Zpět na předpisy

Geotechnická rizika v rakouském právu

8. prosince 2015
JUDr. Muhamed Mešič

Zhodnocení a řízení rizik je klíčovou součástí práce jakékoliv stavební firmy, a to zejména těch, které provádějí geotechnické práce. Prostřednictvím zákonných norem a judikatur poskytuje právní řád odpovědi na otázky zodpovědnosti za úspěch geotechnických prací. V Rakousku, jehož právní řád je v mnoha bodech podobný právnímu řádu v České republice, je dlouhá tradice interpretace zákonných norem a standardizovaných smluv ve vztahu ke geotechnickému riziku.


Základním pravidlem rakouského smluvního práva je privátní autonomie (právní princip svobodné vůle). To znamená, že (téměř) cokoliv může být předmětem smluvního ujednání. Smluvní strany si tudíž mohou svobodně dohodnout rozdělení jakýchkoli rizik, včetně těch geotechnických. Nicméně ustanovením rakouského občanského zákoníku nabízejí subsidiární (podpůrné) regulace rozdělení rizik, které se používají poté, když se smluvní strany na rozdělení rizik nedohodly. Rakouská stavební praxe ve smluvním ustanovení zakázek zpravidla respektuje doporučené rozdělení rizik podle zákona. U většiny stavebních projektů na území Rakouska se používá tzv. smluvní norma, což je vzorová smlouva vypracovaná Rakouským normalizačním institutem (Austrian Standards Institute), která doplňuje platné právní předpisy, ale v žádném případě je nemodifikuje, a to i ve vztahu k rozdělení geotechnických rizik. Vyskytují-li se v dané smlouvě odlišná smluvní ustanovení od těch doporučených, jsou vždy spjata se zvýšenou, případně sníženou náhradou zhotoviteli za převzetí, případně přenechání daného rizika.

Existuje určité základní, třeba i jednovětné upozornění pro investora na geotechnická rizika v právních předpisech na zacházení s vlastnictvím pozemku při stavebním záměru?

Příslušné ustanovení je bod § 1168a obecného občanského zákoníku (ABGB), který byl přijat na návrh dodavatelů v roce 1916. Řemeslníci požadovali regulaci rozdělení rizik v případě smluv o dílo, která se do té doby výslovně neřešila. Z důvodu recepce rakouského práva při vzniku Československa v roce 1918 bylo toto ustanovení platné v českých zemích až do 31. prosince 1950. Text zákonného ustanovení zní následovně:

§ 1168a (ABGB)
Zkazí-li se dílo pouhou náhodou dříve, než bylo převzato, nemůže podnikatel požadovat úplatu. Ztráta materiálu stíhá tu stranu, jež ho dodala. Nezdaří-li se však dílo proto, že materiál dodaný objednatelem je zřejmě nevhodný (nesprávný), nebo že objednatel přikázal zřejmě nesprávné postupy, odpovídá za škodu podnikatel, v případě, že objednatele nevaroval.

Třetí věta tohoto paragrafu je naprosto klíčová. Judikatura Nejvyššího soudu v Rakousku (OGH) říká již padesát roků, že zemina je ?materiál dodaný objednatelem? (ponejprv OGH 6 Ob 82/65, 28. dubna 1965), a proto objednavatel zodpovídá za jakékoli nedostatky, které ovlivňují provedení prací. Materiál zahrnuje i jakoukoliv budovu, ve které se mají provádět stavební práce, veškeré služby poskytované jinými stavebními firmami na základě příkazu klienta (1 Ob 705/88, 30. listopadu 1988), geotechnický průzkum (6 Ob 274/04v, 19. května 2005) a stavební plány (7 Ob 18/14v, 22. dubna 2014).

Zmíněné ustanovení občanského zákoníku (§ 1168a) zároveň zdůrazňuje, že podnikatel (stavební firma) je povinen materiál a postupy ?přiměřeně? přezkoumat a objednatele (klienta) před možnými problémy varovat. Tato povinnost informovat a varovat, která se v Rakousku doslovně označuje jako ?Prüf- und Warnpflicht?, je téma s mnoha detaily, ale obecně znamená, že zhotovitel je povinen informovat objednavatele o všech podezřeních, která má stran materiálu dodaného objednatelem, tedy např. o chybách v dokumentaci nebo o již zmíněné zemině, kterou taktéž poskytl objednavatel. Nicméně nečekané, nepředvídané a nepředvídatelné problémy a náklady tímto způsobem vzniklé jsou ve sféře objednavatele, samozřejmě jen v případě, pokud není na základě smlouvy stanoveno jinak.

Ve skutečnosti judikatura Nejvyššího soudu v Rakousku potvrdila, že bez ohledu na povinnost informovat a varovat není zhotovitel povinen předpokládat, že je zemina mimořádně špatná, a proto nemusí hledat neznámé vady (8 Ob 588/87, 5. listopadu 1987). V podstatě to znamená, že hranice přiměřenosti je nastavena takovým způsobem, že zhotovitel nemusí v žádném případě předvídat nepředvídatelné a nepředvídatelné a ?znát neznámé?, i když jsou polem jeho odbornosti geotechnické práce. Kromě toho má zhotovitel právo se spoléhat na (vlastní) předpoklady a zkušenosti ?o stavbách ve stejné nebo srovnatelné lokalitě? bez nutnosti očekávat potíže, se kterými se nesetkal jinde (7 Ob 502/79,
6. prosince 1979).

Existuje nějaký všeobecně užívaný standardní smluvní vzor? Jak je kodifikován a jsou v něm nějak účelně ošetřena geotechnická rizika, popřípadě smluvní řešení nároků a kompenzací?

Pro smlouvy ve stavebnictví jsou v Rakousku významné normy nazývané ÖNORM. Vydává je Rakouský normalizační institut. Upravují, obdobně jako ČSN, např. požadavky na měření, provádění, navrhování, řízení atp. Tyto normy bývají označovány jako procesní normy. Na rozdíl od ČSN existují v Rakousku také normy, které normují smluvní ustanovení týkající se stavebních prací (smluvní normy). Tyto smluvní normy bývají většinou součástí stavebních smluv a doplňují ustanovení smlouvy.

Důležité smluvní normy vztahující se ke stavební smlouvě jsou: ÖNORM B 2110 Všeobecná smluvní ustanovení pro stavební práce (Allgemeine Vertragsbestimmungen für Bauleistungen); B 2111 Přepočítávání měnících se cen stavebních prací (Umrechnung veränderlicher Preise von Bauleistungen); B 2114 Smluvní ustanovení k vyúčtování stavebních prací (Vertragsbestimmungen bei automationsunterstützter Abrechnung von Bauleistungen); B 2118 Obecná smluvní ustanovení pro stavební práce za použití modelu partnerství, obzvláště u velkých projektů (Allgemeine Vertragsbestimmungen für Bauleistungen unter Anwendung des Partnerschaftsmodells, insbesondere bei Großprojekten) a další. Zvláště norma B 2110 je široce přijímána jako vzorová smlouva v Rakousku a všeobecné obchodní podmínky mnohých firem se na ni odkazují.

Normy sérií B 22xx a H 22xx se zabývají technicko-právním aspektem provedení staveb. Byly vydány pro jednotlivé stavební činnosti a živnosti. Výše uvedené normy upravující stavební smlouvu (smlouvu o dílo) se stávají závazným obsahem smlouvy, pokud jsou ve smlouvě výslovně za závazné označeny.

V otázce pohledávek z důvodu navýšení nákladů zhotovitele (nároky a kompenzace) stanovují rakouské normy podrobný a komplexní postup při řešení. Zjednodušeně lze říci, že se pohledávky posuzují ve dvou krocích. Nejdříve musí být pohledávka oznámena s podrobným vysvětlením její příčiny (důvod pro změnu - ?dem Grunde nach? - toto oznámení se musí učinit co nejdříve; obecný názor je do čtrnácti dnů od objevení příčiny vzniku vícenákladů. V druhém kroku se posuzuje výše pohledávky, přičemž zhotovitel musí podrobně vysvětlit všechny vynaložené náklady oproti původní smlouvě (výši změny - der Höhe nach). To se musí stát ihned po identifikaci veškerých dodatečných nákladů. Nepřihlášení vícenákladů řádně a včas má za následek ztrátu smluvních nároků.

Existují nějaké normy specifikující geotechnická rizika a upřesňující ?nepředpokládané? podmínky?

Výše bylo ve stručnosti pojednáno o ?povinnosti informovat a varovat? a na základě judikatur vztahujících se k této povinnosti lze dospět k pojmu ?přiměřenosti? přezkoumání materiálu a k pojmu ?nepředpokládaných? podmínek.

Zvláštní norma umožňující
?automatickou? kategorizaci geotechnických rizik však neexistuje. Z výše citovaných norem lze v ÖNORM B 2110 pod bodem 4.2.1.3 nalézt ustanovení, že objednavatel je povinen poskytnout veškeré informace relevantní pro provedení stavebních prací zejména geologické podmínky (které jsou výslovně uvedeny).

S touto situací se v Rakousku běžně setkáváme. Otázkou je, zdali musí klient dodavateli poskytnout všechny mu známé informace a v jakém rozsahu (geotechnické průzkumy). Obecný právní názor je, že v případě, má-li zhotovitel pochybnosti o rozsahu geotechnického průzkumu poskytnutého objednatelem, není povinen zajistit jeho doplnění či zpracování nového průzkumu vlastním nákladem. Zhotovitel však musí v souladu s ?povinností informovat a varovat? upozornit na své pochybnosti o nedostatečnosti geotechnického průzkumu a může požadovat doplnění rozsahu průzkumu. V případě, že objednatel odmítne průzkum doplnit, nebo průzkum existuje, ale nebyl poskytnut zhotoviteli při uzavření smlouvy, a dojde ke vzniku škod, které by nevznikly, pokud by byl průzkum k dispozici, pak odpovídá objednatel i v rozporu se smlouvou o dílo za všechny náklady a škody, které z tohoto titulu vznikly.

Příklad z praxe
Jeden velmi komplexní příklad ilustrující použití zákonného ustanovení o rozdělení geologických rizik lze nalézt v rozsudku Nejvyššího soudu v Rakousku 6 Ob 274/04v z 19. května 2005, který se zabýval řadou klíčových otázek v této oblasti. Objednavatel najal u zhotovitele za paušální částku výstavbu zdravotnického střediska ve městě Zell-am-See. Z geologického hlediska leží město v alpském údolí, kde se v průběhu střídání dob ledových značně měnila rychlost proudění povrchových vod. To má za příčinu přítomnost sedimentů s velmi odlišnými deformačními charakteristikami, které mohou být uloženy zcela heterogenně. Půdorysně bylo staveniště rozděleno do tří částí, přičemž dvě byly dostatečně pokryty průzkumnými sondami a třetí část byla z důvodu existující zástavby v době provádění průzkumných prací prozkoumána nedostatečně. Tato zástavba byla před započetím prací odstraněna, ale průzkum již nebyl doplněn. Tato skutečnost měla důležitý vliv na vývoj soudního sporu.

Výstavba byla v průběhu prací zastavena stavebním inspektorátem, protože se v sousedních budovách objevila sedání. Objednatel odmítl zaplatit za již provedené práce. Poté zhotovitel zažaloval objednavatele a požadoval platbu za všechny práce až do zastavení stavby, jakož i doplatek za prodloužený pronájem štětovnic, které zůstaly ve stavební jámě déle, než se očekávalo, a které nebyly vráceny zhotoviteli po ukončení smlouvy.

Zhotovitel (žalobce) tvrdil, že vykonal stavební práce v souladu se stavebním povolením a geotechnickým průzkumem poskytnutým objednavatelem. V průběhu prací se průzkum ukázal jako chybný (neúplný), což je odpovědností objednavatele. Objednatel (obžalovaný) se hájil tím, že se zhotovitel ve smlouvě zavázal převzít geotechnické riziko a tím tedy převzal riziko za kvality zeminy na sebe.

Komentář autorů: Toto smluvní ujednání o převzetí geotechnického rizika zhotovitelem je samozřejmě přípustné, což potvrdil i soud, ale v rakouské praxi velmi netradiční. Pokud by k tomuto ujednání nedošlo, tak by se zřejmě tento případ vůbec u soudu neprojednával, protože by bylo všem zúčastněným jasné, že geotechnické riziko spadá do sféry objednatele.

Zhotovitel (žalobce) na tvrzení objednatele odpověděl, že byl připraven přijmout geotechnické riziko podle smlouvy, ale pouze proto, že předpokládal, že geotechnický průzkum poskytnutý objednatelem je správný.

Objednatel (obžalovaný) trval na tvrzení, že zhotovitel skutečně smluvně převzal geotechnické riziko a že kromě toho byla jeho činnost provedena vadným způsobem, čímž došlo k nadměrnému sedání na sousedních budovách, které vedlo k zastavení stavby.

Předložené argumenty soud rozhodl takto:

  • Za chyby ve výstavbě spáchané zhotovitelem nese vinu zhotovitel, ale jeho zodpovědnost musí být snížena na základě skutečnosti, že stavební dozor objednatele každý den podepsal a potvrdil zápisy ve stavebním deníku, a tudíž si byl vědom dění na staveništi.
  • Geotechnické riziko náleží v zásadě objednateli, ale odlišné ujednání je možné. Povinnost informovat a varovat musí být splněna vždy, a to bez ohledu na ujednání o převzetí rizika. Za chyby v průzkumu dodaném objednatelem a jejich následky ručí vždy objednatel. Za chyby průzkumu zpracovaného dodavatelem a jejich následky ručí plně dodavatel.


Soud tedy potvrdil názor žalobce, že se převzetí geotechnických rizik nevztahuje na skutečnosti plynoucí z chybného či neúplného průzkumu. Dále však potvrdil i zásadu ?povinnosti informovat a varovat?, která podle soudu nebyla dodržena, protože zhotovitel neprozkoumal ?přiměřeně? informace poskytnuté objednatelem. Jako odborná stavební firma měl být schopen poznat, že geotechnický průzkum je nedostatečný, a na tuto skutečnost měl objednatele upozornit. Nakonec se tedy na vícenákladech musely podílet obě strany. Případ názorně ilustruje, jakou logikou se rakouský právní řád ve věcech geotechnického rizika řídí.

Závěr

Závěrem lze říci, že geotechnické riziko podle rakouského práva patří objednateli, ale že zhotovitel je povinen ?přiměřeně? prozkoumat všechny dokumenty a materiály poskytnuté klientem (dokumentaci, zprávy o průzkumech atd.) a upozornit na nedostatky, protože jinak snižuje, nebo zcela ztrácí svůj nárok na dodatečné náklady.

Použitá literatura:

[1] Judikatura Nejvyššího soudu v Rakousku, www.ris.bka.gv.at/Jus/

[2] Englert, K.; Grauvogl, J. ; Maurer, M. (Hrsg.): Handbuch des Baugrund- und Tiefbaurechts, Werner Verlag 2010.

[3] Krejci, H.: Die bauvertragliche Pflicht zur Baugrundrisikotragung, WBI 1988:425.

[4] Thaler, Ch.: Rechtsprechungsübersicht Baugrundrisiko, ecolex 2001:192.

[5] Wenusch, H.: ÖNORM B 2110: Bauwerkvertragsrecht, SpringerWienNewYork 2011.