Každý most s kilometrovým rozpětím je tak trochu technickým zázrakem
Cenu Osobnost stavitelství převzal na slavnostním večeru Dnů stavitelství a architektury Ing. Václav Mach, dlouholetý úspěšný projektant inženýrských staveb a první předseda České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.
To nevím, ale od roku 1990 je to teprve podruhé, kdy někdo z oboru státní cenu dostal. Před časem architekt Ivan Ruller, nyní Josef Podzimek a Alena Šrámková. Všichni obdrželi státní cenu naprosto zaslouženě. Ale takový počet oceněných je pořád zoufale malý v porovnání s tím, jak moc stavby společnost ovlivňují a jak jsou pro ni prakticky i ekonomicky podstatné. Například vloni dostal cenu Osobnost stavitelství Bořivoj Kačena, dlouholetý skvělý manažer a velká osobnost. Ovšem na státní úrovni byl oceněn jen ve Francii, kde obdržel řád francouzské legie, doma nic. Takže současné ocenění Josefa Podzimka i Aleny Šrámkové je skvělé, po dlouhé době přišla řada na lidi z profese, ale pořád je tu dost vynikajících osobností, které žádné státní ocenění nedostaly a bohužel třeba nikdy nedostanou. Vyznamenání není jenom poděkování vynikajícímu jednotlivci, ale je to zároveň forma propagace celé profese.
Proč jsou stavbaři opomíjeni?
Stavbaři mají tu smůlu, že často nejsou za svými díly vidět jako jednotlivci.
Jistě, zatímco na knize najdete jméno spisovatele, velké stavby jsou natolik kolektivním dílem, že se dost těžko určuje jeden adept…
Ale jde to. Časem se vždy ukáže, že se nějaký člověk podezřele často vyskytuje u realizací špičkových projektů, a to většinou znamená, že to je právě duše týmu - ať už manažerského, nebo projektantského. Nicméně u státních ocenění hrají ještě roli osobní postoje těch, kteří je udělují. Vnímání techniků jako někoho nezajímavého, jako lidí, kteří tak nějak samozřejmě zajišťují technický provoz společnosti, je bohužel velmi rozšířené. Chci věřit, že letošní vyznamenání jsou krokem ke změně.
Do jaké míry vaše ocenění Osobnost stavitelství ovlivnilo dlouholeté předsednictví ČKAIT?
Určitě zásadně. Nebýt předsedou Komory, tak jsem to cenění nedostal. Ale určitě jsem nebyl oceněn jen za to. V profesi se pohybuji hodně dlouho a myslím, že pracuji na solidní úrovni. Koneckonců než jsem se stal předsedou ČKAIT, tak jsem za svou projektantskou činnost obdržel v roce 1990 také státní cenu. Moje práce tedy asi nebyla úplně marná a staveb mám za sebou opravdu hodně. Předsednictví v Komoře pro mě ale znamenalo jisté omezení v profesní činnosti a po dobu trvání předsednictví jsem si nechal jen mosty (Václav Mach úspěšně projektoval například stanice pražského metra. Pozn. redakce.) a pokračoval v zaměstnaneckém poměru ve VPÚ DECO Praha. I při tomto sezení na dvou židlích se mně a mým kolegům podařilo udělat několik velmi zajímavých staveb. A stejně tak si myslím, že ČKAIT má za sebou úspěšné období a i tam je vidět kus nejen mé práce. Takže to ocenění je v kombinaci mých činností. Také, podle mého názoru, opravdovou osobnost v jakémkoliv oboru tvoří fakt, že učinila nejen něco v rámci dané profese, ale i pro tu profesi samotnou.
Co je potřeba udělat pro stavebnictví v současnosti?
Problémů je dost. Napadá mě například nízká kvalita práce, která je na úrovni konce osmdesátých let.
Mám tomu snad rozumět tak, že kvalita stavebních prací je stále na stejné úrovni jako před dvaceti lety? Přes všechny nové materiály a technologie?
V devadesátých letech se kvalita stavebních prací dostala na slušnou úroveň, ale v posledních pěti šesti letech došlo ke znatelnému poklesu. Samozřejmě, že existují perfektně zpracované špičkové stavby, prošpikované hi-tech technologiemi. To je ovšem jen velmi malá špička ledovce a jde především o stavby, které ze své podstaty musí být na vyšší kvalitativní úrovni, protože jsou na ně kladeny daleko větší nároky - tedy hlavně stavby inženýrské. Nicméně problém vidím u běžných pozemních staveb. Pokud dříve bytovou výstavbu představovaly paneláky, tak ať proti nim sneseme argumentů, kolik chceme, vydržely už padesát let. U současné bytové výstavby si tím tak jistý nejsem. I když je otázka, jestli je to nakonec dobře, nebo špatně… Ale ani oceněné stavby, tedy ty nejlepší z nejlepších, nemusí být bez vad. Stavby se totiž oceňují v podstatě ihned po kolaudaci, jenže v tento moment nelze zhodnotit, zda dokážou plnit svoji funkci. Například mosty se hodnotí až po roce provozu a něco to do sebe má. Moc by se mně líbila soutěž ve smyslu ?stavba roku po deseti letech? - zeptat se investorů, jak jsou se svou stavbou spokojeni, a teprve v tu chvíli můžeme zhodnotit podstatné aspekty stavby, jako je kvalita materiálů, provedení stavby nebo možnosti její údržby. Jedním z důvodů snižování kvality staveb je nedostatek odborníků. Chybí nejen technici, ale především řemeslníci. Současná módní vlna, že každý musí být vysokoškolák, je nesmyslná. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že celá řada průmyslováků měla a má vyšší úroveň než někteří tzv. vysokoškoláci v zahraničí. A že řemeslo mělo vždy zlaté dno, bude platit i v budoucnu. Možná, že současná hospodářská krize přivede opět mládež k oborům, kde nehrozí nezaměstnanost.
Stavby, na nichž jste se jako projektant podílel, ovšem patří mezi ty špičkové. Máte nějaké své nejoblíbenější dílo?
Vždycky máte v paměti poslední stavbu. Nicméně žádnou nej nalézt nedokážu. Každá stavba má své specifikum. Každá stavba má i své technické zajímavosti, ať to byl podchod v Praze Na můstku se zajišťováním sousedních domů nebo stanice pražského metra Leninova, dnes Dejvická, kde se podzemní stěny u nás poprvé použily jako definitivní konstrukce. Konstrukčně velmi náročná byla např. i čistírna vody pro Košice…
Vaší doménou jsou ovšem mosty, ani mezi nimi nenajdete nejoblíbenější?
To je stejné. U každé stavby si vzpomenete na nějakou zajímavost. Třeba Lahovický most přes Berounku, který se svou velikostí možná nezdá jako zásadní. Kromě svého zajímavého architektonického ztvárnění má i řadu technických detailů, jejichž obtížnost veřejnost nikdy nemůže ocenit. Nikdy jsem nenavrhoval tak velikou předpínací sílu na tak malou plochu, jako to bylo u krajního pole tohoto mostu. A fakt, že investor a dodavatel přijali naše výrazně atypické řešení, je určitým výrazem uznání a důvěry. Na vloni otevřené estakádě v Chomutově dlouhé 500 m byla zase neskutečně proměnlivá geologie. Od uhelné sloje na jednom konci po čedičovou skálu na konci druhém.
Co lávka Kočičí oči, která obdržela mezinárodní ocenění European Steel Design Awards?
To byl, jako většina z námi navrhovaných lávek pro pěší, velmi zajímavý a náročný návrh. A navíc nebylo lehké ?protlačit? jeho realizaci - přesvědčit nejen investora, ale především dodavatele, aby přijali myšlenku této atypické stavby za svou a nepostavili přes dálnici běžnou lávku. Ne vždy je ale vhodné vytvářet dominanty. Hlavně u staveb v přírodě je podstatné, aby zbytečně nenarušovaly harmonické okolí. Architektonicky výrazné konstrukce musí být do krajiny velmi citlivě zakomponovány. Na rozdíl od mostních konstrukcí ve městech. Pokud je to možné, měl by most ve městě být dílem, které se neschovává a naopak vytváří lokální dominantu a je i po technické stránce výjimečné.
V Praze se v současnosti řeší budoucnost Trojského mostu, na jednom z vítězných návrhů jste se podílel.
To je přesně ten případ. Nechci se vyjadřovat k problémům, které přípravu výstavby provázely a stále provázejí. Ale stojím si za tím, že ať už se tam bude stavět cokoliv, neměl by to být most tuctový, ale most s velkým M - architektonicky zajímavý, konstrukčně a technologicky na úrovni doby. Mosty přes Vltavu v Praze se nestavějí tak často. Je to vždy příležitost. O to více mě mrzí, že náš návrh dovedený až do zadávací dokumentace se zřejmě nebude realizovat.
Jaké zahraniční mosty na vás nejvíce zapůsobily?
Pokud mě v mé profesi něco ovlivnilo, tak to byly převratné konstrukční inovace, jako například montáž pětikilometrového mostu přes Oostershelde v Holandsku z roku 1968, kde se pro těžkou montáž používaly ohromné jeřáby s velkou nosností. Tato stavba ve své době zásadně ovlivnila výstavbu mostů. Stejně tak je pro mě převratný vene- zuelský most Maracaibo. Krásných a technicky zajímavých mostů je mnoho. A každý most s kilometrovým rozpětím je tak trochu technickým zázrakem.
Mosty s podpisem Václava Macha: most přes údolí Sedlického potoka, polovina 70. let
Mosty s podpisem Václava Macha: Lahovický most, 2004
Mosty s podpisem Václava Macha: lávka Kočičí oči přes dálnici D 8, 2007