných požadavků.

Pokud není objednatel – investor schopen požadavky definovat, musí je definovat jiná kvalifikovaná osoba, tj. obvykle projektant, jenž má mít potřebné znalosti a schopnosti nastavit takové požadavky, které charakterem odpovídají způsobu realizace a užívání stanovené části stavby, anebo výrobku, zabudovaného do stavby. Při přípravě staveb se vyskytují i případy, kdy ani projektant není schopen požadavky vhodně a správně definovat, např. pro malou zkušenost s určitými procesy a výstupy z realizace. Pak je nutné takové požadavky stanovit po dohodě stran s nositelem potřebných znalostí a zkušeností. Jsou-li požadavky správně nastaveny, je zhotovitel schopen jejich naplnění, kontrolu a průkaz nastavit do dokumentů systémů řízení jakosti výroby a je schopen tak doložit dosažení požadované nebo vyšší jakosti produktu – stavby.

Zákaznická, nebo zhotovitelská kvalita?

Existuje významný rozdíl mezi hodnocením, které každodenně, vědomě nebo nevědomě provádí uživatel, klient – objednatel stavby nebo správce, oproti hodnocení, které je spojeno s výkonem funkce projektanta a zhotovitele stavby. Rozdíly jsou oprávněné, souvisejí s očekáváním spojeným s rolemi těchto osob ve stavebním projektu.

Klient a uživatel bude vždy očekávat spolehlivý, bezporuchový a efektivní provoz stavby vyžadující jen předpokládanou péči. Správce stavby bude očekávat více, především spolehlivou funkci systémů a minimum údržby nad plánované činnosti, pokud možno co nejdéle. Majitel pak co nejmenší náklady na provoz, spolu se zaručenou spolehlivostí, protože tak bude mít zaručeny příjmy z provozu stavby.

Opačná strana – projektanti i zhotovitelé očekávají hladký průběh přípravy i realizace, efektivitu činností a ocenění estetického nebo provozního výsledku jejich činnosti, úsilí vloženého do projektu a přiměřenou odměnu adekvátní vloženému úsilí. Tato strana je v rozporné situaci, protože současně s našimi odbornými rolemi jsme stále i uživateli staveb, a proto známe oboje priority. Jsme oprávněně zklamáni z toho, když do stavby zatéká, když má poruchu vytápění, anebo neteče voda. Měli bychom proto pozorně vnímat celý rozsah očekávání spojených se stavbou a věnovat se kvalitě stavebního projektu nejen z profesní, ale i uživatelské stránky.

Je kvalita staveb kvalitou stavebních prací?

Chceme-li se dobrat kořenů problematiky kvality produkce, je nutné vyjasnit, zda jde o kvalitu staveb, nebo stavebních prací. Jsou to dvě rozdílné části téhož problému, stavba je výsledkem jednotlivých stavebních prací, ale nikoliv prostým souhrnem. Ten je nutné připravit a provést tak, aby jednotlivé práce, výkony sloužily jako propojený harmonický celek, prostorově a funkčně propojený ve vyváženém systému – očekávaných funkcí stavby. Je proto nutné od samého počátku navrhování sledovat tento cíl – správně, spolehlivě a dlouhodobě provozovat stavbu prostřednictvím technických a technologických zařízení. Bez nich a jejich funkcí je stavba studenou, temnou, a proto obtížně využitelnou prostorovou strukturou, budovou. Stavební práce, použité materiály a výrobky, kvalifikovaná montáž, zprovoznění a funkční propojení se všemi ostatními částmi stavby jsou komponenty, díky nimž vznikne vyvážený celek, stavba, kterou budou uživatelé oceňovat pro její spolehlivý provoz za všech klimatických a provozních podmínek.

Kvalita stavby je tedy souhrnem každé části, koordinovaným a harmonickým využíváním všech stupňů – fází vývoje a realizace každé jednotlivé stavby, u které je nutné vždy znovu a znovu hledat adekvátní řešení přiměřené požadavkům klienta, možnostem místa, techniky a technologie, které jsou k dispozici, protože stavby zůstávají na rozdíl od drtivé většiny ostatních způsobů výroby stále zcela individuálními zakázkovými produkty. Stavba je souborem – výsledkem návrhu, výroby stavebních produktů a stavebních prací, jehož kvalitu, především spolehlivost, prokazuje dlouhodobé užívání konkrétní stavby v konkrétním místě a čase.

Vztah ceny a kvality

V debatách o kvalitě staveb se často diskutuje cena stavby a stavebních prací, její oprávněnost a spojitost s užitnými vlastnostmi stavby. Je to zcela legitimní diskuse, která však obvykle opomíjí velmi častý smluvní paradox, existující a přežívající od druhé poloviny devadesátých let v recyklovaných investorských smlouvách, kdy každá nová edice trumfuje tu předchozí kreativitou odmítání nároků na změnu ceny z titulu nepřesností a změn v projektu. První vlna byla zahájena ustanovením smlouvy článek smlouvy s vyšším pořadovým číslem má vyšší platnost, což umožňovalo článkem smlouvy na poslední straně zrušit všechny předchozí, které zdánlivě dovolovaly téměř standardní vypořádání změn, charakteristických pro stavební projekty. Současná dlouhotrvající vlna smluvních paradoxů vyžaduje, abychom realizovali jen a pouze v nejvyšší kvalitě, s nejvyšší spolehlivostí, obrazně zlato nahoře, zlato dole, ale podle projektové dokumentace zadané na nejnižší návrhové hodnoty a s výběrem zhotovitele podle nejnižší ceny prací (viz obr. 4).

To je paradoxní požadavek, stejně jako skutečný Rolls-Royce za cenu Trabantu vyžadující popření zkušenosti poučeného projektanta nebo zhotovitele, současně i uživatele staveb, který jako řidič velmi dobře ví, že pohodlí, spolehlivost a pověst Rolls-Royce je svázána a podmíněna jeho cenou, zahrnující vysoce kvalitní návrh, materiály, výrobky a zpracování. Cenou, která vyjadřuje nejen kvalitu, ale i goodwill, pověst zhotovitele, a proto z Rolls-Royce činí nedostupné zboží pro většinu běžných uživatelů. Přesto tuto zkušenost, dokonce i běžných řidičů, jsou zájemci o produkty – stavby stále přesvědčování, že jejich budoucí byt nebo dům je Rolls-Roycem, ačkoliv je navrhován na minimální normové hodnoty a zhotovitel pracuje za nejnižší nabídnuté ceny stavebních prací.

Standardy kvality

Příklad s automobily ukazuje, že existují určité standardy kvality, které jsou obvykle spojeny s určitými výrobci a jejich produkty. Nejvyšší standardy představují maximální možné kvality návrhu, výroby, ověřování, materiálů, zpracování a také záruky za tuto kvalitu. A také reprezentaci majitele, který si to může dovolit. To je Rolls-Royce a celý svět ví, že nejen tuto pověst, ale realitu je nutné adekvátně zaplatit.

Opačnou možností je Trabant, který nabízel velmi nízký komfort, nicotnou kvalitu a spolehlivost, ne reprezentaci, ale pohrdání, přestože svou funkci dopravního prostředku také většinou plnil. Byl navržen na spartánské užití a majitelé s tím počítali. Mezi těmito možnostmi pak vždy existovala řada dalších automobilů s různými standardy.
Z toho lze odvodit podstatné – je-li produkt vědomě navrhován na nejnižší (normami) požadované hodnoty a realizován za nejnižší ceny, je vždy na nejnižší kvalitativní úrovni. Vždy platila a platí přímá úměra mezi přiměřenou cenou a přiměřenou kvalitou. Tu nelze zrušit ani zákonem o zadávání veřejných zakázek nebo rozhodnutím ÚOHS.

Rozdíly v hodnocení staveb a ostatních produktů

Produkty naší profese jsou zatíženy hendikepem skrývajícím se ve srovnávání staveb, jejich uživatelského komfortu a spolehlivosti s produkty masové výroby, které nás zcela obklopují. Nejobvyklejším etalonem jsou právě automobily jako symbol rozvoje užitných vlastností, efektivity a spolehlivosti. I další produkty denní potřeby vyráběné ve statisícových sériích svým vývojem a efektivitou produktům stavění stále unikají. Ani srovnání dostupnosti a spolehlivosti nedopadá pro stavby dobře, ale nejvíce se týká silného současného tématu, digitalizace. Dovídáme se, že stavebnictví je spolu se zemědělstvím a rybářstvím nejméně digitalizovaným produkčním odvětvím, je tedy silně zaostalé, aniž by byly uváděny příčiny tohoto stavu, rozdíl mezi zakázkovou výrobou a masovou produkcí.

Produkujeme zakázkové, individuální výroby se všemi znaky pro určitého klienta, určité místo, určité předpisy a určité klimatické podmínky a také pro nepřetržité užívání v desítkách let. To vede, spolu s velikostí a systémovou nesourodostí staveb, k vysoké ceně, trvání výstavby a nedostupnosti produktu, která zase zvyšuje cenu. Proti nám stojí sériová výroba v řízeném prostředí, na speciálních výrobních linkách postupy tisíckrát ověřenými na prototypech… Kolik asi stojí auto na zakázku? A kolik je takových klientů?

Hodnocení kvality a spory o kvalitu

Rozdíly mezi způsobem přípravy výroby, výrobou, dobou a způsobem užívání při individuální produkci staveb kupodivu nepřinášejí rozdíly v hodnocení kvality produkce oproti sériové výrobě. Právě tam je nutné hledat způsoby, jak kvalitu řídit směrem ke zlepšování kvality konečného produktu, stavby. U obou způsobů výroby je skutečným hodnocením kvality efektivnost výroby a spolehlivost užívání při uvažované – návrhové životnosti, způsobu užívání, údržbě a opravách. Vzhledem k tomu, že spory, do kterých často ústí neshody ohledně kvality, jsou nákladné a dlouhodobé, bez jistého výsledku, je nutné se od počátku aktivit na kontraktu soustředit na to, jak těmto sporům předcházet, protože nejlepší spor je žádný spor. Nejlepším způsobem, jak omezit spory, je jim předcházet, tedy disponovat dostatečně účinnými preventivními postupy eliminujícími rizika spojená s činností na stavebních zakázkách. Prevence vždy zahrnuje identifikaci a hodnocení rizik, se kterými se na zakázce můžeme setkat. Řízení rizika je významným kvalitativním stupněm v řízení kvality.

Je kvalita skutečnou kvalitou, anebo něčím jiným?

Stále je zmiňována kvalita, ale je opravdu kvalita tím, co vypovídá o hodnotách parametrů dosahovaných při užívání výrobku, především co se týče účinnosti a spolehlivosti? Pokud chceme a musíme hodnotit uživatelské parametry u staveb, které jediné mohou odpovědět na míru naplnění požadavků, musíme rozlišovat postupy hodnocení. Jeden typ probíhá dohodnutými zkouškami podle stanovených pravidel s výsledky porovnávanými s určenými hodnotami parametrů na základě shody o způsobu a rozsahu zkoušení uznanými zkušebnami, druhý postup spočívá v nahodilém hodnocení bez pravidel, podle zcela volných kritérií, s hodnotami vyhovujícími určitým pohledům na celý hodnocený produkt.

Rozdíly mezi těmito postupy jsou rozdílem mezi jakostí, kdy hodnocení má jasná pravidla, kritéria, postupy a vztahy, a kvalitou, obecným neurčitým pojmem dovolujícím jej použít libovolně pro jakékoliv hodnocení čehokoliv kýmkoliv, bez pravidel a definovaných vztahů, tedy tím, co lze shrnout pod pojem „uživatelské hodnocení“, na které má právo každý uživatel podle vlastních preferencí a vlastních měřítek. Jakost prokazovaná technickým způsobem je hodnocení úrovně produktu ve vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem prostřednictvím etalonů (srovnávacích měřítek – standardů) jakosti. Jakost je srovnání „je jako“, porovnání parametrů existujících a uznaných jako měřítko, etalon. Pro obchodní vztahy zatížené možností vymáhání odpovědnosti za výsledek, tj. hodnotu parametrů určitých atributů nebo vlastností produktu, je nutné se zaměřit jen a pouze na pojem jakost, protože základní právní norma upravující smluvní vztahy, občanský zákoník, důsledně používá pouze pojem jakost.

Co kvalitu/jakost určuje a kdo má za ni odpovědnost?

Abychom mohli jakost stanovit, kontrolovat a prokazovat, je nezbytné nejprve stanovit požadavky, které definují, co budeme vyžadovat i jak to budeme kontrolovat a prokazovat. Existence požadavku je klíčem pro kontrolu jakosti a její prokázání. Existují však požadavky, které se definovat exaktně nedají, anebo jen velmi obtížně, obvykle to jsou požadavky estetické, související s pocitovým hodnocením – cítěním hodnotitelů, které pak probíhají, podobně jako jiné senzorické zkoušky, prostřednictvím panelu hodnotitelů a jejich individuálního posuzování. Ve stavitelství jsou to obvykle části staveb s barevnými a vzhledovými úpravami, tedy barevnost ploch a její harmonie, pohledové plochy např. konstrukcí z pohledového betonu apod. Takových hodnocení je však na stavbě naštěstí výrazná menšina, a proto se můžeme soustředit na hodnocení, které je objektivní na základě naměřených a prokázaných hodnot.

Je jakost stavby veřejným zájmem?

Vzhledem k obecnému očekávání i požadavku základní normy, Eurokódu 1991 na stanovení návrhové životnosti stavby v desítkách let, je zcela určitě oprávněným veřejným zájmem společnosti potřebná jakost staveb zaručující jejich únosnost, stabilitu, bezpečnost při používání, požární bezpečnost, vhodné životní prostředí a další základní požadavky po stanovenou dobu. Stavby jsou umělými strukturami, které mohou správným provedením bezpečnost zaručovat, ale také ohrožovat masivním způsobem, jako Morandiho most v Janově, který se stal synonymem pro rizikové mostní konstrukce. Tímto pohledem je nutné na jakost staveb a jejich spolehlivost trvale nahlížet, i vzhledem k tomu, že trendem doby a civilizačních center je rostoucí velikost a především výška staveb, která však rozšiřuje rádius potenciálního ohrožení okolí stavby její destrukcí nebo pádem i částí stavby. Je proto nutné se zaměřit na skutečné naplnění především spolehlivosti požadavků konstrukcí použitých ve stavbách.

Nedostatečná jakost stavby a její důsledky

Důsledky nedostatečné jakosti lze nahlížet z několika úhlů, především z hlediska samotného projektu, zakázky a odpovědnosti za její výsledek, respektive za možné spory, které obvykle bývají spojeny s konflikty týkajícími se jakosti. Druhým pohledem musí být dlouhodobý pohled účastníka projektu, kdy pověsti a zprávy o nedostatečné jakosti poškozují dobré jméno, poškozují postavení při soutěžích o zakázky, omezují tedy ekonomické výhledy uchazeče a snižují ekonomický výkon i efektivitu činnosti. Jedno hledisko je provázáno s druhým, nelze je od sebe oddělit žádným způsobem.

Pokud se zaměříme na první hledisko, nejsou-li požadavky týkající se jakosti splněny, vystavují se účastníci stavebního projektu rizikům spojeným s odpovědností za nedostatečnou jakost a případně s ní spojené sankce. Je proto nutné pro splnění požadavků nastavit takové vnitřní firemní mechanismy, které, optimálně procesním způsobem, zajistí naplňování jakostních požadavků vyplývajících z kontraktu (smlouvy o dílo) ve všech fázích a procesech projektu, od návrhu po realizaci a provoz. Obvykle jde o aplikaci systémů dnes známých jako QMS – Quality Management System, který nastavuje, kontroluje a vymáhá procesy spojené s kontrolou jakostních parametrů.

Jakost jako komplexní funkce

Problémy s jakostí jsou zvýrazněny její komplexní funkcí zahrnující vše od samého počátku až do konce životnosti produktu, a tedy i komplexními požadavky. Pro jejich naplnění je nezbytné, aby byly splněny všechny vstupní předpoklady na požadovaném jakostním stupni předtím, než jsou zahájeny procesy výroby (obr. 7). Znaky jakosti a nutnost jejich naplnění pro potřebný výsledek, tedy požadovanou jakost, dokazuje konjunkční charakteristika procesu výroby. Ta je známá v IT technologiích, a je nezbytná pro správnou funkci procesoru. Jak si ukážeme, platí i pro stavební výrobu. Není-li totiž některý ze vstupů do procesu/procesoru naplněn na potřebné úrovni, výstup nemůže dosáhnout požadovaných parametrů. Je tedy nutné se zaměřit v systémech řízení jakosti výroby na kontrolu jakosti veškerých procesních vstupů. V opačném případě jakost výstupu nedosáhne potřebné úrovně. Lze to doložit jednoduchým příkladem vlivu možných stavů jednotlivých vstupů na výsledek projektu (obr. 8).

Závěry a zhodnocení

V tomto dílu článku jsou nastíněny jen základní problémy spojené s jakostí a jejím hodnocením při přípravě a realizaci staveb. Týkají se každé části přípravy, realizace a provozování staveb, a proto by měly být součástí odborných znalostí každého praktikujícího stavebního inženýra a technika.