Konverze staveb Dolu Hlubina v Ostravě - Vítkovicích

Po dokončené konverzi technologických staveb, původně určených pro výrobu surového železa v oblasti vysokých pecí Vítkovických železáren (informace o těchto stavbách vyšly v článku Svět techniky: moderní symbol Dolních Vítkovic ve Stavebnictví 03/2015 a v článku Nástavba vysoké pece č. 1 v Ostravě - Vítkovicích ve Stavebnictví 10/2015) se nově proměnila část Dolu Hlubina, která po mnoho let tvořila rovněž nevyužívanou část města. Z ?hornického městečka?, které původně doplňovalo výrobní areál železáren, vznikla umělecká čtvrť s industriální atmosférou. Z původních budov se staly hudební zkušebny, ateliéry, výstavní plochy, kavárna nebo klubové prostory pro pořádání workshopů, koncertů, společenských akcí atd.
942488.png

Historické souvislosti

• 1828 - arcibiskup Rudolf Jan, bratr císaře Františka I., založil Rudolfovu huť.
• 1831 - Rudolf Jan umírá a novým nájemcem, později majitelem, se stává bankéř Salomon Rothschild. Ve Vítkovicích poté nastává rozvoj výroby surového železa.
• 1852 - otvírá se těžní jáma Hlubina s těžní budovou (Stará těžní budova), ve Vítkovicích vzniká unikátní uzavřený technologický tok propojující těžbu uhlí, výrobu koksu a výrobu surového železa.
• Přelom 19. a 20. století - byla postavena budova Starých koupelen podle návrhu architekta Felixe Neumanna. Tato budova byla v roce 1925 rozšířena na základě návrhu architekta Otokara Béma.
• 1914-1917 byla postavena kotelna, v roce 1924 byla uvedena do provozu nová těžní jáma s Těžní budovou. Na ni navázala téměř současně stavba elektrických rozvoden (Trafostanice). Těžní budova byla propojena s budovou Starých koupelen tzv. Průběžným mostem. Stará těžní budova byla v tomto období částečně zbořena a upravena na Kompresorovnu.
• První polovina 20. století - v souvislosti s dalším rozvojem výroby surového železa se celá průmyslová oblast významně proměnila, v okolí Dolu Hlubina se stavějí nové budovy.
• 1943 - byl postaven Sklad MTZ (materiálně technické základny).
• Padesátá léta 20. století - nastala závěrečná etapa výstavby a byly postaveny přízemní ženské šatny včetně koupelen, později přestavěné na budovu Průběžné jídelny.
• 1985 - těžba na Dole Hlubina ukončena, budovy dalších 25 let chátraly.
• 2013 až 2015 - nové využití budov: Staré koupelny (dnes Brick House), Kompresorovna (Compress Hall), Průběžná jídelna (Music Studios), Trafostanice (Art Studios), Sklad MTZ (Cineport), Těžní budova a Průběžný most (původní označení zůstalo) se staly předmětem konverze v rámci Integrovaného operačního programu (IOP), nazvaného Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina - etapa I.
  

Koncepce nového funkčního využití
Základní myšlenkou konverze budov pro jejich nové využití byla snaha zachovat architektonickou hodnotu budov a industriální atmosféru místa. Zvolené principy byly v souladu se stanovisky Národního památkového ústavu, se kterým byl veden od počátku projektové přípravy až po dokončení realizace vzájemně prospěšný dialog.

Areál Dolu Hlubina a vysokých pecí byl komunikačně bezprostředně propojen s dalším územním celkem, spojeným s výrobou koksu a surového železa - s Žofínskou hutí (současné obchodní centrum Karolína s Trojhalím, které je další průmyslovou stavbou přeměněnou na veřejný prostor). Žofínská huť se nacházela jen několik set metrů od ostravského centra s hlavním Masarykovým náměstím. Umístění výroby v blízkosti obytné části města se stalo zásadním důvodem pro ukončení ekologicky problematického provozu dolu, koksárenských baterií a výroby surového železa ve vysokých pecích v osmdesátých až devadesátých letech 20. století. Následkem toho se z dříve rušné oblasti Žofínské huti, Dolu Hlubina a areálu Vysokých pecí stala mrtvá oblast. Realizované projekty konverze dávají městu s třemi sty tisíci obyvateli novou šanci tuto oblast znovu oživit.

Architektonické a konstrukční řešení
Výběr použitých materiálů pro rekonstrukční práce byl podřízen industriálnímu charakteru jednotlivých budov, architektonické řešení stavebních objektů umožnilo využít jejich interiéry v souladu s novou funkční náplní.

• Music Studios

V původní Průběžné jídelně byly nově navrženy hudební zkušebny a nahrávací studio. Jedná se o architektonicky jednoduchou budovu s lineárním chodbovým řazením jednotlivých odhlučněných zkušeben na obou podlažích, s doplňkem pouze nejnutnějšího sociálního zázemí. Prostory pro hudební produkci jsou z masivních konstrukcí (z betonových neomítaných tvárnic), vnitřní dělicí konstrukce mezi zkušebnami jsou sendvičové, s vloženou akustickou izolací. Povrchy podlah v celé budově a omyvatelné stěny sociálního zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Dveře jsou řešeny v rámci příslušných akustických parametrů, s plechovým lakovaným povrchem a plechovými obložkovými zárubněmi. S ohledem na potřebnou zvukovou izolaci mají zkušebny a nahrávací studio nucené větrání.

• Art Studios

Budova má dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží. V původních třech na sebe navazujících trafostanicích jsou nově navrženy ateliéry, které mají charakter opakujících se jednotek s nejnutnějším zázemím poskytujícím prostor pro uměleckou tvorbu. Exteriér budovy dotváří svojí polohou naproti původním Starým koupelnám (Brick House) charakter historické důlní zástavby a respektuje tři časově různá období výstavby na sebe navazujících trafostanic. Budova má jednoduchou dispozici chodby s novým zalomeným ocelovým schodištěm, které spojuje obě nadzemní podlaží. Nové ocelové kruhové schodiště spojuje přízemí a podzemní podlaží. Prostory chodeb a ateliérů odděluje zdivo z betonových neomítaných tvárnic.

Původní trámové stropy jsou povrchově upraveny cementovými stěrkami, povrchy podlah a omyvatelné stěny sociálních zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Dveře jsou navrženy s plechovým lakovaným povrchem a plechovými obložkovými zárubněmi. Vyčištěnou fasádu z režného zdiva doplňují obnovené štukové omítky, dřevěná okna jsou replikována.

• Cineport

V původním Skladu MTZ jsou nově řešeny prostory pro filmové studio s nezbytným zázemím. Stávající budova má tři nadzemní podlaží a v celé své půdorysné ploše jedno podzemní podlaží, které se využívá jako prostor pro technické zázemí. V 1.NP jsou hlavní vstupní prostory s foyer dvou navazujících kinosálů. Ve 2.NP jsou kanceláře, které mohou sloužit i jako střižny, zasahuje do nich i část projektových sálů, navržených přes dvě podlaží. V místě je rovněž přístup do promítací kabiny, umístěné mezi oběma promítacími sály. Ve 3.NP se nachází halový prostor umožňující využití pro postprodukce.

Nové vnitřní dělicí stěny jsou vyzděny převážně z betonových pohledových tvárnic. Pohledově jsou zachovány všechny stávající nýtované konstrukce sloupů a průvlaků, které jsou ošetřeny protipožárními nátěry. Stávající teracové schodiště bylo zachováno, v rámci rekonstrukce byly jednotlivé stupně opraveny a zábradlí bylo repasováno. Výplně okenních otvorů jsou zhotoveny z profilů Janisol Arte, které nejlépe vystihují původní průmyslový charakter budovy a zároveň splňují tepelně technické parametry. Povrchy podlah a omyvatelné stěny sociálních zařízení jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Dveře mají plechový lakovaný povrch a plechové obložkové zárubně. Akustiku kinosálů zajišťují obkladové kazety z tahokovu, vyplněné minerální plstí. Plátno menšího kinosálu je zavěšeno na ponechaném původním jeřábu. Fasáda z režného zdiva je vyčištěna, stávající viditelné konstrukce ocelového skeletu jsou opatřeny novými nátěry.

• Brick House

Budova Starých koupelen se dvěma nadzemními podlažími a suterénem se po konverzi změnila na multifunkční budovu pro společenské, kulturní a vzdělávací aktivity. Jedná se o budovu s dvěma křídly, propojenými spojovacím krčkem se stávajícím schodištěm. V obou křídlech se nacházely v 1.NP stávající velkoprostorové haly - původní řetízkové šatny a koupelny. Ve 2.NP byla v jednom křídle velkoprostorová hala (původní lampárna) a druhé křídlo bylo rozdělené na kancelářské prostory. Velkoprostorové haly zůstaly v původních půdorysných i výškových rozměrech. V 1.NP je v jedné z hal umístěn hudební klub, ve druhé hale je navržen společenský prostor s občerstvením, zamýšlený rovněž jako centrum pro různé aktivity, například pořádání kurzů, seminářů, prezentací, vernisáží, workshopů.

Ve 2.NP je v horní části původní lampárny umístěn výukový sál s multifunkčním využitím, například pro divadlo, tanec, koncerty. V druhém křídle se ve 2.NP v současnosti nacházejí ateliéry a zázemí výukového sálu. Ve spojovacím krčku mezi oběma křídly budovy jsou vestavěna sociální zařízení a nově i druhé schodiště s výtahem, které v současnosti zastává funkci hlavního schodiště budovy. Částečný suterén západní haly se využívá pro technické a personální zázemí. Stěny společenského prostoru v 1.NP. jsou opatřeny zatíranými omítkami, stěny hudebního klubu jsou zachovány jako cihelné a doplněné původními keramickými obklady. Podélné stěny vrchního výukového sálu jsou rovněž částečně opraveny a ponechány jako cihelné.

Pohledově jsou zachovány všechny nýtované stávající konstrukce sloupů a průvlaků, které jsou ošetřeny protipožárními nátěry. Stávající původní teracové schodiště bylo zachováno, v rámci rekonstrukce byly opraveny jednotlivé stupně, zábradlí bylo repasováno, navazující podesty a mezipodesty doplnila dlažba.

Výplně okenních otvorů jsou stávající, osazené již dříve v rámci programu záchrany architektonického dědictví. Omyvatelné stěny sociálních zařízení jsou opět ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Povrchy podlah jsou v přízemních sálech z transparentní epoxidové stěrky, vrchní sál má podlahu z průmyslové mozaiky (kantovky). Opravené režné zdivo fasád včetně soklů a říms je ošetřeno hydrofobním nátěrem. Původní omítaná pole byla nově opatřena jednovrstvou probarvenou omítkou.

• Compress Hall

V rámci původní budovy Kompresorovny jsou nově navrženy prostory pro uměleckou kavárnu. Kompresorovnu tvoří trojice na sebe navazujících hal. Historicky se jedná o celek, složený z částí vystavěných ve čtyřech časových obdobích. Nejstarší budovou je původní Kompresorovna, na kterou navazovala ve dvou časových obdobích dostavba dvoupodlažní haly se sedlovou střechou. K této hale byla v závěrečném období výstavby přistavěna ještě dvoupodlažní část budovy s rovnou střechou, která byla v rámci rekonstrukce snížena na jedno podlaží s terasou. První nadzemní podlaží všech částí budovy tvořily vždy základy pro kompresory, umístěné v halách ve 2.NP.

Dva kompresory v první části budovy v původní hale Kompresorovny zůstaly po zakonzervování zachovány. V navazující části budovy, v dvoupodlažní hale, byly základy kompresorů z prostorových důvodů odstraněny, zachovány však zůstaly v nejnovější části Kompresorovny. Stěny původní Kompresorovny byly zachovány cihelné, ostatní stěny byly opatřeny vnitřním zateplením se štukovými omítkami. Původní dřevěné podhledy včetně světlíků byly nově repasovány. Pohledově byly přiznány všechny nově doplňované ocelové konstrukce a původní ocelové konstrukce sloupů a průvlaků. Ocelové konstrukce byly kompletně ošetřeny protipožárními nátěry.

Výplně okenních otvorů v původní Kompresorovně jsou stávající, vyměněny byly v minulosti v souvislosti s programem záchrany architektonického dědictví. Ostatní výplně okenních otvorů (z AL profilů) splňují současné tepelně technické požadavky. Povrchy podlah v původní Kompresorovně jsou zachované, doplněné o dobovou dlažbu nalezenou v suterénu při rekonstrukci. Podlahy v ostatních prostorách jsou řešeny jako průmyslové betonové podlahy. Stěny v sociálních zařízeních jsou ze systémové probarvené epoxidové stěrky. Na staré Kompresorovně byla obnovena původní štuková fasáda a na navazujících dostavbách byla opravena původní břízolitová fasáda.

• Těžní budova a Průběžný most

Záměrem konverze bylo zpřístupnit oba nevyužívané objekty veřejnosti v rámci prohlídkových tras. Součástí řešení Těžní budovy byly výměny zkorodovaných plechů, opravy stávajících schodišť a nátěry schodišť a horní plošiny. U Průběžného mostu se jednalo o zkrácení jeho novodobé části, která byla v havarijním stavu a poškozovala svým řešením fasádu přilehlé budovy Starých koupelen. Původní Průběžný most byl opraven a zpřístupněn veřejnosti.

Nosné konstrukce a inženýrské sítě

• Nosné konstrukce

Všechny budovy byly stabilizovány, železobetonové stropy byly opraveny a doplněny, vychýlené štítové stěny byly podchyceny, k zesílení došlo u dřevěných vazníků, lokálně byly zesíleny i stávající ocelové konstrukce.

• Technické vybavení

Výběr použitých materiálů byl podřízen industriálnímu charakteru jednotlivých budov. Veškeré rozvody technického vybavení byly navrženy jako povrchové, s důrazem na kvalitu řemeslných prací.

• Inženýrské sítě

V rámci stavby byly položeny nové inženýrské sítě, jako horkovod, dešťová kanalizace, splašková kanalizace, areálový vodovod, elektrické rozvodné sítě a rozvody veřejného osvětlení.

• Energetická náročnost

U svislých obvodových plášťů se izolace řešily převážně pomocí vnitřního zateplovacího systému, u střešních plášťů pomocí tepelných izolací a nových hydroizolací nad stávajícími zachovanými střešními plášti (dřevěné pobití, eventuálně betonové střešní pláště v kombinaci s ocelí). Výplně okenních otvorů byly navrženy tak, aby odpovídaly jednotlivým charakterům budov a aby zároveň splňovaly současné tepelně technické parametry.

• Zpevněné plochy a zeleň

Zpevněné plochy vytvářejí komunikační propojení všech nově rekonstruovaných budov. Nová obslužná živičná komunikace řešená v trase původní obslužné živičné komunikace navazuje na vstupní komunikace do areálu NKP Hlubina. Na živičné povrchy navazují povrchy ze štípaných žulových kostek a betonové povrchy. Mezi těžní věží a budovou Brick House se nachází malé náměstí vydlážděné štípanými žulovými kostkami. Ostatní plochy v přímém okolí těchto ploch byly zatravněny, stávající stromy byly zachovány a odborně ošetřeny.

Celý areál byl důsledně navržen jako bezbariérový, budovy mají výtahy a plošiny.

Základní údaje o stavbě

Název stavby:

Zpřístupnění a nové využití NKP Hlubina

Lokalita:

NKP Důl Hlubina a vysoké pece a koksovna Vítkovických železáren

Stavebník a vlastník stavby:

Dolní oblast Vítkovice, zájmové sdružení právnických osob

Autor a hlavní inženýr projektu:

Ing. Milan Šraml

Projektant:

ARS VÍTKOVICE, s.r.o.

Spolupráce:

Ing. arch. Jan Malík, Ing. arch. Daniel Hladký, Ing. Marcela Grygarová, Bc. Jindřich Petroš, SPEKTRA PRAHA spol. s r.o., Ing. René Tulis a Ing. Jiří Kalinec, A.LT ARCHITEKTI v.o.s.

Zhotovitel stavby:

STAMONT - POZEMNÍ STAVITELSTVÍ s.r.o.

Hlavní stavbyvedoucí:

Ing. Milan Matoušek

Doba výstavby:

05/2013-04/2015