Jak stavby propojují generace

Poprvé po vzniku České republiky při udělování státních vyznamenání u příležitosti vzniku samostatného československého státu byli 28. října 2008 prezidentem republiky oceněni podnikatelé. Jak tuto významnou událost vnímáte?
Doposud byla u této příležitosti udělena ocenění Za zásluhy v oblasti vědy, kultury, umění nebo sportu, ale zatím je nezískal nikdo z podnikatelů. Kromě mě byl vyznamenán také Jan Petrof, který obnovil tradici staré české rodinné firmy podnikající v oblasti výroby klavírů a pianin. Dostat z rukou prezidenta republiky vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské je jistě úspěch. Když jsem 10. října do poštovní schránky dostal dopis od Kanceláře prezidenta republiky, ve kterém bylo oznámení, že se mně prezident rozhodl udělit státní vyznamenání, byl jsem velmi překvapen. Zároveň jsem přemýšlel, za co asi mohu medaili dostat. První mně samozřejmě napadla celoživotní profesní dráha, tedy rozvoj vodních cest ČR. Jsem také znám podporou celoevropského projektu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe, a tak jsem na chvilku uvěřil, že někdo chce tímto způsobem na tento významný projekt upozornit. Po další úvaze jsem však tuto pragmatickou myšlenku zapudil a došel k správnému vyhodnocení, že medaile bude za nejstarší stavební firmu v České republice. Překvapilo mě, že se podařilo výsledky utajit do poslední minuty. Až do okamžiku, kdy ve Španělském sále Pražského hradu zaznělo mé jméno z úst kancléře Jiřího Weigla, jsem nevěděl nic. A to i přesto, že slavnostnímu aktu oslav 90. výročí vzniku Československé republiky předcházelo neformální setkání s prezidentským párem. Nakonec jsem při udílení vyznamenání uslyšel zdůvodnění: „Prezident republiky uděluje Ing. Josefu Podzimkovi Medaili Za zásluhy o stát v oblasti hospodářské. Josef Podzimek je úspěšný český stavař a podnikatel. Celý svůj profesní život věnoval stavební výrobě. V roce 1994 převzal v restituci rodinnou stavební firmu v Třešti, která je nejstarší existující stavební firmou v naší zemi. Seskupení firem Podzimek dnes úspěšně působí v oblasti stavebnictví, strojírenství, dřevovýroby a obchodu. Je příkladem úspěšného českého podnikatele, jehož aktivity vyrůstají z hluboké české průmyslové tradice a úspěšně je rozvíjí v oblasti podnikání i ve veřejně prospěšných aktivitách.“ A bylo to jasné. Ocenění samozřejmě vnímám jako poctu pro celou rodinu Podzimků, protože zásluhu na tom, že jsme nejstarší stavební firmou, má všech pět generací, včetně mých synů a také všichni spolupracovníci seskupení firem Podzimek.

Ing. Josef Podzimek s portréty svých předků: zleva dědeček Josef, zakladatel stavební firmy Podzimek, prvostavitel v Třešti, dále otec Jaroslav Podzimek a maminka Kristina Podzimková (Kulhánková)

„Můj dědeček položil základy firmy Josef Podzimek již v roce 1896, a tato firma, rozšířená o další samostatné firmy, podniká dodnes,“ píšete v úvodu své knihy Pět generací stavařů - život ve třech stoletích, kterou jste věnoval svému dědečkovi, prvostaviteli v Třešti, ke 110. výročí založení firem Podzimek. Co bylo impulsem pro vytvoření této publikace?
Domníval jsem se, že cestu, po níž více než sto padesát let kráčelo pět generací stavařů, je správné zachytit a popsat pro další následníky. Při psaní knihy mě pohltila historie míst, která jsou úzce spjata se stavební firmou Podzimek, i technické zajímavosti, týkající se stavařiny uplynulých staletí. Pro mě osobně bylo velmi poučné poznat život a dobu svých předků, podívat se s odstupem času na svůj vlastní a alespoň trochu pochopit život svých potomků. Představitel první generace se vypracoval z nádeníka na zedníka, druhý pak ze zedníka na stavitele, třetí rozšířil stavební firmu a výstavbu v Třešti, na Vysočině a v Praze. Představitel čtvrté generace ve stavařské tradici pokračoval při modernizaci Labsko-vltavské vodní cesty a pátá generace úspěšně navázala na kořeny rodinné stavební firmy. Tato firma prošla podnikatelským i společenským klimatem Rakousko-Uherska, první světové války, první Československé republiky, poté druhé světové války, osvobozením, znárodněním, reálným socializmem, sametovou revolucí, restitucemi, až po hledání nové stavařské, truhlářské, strojařské, vodohospodářské a obchodní identity. Uvědomil jsem si, jak stavařina lidi spojuje a jak stavby propojují generace.

Celý život víc uznávám dobrého řemeslníka, než špatného inženýra.

Kdy a kde se začala psát stavařská historie rodiny Podzimků?
Stavařská historie začíná v rodině prapradědečka Františka, narozeného v Brtnici roku 1801, a jeho manželky. Těmto domkařům (majitelům domku bez pozemků) se v červenci roku 1843, tedy pět let před zrušením roboty, narodil syn Johann. V Brtnici se pradědeček vyučil z nádeníka zedníkem, a tak vytvořil základ pozdější úspěšné životní dráhy pěti generací stavařů rodiny Podzimků. Dědeček Josef se narodil v únoru 1870 jako nejstarší syn Jana a Kateřiny Podzimkových. Jako vyučený zedník získal značnou stavební praxi na různých stavbách rakousko-uherského mocnářství. Později začal studovat na tehdy nejprestižnější průmyslové škole na Moravě - Státní průmyslové škole v Brně. Už po absolvování druhého ročníku podal žádost o udělení živnostenské koncese, a tak už za svých studií, v roce 1896 položil základní kámen k dlouholeté historii stavební firmy. V Třešti začal uskutečňovat svůj sen a postupně tuto obec povýšenou na město rozšiřoval. V následujících letech zde firma kupovala pozemky a realizovala zde první developerské projekty. Otec Jaroslav se narodil v roce 1902 v Brně-Židenicích, pak se rodina přestěhovala do Třeště, kde děda začal budovat stavební firmu a postavil cihelnu. Po návratu z první světové války se rozhodl rozšířit aktivity firmy i na území hlavního města nově vzniklé Československé republiky. Otec zůstal v Třešti sám a začal během dědovy nepřítomnosti samostatně řídit firmu. V květnu 1925 po ztrátě syna Jožky, změnil děda firmu zapsanou na jméno Josef Podzimek na novou veřejnou obchodní společnost, která svou činnost zahájila pod obchodním názvem Stavitel Josef Podzimek a syn. Společníky byli rovným dílem Josef Podzimek, stavitel v Třešti a Jaroslav Podzimek, správce pily v Třešti. V roce 1930 byla firma na vrcholu svých podnikatelských aktivit, zcela ovládla stavební trh v Třešti a stavěla i v Praze. Po smrti zakladatele firmy babička vdovským právem přejala koncesi a nově jmenovaný management pod vedením otce Jaroslava začal naplno pracovat. Posledním větším podnikatelským činem otce byla výstavba druhé kruhové cihelny v Třešti, jejíž budova stojí v areálu firmy Strojírny Podzimek dodnes.

Prezident Václav Klaus předává 28. října 2008 Josefu Podzimkovi Medaili Za zásluhy o vlast v oblasti hospodářské

Paní Livie Klausová, Hana a Josef Podzimkovi při neformálním setkání na Pražském hradě

Jste tedy představitelem čtvrté generace stavařů seskupení firem Podzimek.
Já jsem měl v profesním životě opravdu hodně štěstí. Celý život jsem měl kolem sebe neuvěřitelně kvalitní a odvážné lidi, jejichž dobrá rozhodnutí ovlivnila moji další dráhu. Od dětství jsem věděl, že chci být stavařem. Na vodní hospodářství mě nasměroval americký časopis, kde byly fotografie a popis tehdy největší přehrady Hoover Dam na řece Colorado v Californii. Původně jsem byl rozhodnut jít na stavbu přehrady Nechranice. O tom, že se zaměřím na vodní cesty, rozhodla umístěnka, kterou jsem dostal na vysoké škole. V podniku Labe-Vltava, později Povodí Vltavy, jsem byl zaměstnán bezmála třicet let, od roku 1962. V roce 1965 jsem byl po třech letech praxe jmenován vedoucím závodu Dolní Vltava, který spravoval, provozoval a udržoval vltavskou vodní cestu od Mělníka po vodní dílo Orlík. Po roce 1968 bylo jasné, že budu z funkce vedoucího závodu odvolán. V roce 1970 mi bylo umožněno založit vodohospodářský a technický rozvoj Povodí Vltavy, který se stal po mnoho let základnou pro opravdový technický pokrok ve vodním hospodářství. Tam jsme v jakémsi politickém závětří, díky poučené toleranci vedení podniku, podpoře vysokoškolských kapacit, souhře s výrobci a hlavně znalostem provozu mohli v prostoru mezi výzkumem, vývojem, projektováním a praxí vytvářet konstrukce s nadevropskou úrovní. Spolupráce s jedinečnými odborníky v oboru na ČVUT nám poskytovala kvalitní vědecké a výzkumné zázemí. Povodí Vltavy zase zajistilo, že jsme vše mohli důkladně prověřit v praxi a případné nedostatky odstranit. Musím říci, že technické inovace z té doby nebyly dodnes překonány a do značné míry z toho mnozí žijí a těží dodnes. V roce 1990 jsem na vlastní žádost přešel do nově založené akciové společnosti Ekotrans Moravia, zaměřené na propagaci a pozdější výstavbu průplavu Dunaj-Odra-Labe.

Čtvrtá a pátá generace stavařů ještě v plné sestavě (zleva) - Martin, Josef a Jan Podzimkovi

Přišel čas navázat na tradici rodinné stavební firmy v Třešti.
Majitelem naší rodinné firmy Podzimek & synové v Třešti jsem byl již od svých devíti let, kdy na mě při rozchodu mých rodičů v roce 1945 otec tento majetek převedl. V roce 1993 jsem s mými syny Janem a Martinem založil novou stavebně montážní firmu, zapsanou pod názvem Podzimek & synové s.r.o. Když jsme se tehdy po půl století do Třeště vrátili a restituovali firmy, byli jsme zde přijímáni opatrně. Dnes musím říci, že jsme v mikrosvětě našich firem opravdu spokojeni, když ne šťastni. Seskupení firem Podzimek je v současnosti tvořeno šesti firmami. Stavební firma Podzimek & synové, s.r.o., která vznikla restitucí stavebního podniku v Třešti, je vlajkovou lodí. Strojírny Podzimek, s.r.o. vznikly také ze stavebního podniku, který byl za totality přeměněn na strojírny, se sídlem v cihelně na druhé straně města Třešť. Dřevovýrobu, která byla vždy součástí stavebního podniku, moji synové dovedli do dokonalosti ve výrobě a montáži luxusních parket, a v roce 2003 pak vznikla samostatná firma Dřevovýroba Podzimek, s.r.o. Já jsem založil firmu P&S, a.s. (Podzimek a synové, akciová společnost), kde si realizuji své sny (plavidla, speciální lodě, ocelové konstrukce, turbiny pro malé vodní elektrárny a jiné technologie pro vodní hospodářství) formou inženýringu a obchodu. Firma PPP podlahy a.s. je velkoobchodem s parketami a firma Podzimek reality a.s., staví developerský projekt na Hanspaulce. Pokud hovořím o úspěších našich firem, musím samozřejmě zmínit i své spolupracovníky. Je zde opravdu vynikající kolektiv a máme dobrý kontakt - od ředitelů divizí až po řadové pracovníky. A to je základní podmínka pro to, aby rodinné firmy dobře fungovaly. Celý život víc uznávám dobrého řemeslníka, než špatného inženýra. Na úspěchu našich firem mají podstatný vliv také naše manželky, které to s námi vydržely přes naše velké časové zaneprázdnění.

Uvědomil jsem si, jak stavařina spojuje lidi a jak stavby propojují generace.

V minulém roce byly úspěchy seskupení firem Podzimek obzvláště významné. Velkou měrou se na nich podíleli zejména vaši synové, tedy představitelé páté generace. Jaké máte s firmami další plány do budoucna?
S mými syny Janem a Martinem a týmem spolupracovníků se podařilo činnost našich rodinných firem obnovit a přivést je do stavu, který si zasloužil ocenění prezidenta republiky. Máme všechny předpoklady věřit v to, že jsme připraveni obstát i v nastávající obtížné době. Pomohou nám v tom jistě i velké úspěchy minulého roku, kdy byla firma Podzimek a synové vyhodnocena Svazem podnikatelů ve stavebnictví v ČR jako nejlepší stavební firma roku 2007 v kategorii do 200 zaměstnanců, námi realizovaná stavba sportovně-rekreačního centra Park Holiday v Benicích u Prahy získala titul Stavba roku 2008 a polyfunkční stavba L´Ocelot se umístila na prvním místě v prestižní soutěži Best of Realty 2008 v kategorii rezidenční bydlení. Velký podíl na těchto úspěších měl můj syn Jan, který už není mezi námi. Profesně byl perfekcionalista, chtěl být vždycky do puntíčku dokonalý. Vedl firmy moderním stylem, precizně se připravoval na to, aby byl dobrým ředitelem. Byl na praxi v USA, na stáži v Japonsku, obhájil titul MBA. I přesto si rodinného stylu vedení firem velice považoval. Dovedl stavební firmu k úspěšné pozici na trhu, stačil ještě úspěšně zrealizovat dokonalý developerský projekt polyfunkčního domu L´Ocelot, synovo doposud nejlepší dílo, kterého se vlastně úplně nedočkal. Odešel ve svých pětačtyřiceti letech, na vrcholu všech úspěchů. Vedení firem převzal druhý syn Martin, který je ještě za studií na Fakultě stavební ČVUT, když byl Jan na stáži v USA, restituoval. Sám před odchodem staršího bratra dovedl firmu Dřevovýroba Podzimek mezi elitu v tomto oboru. Já nepřestávám propagovat projekt vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe a věřím, že se tento významný počin podaří zrealizovat pro budoucí generace.