Kostel Krista Spasitele na Barrandově

Inovativní a zároveň velmi sympatickou myšlenkou bylo, že se již v návrhu zadání neobjevil jen požadavek na stavbu kostela, ale i na komunitní centrum s kavárnou. Mohla tak vzniknout stavba, kde se všechny funkce vhodně doplňují, která slouží všem obyvatelům Barrandova a může se stát těžištěm jak duchovního, tak i společenského života.

Zrození návrhu stavby

Hlubočepská farnost má své tradiční sídlo u kostela sv. Filipa a Jakuba na Zlíchově. Tento malebný kostelík však kapacitně přestával postačovat potřebám aktivní farnosti vedené páterem Josefem Ptáčkem. Postupně se proto rodila myšlenka na stavbu kostela nového, prostorově vyhovujícího počtu farníků a všem aktivitám, které organizují. Je třeba si představit, že k hlubočepskému kostelu patří celé sídliště Barrandov – čtvrť velikosti okresního města (s cca 30 000 obyvateli), kde odpovídající sakrální stavba a komunitní centrum zcela chyběly. Logicky tak padlo rozhodnutí, aby nový chrám vznikl právě tam. Navíc farnost zde již dříve provozovala misijní středisko, které bylo jako dočasné v objektu bývalého zařízení staveniště. Pozemek pod ním odkoupilo Arcibiskupství pražské od Městské části Praha 5 a další plochy přislíbil farnosti v rámci směn pozemků pražský magistrát.

Od té chvíle se zintenzivnily přípravy záměru a v roce 2012 byli vyzváni vybraní architekti (které nominovalo arcibiskupství i farníci), aby předložili své nabídky a návrhy. Komise zástupců farnosti a odborníků jmenovaných pražským arcibiskupstvím vybrala na jaře roku 2013 jako vítězný projekt od ATELIERU Žiška, s.r.o., architektů Jakuba Žišky a Pavla Šmelhause, který nejlépe vyhověl jak po stránce funkční, technické, tak i pro stránce architektonické. Jeho vzhled jednoznačně vystihoval myšlenku, jak má moderní, snadno rozpoznatelný kostel v prostředí okraje soudobé zástavby působit, a velmi racionálně pojal všechny požadované funkce. Mimo sakrálního prostoru bylo od počátku součástí požadavků na návrh i komunitní centrum se společenským sálem a klubovnami (pro setkávání maminek s dětmi, pro aktivity mládeže, skautů a seniorů), zázemí farnosti a dále kavárna.

V letech 2013 až 2014 se podle podnětů farnosti dopracovávala studie a začaly přípravy projektové dokumentace pro stavební povolení. Územní rozhodnutí bylo vydáno v roce 2015 a pravomocné stavební povolení je z roku 2017. Zároveň v tomto období probíhal výběr výtvarníků, kterého se opět zúčastnila celá řada předních sochařů a malířů doporučených farníky, zástupci arcibiskupství a autory stavby. Po mnoha diskusích nad zajímavými návrhy byli za autory liturgických prvků (zejména oltář, svatostánek, křtitelnice atd.) vybráni prof. Stanislav Kolíbal a ak. sochař Petr Váňa. Tyto prvky doplnily celkovou výtvarnou koncepci architektů, kteří pro presbyterium navrhli mj. kruhovou kapli a skleněný kříž. V roce 2018 byla stavba zahájena a na konci roku 2020 jako hotová předána. Stavbu podle projektové dokumentace ATELIERU Žiška, s.r.o., zhotovil Metrostav a.s., divize 9.

Přesvědčivá architektura stavby – spojení tradice s modernou

Studie od počátku směřovala k jasnému cíli – a tím byla jednoznačně rozeznatelná stavba, jež se nesmí ztrácet ani vedle poměrně vysokých panelových domů v jejím těsném sousedství. Dále by měl návrh obsahovat všechny základní archetypální prvky, s nimiž si slovo „kostel“ v našich zemích věřící i laici spojují. K těm patří věž umístěná u vstupního průčelí, monumentální převýšená hmota, kratší příčná loď, půlkruhové zakončení presbytáře a nižší objem sakristie u závěru kostela. S dalšími funkcemi bývaly kostely spojovány jen výjimečně a přisazením poměrně rozsáhlého komunitního centra se sálem by se čisté působení hmoty nemělo narušit, ani by celek neměl působit jako „kulturní dům s věží“. Chrám by měly být natolik čitelným, že nebude třeba symbolického kříže na věži k identifikaci poslání stavby – což je problémem u mnoha elegantních a často publikovaných soudobých sakrálních staveb na celém světě.

Nešlo opominout ani urbanistický kontext, který vyžadoval stavbu zcela soudobou. Jakékoli historizující pojetí by mohlo vyvolávat dojem kostela, který stál v místě od nepaměti, než jej sídliště pohltilo. Pak je zde i hledisko technicko-historické: byla-li v historii církev tím, kdo přinášel nové myšlenky i do světských oblastí života. Technologicky progresivní stavba, přitom složená z vysoce zcela účelných prvků, je tím správným příkladem, ukazujícím, že křesťanství má i v 21. století stále čím inspirovat a ukazovat cestu. Zrealizovaný návrh je proto stavbou se zcela moderním tvaroslovím, které přesto čitelně zhmotňuje tradiční chápání kostela, jeho logické členění a symboliku.

Architektonická kompozice a principy návrhu

Architektonická kompozice je založena na čitelném, odhaleném hlavním objemu stavby, který vznikl vytažením půdorysu kříže do výšky. Základní pravoúhlý půdorys oživují jen dva oblé prvky – půlkruhový presbytář a válcovitý světlík v křížení lodí nad oltářem, prvky kruhu představují nekonečno, ducha, harmonii, plné pravoúhlé stěny pak charakterizují jistotu, řád a stabilitu. Vrcholem symboliky je bezesporu zlacený kruhový světlík nad oltářem, přinášející světlo do prostoru kněžiště. Nabízí se hned několik reminiscencí – od kopule nad křížením lodí nejranějších křesťanských bazilik přes symbolické otevření k nebesům až po zlaté kopule obnoveného chrámu Krista Spasitele v Moskvě. Vysoké plné stěny jsou završeny průběžným oknem po celém obvodu stavby. Pouze tím je narušena celistvost stěny a vzniká tak jednoznačné ukončení nahrazující výrazné podstřešní římsy historických kostelů. Toto okno přináší do interiéru světlo, shora dopadající do sakrálního prostoru. Při pohledech z interiéru odděluje symbolický pás světla stěny od stropu, který tak jako by levituje nad hlavami návštěvníků.

Vyzdvižení kostela nad terén umožnilo situovat komunitní centrum pod něj a dalo hlavnímu průčelí, spolu s širokým předloženým schodištěm a štíhlou asymetricky umístěnou zvonicí, potřebnou míru monumentality, akcentovanou ústupkovým portálem hlavního vstupu. V ostatních pohledech se uplatňují nižší části stavby: sakristie, vstupy do komunitního centra a kavárna, které zprostředkovávají návaznost stavby na uliční parter a zapojují ji tak do života města. Vše je podtrženo čistým bílým provedením exteriéru s hladkou bílou broušenou fasádou dávající plně vyniknout elementárnímu čitelnému tvaru kostela, jenž jasně září a kontrastuje s barevnou mozaikou stěn sousedících panelových domů v okolí.

Půdorysné a provozní uspořádání

Dílo je tvořeno třemi základními funkčními bloky – kostelem s přilehlou věží, komunitním centrem a kavárnou. Hlavním prostorem je chrámová loď se sakristií navržená ve vyvýšeném přízemí (z pohledu Grussova ulice), dále pak věž, v níž je umístěno schodiště na kůr se zázemím hudebníků, a komunitní centrum v polozapuštěném suterénu (1.PP). Součástí komunitního centra je i kancelář farnosti, knihovna, klubovny, společenský sál a nezbytné příslušenství (hygienické zařízení, kuchyňka). Nachází se i technické zázemí, kde je osazeno tepelné čerpadlo, elektrokotel a jednotka VZT.

Kavárna ze severu a východu navazuje na ochoz stavby – pochozí plochu. Další venkovní zpevněné plochy (terasy) přiléhají z jihu k sálu a klubovnám komunitního centra. Dispoziční řešení vychází z umístění dominantního prostoru kostela ve zvýšeném přízemí. Schodištěm situovaným do věže a výtahem v severozápadním rohu dispozice jsou s přízemím propojeny všechny ostatní úrovně – suterén i 2. NP, kde je kůr s varhanním strojem a místnost pro hudebníky. Komfortní komunitní centrum je situováno do sníženého přízemí. Klubovny i prostorný flexibilní společenský sál se otevírají prosklenými stěnami na jih směrem k lesu, takže přilehlé venkovní terasy jsou v létě příjemně stíněny. V komunitním centru se také nacházejí kanceláře farnosti s knihovnou. Vzdušná kavárna „Kristian“ s terasou situovaná za kostel do vnitrobloku je vlivem stoupající nivelety pozemku podél kostela v úrovni terénu a má přímou návaznost na park a dětské hřiště. Ačkoli se tedy jedná o velmi specifickou stavbu, svým uživatelům nabízí maximální komfort, na jaký jsme zvyklí ze současných moderních budov.

Interiér a uspořádání liturgického prostoru

Založením kostela na půdorysu ve tvaru kříže vznikl vnitřní prodloužený centrální prostor, kde se v křížení nachází vyvýšené presbyterium s oltářem (podle návrhu prof. Stanislava Kolíbala) a lavice jsou pak k němu uspořádány ze tří stran. Tento liturgický středobod kostela je navenek i dovnitř zdůrazněn zlatým světelným prstencem, díky němuž má chrám v interiéru zcela mimořádnou světelnou atmosféru, na které je celá jeho koncepce založena.

Světelný prstenec, přinášející faktické i významové světlo, je symbolem trnové koruny, odkazem kupolí nad křížením lodí křesťanských chrámů, otevřenou branou k nebesům, k Nebeskému Jeruzalému. Ke světelné atmosféře také přispívá strop lodi levitující nad pásem prosklení a rozměrné vitrážové okno. V oblém závěru se nachází kaple Nejsvětější svátosti ve tvaru válce s horizontálními otvory, které se šroubovicově vytrácejí směrem vzhůru a symbolizují tak cestu k Bohu. V interiéru dále zaujme liturgické vybavení s unikátním skleněným křížem a celoskleněné dveře vstupních portálů. Pro modulaci akustiky prostoru jsou v interiéru realizovány akustické prvky ve formě svislých pruhů na stěnách, textilních obkladů a žebrování stropu a závěru kůru. Akustice prostoru byla věnována velká pozornost již od prvních návrhů stavby s ohledem na to, že na kůru budou dodatečně instalovány varhany.

Bílý jednoduchý interiér tvoří důstojné a nenápadné pozadí všem do něj vloženým liturgickým prvkům, výzdobě, dekoracím a především odehrávajícím se svátostem, nic nerozptyluje pozornost věřících, kteří tak mohou nerušeně sledovat dění v kněžišti (či jiné části) kostela. Pouze jižním směrem je jinak plná obvodová stěna otevřena i v úrovni návštěvníků směrem k sousednímu lesíku. Pohled do zeleně je v Praze vzácným a atraktivním prvkem, nicméně výhled z chrámu by mohl být při liturgii rušivým, proto je velké okno překryté polotransparentní vitráží „Zástup andělů“ od ak. sochaře Petra Váni. Mimo přirozené osvětlení bylo promyšleně pracováno i s umělým osvětlením. Atmosféru v hlavním prostoru kostela tak umocňuje důmyslné umístění mnoha skrytých i speciálně pro kostel navržených svítidel, která jsou v okruzích scénicky naprogramována pro různé provozní a liturgické požadavky.

Významné architektonické prvky a detaily

Ve stavbě byla zrealizována celá řada zajímavých řešení, která byla do návrhu vtělena už v jeho začátku a postupně se precizovala a vyvíjela, včetně svého atypického konstrukčně-technického provedení.

Zlatý světelný prstenec
Dominantním a unikátním prvkem přímo nad kněžištěm je zlatý světelný prstenec o průměru 8 m. Tento prvek se symbolikou Kristovy trnové koruny ovládá interiér stavby a dodává mu velmi neobvyklou světelnou atmosféru měnící se v závislosti na dráze slunce po obloze. S východem slunce se vytvářejí postupně klesající zlatavé odlesky na stěnách, aby v poledne utvořily kruh kolem presbyteria a během odpoledne se zase vytrácely směrem vzhůru; v přechodném období pak na závěr dne slunce ozáří presbytář s oltářem prosklenými dveřmi vstupního portálu. Pro návrh a konstrukční řešení bylo důležité stanovení okrajových teplotních a vlhkostních podmínek a stanovení vlivu odraženého slunečního záření od obkladu tubusu, jehož tvar navíc způsobuje koncentraci odražené energie. Bylo tak nutné použít obkladový zlatý plech nad rovinou zasklení v broušené variantě, do stěn tubusu instalovat automaticky otvíravé průvětrníky pro provětrávání prostoru pod zasklením v letním období a použit zasklívací jednotky s vyhříváním pro vyloučení kondenzace na vnitřním povrchu při poklesu vnějších teplot a nárůstu vlhkosti v interiéru při plném obsazení; vyhřívání zároveň umožňuje v případě potřeby urychlit odtávání sněhu. Pro další omezení solárních zisků v letním období bylo nutné použít povlakování skel zasklívacích jednotek – odtud plyne jejich mírně modré zabarvení.

Hlavní rošt nosné konstrukce zasklení je z plných nerezových balotinovaných profilů 70 × 50 mm, na které jsou šroubovány přes separační podložku nízké hliníkové profily systému Aluprof s těsněním pro uložení zasklívacích jednotek a s vnitřním odvodněním kondenzátu ze zasklívacích drážek; za zlatým obkladem je pak kondenzát odváděn obvodovým žlabem. Pro zamezení průhybu konstrukce je hlavní rošt doplněn křížem vedenými věšadly na 2/3 rozpětí s táhly z pásků leštěné nerezové oceli průřezu 5 × 20 mm a kloubově připojenými vzpěrami černé metalické barvy. Celá konstrukce je, z důvodu velké teplotní roztažnosti při daném rozpětí a změnách provozních teplot, uložena na elastomerová ložiska. Pro správnou funkci konstrukce bylo rovněž nutné po osazení aktivovat táhla na předepsané hodnoty, což byl vzhledem k prostorovému působení celé soustavy složitý úkol. Zlatý obklad je realizován na nerezovém roštu kotveném do nosné železobetonové konstrukce tubusu. Obklad je pružně kotven šroubovými spoji s vloženými elastickými podložkami pro zamezení chvění – „drnčení“ zlatého obkladu při varhanní produkci. Z tohoto důvodu i vzhledem k rozsahu teplot nebylo možné použít skrytého uchycení obkladových kazet.

Průběžné pásové okno
Světelnou atmosféru dokresluje průběžné pásové okno a nad ním „levitující“ stropní deska. Konstrukční řešení metr vysokého pásu prosklení z tvrzených tepelněizolačních dvojskel se muselo vyrovnat s předpokládanými poměrně značnými dilatačními pohyby stropní desky a s požadavkem na úplné potlačení rámů. Ty se podařilo zcela skrýt do navazujících konstrukcí a viditelné jsou tak jen svislé tmelené spáry mezi skly. Skryté rámy jsou provedeny z nerezových profilů s přerušeným tepelným mostem, ve spodní části s možností vyhřívání proti rosení a žlábkem pro záchyt případného kondenzátu. Pozornost zasluhuje také provedení prosklení z ohýbaných skel u oblého závěru lodi.
Zastropení lodi kostela nese jen několik subtilních ocelových sloupů obložených leštěným nerezovým plechem. Do tenkých železobetonových stěn jsou osazeny pomocí tuhé výztuže z ocelových válcovaných profilů HEB se spřahovacími trny, ve stropní desce jsou zabetonovány mohutné svařence skrytých hlavic. Statické schéma u některých sloupů navíc komplikovalo potrubí odvodnění střechy vložené do nosných konstrukcí. Svody byly realizovány ze svařovaných nerezových trubek obalených nenasákavou zvukovou a tepelnou izolací. Při bednění a betonáži stropní desky bylo nutné stanovit správné nadvýšení spádu vzhledem k průhybu a dotvarování železobetonové konstrukce.

Bezrámové celoskleněné vstupní dveře
Bezrámové celoskleněné vstupní dveře umožní kdykoli nahlédnout do interiéru od hlavního i bočního vstupu. Za soumraku, při osvětleném interiéru kostela je tento zážitek velmi působivý. Celá prototypová konstrukce dveří vyplňuje otvor 4 × 4 m a je realizována jako celoskleněná – bezrámová, z tvrzených tepelněizolačních dvojskel, kde je převážná část kování skryta v dutině mezi skly. Náročnost konstrukčního řešení dále značně zvyšoval legislativní požadavek na vybavení dveří panikovým kováním a velká atypická klika z leštěného hliníku. Křídla jsou z důvodu velké hmotnosti osazena na ložiskové závěsy, hrany skel jsou chráněny subtilními, svislými, leštěnými, nerezovými profily. Další vybavení dveří doplňují povinné okopové plechy z balotinované nerezi a značky ve formě pruhů a holubic v ploše skel.

Unikátní, téměř šest metrů vysoký skleněný kříž
Transparentní kříž v závěru lodi kostela působí svou odhmotněností a barvou jako jemná kompoziční protiváha kaple. Dřík sloupu je v evropském měřítku jedním z největších vyrobených kusů takto silného vrstveného temperovaného skla. Celkově jde o prvek na hranicích současných technologických možností vrstvení skla. Přes tunu vážicí kříž je složen ze tří skleněných částí spojených středovou spojkou z leštěné nerezové oceli. Je usazen do mohutné předem připravené botky zakotvené do konstrukce stavby hluboko pod podlahou presbyteria. Celé ukotvení je rektifikovatelné, aby se dal kompenzovat případný průhyb stropní desky a nedošlo k nežádoucímu náklonu kříže. Z důvodu bezpečnosti jsou skleněné části z devíti vrstev tvrzeného skla s vloženými fóliemi. Ač bylo užito extra čiré skloviny, projevuje se v dané tloušťce profilu i nepatrné zbytkové zabarvení, částečně ovlivněné i vnitřními fóliemi. Při použití jiného typu fólií byl na výběr zlatavý odstín zabarvení, který však architekt nepřijal.

Vysoká válcová kaple
V oblém závěru kostela se nachází vysoká válcová kaple ze skružených hliníkových plátů. Samostatně stojící kaple Nejsvětější svátosti v oblém závěru lodi je odděleným intimním prostorem v rámci kostela. Její tvar válce je tvořen subtilní stěnou s horizontálními otvory, které se vinou ve stoupající šroubovici a připomínají cestu vzhůru k Bohu. Zvláštností je možnost obejít kapli na způsob kaple Božího hrobu v Jeruzalémě. Zajímavou je i akustika. Pokud uprostřed najdete správné místo a zašeptáte modlitbu, vrátí se vám její zesílený odraz.

Kaple o průměru 5 m a výšce téměř 8 m byla vyrobena z 20 mm tlustých ohýbaných plechů z hliníkové slitiny, přichycených na vnitřní provizorní konstrukci, která byla po svaření kaple demontována. Pod podlahou je připevněna do kotevního prvku ve tvaru obruče ukotvené přes pružné elementy do železobetonové konstrukce stavby. V kapli je umístěn svatostánek od ak. soch. Petra Váni ve formě levitující zlaté schrány nesené bohatou drapérií z řeckého mramoru kozanis a věčné světlo, které navrhl Ing. arch. Jakub Žiška. Původní řešení svatostánku od prof. ak. soch. Stanislava Kolíbala nebylo farní radou přijato. Kaple bude v budoucnu po obvodu doplněna lavicí.

Liturgické vybavení
Oltář a ambon z mramoru kozanis doplněného o zlaté prvky byly realizovány podle autorského návrhu prof. ak. soch. Stanislava Kolíbala, který architekty i porotu na Arcibiskupství pražském zaujal svou vytříbenou formou geometrické abstrakce a přesvědčivou symbolikou. Svatostánek, socha Panny Marie a návrh rozměrné vitráže od ak. sochaře Petra Váni byl pak svou klasičtější formou bližší zástupcům farnosti. Vznikl tak živý kontrast obou uměleckých projevů, který je patrný na křtitelnici, jež je společným dílem obou autorů. Prof. ak. soch. Kolíbal pro kostel dále navrhl svatostánek a svícen pro velikonoční svíci, které však nebyly realizovány. Ostatní liturgické vybavení presbyteria – skleněný kříž, sedes a abak je autorským dílem Ing. arch. Jakuba Žišky; kříž navrhl ve spolupráci s Ing. arch. Pavlem Šmelhausem.

Vitráž rozměrného vitrážového okna, představujícího zástup andělů, realizovala podle kresebného návrhu Petra Váni firma Umělecké sklenářství Jiřička – Coufal. Autorem designu netradičních konstrukcí vitrážového okna je Jakub Žiška a dílenskou dokumentaci zpracovala firma JOFO, s.r.o. Se ztvárněním interiéru a jeho výbavou uměleckými výtvarnými díly bylo počítáno již při zahájení přípravy projektové dokumentace stavby. Pro spolupráci na vnitřní výbavě kostela byli výtvarníci zvoleni ve dvou kolech výběru v průběhu let 2014 a 2015. Další podrobnosti o stavbě naleznete na https://ziskakks.archzip.cz/.