K historii budov nového magistrátu v Liberci
Vývoj řešení prostorové organizace městské správy v Liberci, završený rekonstrukcí budov nového magistrátu v Liberci, měl za posledních patnáct let řadu podob. Využívání rozptýlených starších budov ve středu města, přes projekt rozsáhlé ústřední budovy v dolní části Frýdlantské ulice, až se konečným řešením stalo využití někdejší knihovny a přilehlých budov, které bylo do určité míry kompromisem. Využití stávajících budov v rámci rekonstrukcí v historické zástavbě přinášelo jak z hlediska architektonického, tak i památkového řadu problematických řešení. Bylo nutné komunikačně sjednotit tři historické budovy, jejichž propojením se podstatně měnila jejich původní funkční podoba a komunikační vazby. Vnější formy všech tří památkově chráněných budov jsou zasazeny do centra města, kde tvoří v prostoru ústředního náměstí dominantní fasádovou kulisu proti radnici. Poslední část pak v solitérní frontě do Frýdlantské ulice představuje ojedinělý doklad uliční fasády v duchu vídeňské moderny.
Zástavba nejbližšího okolí Staroměstského náměstí (dnes Dr. E. Beneše) patřila k nejstarší v Liberci. V jejím rámci někdejší hlavní komunikace procházející městem, tedy dnešní Moskevská a diagonálně přes náměstí pokračující Frýdlantská ulice, tvořila snad vůbec nejstarší ulice ve městě, když tudy vedla obchodní stezka, okolo které se pozdější město začalo rozvíjet. Dnešní nároží mezi radnicí a Frýdlantskou ulicí, kde v současnosti stojí neo- renesanční, tzv. Wernerův dům č. p. 184/22 (dříve 184/I), tvořila do konce 70. let 19. století kontinuální zástavba, tvořená shlukem domů, které sice nerespektovaly uliční čáru, ale těsně se k sobě přimykaly. Do severní strany náměstí zasahoval ještě dům č. p. 183 - starý hostinec U zlaté koruny a do Frýdlantské ulice jakýmsi zubem na něj navazoval Trenklerův dům č. p. 184/ I - stará kovárna, uváděná v záznamech již k roku 1550, která po požáru roku 1686 byla nově postavena jako hrázděný dům s kamennou podezdívkou. Tomuto domu bylo počátkem 19. století přistavěno zděné průčelí. Níže pod ním v proluce mezi č. p. 184/I a 185 stála přízemní budova č. p. 275, postavená okolo roku 1868.
Úsilí magistrátu o přestavbu vnitřního středu města, započaté po roce 1850, urychlil požár soukenického divadla roku 1879 a následující rozhodnutí postavit nové městské divadlo v prostoru tzv. Dolíku (Gründel) severně za náměstím. Již v šedesátých letech se také objevila potřeba nové radnice. Prostory zahrad a pozemků severně od Staroměstského (Benešova) náměstí navíc působily anachronicky k celkovému rozvoji vnitřního města. Stavbě radnice i divadla ovšem překážela stará zástavba. Aby byl umožněn přístup k budoucímu staveništi, bylo nutno zbořit dům U zlaté koruny č. p. 183/I. Tím započala přestavba vnitřního města severně od náměstí, při které došlo i ke zboření Trenklerova domu č. p. 184/I. Tato probíhala ve své intenzivní etapě patnáct let, přibližně od započetí stavby divadla roku 1881 do dokončení bloku domů s kavárnou Pošta roku 1896, na jejímž konci vznikl urbanistický útvar historizující architektury v podobě, jak je známý doposud. Sledovaný blok domů vznikal jednak na počátku této etapy a jednak hluboko po jejím doznění, v období před první světovou válkou, tedy již v jiném výtvarném ovzduší, byť stejně jako na počátku úzce provázaném s architekturou tehdejšího hlavního města monarchie Vídně.
Z hlediska památkového zájmu se stal první budovou zapsanou do seznamu nemovitých kulturních památek tzv. Knížkův dům (č. p. 468/4) a Wernerův dům (č. p. 184/22). Teprve na přelomu století došlo k návrhu na zapsání i posledního domu č. p. 183/4, ač se jeví ze všech tří budov jako architektonicky nejcennější. Zpracování podkladů proběhlo v roce 2000 a návrh byl podán na Ministerstvo kultury ČR na jaře roku 2003. Soubor sledovaných domů dnes tvoří součást památkové zóny města Liberce a spolu s ostatními domy v okolí, vesměs zachovalými historickými stavbami, představuje dnes ucelený urbanistický městský celek, zobrazující přeměnu zástavby Liberce od konce 18. do počátku 20. století. Je-li vnější vzhled celého bloku dnes postupně opravován, situace vnitřních traktů bloku vytváří charakteristický obraz řešení v časově dlouhém horizontu s maximálním využitím prostor, omezených však parcelací jednotlivých pozemků, patřících různým majitelům.
Autorem textu o historii lokality je PhDr. Jan Mohr, Severočeské muzeum v Liberci.
¤ Rekonstruované dekorativní prvnky fasády domu č.p. 183/4 upomínají na vídeňskou inspiraci
Související článek: