Zpět na materiály, výrobky, technologie

Koncepce dalšího směřování pozemních staveb

26. listopadu 2021
prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc., dr.h.c.

V uplynulých třiceti letech došlo ve stavebnictví k uplatnění řady nových materiálů, výrobků, technologií a systémů, zejména v oblasti stavebních hmot, izolačních materiálů, kompletačních a doplňkových konstrukcí i výrobních zařízení. Přes významný pokrok v těchto oblastech stavebnictví jako celek vlivem řady objektivních příčin a specifických podmínek nedosahuje úrovně technologicky pokročilých průmyslových odvětví. Důsledkem nižší výkonnosti stavebnictví jsou dlouhé lhůty výstavby a vysoká cena staveb.

Autor:


Fakulta stavební ČVUT v Praze, Katedra konstrukcí pozemních staveb. Zabývá se konstrukčně-statickou problematikou progresivních stavebních, zejména prefabrikovaných systémů pozemních staveb, rekonstrukcí panelových budov, sanací a rekonstrukcí nosných zděných konstrukcí historických staveb.


V technologicky pokročilých průmyslových odvětvích došlo za posledních padesát let především uplatněním nových technologických postupů, výrobních zařízení a procesů k výraznému nárůstu produktivity. Otázka přiblížení stavebnictví prudce se rozvíjejícímu průmyslu byla již předmětem úsilí pokrokových inženýrů a architektů ve třicátých letech minulého století (funkcionalistické a konstruktivistické stavby, uplatnění průmyslového designu a nových materiálů, obr. 1). Uplatnění průmyslových metod a postupů ve stavebnictví vyžaduje specifický přístup a respektování řady objektivních podmínek i charakteru stavebnictví. K základním požadavkům, které je nutné v dalším vývoji, zejména v oblasti pozemních staveb, uplatnit, patří výrazné snížení staveništní pracnosti, převedení větší části celkové pracnosti staveb do stabilních výrobních zařízení a uplatnění pokročilých technologických procesů. Nedílnou součástí tohoto procesu musí být i uplatnění funkčně, provozně, dispozičně, prostorově a architektonicky variabilních progresivních stavebních systémů umožňujících řešení individuálně navrhovaných staveb vyráběných a realizovaných pokročilými technologiemi a postupy.

Technologická a technická úroveň pozemních staveb

Současná organizace, technologická a technická úroveň pozemních staveb, řešených převážně v technologii betonových a zděných konstrukcí, odpovídají a jsou poplatné v celém rozsahu od záměru až po realizaci rozvoji společnosti v druhé polovině minulého století. V procesu výstavby i řešení staveb jsou především uplatňovány současné požadavky společnosti a investorů na výstavbu. Případné důsledky změny funkčních, dispozičních, popř. dalších požadavků v čase – v rozsahu životnosti stavby – jsou zpravidla řešeny pouze částečně a okrajově. Stavební technologie a konstrukce, založené převážně na betonu, popř. zdivu, patří mezi energeticky a materiálově náročné technologie a konstrukce s negativním dopadem na životní prostředí (tab. 1, obr. 2).

 

▼ Tab. 1 Environmentální charakteristiky v 1 kg materiálů [1]

Materiál

Svázané emisce CO2 [kg/kg]

Svázané emisce SO2 [g/kg]

Svázaná spotřeba energie [MJ/kg]

Beton

0,13

0,50

0,80

Armovací ocel

0,80

3,60

13,00

Na celkově negativním vlivu stávajících stavebních technologií a konstrukcí na kvalitu životního prostředí se podílí především jejich výroba, ale částečně i jejich realizace, demolice a následná recyklace, které vyžadují značné množství energie a produkují velký objem škodlivých látek a odpadů znečišťujících životní prostředí (tab. 2, obr. 3). Optimalizací materiálně-technického a konstrukčního řešení v rámci stávajících technologií je možné dosáhnout pouze dílčích úspor např. v oblasti vyztužování konstrukcí, spotřebě konstrukčního betonu, potřebě plošného bednění pro realizaci konstrukce, nákladech za dopravu aj.

▼ Tab. 2 Energie a emise během životního cyklu prefabrikovaného prvku [2], poznámka: podíl fází 1–3 je v případě spotřeby elektřiny 94 %, fosilních paliv 66 %, emisí NOX 53 % a CO2 80 %

Fáze životního cyklu

Použitá energie [MJ/FJ]

Emise do ovzduší [g/FJ]

Elektřina

Fosilní palivo

NOX

CO2

1

Zajištění surovin

15

78

35

15 800

2

Transport surovin

 

15

16

1 200

3

Výroba

34

8

6

1 650

4

Transport

 

22

26

1 660

5

Montáž

 

13

11

960

6

Užívání

 

2

1

650

7

Recyklace

3

15

13

1 300

Celkem

52

151

107

22 570

Ekonomické řešení stavby by mělo v rozsahu fyzické životnosti stavby a jejích podstatných částí umožnit realizaci budoucích změn provoznědispozičního a funkčního řešení stavby v souladu s požadavky uživatele bez rozsáhlých zásahů zejména do nosného systému stavby. Jinou možností je demontáž a opětovné využití konstrukčních prvků či větších konstrukčních celků v nové stavbě, jež v souhrnu výrazně sníží negativní vliv regenerace a modernizace staveb, zejména betonových, popř. zděných, při které dochází k částečné, popř. rozsáhlé demolici, na životní prostředí. V případě řízené demolice při dosažení fyzické životnosti by měla být umožněna snadná separace a následná recyklace stavebních materiálů po dožití konstrukce.

Materiálně-technické a technologické řešení staveb významně vyčerpává zásoby nerostných surovin a ve značném rozsahu se podílí na narůstající spotřebě energie a produkci škodlivých emisí a odpadu. Produkce i spotřeba oceli a betonu, ale i dalších materiálů, jako jsou kvalitní písky, štěrkopísky, keramická hlína a další, se ve stavebnictví v posledních padesáti letech několikanásobně, až řádově zvýšila (obr. 4). Výroba energeticky náročného cementu a oceli má závažné negativní důsledky na životní prostředí a významně se podílí na zhoršování kvality ovzduší, vody a biosféry.

Pozitivní roli z hlediska celkového snížení negativního vlivu železobetonových a zděných staveb na životní prostředí má dosažení optimální délky životního cyklu těchto staveb, tj. časový úsek mezi realizací a demolicí stavby. Za optimální životnost stavebních konstrukcí lze považovat takový časový úsek, při němž dochází k plnému využití životnosti stavební konstrukce v závislosti na její kvalitě a provedení, agresivitě vnějšího prostředí a intenzitě degradačních procesů (karbonatace betonu, koroze betonu, koroze oceli, degradace zdiva apod.). Velmi častým případem je však zkrácení životního cyklu stavby před vyčerpáním životnosti stavby, a to její předčasnou demolicí vyvolanou změnou požadavků na její využití. V průběhu funkční životnosti železobetonových a zděných konstrukcí (cca osmdesát až sto let) lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že v důsledku dynamicky se rozvíjející společnosti a nových technologií se vyskytnou požadavky na flexibilní uspořádání konstrukce i využití stavby. V poslední době z uvedených důvodů dochází v některých případech k náročné demolici železobetonových a zděných staveb před dosažením jejich fyzické životnosti. Důvodem jsou nové požadavky investorů a vysoké náklady potřebné pro změnu funkčního, popř. prostorově-dispozičního řešení stavby a vysoké provozní náklady. Společným znakem v těchto případech je nesoulad funkční (morální) a fyzické životnosti těchto staveb. Předčasnou demolicí a nevyužitím fyzické životnosti stavby postupně narůstá „dluh společnosti“ na životním prostředí (obr. 5).

Příkladem nesouladu morální a fyzické životnosti mohou být např. malorozponové panelové stavby (rozpon 3,6 m až 4,8 m) s charakteristickým příčným uspořádáním nosných stěn vymezujících jednotlivé travé a omezujících nové dispoziční uspořádání bytů podle současných požadavků jejich uživatelů, které mohou být zpravidla realizovány pouze závažným zásahem do nosného systému (obr. 6).

Ochrana životního prostředí a čerpání surovinových zdrojů

Základním principem environmentální optimalizace je snaha o dosažení minimálního vlivu (dopadu) konstrukce na životní prostředí, ideálně v rámci celého životního cyklu konstrukce. U nově navrhovaných progresivních konstrukcí jsou nejčasněji sledovány dopady týkající se zejména spotřeby primárních neobnovitelných surovin (suroviny, materiály a energie), globálního oteplování (produkce skleníkových plynů CO2, CH4, CO, N2O atd.), okyselování prostředí (produkce kyselých látek SO2, NO2, HCl, H2S, HF atd.), produkce látek poškozujících ozonovou vrstvu, spotřeby pitné vody, produkce odpadů při výrobě a po dožití konstrukce a dalších. Při environmentální optimalizaci konstrukce se obecně hledá optimum (nejčastěji minimum) účelové funkce, při jehož dosažení má navržená konstrukce z hlediska vybraných hodnocených kritérií minimální vliv na životní prostředí (obr. 7).

Hospodárné využívání zdrojů, snížení produkce odpadů a efektivní nakládání v průběhu užití surovin umožňuje snížení negativních vlivů stavebnictví na životní prostředí. Nejúčinnějším opatřením z tohoto hlediska je realizace koncepce oběhového hospodářství, jejímž cílem je uzavřít materiálový cyklus tak, aby se hodnota výrobků, materiálů a zdrojů v hospodářství zachovávala po co nejdelší dobu (obr. 8).

Oběhové hospodářství a efektivní produkce – tzv. cirkulární ekonomika – tvoří nedílnou součást udržitelného rozvoje. Vyžadují sofistikované přístupy využívání materiálů v konstrukcích, jejichž cílem je umožnit následně je z nich extrahovat a opět použít tak, aby nebylo nutné je do biosféry „navracet“. Tento požadavek mohou splnit stavební systémy, jejichž jednotlivé části a subsystémy jsou založeny na stavebnicovém principu a recyklovatelných materiálech. Je to cesta k dosažení udržitelného rozvoje společnosti.

Stavební a demoliční odpady (SDO) z monolitických železobetonových a cihelných staveb, které se významně podílejí na celkovém množství odpadu, produkovaného v ČR (cca 10–12 mil. tun SDO za rok), vyžadují energeticky náročné recyklační technologie, které mají současně negativní vliv na životní prostředí.

V následujících několika desetiletích a v souvislosti s blížícím se koncem fyzické životnosti betonových monolitických, prefabrikovaných a cihelných staveb realizovaných v minulém století (obr. 9) lze předpokládat pravděpodobně narůstající objem demoličních odpadů z těchto staveb a zvýšení negativního vlivu celého procesu demolice i zpracování demoličních odpadů včetně dopravy objemných materiálů na životní prostředí. V ČR přitom dosahuje míra recyklace stavebních odpadů v porovnání se zeměmi EU trvale nižšího rozsahu.

Sociální a ekonomické procesy ve společnosti a jejich vliv na stavebnictví

Proměna demografické struktury společnosti je v současné době ovlivněna především stárnutím, úbytkem počtu dětí a nárůstem naděje dožití. Spolu s proměnou věkové struktury dochází k proměně velikosti domácností, jejich průměrná velikost se zmenšuje, roste zastoupení neúplných rodinných domácností a domácností jednotlivců. Zvyšující se heterogenita domácností a jejich životních stylů se odráží v nárůstu rozdílných požadavků na bytovou výstavbu. Tyto preference jsou mnohdy redukovány zvyšující se cenou bydlení, která vede k modifikaci a úpravám stávajícího bydlení (obr. 10).

Při současných trendech ve změně pracovních rytmů populace dochází k postupnému nahrazování pravidelné dojížďky do zaměstnání flexibilní pracovní dobou, prací z domova apod. Umožnění takového stavu je úzce spjato s kvalitativní přeměnou ekonomiky a konceptem označovaným jako Průmysl 4.0, který je charakterizován rozvojem technologií, digitalizací, automatizací a zaváděním chytrých (smart) řešení. Kromě výrazných změn ve výrobním cyklu takový rozvoj do jisté míry umožňuje nahrazení osobní komunikace v rámci firmy on-line komunikací. Trendu, při němž dochází k nahrazování osobní komunikace jinými formami, se přizpůsobuje i obslužný sektor. Změny ve společnosti a na pracovním trhu se projevují i v požadavcích na adaptaci místa bydliště, úprav vnitřních dispozic bytu, změnu provozněprostorového řešení staveb a novou výstavbu (obr. 11).

Měnící se potřeby a požadavky rozdílných sociodemografických skupin obyvatel v oblasti bydlení a vybraných občanských staveb vyžadují řešení stavebních systémů, které umožní pružně reagovat na potřeby dynamicky se rozvíjející společnosti při respektování narůstajících požadavků na snižování energetické náročnosti staveb, na ochranu životního prostředí a udržitelného hospodaření se surovinovými zdroji.

Nové smart technologie v průmyslové výrobě a jejich rychlý vývoj provázený souběžně probíhajícími socioekonomickými změnami ve společnosti vyžadují častou změnu provozněprostorového a funkčního uspořádání, v některých případech i celkovou obměnu stavebních objektů. Současné stavebnictví není v odpovídajícím rozsahu připraveno na tyto změny pružně a především bezkolizně reagovat.

Základním východiskem pro řešení těchto nových požadavků je podložený scénář předpokládaného vývoje společnosti, ověřený z dostupných hledisek, a to v kontextu probíhajících socioekonomických a kulturních změn, souvisejících s očekávaným charakterem hospodářské a ekonomické oblasti, s rozvojem progresivních technologií a odvětví, jako jsou uplatňování informačních technologií, digitalizace, automatizace, robotizace a kybernetizace. Tyto otázky by měly být předmětem kvalifikované analýzy předpokládaného vývoje dynamicky se rozvíjející společnosti, a to jak v oblasti sociální a kulturní, tak i v oblasti hospodářsko-ekonomické. Lze očekávat, že společenské a ekonomické změny budou klást i nové požadavky a výzvy na řešení staveb, které jsou nezbytným předpokladem bezkolizního rozvoje společnosti a ekonomiky. Mimořádného významu v celém procesu návrhu, realizace, provozu a životnosti staveb mají požadavky ochrany životního prostředí a hospodaření se surovinovými zdroji.

Koncept Stavebnictví 4.0

Probíhající změny v socioekonomické oblasti vyžadují, v návaznosti na koncept Průmysl 4.0, bezodkladně přistoupit k postupnému a uvážlivému řešení řady otázek souvisejících s dalším směřováním stavebnictví především v oblasti pozemních staveb. Je třeba postupně dosáhnout změny dosavadních technologií stavění, při nichž se značná část celkové pracnosti stavby realizuje in situ a zahrnuje značný podíl rukodělné manuální práce. Podstatou této změny je přechod stavebnictví na pokročilé metody stavění, v rámci jejichž uplatnění dojde k výraznému snížení celkové a staveništní pracnosti (na cca 50 až 30 % stávajících stavebních technologií), zrychlení výstavby, snížení nákladů, zvýšení kvality a zlepšení pracovních podmínek uplatněním průmyslových (smart) technologií, digitalizace a informačních systémů. Součástí nové koncepce navrhování a realizace pozemních staveb musí být kritéria pro materiálové, prostorové a konstrukční řešení pružných stavebních systémů s řízenou životností, kritéria pro ochranu životního prostředí zahrnující efektivní hospodaření s materiály a konstrukcemi, jejich opakované využívání v rozsahu jejich fyzické životnosti, možnosti jejich úprav a recyklace i kritéria celkové energetické náročnosti do dosažení fyzické životnosti (obr. 12).

Jako podklad pro formulování nové koncepce dalšího rozvoje, zejména pozemních staveb, je třeba zpracovat analýzu zaměřenou na:
■ další vývoj dynamicky probíhajících změn a požadavků v oblasti socioekonomické a kulturní, stav priorit a demografické struktury společnosti, nově se utvářejících vztahů a procesů v ní, měnící se způsob života a priority jednotlivců, generací a nejrůznějších skupin obyvatelstva, které s sebou přinášejí rozmanité požadavky na bydlení, služby a občanskou vybavenost;
■ další rozvoj a charakter ekonomiky a hospodářských činností, uplatnění informačních systémů, digitalizace a kybernetizace, smart technologie a jejich požadavky na uspořádání, technologické, konstrukční, funkční a prostorově-dispoziční řešení staveb umožňující realizovat tyto činnosti a pružně reagovat na jejich změny v čase;
■ materiálně-technické, technologické a konstrukční řešení pružných stavebních systémů s předpokladem pro uplatnění progresivních průmyslových postupů a technologií jejich výroby a realizace, stavební systémy využívající v maximální míře metody a procesy jako v ostatních pokročilých průmyslových odvětvích a systémy s řízenou životností koncipované na recyklovatelných a obnovitelných materiálech a surovinách;
■ účinná opatření pro ochranu životního prostředí zahrnující efektivní využívání materiálů a konstrukcí, jejich opakované využívání v rozsahu jejich fyzické životnosti, možnosti úprav a změn funkčního i prostorového uspořádání a požadavky na recyklace dožilých konstrukcí a materiálů.

Stavby jsou nejpodstatnějším a často rozhodujícím faktorem utvářejícím umělé životní prostředí. Technologie stavění proto musí umožňovat širokou rozmanitost a individualitu staveb a být v souladu s požadavky architektury. Nekonfliktní uplatnění kvalitativně nových progresivních technologií a průmyslových metod, materiálů a řešení staveb bude vyžadovat objektivní posouzení:
■ sociálních a socioekonomických aspektů průmyslové výroby staveb, možností uplatnění požadavků architektury a výtvarného řešení průmyslově vyráběných staveb;
■ technologické úrovně procesů a postupů dosud uplatňovaných v rámci předprojektové, projektové a realizační fáze výstavby, stavu využívání pokročilých systémů digitalizace, robotizace, automatizace a informačních systémů;
■ současných stavebních technologii a jejich předpokladů pro uspokojení dynamicky se měnících potřeb společnosti v sociální a socioekonomické oblasti v 21. století;
■ současného stavu uplatňování průmyslové technologií a postupů při výrobě dílců, částí staveb a staveb pro bydlení, služby, průmyslovou a zemědělskou výrobu;
■ hospodárného a efektivního využívání surovinových zdrojů ČR a stav jejich současných zdrojů;
■ možností a podmínek pro uplatnění pokročilé průmyslové technologie ve fázi realizace staveb, podíl výroby realizované mimo staveniště a podíl výroby realizované na staveništi;
■ specifických požadavků pro uplatnění průmyslových technologických postupů jednotlivých druhů staveb (bydlení, služby, průmysl, zemědělství);
■ předpokladu materiálně-technického řešení současných staveb z hlediska uplatnění konceptu recyklovaných odpadních surovin a cirkulární ekonomiky;
■ současného negativního vlivu stavebnictví na životní prostředí a možnosti jeho snížení v rámci stávajících, popř. nových pokročilých technologií.

Technické, konstrukční a technologické řešení otevřených stavebních systémů

V rámci konceptu materiálně-technického, konstrukčního a technologického řešení pružných stavebních systémů průmyslově vyráběných pozemních staveb a jejich částí pro bydlení, služby, průmyslovou a zemědělskou výrobu lze předpokládat následující uplatnění.
■ Průmyslově vyráběných sofistikovaných rozměrově, materiálově a technologicky koordinovaných plošných a prostorových dílců a částí staveb jednotlivých stavebnicových a vzájemně propojitelných subsystémů – subsystém nosných konstrukcí – subsystém kompletačních a doplňkových konstrukcí – subsystém technických zařízení a systémů – umožňujících podle potřeby záměnu, popř. obměnu jednotlivých dílců a částí subsystémů kompletačních a doplňkových konstrukcí, technických zařízení a systémů v čase v závislosti na jejich předpokládané životnosti, popř. změně funkčních, prostorově-dispozičních a provozních požadavcích v rámci subsystému nosných konstrukcí. Základem řešení těchto staveb je variabilní (univerzální) subsystém nosných konstrukcí s dlouhou životností (osmdesát až sto let) umožňující změnu funkčního a prostorově-dispozičního uspořádání a využití stavby v čase a subsystémů ostatních částí stavby s optimalizovanou životností (dvacet až třicet let), vyměnitelných při dosažení jejich životnosti, popř. při změně funkčního, prostorově-dispozičního a provozního uspořádání na základě nových požadavků uživatele (obr. 13).
■ Variabilních stavebních systémů a částí staveb průmyslově vyráběných s řízenou životností řešených na principu stavebnicových konstrukcí z plošných, prostorových i tyčových dílců a koncipovaných na recyklovatelných a obnovitelných materiálech a surovinách. Tato koncepce řešení předpokládá rozsah fyzické životnosti stavby cca třicet až čtyřicet let, v jejímž průběhu nedojde k zásadním změnám funkce a prostorově-dispozičních a provozních požadavků, které by vyžadovaly rozsáhlejší zásah do stavebního řešení (obr. 14).
■ Staveb řešených na principu stavebnicových konstrukcí a částí staveb z prefabrikovaných železobetonových, plošných, prostorových i tyčových dílců a jejich demontovatelných styků a spojů umožňujících suchou a rychlou montáž, demontáž a opakované užití prefabrikovaných dílců i částí staveb v rámci nového funkčního a prostorově-dispozičního uspořádání stavby v rozsahu fyzické životností prefabrikovaných železobetonových dílců (sedmdesát až osmdesát let) a průmyslově vyráběných kompletačních a doplňkových dílců a systémů (obr. 15).

Společným znakem uvedených řešení je postupný přechod současného stavebnictví v oblasti pozemních staveb na technologicky pokročilé materiálně-technické řešení stavebních systémů splňujících požadavky cirkulární ekonomiky, ochrany životního prostředí a hospodárného čerpání surovinových zdrojů a celkové energetické náročnosti v souladu s konceptem Průmysl 4.0, především využitím průmyslových metod jejich výroby a řízenou životností staveb. Intenzita tohoto procesu postupného uplatnění technologicky pokročilých průmyslově vyráběných staveb, procesu, který vzhledem ke své společenské závažnosti a požadavku udržitelného rozvoje vyžaduje přiměřenou formu státní podpory (např. v rámci výstavby sociálních bytů), musí být závislá především na mechanismech tržního hospodářství, na schopnosti splnit požadavky a získat podporu uživatelů a investorů.

Řízený cyklus „výstavba – dostavba – přestavba – demontáž – demolice – recyklace – nová výstavba” představuje řešení umožňující uspokojování potřeb společnosti ve všech oblastech života zajišťujících sociální rovnováhu, ekonomický růst a prosperitu. Mimořádně významný přínos je pak v oblasti ochrany životního prostředí, snižování energetické náročnosti staveb a hospodaření se surovinovými zdroji a také možnost realizovat opatření z hlediska úspory zemědělské půdy a omezení nárůstu zastavěných ploch. Dosažení naznačené změny zejména v pozemním stavitelství je proces, který je nutné realizovat koncepčně a postupně, ale také neodkladně.

Zdroje:
[1] Metodika SBToolCZ: Hodnocení bytových staveb [on-line], [cit. 2021-10-15]. Dostupné z http://www.fce.vutbr.cz/PST/kolar.r/CH09.htm.
[2] Environmental issues in prefabrication: state-of-art report prepared by fib Task Group 3.1. Lausanne: International Federation for Structural Concrete (fib), 2003, 50 s. ISBN 28-839-4061-4.
[3] WIJAYASUNDARA, M., R. CRAWFORD and P. MENDIS. Comparative assessment of embodied energy of recycled aggregate concrete. Journal of Cleaner Production. 2017, 152, 406–419. ISSN 09596526. DOI: 10.1016/j.jclepro.2017.03.118.
[4] MONTEIRO, P., S. MILLER and A. HORVATH. Towards sustainable concrete. Nature Materials. 2017, (16), 2 DOI: 10.1038/nmat4928.
[5] WITZANY, J. a R. ZIGLER. Stavební systémy nové generace, 1. díl. Stavebnictví. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2018, roč. XII, č. 4, s. 28–35. ISSN 1802–2030.
[6] WITZANY, J. Prefabrikovaný deskostěnový konstrukční systém vícepodlažních budov se spojitou stropní konstrukcí. Beton TKS, 2013, č. 5, s. 52–56. ISSN 1213-3116.
[7] WITZANY, J. a I. STAŘECKÝ. Pilířový konstrukční systém s deskovou stropní konstrukcí, Pozemní stavby 1, 1987.
[8] NEXT21, Osaka, Japan, 1994. CIB W104 Open Building Implementation [on-line]. 2009 [cit. 2021-10-15]. Dostupné z: http://www.open-building.org/ob/next21.html.
[9] NIKOLIC, J. Configuration design of collective housing building structure – IFD systems configuration. In: Structures and Architecture. CRC Press, 2013, s. 1743. ISBN 978-0-415-66195-9. DOI:10.1201/b15267-239.
[10] WITZANY, J., R. ZIGLER, T. ČEJKA a A. POLÁK, Stavební systémy nové generace, 2. díl: Demontovatelný stěnový systém. Stavebnictví. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2018, roč. XII, č. 5, s. 46–52, ISSN 1802-2030.
[11] WITZANY, J., R. ZIGLER, T. ČEJKA a A. POLÁK, Stavební systémy nové generace, 3. díl: Demontovatelný kombinovaný systém. Stavebnictví. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2018, roč. XII, č. 6–7, s. 38–43, ISSN 1802-2030.
[12] WITZANY, J., D. MAKOVIČKA, R. ZIGLER, T. ČEJKA a A. PO­LÁK. Prefabrikovaný demontovatelný systém s řízenými dynamickými vlastnostmi. Stavebnictví. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2018, roč. XII, č. 8, s. 18–24, ISSN 1802-2030.